ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.1393.2014.1
sp. zn. 7 Tdo 1393/2014-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 10. prosince 2014 v Brně dovolání obviněného D. V. H. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 6. 2014, sp. zn. 11 To 58/2014, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 5 T 16/2012, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. V. H. odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 7. 4. 2014, sp. zn. 5 T 16/2012, uznal obviněného D. V. H. (dále zpravidla jen „obviněný“) vinným přípravou zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku k §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, který spáchal podle skutkových zjištění soudu tím, že
od přesně nezjištěné doby do 6. 6. 2012 v rodinném domku v obci P. , okr. P. , přechovával společně se spoluobviněným D. V. Q. za účelem výroby metamfetaminu určeného k distribuci dalším osobám destilační baňky, nálevky, zkumavky, tály z varného skla, teploměry, digitální váhy, lakmusové papírky, elektrické jednoplotýnkové vařice a dále chemické látky kyselinu chlorovodíkovou, hydroxid sodný, toluen, jod, kyselinu fosforečnou, červený fosfor, a dále nejméně 5.397,6 g hydrochloridu pseudoefedrinu, z něhož mohli získat v závislosti na výsledné čistotě látky až 4.969,6 g hydrochloridu metamfetaminu (tj. účinné látky pervitinu), a tohoto jednání se dopustili přesto, že neměli zvláštní povolení k zacházení s omamnými a psychotropními látkami a s prekurzory podle §3, §4 a §8 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o návykových látkách“), když metamfetamin je psychotropní látka uvedená v příloze č. 5 zákona o návykových látkách a zařazená do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, a pseudoefedrin je ve smyslu §2 písm. c) zákona o návykových látkách zařazen do seznamu prekurzorů uvedených v kategorii 1 přílohy přímo použitelných předpisů Evropských společenství, a to Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 o prekurzorech drog a nařízení Rady (ES) č. 111/2005, kterým se stanoví pravidla pro sledování obchodu s prekurzory drog mezi Společenstvím a třetími zeměmi.
Podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za použití §58 odst. 5 tr. zákoníku odsoudil obviněného k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let. Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku jej pro výkon trestu zařadil do věznice s dozorem. Podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu uložil trest vyhoštění v trvání deseti let. Podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku rozhodl o zabrání věcí uvedených ve výroku o trestu tohoto rozsudku.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 23. 6. 2014, sp. zn. 11 To 58/2014, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného podané proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně.
Proti tomuto usnesení Vrchního soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Radka Resche včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Uvedl, že není dána příčinná souvislost mezi jeho přítomností na místě činu a pácháním trestné činnosti na tomto místě. Poukázal na to, že bez jakýchkoliv pochybností je zřejmé, že orgány činné v trestním řízení nebyly schopny popsat jeho chování na místě činu. Jeho trestnou činnost dovozují pouze z toho, že na místě činu zřejmě byl, že tam něco jedl a vypil, příp. kouřil cigarety a že si musel být vědom toho, k čemu slouží zařízení a látky nacházející se na místě činu. Poukázal na to, že nebyl prokázán jeho vztah k zabaveným zařízením a látkám, ani to, že by opatřil jakýkoliv prostředek k neoprávněné výrobě psychotropní látky. Uvedl, že nikdy a nikde, zvlášť ne na uváděném místě činu, neopatřil žádný prostředek k neoprávněné výrobě psychotropní látky. Žádné takové prostředky ani nepřechovával pro sebe ani pro jiného. Obviněný poukázal na to, že byl zadržen mimo inkriminovaný objekt policejními orgány, které se neshodují v popisu vzdálenosti v době zadržení od zmíněného objektu. Nikdo z nich jej neviděl do objektu vstupovat, odcházet z něj nebo pohybovat se v jeho blízkosti. Poukázal na to, že skutková zjištění učiněná soudy obou stupňů neodpovídají provedeným důkazům. Uvedl, že z rozhodnutí soudu prvního stupně nelze dovodit, k jakému skutkovému zjištění vlastně dospěl. Namítl, že jeho jednání bylo nesprávně právně kvalifikováno jako příprava zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku k §283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku, a že nebyl naplněn znak „spáchání trestného činu ve velkém rozsahu“ ve smyslu §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Uvedl, že nedošlo k podstatným změnám v rozhodnutích soudů obou stupňů a k novému projednání věci v potřebném rozsahu. Soud prvního stupně pouze zdánlivě nevýznamně upravil popis skutku ve skutkové větě výroku o vině rozsudku a podstatně změnil právní kvalifikaci skutku. Obviněný namítl, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý soudní proces rozhodnutími soudů obou stupňů.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 6. 2014, sp. zn. 11 To 58/2014, a rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 4. 2014, sp. zn. 5 T 16/2012, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně aby sám ve věci rozhodl rozsudkem.
Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že jeho předchozí vyjádření k dovolání obviněného vycházelo z názoru, že pokud obviněný přechovával prekurzor v podobě hydrochloridu pseudoefedrinu, pak naplnil tu alternativu trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku spočívající v tom, že pro jiného přechovával prekurzor. V podrobnostech odkázal na obsah předchozího vyjádření k dovolání obviněného. Poukázal na to, že v předcházejícím řízení dovolací soud uvedl v odůvodnění svého rozhodnutí, že jednání obviněného mělo být právně posouzeno jako příprava, nikoli jako dokonaný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku. Krajský soud v Plzni proto v novém řízení vedeném po kasačním rozhodnutí Nejvyššího soudu doplnil skutkové zjištění, že obvinění přechovávali předměty určené k výrobě metamfetaminu včetně prekurzoru hydrochloridu pseudoefedrinu, přičemž v právní větě vyjádřil, že obviněný D. V. H. úmyslně vytvářel podmínky pro spáchání zvlášť závažného zločinu spočívající v opatřování prostředků k neoprávněné výrobě psychotropní látky a takový čin spáchal ve velkém rozsahu. Poukázal na to, že obviněný v dovolání uplatnil částečně skutkové námitky, které nenaplňují důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Závěrem shrnul, že právní kvalifikace jednání obviněného soudy obou stupňů odpovídá závěrům Nejvyššího soudu a je proto nutné na ni hledět jako na správnou.
Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné dovolání obviněného, a souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, který zjistily soudy, a nikoli skutek, který prezentuje nebo se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu věci, kterou obviněný prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů. Protože skutkové námitky nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu přezkoumat dovolání v tomto směru (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/2002).
Obviněný uplatnil v dovolání částečně skutkové námitky. Mezi ně patří argumentace obviněného spočívající v tom, že nebylo prokázáno, že se pohyboval přímo na místě činu, tj. v domě v P. , okr. P. , neboť byl zadržen policejními orgány mimo tento objekt. Skutkovou námitkou je také tvrzení obviněného, že nebyl prokázán jeho vztah k zabaveným zařízením a látkám, tedy prostředkům sloužícím k neoprávněné výrobě metamfetaminu. Mezi skutkové námitky taktéž patří námitka obviněného, že orgány činné v trestním řízení nebyly schopny popsat jeho chování na místě činu ani přibližně určit dobu, kdy se na tomto místě ocitl.
Těmito námitkami napadl především rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obviněný tak sice formálně opřel dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Obviněný právně relevantně namítl, že neopatřil ani nepřechovával žádné prostředky k neoprávněné výrobě metamfetaminu a že takový čin nespáchal ve velkém rozsahu.
Podle §20 odst. 1 tr. zákoníku jednání, které záleží v úmyslném vytváření podmínek pro spáchání zvlášť závažného zločinu (§14 odst. 3 tr. zákoníku), zejména v jeho organizování, opatřování nebo přizpůsobování prostředků nebo nástrojů k jeho spáchání, ve spolčení, srocení, v návodu nebo pomoci k takovému zločinu, je přípravou jen tehdy, jestliže to trestní zákon u příslušného trestného činu výslovně stanoví a pokud nedošlo k pokusu ani dokonání zvlášť závažného zločinu.
Podle §283 odst. 1 tr. zákoníku kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekurzor nebo jed, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem.
Podle §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku pachatel bude potrestán odnětím svobody na osm až dvanáct let nebo propadnutím majetku, spáchá-li čin uvedený v §283 odst. 1 tr. zákoníku ve velkém rozsahu.
Podle §283 odst. 5 tr. zákoníku je příprava trestná.
Nejvyšší soud nepřisvědčil právním námitkám obviněného. U trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku zákon rozlišuje celkem tři pojmy vyjadřující rozsah spáchání tohoto činu jako okolnosti, která podmiňuje použití přísnější trestní sazby. Jedná se o spáchání činu „ve větším rozsahu“, „ve značném rozsahu“ a „ve velkém rozsahu“. Trestní zákoník blíže nevymezuje uvedené pojmy charakterizující rozsah tohoto činu a jejich judikatorní výklad byl do nedávné doby nejednotný. Výklad těchto pojmů byl proto sjednocen usnesením velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, z něhož vyplývá následující:
Pro závěr o naplnění znaků spočívajících ve spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy „ve větším rozsahu“, „ve značném rozsahu“ a „ve velkém rozsahu“ ve smyslu §283 odst. 2 písm. c), d), odst. 3 písm. c), d) tr. zákoníku je východiskem určitý násobek takového množství omamné látky, psychotropní látky nebo přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, podle nařízení vlády č. 467/2009 Sb. ze dne 14. prosince 2009, kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, co se považuje za jedy a jaké je množství větší než malé u omamných látek, psychotropních látek, přípravků je obsahujících a jedů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nařízení vlády č. 467/2009 Sb.“) označeno jako „množství větší než malé“ (viz třetí a pátý sloupec přílohy č. 2 k citovanému nařízení vlády). „Větším rozsahem“ je pak desetinásobek množství většího než malého, „značným rozsahem“ je desetinásobek takto určeného většího rozsahu a „velkým rozsahem“ je desetinásobek takto určeného značného rozsahu.
Vzhledem k tomu, že trestná činnost obviněného D. V. H. byla spáchána od přesně nezjištěné doby do dne 6. 6. 2012, základem pro výše uvedené určení bude násobek množství účinné látky (drogy) vymezeného jako „množství větší než malé“ ve smyslu nařízení vlády č. 467/2009 Sb., ve znění účinném od 5. 1. 2012 do 22. 8. 2013 (pátý sloupec v jeho příloze č. 2). Jen v případě, když nelze zjistit přesné množství účinné látky, např. byla-li omamná nebo psychotropní látka již spotřebovaná jejími konzumenty, lze vycházet z celkového množství drogy, kterou pachatel neoprávněně vyrobil, dovezl, vyvezl, provezl, nabídl atd. ve smyslu §283 tr. zákoníku (třetí sloupec v příloze č. 2 citovaného nařízení vlády), nejsou-li zde pochybnosti o tom, že pachatel vyrobil nebo jinak nakládal s drogou v její obvyklé kvalitě.
Nejvyšší soud vycházel ze skutkového stavu věci zjištěného v průběhu trestního stíhání obviněného, který je vyjádřen ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu. Z výsledků provedeného dokazování vyplývá, že od přesně nezjištěné doby do 6. 6. 2012 v rodinném domku v obci P. , okr. P. , přechovával společně se spoluobviněným D. V. Q. za účelem výroby metamfetaminu určeného k distribuci dalším osobám destilační baňky, nálevky, zkumavky, tály z varného skla, teploměry, digitální váhy, lakmusové papírky, elektrické jednoplotýnkové vařice a dále chemické látky kyselinu chlorovodíkovou, hydroxid sodný, toluen, jod, kyselinu fosforečnou, červený fosfor, a dále nejméně 5.397,6 g hydrochloridu pseudoefedrinu, z něhož mohli získat 3960,7g účinné látky hydrochloridu metamfetaminu (při čistotě látky 79,7%) a při větší výtěžnosti až 4.969,6g účinné látky hydrochloridu metamfetaminu (při 100% čistotě). Za hranici velkého rozsahu s ohledem na nařízení vlády č. 467/2009 Sb., ve znění účinném od 5. 1. 2012 do 22. 8. 2013, a usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, lze považovat 720g účinné látky hydrochloridu metamfetaminu. V této trestní věci bylo prokázáno, že obviněný nakládal s takovým množstvím prekurzoru hydrochloridu pseudoefedrinu, ze kterého bylo možné získat minimálně 3960,7g účinné látky hydrochloridu metamfetaminu. Porovnáním výše uvedených hodnot je zřejmé, že hranice velkého rozsahu byla více než pětinásobně překročena.
Nejvyšší soud dále poukazuje na to, že soudy obou stupňů správně vyloučily jakoukoliv náhodu v souvislosti se vstupem obviněného do domu v P. a s manipulací s věcmi souvisejícími s trestnou činností. Přítomnost obviněného v uvedeném domě, stejně jako manipulace s věcmi sloužícími k neoprávněné výrobě metamfetaminu byla bez důvodných pochybností prokázána zejména svědeckými výpověďmi, odborným vyjádřením z kriminalistiky, odvětví trasologie, daktyloskopie a genetiky a odborným vyjádřením spočívajícím v metodě pachové identifikace. Z uvedených důkazů lze bez důvodných pochybností dovodit, že obviněný D. V. H. společně se spoluobviněným D. V. Q. manipulovali se zajištěným zařízením na výrobu metamfetaminu, včetně ochranných pomůcek. Soudy obou stupňů správně uvedly, že považují za vyloučené, že se obvinění ocitli v domě náhodou a za stejně vyloučené až absurdní považují i to, že by při takovém náhodném pobytu v cizím domě zcela náhodou manipulovali právě se zařízením na výrobu pervitinu. Naopak všechny provedené důkazy svědčí o tom, že to byli právě obvinění, kteří v domě úmyslně vytvářeli podmínky se spáchání zvlášť závažného zločinu.
Nejvyšší soud proto shledal, že obviněný D. V. H. svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky přípravy zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku k §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku spáchaného ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Právní kvalifikace skutku je správná.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je tedy v tom, že soud druhého stupně měl v řízení o odvolání přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou je skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Nejvyšší soud neshledal s ohledem na skutečnosti uvedené v předchozích částech odůvodnění tohoto rozhodnutí naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ani v první ani ve druhé alternativě.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné, a proto je podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl v neveřejném zasedání, které konal za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. prosince 2014
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek