ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.1411.2014.1
sp. zn. 7 Tdo 1411/2014-44
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 3. prosince 2014 v Brně dovolání obviněného J. P. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 9. 2013, sp. zn. 3 To 287/2013, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 81/2013, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. P. odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 20. 5. 2013, sp. zn. 5 T 81/2013, uznal obviněného J. P. (dále zpravidla jen „obviněný“) vinným pod bodem 1) rozsudku organizátorstvím zločinu podvodu podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, a pod bodem 2) rozsudku pomocí ke zločinu úvěrového podvodu podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k §211 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku. Podle §209 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil obviněného k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let. Podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku jej pro výkon trestu zařadil do věznice s dozorem. Podle §206 odst. 4 tr. zákoníku za použití §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložil obviněnému peněžitý trest ve výměře 400 denních sazeb. Výši jedné denní sazby stanovil na 1.000,- Kč, celkem tedy 400.000,- Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku stanovil pro případ, že peněžitý trest nebude vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle §73 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání a členství ve statutárních orgánech obchodních společností a družstev na dobu tří let.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 12. 9. 2013, sp. zn. 3 To 287/2013, podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil z podnětu odvolání obviněného podaného proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně tento rozsudek ve výroku o náhradě škody ohledně obviněného J. P. ve vztahu k poškozeným společnostem Credium, a. s., se sídlem Bucharova 2657/12, Praha 13, a FCE Credit, s. r. o., se sídlem Karolínská 654/2, Praha 8.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Zdeňka Navrátila včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Poukázal na to, že jej z trestné činnosti může usvědčovat pouze výpověď spoluobviněného J. M., který uvedl, že by se trestné činnosti nedopouštěl, kdyby k ní nebyl ze strany spoluobviněných J. P. a P. H. donucen. Dále uvedl, že z výpovědi svědkyně M. vyplývá, že obviněný J. M. nejednal nesamostatně jako „loutka“ v rukou obviněných J. P., příp. P. H., jak v rámci svých skutkových zjištění dovodil soud prvního stupně. Dále zdůraznil, že z žádných jiných provedených důkazů, zejména z výpovědí svědků a spoluobviněných, nelze dovozovat jeho trestní odpovědnost. Soudy obou stupňů podle jeho názoru podrobně nepopsaly důkazy, o které opřely svá skutková zjištění a neuvedly, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídily, a to mimo jiné i v souvislosti se skutkovým závěrem, podle kterého si měl v každém jednotlivém případě ponechat finanční prostředky získané prodejem zboží či osobních automobilů. Soudům obou stupňů vytkl, že dostatečně nezjistily skutkový stav věci, v důsledku čehož došlo k porušení §2 odst. 5 věty první tr. ř. a porušení jeho práva na spravedlivý soudní proces. Namítl, že závěry soudů obou stupňů vykazují zásadní nedostatky, zejména mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a úvahami soudů obou stupňů při hodnocení důkazů na jedné straně a právními závěry na straně druhé.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 20. 5. 2013, sp. zn. 5 T 81/2013, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že jeho dovolání směřuje výhradně proti skutkovým zjištěním soudů obou stupňů. Poukázal na to, že neshledal žádný natož extrémní, rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy. Závěrem shrnul, že obviněný neuplatnil žádné námitky naplňující důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud proto jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Obviněný uplatnil v rámci tohoto dovolacího důvodu pouze skutkové a procesní námitky, které vznesl již v řízení o odvolání. Těmito námitkami napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obviněný sice formálně opřel dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného J. P. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. prosince 2014
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek