ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.1437.2014.1
sp. zn. 7 Tdo 1437/2014-33
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 12. 11. 2014 o dovolání obviněného M. O. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 8. 2014, sp. zn. 10 To 213/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 234/2013 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. O. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 19. 5. 2014, sp. zn. 6 T 234/2013, byl obviněný M. O. uznán vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. l, 2 písm. c) tr. zákoníku a přečinem vydírání podle §175 odst. l tr. zákoníku. Za tyto trestné činy a sbíhající se přečin zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl již pravomocně odsouzen v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 27 T 155/2013, byl odsouzen podle §199 odst. 2 tr. zákoníku, §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody na tři léta, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu v trestním příkaze Okresního soudu v Opavě. Výrokem podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Podle zjištění soudu prvního stupně spočívaly projednávané skutky v tom, že obviněný
ad 1) v přesněji nezjištěné době od března 2013 do 11. 9. 2013 jako osoba žijící ve společné domácnosti v bytě v H. K., P. tř. …, týral svoji družku N. W., a to psychicky tak, že ji opakovaně slovně napadal hrubými a vulgárními výrazy, plival jí do obličeje, a fyzicky tak, že ji opakovaně bil do obličeje a celého těla, v jednom případě na ni stříkal sprchovou hadicí studenou vodu a křičel na ni, aby se utopila, poté ji uchopil zezadu za krk a tloukl jí hlavou do stěny koupelny obložené obklady, také ji tloukl notebookem po celém těle,
ad 2) v přesněji nezjištěné době od března 2013 do 11. 9. 2013, v bytě své družky N. W. v H. K., P. tř. …, kde s nimi bydlel její nezletilý syn D. A., jej týral psychicky tak, že mu vulgárně nadával a bil ho otevřenou dlaní ruky do obličeje, pěstmi do zad nebo hlavy za jeho pozdní příchody ze školy nebo ze zájmových kroužků a v jeho přítomnosti ponižoval a fyzicky napadal jeho matku N. W.,
ad 3) v přesněji nezjištěné době od března 2013 do 11. 9. 2013 poškozenou N. W. a jejího nezletilého syna D. A. pod pohrůžkou zabití nutil, aby v nočních hodinách jezdili jeho automobilem BMW 318, které řídila N. W., po okresech Ch., P., R. n. K. a H. K., kde páchal trestnou činnost majetkového charakteru, na které se tímto museli spolupodílet.
Odvolání obviněného podané proti výroku o vině i trestu bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 8. 2014, sp. zn. 10 To 213/2014, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. d), g) a k) tr. ř.
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. namítl, že došlo k porušení ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání, neboť Krajský soud v Hradci Králové rozhodl dne 14. 7. 2014 o jeho stížnosti proti rozhodnutí soudu prvního stupně o vazbě v neveřejném zasedání, a tedy v nepřítomnosti obviněného, ačkoli měl rozhodovat ve vazebním zasedání, anebo v rámci veřejného zasedání o odvolání, ale v obou případech tak měl učinit za přítomnosti obviněného.
Co se týče dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., obviněný namítl, že dne 14. 8. 2014 proběhlo u Krajského soudu v Hradci Králové veřejné zasedání, jemuž předcházela žádost obviněného o propuštění z vazby ze dne 25. 7. 2014 včetně doplnění ze dne 5. 8. 2014, ale odvolací soud ve zmíněném veřejném zasedání o této žádosti nerozhodl a tedy v napadeném rozhodnutí chybí výrok, kterým by o této žádosti bylo rozhodnuto. Navíc obviněný zdůraznil, že o této žádosti nebylo dosud rozhodnuto vůbec.
Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítl, že popis skutku v bodech ad 1) a ad 2) neumožňuje dospět k závěru, že by se dopustil týrání a už vůbec ne na dvou osobách. Vymezení skutku je vágní a neurčité, proto nebylo toto jednání správně posouzeno podle §199 tr. zákoníku. Podle obviněného nebylo dostatečně konkretizováno období, v němž mělo k údajnému týrání docházet, a také absentuje přesná specifikace intenzity jednání, aby bylo možné hovořit o týrání. Shodné námitky vznesl obviněný i proti popisu skutku v bodě ad 3), když i tento je podle něj popsán neurčitě z hlediska časového vymezení a absentuje konkretizace údajně páchané majetkové trestné činnosti. Tato tvrzení přitom nejsou podle obviněného podpořena žádnými důkazy a nelze uvedené jednání posoudit podle §175 tr. zákoníku.
Soudům obou stupňů obviněný dále vytkl, že se nevypořádaly s otázkou subjektivní stránky trestných činů, resp. zaviněním a jeho formou. Tento nedostatek sice vytkl odvolací soud ve svém rozhodnutí soudu prvního stupně a následně sám dovodil přímý úmysl u trestného činu podle §175 tr. zákoníku a nejméně úmysl nepřímý u trestného činu podle §199 tr. zákoníku, ale jelikož neprováděl žádné dokazování, nemohou mít podle obviněného úvahy odvolacího soudu podklad ve skutkových zjištěních a tímto způsobem tedy nemohl uvedenou vadu zhojit.
Dále obviněný namítl, že skutková zjištění soudů jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Sám odvolací soud připustil, že při hodnocení důkazů si lze představit i takový způsob hodnocení, který by přinesl jiné závěry. Podle obviněného hodnotily soudy obou stupňů důkazy jednostranně, nelogicky, odmítly provést další, jím navrhované důkazy, kterými mohlo být obvinění vyvráceno. Odvolací soud se odmítl vypořádat s odvolací argumentací obviněného a pouze odkázal na podrobné odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně. Závěry odvolacího soudu neodpovídají skutečnosti, neboť obviněný od počátku podrobně, logicky a konzistentně popsal svoji verzi události, podporovanou konkrétními odkazy na provedené důkazy, ve svém odvolání zdůvodnil z toho plynoucí závěry a poukázal na jednotlivá pochybení soudu prvního stupně.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení, případně i rozsudek soudu prvního stupně a tomuto přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že výhrady obviněného podřazené pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d) a k) tr. ř. se netýkají napadeného meritorního usnesení, ale jiných rozhodnutí. Tato rozhodnutí navíc nelze ve smyslu §265a odst. 2 tr. ř. napadat dovoláním. Ve vztahu k těmto dovolacím důvodům bylo dovolání podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř.
Podle státního zástupce nelze přisvědčit dovolacím námitkám podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v rámci kterých obviněný namítl nesoulad skutkové a právní věty a neúplnost skutkových zjištění. Popis skutků podle státního zástupce zcela vyhovuje požadavkům podle §120 odst. 3 tr. ř. Je dostatečně určitý s ohledem na výsledky dokazování a nemůže být zaměněn s jiným skutkem. Nedostatek spočívající v absenci uvedení formy zavinění v odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně napravil odvolací soud.
Pokud obviněný namítal extrémní nesoulad mezi obsahem důkazů a z nich učiněnými skutkovými zjištěními, pak takovouto vadu v napadeném rozhodnutí nelze podle státního zástupce nalézt. Námitky obviněného nepřekračují rámec pouhé polemiky se způsobem, jímž soudy vyložily provedené důkazy, přičemž tímto způsobem se obviněný snaží nastolit alternativní skutkový stav, jenž by pro něj vyzníval příznivěji. Stejně tak i výhrady proti rozsahu a průběhu dokazování směřují proti skutkovým závěrům a jsou svou povahou procesní. Tato část dovolacích námitek neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu, neboť obviněný brojí proti správnosti skutkových závěrů a jeho dovolání spočívá ve skutkových námitkách.
Závěrem státní zástupce navrhl, aby dovolání obviněného bylo odmítnuto jako neopodstatněné. Část dovolacích námitek přitom byla uplatněna z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Námitky, které obviněný podřadil pod dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. d) a k) tr. ř., se netýkají napadeného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 8. 2014 sp. zn. 10 To 213/2014. V tomto ohledu bylo dovolání podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř.
Skutková zjištění, jimiž bylo ve výroku o vině vymezeno posuzované jednání obviněného, odpovídají zákonným znakům trestných činů týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku (body ad 1/ a ad 2/) a vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku (bod ad 3/). Nelze přisvědčit dovolací námitce obviněného, že by byl nesoulad mezi skutkovou a právní větou či nebyly dostatečně precizovány skutkové okolnosti jak z časového hlediska, tak co do intenzity jednání obviněného. Období páchání trestné činnosti obviněným vyplývá z provedených důkazů (především výpovědí poškozených N. W. a nezletilého D. A.) a spolehlivě z nich vyplynulo, že se jedná o období od března 2013 do 11. 9. 2013. Není vadou či nedostatkem skutkových závěrů, pokud z provedených důkazů nelze upřesnit konkrétní dny, kdy k jednotlivým útokům vůči poškozeným docházelo. Stejně tak je dostatečně konkretizováno i samotné jednání obviněného, kterého se dopouštěl vůči poškozeným. Takovéto časové vymezení, jakož i specifikace útoků obviněného vůči poškozeným je zcela dostačující pro spolehlivé vymezení skutků, aby nemohlo dojít k jejich záměně s jinými skutky. Ze skutkových okolností vyplývá i subjektivní stránka trestných činů, které v jednání obviněného shledaly soudy obou stupňů. Nedostatek odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně stran úvah o formě úmyslného zavinění napravil odvolací soud (str. 4 odůvodnění napadeného usnesení), přičemž k napravení tohoto nedostatku nebylo potřebné doplňovat dokazování či opakovat některé důkazy, jak se domáhá obviněný v dovolání. Jedná se totiž o právní vyhodnocení skutkových závěrů, které je možné učinit na základě skutkových zjištění, přičemž tyto provedl v dostatečném rozsahu soud prvního stupně.
„Týráním“ ve smyslu §199 odst. 1 tr. zákoníku se rozumí zlé nakládání s jinou osobou vyznačující se vyšším stupněm hrubosti a bezcitnosti a určitou trvalostí, které tato osoba pociťuje jako těžké příkoří (srov. č 20/2006 Sb. rozh. tr.). Za takovéto jednání lze zcela jednoznačně označit opakované slovní napadání poškozené N. W. hrubými a vulgárními výrazy, plivání do obličeje kombinované s bitím do obličeje i celého těla, stříkání studenou vodou, tlučení hlavou do stěny či bití tvrdým předmětem (v daném případě notebookem) po celém těle. Stejně tak lze za týrání označit i vulgární nadávání a bití poškozeného nezletilého D. A. otevřenou dlaní do obličeje, pěstmi do zad nebo do hlavy za časově zanedbatelné zpoždění při příchodu ze školy nebo zájmových kroužků či ponižování a fyzické napadání matky nezletilého poškozeného v jeho přítomnosti. Takovéto jednání obviněného lze označit za tzv. domácí násilí páchané na dvou osobách, což se správně odrazilo ve zvolené právní kvalifikaci.
Mimo deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný uplatnil další námitky směřující proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem výroku o vině, a proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy. Skutkové námitky nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Jen zcela výjimečně tak může učinit, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je nutno dát průchod ústavně garantovanému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu do skutkového základu rozhodnutí napadaného dovoláním má poklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.
Obviněný sice namítá existenci extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, ale v posuzované věci žádný takovýto rozpor není. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový podklad především ve svědeckých výpovědích poškozených N. W. a nezletilého D. A. Soudy pečlivě a obezřetně hodnotily tyto výpovědi i s ohledem na výsledky jejich psychologického znaleckého zkoumání a správně dospěly k závěrům o možnosti zrekonstruovat skutkový stav na základě údajů uvedených těmito svědky. Jednak se vzájemně tyto svědecké výpovědi doplňují a korespondují spolu a s nimi v souladu jsou i další důkazy, především svědecké výpovědi R. H., M. S., kteří potvrdili skutečnosti uváděné poškozenými. Svědci potvrdili, jakého konkrétního násilného jednání se vůči poškozeným obviněný dopouštěl (body ad 1/, ad 2/) a rovněž tak i k jakému jednání je pod pohrůžkami zabití nutil (bod ad 3/). Rovněž tak z výsledků dokazování lze spolehlivě uzavřít účely cest v nočních a ranních hodinách v bodě ad 3), když se nepochybně jednalo o trestnou činnost majetkového charakteru. Není nutné a pro zvolenou právní kvalifikaci (přečin vydírání) ani potřebné blíže specifikovat zmiňovanou majetkovou trestnou činnost. Námitky obviněného jsou pouhou polemikou se způsobem, jak soudy vyložily provedené důkazy a jaké závěry z nich vyvodily. Obviněný se pouze svým vlastním způsobem snaží hodnotit provedené důkazy, když selektivně vytrhává některé části vyjádření svědků či znalců z kontextu a snaží se o nastolení alternativního skutkového stavu, který by byl pro něj příznivější. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně svým hodnocením důkazů dodržely rámec zásady volného hodnocení důkazů, jak je vymezen v §2 odst. 6 tr. ř. To, že se obviněný neztotožňuje s tím, jak soudy hodnotily důkazy, a v návaznosti na to ani s tím, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, není dovolacím důvodem. Pokud obviněný namítl, že i odvolací soud připustil možnost jiného způsobu hodnocení důkazů, pak opět se jedná o vytržení části závěrů soudu z kontextu. Odvolací soud se v příslušné pasáži odůvodnění svého rozhodnutí zabýval obhajobou obviněného, který nastiňoval odlišnou verzi skutkového děje, než jak uzavřel soud prvního stupně. V rámci toho odvolací soud konstatoval, že při pohledu zvolené obhajoby se může zdát verze obviněného pravděpodobná, ale nelze než uzavřít, že důkazy, které byly shromážděny a provedeny, neumožnily při zachování hranice rozumné jistoty a při respektování zásad formální logiky dospět k jinému rozhodnutí, než jak bylo učiněno. Stejně tak i další výhrady obviněného proti rozsahu dokazování a jeho průběhu jsou svou povahou procesními výhradami, které nesměřují proti aplikaci hmotného práva, ale proti skutkovým závěrům, a tím pádem rovněž nespadají pod deklarovaný dovolací důvod.
Napadené usnesení evidentně není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. l písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. listopadu 2014
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec
Vypracoval:
JUDr. Petr Angyalossy, Ph.D.