ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.1556.2014.1
sp. zn. 7 Tdo 1556/2014-15
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 10. prosince 2014 v Brně dovolání obviněné E. Ch. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 30. 5. 2014, sp. zn. 2 To 109/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 6 T 315/2013, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné E. Ch. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 19. 3. 2014, sp. zn. 6 T 315/2013, uznal obviněnou E. Ch. (dále zpravidla jen „obviněná“) vinnou přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 tr. zákoníku, který podle skutkových zjištění soudu spáchala tím, že
dne 5. 11. 2013 v době kolem 10:30 hod. mezi obcemi N. a R. při jízdě v osobním motorovém vozidle tov. zn. VW Schirocco RZ: ....., ve kterém seděla jako spolujezdkyně na předním sedadle a které předtím jako stopařka zastavila, odcizila poškozenému řidiči vozidla B. B. z jeho peněženky volně odložené na středovém panelu vozidla finanční hotovost ve výši 9.300,- Kč v papírových bankovkách, čímž poškozenému B. B. , způsobila škodu ve výši 9.300,- Kč, a takto jednala přesto, že rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 1 T 13/2013, který nabyl právní moci dne 20. 4. 2013, byla odsouzena pro trestný čin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu osmnácti měsíců, tedy do 20. 10. 2014.
Podle §205 odst. 2 tr. zákoníku obviněnou odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku ji pro výkon trestu zařadil do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 tr. zákoníku rozhodl o nároku poškozeného B. B. na náhradu škody.
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 30. 5. 2014, sp. zn. 2 To 109/2014, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněné podané proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci podala obviněná prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Marie Jansové včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítla, že soudy obou stupňů vedly trestní řízení jednostranně k její tíži. Má za to, že nelze připustit, aby její vina byla posuzována z pohledu jejího způsobu života, osobních vlastností nebo jiných charakteristik. Takový postup je podle jejího názoru v rozporu s právem na obhajobu a presumpcí neviny. Poukázala na to, že její výpověď ji neusvědčuje bez důvodných pochybností z jednání, pro které byla pravomocně odsouzena. Obviněná dále poukázala na vlastní verzi průběhu skutkového děje a snaží se ji prosadit. Závěrem poukázala na to, že skutkový stav věci zjištěný soudy obou stupňů neprokazuje bez důvodných pochybností její vinu a je přesvědčena, že není možné opatřit další důkazy, které by existující pochybnosti vyvrátily. Podle jejího názoru proto soudy obou stupňů měly postupovat podle zásady in dubio pro reo a zprostit ji obžaloby.
Obviněná z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 30. 5. 2014, sp. zn. 2 To 109/2014, a rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 19. 3. 2014, sp. zn. 6 T 315/2013, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, nebo aby sám ve věci rozhodl rozsudkem tak, že ji zprostí obžaloby podle §226 písm. a) nebo c) tr. ř.
Nejvyšší státní zástupce uvedl, že se nebude k dovolání obviněné E. Ch. věcně vyjadřovat, a současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněnou jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájkyně [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněné dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí soudní instancí zaměřenou na přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzené obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněná ve svém dovolání uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je třeba uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Obviněná uplatnila v rámci dovolání pouze skutkové a procesní námitky. Těmito námitkami napadla rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obviněná sice formálně opřela dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinila tak prostřednictvím námitek, které ho svým obsahem nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Pokud jde o námitku obviněné, že byla porušena zásada in dubio pro reo, Nejvyšší soud podotýká, že zásada in dubio pro reo je zásadou procesní, nikoli zásadou práva hmotného, a proto nenaplňuje důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který slouží výlučně k nápravě vad spočívajících v nesprávném hmotně právním posouzení.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné E. Ch. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. prosince 2014
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek