ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.214.2014.1
sp. zn. 7 Tdo 214/2014-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 12. 3. 2014 o dovolání obviněného M. H. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 19. 6. 2013, sp. zn. 2 To 130/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 3 T 125/2012 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného M. H. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný M. H. podal prostřednictvím obhájkyně dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 19. 6. 2013, sp. zn. 2 To 130/2013, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 25. 4. 2013, sp. zn. 3 T 125/2012. Obviněný napadl rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci co do výroku o vině a trestu, a to s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Domáhal se toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů a aby sám ve věci rozhodl v intencích podaného dovolání.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno opožděně.
Podle §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle §265e odst. 2 tr. ř., jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději.
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci byl doručen obviněnému poštou do vlastních rukou dne 5. 8. 2013 a jeho obhájci dodáním do datové schránky dne 19. 7. 2013. Rozsudek se nedoručoval zákonnému zástupci obviněného, protože obviněný zákonného zástupce nemá. Lhůta k podání dovolání vzhledem k ustanovení §60 odst. 3 tr. ř. uplynula dnem 7. 10. 2013. O lhůtě k podání dovolání byl obviněný poučen v rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci.
Obviněný podal dovolání prostřednictvím obhájkyně tak, že je dne 10. 1. 2014 odevzdal k poštovní přepravě a adresoval Okresnímu soudu v Šumperku, jemuž došlo dne 13. 1. 2014. Z toho je evidentní, že obviněný podal dovolání po uplynutí zákonné dovolací lhůty.
Nic na tom nemění okolnosti, na které obviněný poukázal v bodě I dovolání. V této části dovolání obviněný uvedl, že dovolání podává v zákonné lhůtě, což vyvozoval z okolností, za nichž mu byla ustanovena obhájkyně, která za něho podala dovolání. Tyto okolnosti však nemohou zvrátit závěr o opožděnosti dovolání.
V původním řízení vykonával obhajobu obviněného ustanovený obhájce, jímž byl Mgr. Jan Drapáč. Jeho zmocnění nebylo nijak omezeno. Ke zrušení ustanovení (§39 odst. 1 tr. ř.) ani ke zproštění povinnosti obhajování (§40 tr. ř., §40a odst. 1 tr. ř.) u něho nedošlo. Za tohoto stavu byl uvedený obhájce ze zákona podle §41 odst. 5 tr. ř. oprávněn podat za obviněného dovolání, aniž k tomu potřeboval nové ustanovení či zvolení s udělením plné moci. Pokud obviněný chtěl podat dovolání a dal to ustanovenému obhájci najevo, bylo povinností ustanoveného obhájce dovolání podat. Šlo o povinnost ustanoveného obhájce vůči obviněnému jako klientovi (§16 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů). Případné nesplnění této povinnosti je věcí odpovědnosti ustanoveného obhájce vůči obviněnému jako klientovi (§24 odst. 1 cit. zákona) a nemá žádný význam z hlediska běhu dovolací lhůty.
Ve stádiu po doručení rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci došlo na žádost obviněného jednak k tomu, že Okresní soud v Šumperku usnesením ze dne 10. 9. 2013 přiznal obviněnému nárok na bezplatnou obhajobu, a jednak k tomu, že obviněnému byl předsedou senátu Okresního soudu v Šumperku dne 11. 11. 2013 jako obhájce ustanoven Mgr. František Drlík, jehož ustanovení ovšem bylo dne 22. 11. 2013 zrušeno s tím, že obhájkyní obviněného byla ustanovena Mgr. Pavlína Jašková. Té byl rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci následně na její žádost doručen dne 3. 12. 2013.
Mgr. Pavlína Jašková podala za obviněného dovolání, přičemž vycházela z předpokladu, že dovolací lhůta začala běžet ode dne, kdy jí byl doručen rozsudek. S tím se Nejvyšší soud nemohl ztotožnit. Znovu je třeba zdůraznit, že dovolací lhůta se počítala od 5. 8. 2013, takže k ustanovení obhájců nejprve Mgr. Františka Drlíka a pak Mgr. Pavlíny Jaškové došlo až po uplynutí takto počítané dovolací lhůty. Navíc ustanovení původního obhájce Mgr. Jana Drapáče nebylo zrušeno, resp. tento obhájce nebyl zproštěn povinnosti obhajování. Podstatné je, že po celou dobu, když běžela dovolací lhůta počítaná od 5. 8. 2013, obviněný měl obhájce oprávněného podat za něho dovolání. Tento obhájce, jímž byl Mgr. Jan Drapáč, měl podle §151 odst. 2 tr. ř. vůči státu nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů. Pokud byl obviněnému usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 10. 9. 2013 přiznán podle §33 odst. 2 tr. ř. nárok na bezplatnou obhajobu, nemělo to samo o sobě žádný vliv na to, že Mgr. Jan Drapáč je nadále ustanoveným obhájcem oprávněným podat za obviněného dovolání. Význam přiznaného nároku na bezplatnou obhajobu spočíval za dané situace v tom, že obviněnému nebylo možno uložit podle §152 odst. 1 písm. b) tr. ř. povinnost nahradit státu odměnu a hotové výdaje uhrazené ustanovenému obhájci státem.
Postup Okresního soudu v Šumperku, který obviněnému ustanovil jako obhájce nejprve Mgr. Františka Drlíka a pak Mgr. Pavlínu Jaškovou, neměl v zákoně žádnou oporu, pokud nedošlo ke zrušení ustanovení původního obhájce, jímž byl Mgr. Jan Drapáč, resp. pokud původně ustanovený obhájce nebyl zproštěn povinnosti obhajování. Za tohoto stavu by bylo možné uvažovat o tom, že Okresní soud v Šumperku vadným postupem vyvolal u obviněného nesprávnou představu, že běh dovolací lhůty nějak souvisí s přiznáním nároku na bezplatnou obhajobu či s ustanovením nového obhájce. Na druhé straně nelze pominout, že k vadnému postupu Okresního soudu v Šumperku došlo za situace, kdy dovolací lhůta ve skutečnosti již uplynula, neboť pro její běh bylo rozhodné, kdy byl rozsudek doručen původnímu obhájci Mgr. Janu Drapáčovi (dne 19. 7. 2013 dodáním do datové schránky) a obviněnému (dne 5. 8. 2013 poštou do vlastních rukou).
Pro úplnost pokládá Nejvyšší soud za nutné dodat, že význam té části ustanovení §265e odst. 2 tr. ř., která je vymezena slovy „doručení, které bylo provedeno nejpozději“, se vztahuje k porovnání data, kdy bylo rozhodnutí doručeno obviněnému, s datem, kdy bylo doručeno obhájci, případně ještě s datem, kdy bylo doručeno zákonnému zástupci. Pokud bylo některému z nich rozhodnutí doručeno opakovaně, je pro posouzení otázky, kdy mu bylo doručeno, určující datum prvního doručení. To platí i při případné změně osoby obhájce, kterému již bylo rozhodnutí doručeno, neboť pro určení počátku běhu dovolací lhůty je relevantní toto doručení, a nikoli pozdější doručení novému obhájci. Namítanou včasnost dovolání, které za obviněného podala Mgr. Pavlína Jašková, proto nelze vyvozovat ani z ustanovení §265e odst. 2 tr. ř.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud opožděně podané dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek a předcházející řízení podle §265i odst. 3 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. března 2014
Předseda senátu :
JUDr. Petr Hrachovec