ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.224.2014.1
sp. zn. 7 Tdo 224/2014-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 12. 3. 2014 o dovolání obviněného M. P. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 11. 2013, sp. zn. 7 To 97/2013, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 5 T 34/2013 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 5 T 34/2013, byl obviněný M. P. uznán vinným pokusem zločinu vraždy podle §21 odst. l tr. zákoníku, §140 odst. l tr. zákoníku a odsouzen podle §140 odst. l tr. zákoníku, §40 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na sedm let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Kromě toho bylo obviněnému podle §99 odst. 1, 4 tr. zákoníku uloženo protitoxikomanické ústavní ochranné léčení. Výrokem podle §228 odst. l tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Skutek spočíval podle zjištění Krajského soudu v Praze v podstatě v tom, že obviněný dne 21. 12. 2012 v době od 15,40 hodin do 15,45 hodin v K. , ul. C. B. , v průchodu domu po předchozí drobné neshodě ohledně výplaty a v úmyslu usmrtit napadl zezadu poškozeného J. M. tak, že ho kapesním zavíracím nožem o délce čepele 8,6 cm opakovaně bodl do zad, tím mu způsobil mimo jiné bodnou ránu vedenou velkou silou hloubky 7 cm a délky 3 cm pronikající všemi vrstvami hrudní stěny do pravé hrudní dutiny a povrchních vrstev pravé plíce a bodnou ránu vedenou střední silou hloubky 5 cm a délky 4 cm, přičemž v případě, že by byl bodný nástroj veden pod ostřejším nebo pravým úhlem, došlo by k jeho průniku do hlubších vrstev plíce, k rozsáhlejšímu krvácení nebo k průniku většího objemu vzduchu do hrudní dutiny a ke stavu, v kterém by byl život poškozeného bez včasné odborné lékařské pomoci bezprostředně ohrožen, a dalšímu útoku bylo zabráněno obranou a útěkem poškozeného.
Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a dalším výrokům, bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 11. 2013, sp. zn. 7 To 97/2013, podle §256 tr. ř. zamítnuto. Vrchní soud v Praze se ztotožnil se všemi závěry Krajského soudu v Praze až na to, že jako nepodstatnou vadu skutkové části výroku o vině vytkl nepřesnost dikce „pod ostřejším nebo pravým úhlem“ (podle Vrchního soudu v Praze mělo být správně uvedenou „pod méně ostrým nebo pravým úhlem“).
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. l písm. g) tr. ř. Namítl nedostatek úmyslného zavinění ve vztahu ke smrtelnému následku. Vyjádřil názor, že soudy při posuzování subjektivní stránky činu vycházely nikoli z toho, jak byl útok proti tělu poškozeného skutečně veden, ale z toho, jak mohl být veden při jiné variantě jeho provedení. Uvedl, že skutek měl být správně posouzen jako pokus zločinu těžké újmy na zdraví podle §21 odst. l tr. zákoníku, §145 odst. l tr. zákoníku a že mu měl být uložen trest odnětí svobody s použitím ustanovení §58 odst. 5 tr. zákoníku ve výměře mírnější než tři roky s možností podmíněného odkladu jeho výkonu. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby ho uznal vinným pokusem zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. l tr. zákoníku, §145 odst. l tr. zákoníku a uložil mu podmíněný trest odnětí svobody s přiměřenou zkušební dobou a ochranné léčení.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Skutek, jímž byl obviněný uznán vinným, evidentně vykazuje znaky pokusu zločinu vraždy podle §21 odst. l tr. zákoníku, §140 odst. l tr. zákoníku, a to i z hlediska subjektivní stránky, která spočívá v úmyslném zavinění. Soudy zaznamenaly, že obviněný popíral úmysl usmrtit poškozeného, a za tohoto stavu se správně zaměřily na důsledné objasnění a poté i na náležité zhodnocení širšího okruhu okolností, z nichž úmysl obviněného směřující k usmrcení poškozeného přesvědčivě dovodily. V tomto ohledu soudy výstižně poukázaly na to, že ze strany obviněného šlo o zákeřný razantní útok vedený proti poškozenému zezadu, že při tomto útoku obviněný bodl poškozeného dvakrát do zad v místech, kde jsou uloženy životně důležité orgány, že do těchto míst cíleně mířil, že k útoku použil poměrně robustního, ostrého a špičatého nože, který vzhledem k výrazné intenzitě vynaložené síly pronikl do těla poškozeného v takové hloubce, že již se ocitl v jeho hrudní dutině a zasáhl povrchové vrstvy jedné z plic, a že se útoku dopustil ve stavu vyostřené negativní emoce vůči poškozenému, byť vyplývala z relativně malicherné příčiny. Všechny tyto okolnosti byly pod dostatečnou kontrolou obviněného, takže mu i z jeho subjektivního hlediska umožňovaly snadno předvídat reálnou možnost ohrožení života poškozeného a smrtelného následku z takto podniknutého útoku. Soudy přiléhavě zdůraznily také to, že k bezprostřednímu ohrožení života poškozeného a ke smrtelnému následku nedošlo jen v důsledku nahodilých okolností vyplývajících z toho, že nůž zasáhl poškozeného pod úhlem poněkud zmírňujícím hloubku proniknutí do jeho těla. To, že každý ze soudů vyjádřil tuto okolnost slovně jinak, není podstatné. Otázka, zda smrtelný následek bezprostředně hrozil, pokud by nůž byl proti tělu poškozeného veden „pod ostřejším úhlem“ (jak uvedl Krajský soud v Praze), nebo „pod méně ostrým úhlem“ (jak uvedl Vrchní soud v Praze), závisí na tom, ve vztahu k jaké základně se uvažovaný úhel posuzuje. Považuje-li se za tuto základnu svislá rovina, která kopíruje stojící postavu poškozeného, pak je namístě dikce použitá Vrchním soudem v Praze v odůvodnění napadeného usnesení. Jestliže soudy z uvedeného souhrnu okolností vyvodily úmysl obviněného usmrtit poškozeného, nelze tomuto jejich závěru nic vytknout.
Rozhodně nemohou obstát námitky z pozice tvrzení, že soudy opřely závěr ohledně úmyslu obviněného nikoli o to, jak byl útok veden, ale o to, jak mohl být veden při jiném způsobu provedení. Soudy vyvodily závěr o úmyslu obviněného ze souhrnu okolností, které byly vázány na způsob provedení útoku, tak jak byl skutečně podniknut. Teprve ve vztahu k tomu, že smrtelný následek nenastal a že trestný čin nebyl dokonán, soudy konstatovaly nahodilost této okolnosti a její spojitost s úhlem, pod kterým nůž pronikl do těla poškozeného. I když by smrtelný následek bezprostředně hrozil při jiném úhlu, než pod kterým nůž skutečně pronikl do těla poškozeného, nic to nemění na správnosti závěru, že jednání obviněného bylo vedeno úmyslem usmrtit poškozeného. Tento závěr je plně slučitelný s tím, že smrtelný následek by bezprostředně hrozil při jiném úhlu vniknutí nože do těla poškozeného.
Napadené usnesení není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř.
Obviněný uplatnil obsáhlé námitky také proti výroku o trestu, které sice primárně spojoval s požadavkem na zmírnění právní kvalifikace skutku, ale zároveň je zčásti formuloval jako námitky týkající se přiměřenosti trestu při stávajícím právním posouzení skutku. Tyto námitky nejsou dovolacím důvodem podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., a proto se jimi Nejvyšší soud dále nezabýval (k tomu viz č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Z těchto důvodů Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. l písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. března 2014
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec