ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.237.2014.1
sp. zn. 7 Tdo 237/2014-15
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 12. března 2014 v Brně dovolání obviněného L. M. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 11. 2013, sp. zn. 8 To 364/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 1 T 75/2013, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. M. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud ve Vyškově rozsudkem ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 1 T 75/2013, uznal obviněného L. M. (dále jen „obviněný“) vinným přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, které spáchal podle skutkových zjištění soudu tím, že „dne 12. 2. 2013 ve 23.15 hodin v K. u B. , okr. V. , ve vnitřních prostorách restaurace U O. na ulici D. , hodil půllitrovou sklenici od piva (tzv. štuc) po obsluze restaurace poškozené K. H. , sklenice ji zasáhla do obličeje a střepy jí způsobily řezné poranění na levé tváři o délce tři centimetry. Tímto jednáním způsobil poškozené zranění vyžadující si lékařské ošetření v Úrazové nemocnici v Brně a další léčení u praktického lékaře po dobu od 13. 2. 2013 do 3. 3. 2013 a znesnadňující ji v obvyklém způsobu života v době od 20. 2. 2013 do 1. 3. 2013, přičemž způsobil doposud nevyčíslenou škodu Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra České republiky, se sídlem Kodaňská 1441, Praha, IČ: 47114304, za náklady na léčení a ošetření poškozené a škodu rozbitím sklenice nájemci restaurace společnosti Bebidos, s. r. o., se sídlem Hájecká 1068, Brno, IČ : 28310845, ve výši 50,- Kč“. Podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil obviněného k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1, 2 tr. zákoníku výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu dvou let, a současně obviněnému uložil, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil poškozeným způsobenou škodu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody. Podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázal poškozenou K. H. se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 5. 11. 2013, sp. zn. 8 To 364/2013, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného podané proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že z výslechů všech svědků a poškozené vyplývá, že kromě ní neviděla jeho údajné napadení v prostoru restaurace žádná jiná osoba, a jedná se proto o tzv. případ tvrzení proti tvrzení. Dále poukázal na extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy. Poukázal na zásadní rozpor ve výpovědích poškozené, neboť v přípravném řízení uvedla, že svědek V. R. byl přímým svědkem jejího napadení, u hlavního líčení ale vypověděla, že v okamžiku hodu sklenice byl svědek V. R. na odchodu a nebyla schopna sdělit, zda se nacházel v prostoru restaurace nebo u dveří. Dále uvedl, že svědek V. R. vypověděl, že mezi ním a obviněným nedošlo k žádnému incidentu, že v době jeho odchodu se poškozená nacházela v prostoru za barem restaurace a že poškozená si musela všimnout jeho odchodu z restaurace, neboť byl jedním z posledních dvou hostů. Poukázal na to, že v době zranění poškozené se vůbec nenacházel v prostoru restaurace. Namítl, že výpověď poškozené není věrohodná a že soudy obou stupňů neprovedly jím navržené důkazy, a to výslech svědka J. H. a znalecký posudek ohledně prokázání, zda mohlo být poškozené takovým útokem způsobeno zranění, které u ní bylo diagnostikováno. Poukázal na to, že soud prvního stupně nehodnotil provedený důkaz – odborné vyjádření Policie České republiky ze dne 27. 2. 2013, č. j. KRPB-36186/TČ-2013-061872, z oboru kriminalistika, odvětví daktyloskopie, učinil tak až odvolací soud. Namítl, že soudy obou stupňů porušily základní práva obviněného zakotvená v ustanovení článku 36 Listiny základních práv a svobod.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 11. 2013, sp. zn. 8 To 364/2013, a podle §265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl rozsudkem tak, že jej zprostí obžaloby.
Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03).
Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. K tomu je třeba uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Obviněný uplatnil ve svém dovolání pouze skutkové námitky. Těmito námitkami napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obviněný sice formálně opřel dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Nejvyšší soud nezjistil žádný, natož extrémní, rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného L. M. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. března 2014
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek