ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.266.2014.1
sp. zn. 7 Tdo 266/2014-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 19. března 2014 v Brně dovolání obviněných K. A. H. a M. H.,roz. P. , proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2013, sp. zn. 13 To 291/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 4 T 15/2011, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných K. A. H. a M. H. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Kolíně rozsudkem ze dne 18. 7. 2013, sp. zn. 4 T 15/2011, uznal obviněného K. A. H. vinným pod body 1) až 6) rozsudku pokračujícím trestným činem poškozování cizích práv podle §209 odst. 1 písm. a) tr. zák. a pod body 2) až 6) rozsudku pokračujícím trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák. Podle §250b odst. 3 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. jej odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu tří let. Podle §59 odst. 2 tr. zák. soud obviněnému uložil, aby během zkušební doby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil.
Okresní soud v Kolíně výše uvedeným rozsudkem dále uznal obviněnou M. H. vinnou pod body 2) až 6) rozsudku pokračující pomocí k pokračujícímu trestnému činu úvěrového podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §250b odst. 1, 3 tr. zák. a pokračující pomocí k pokračujícímu trestnému činu poškozování cizích práv podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §209 odst. 1 písm. a) tr. zák. Podle §250b odst. 3 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. ji odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu dvou let. Podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozené s nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 10. 2013, sp. zn. 13 To 291/2013, podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušil z podnětu odvolání obviněných K. A. H. a M. H. podaných proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně tento rozsudek v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu ve věci rozhodl tak, že obviněného K. A. H. uznal vinným pod body 1) až 6) rozsudku pokračujícím trestným činem poškozování cizích práv podle §209 odst. 1 písm. a) tr. zák. a pod body 2) až 6) rozsudku pokračujícím trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák. Podle §250b odst. 3 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. jej odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu tří let. Podle §59 odst. 2 tr. zák. soud obviněnému uložil, aby během zkušební doby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil.
Krajský soud v Praze výše uvedeným rozsudkem dále uznal obviněnou M. H. vinnou pod body 2) až 6) rozsudku pomocí k trestnému činu úvěrového podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §250 odst. 1, 3 tr. zák. a pokračující pomocí k trestnému činu poškozování cizích práv podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §209 odst. 1 písm. a) tr. zák. Podle §250b odst. 3 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. ji odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu dvou let. Podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozené s nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Praze podali obvinění prostřednictvím společného obhájce dovolání opírající se o dovolací důvod podle 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ke skutku pod bodem 1) rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu namítli, že tento skutek byl nesprávně právně kvalifikován, neboť právě obviněný K. A. H. vypověděl smlouvu mezi T. Š. a Českou podnikatelskou pojišťovnou, a. s., a tím znemožnil, aby mu byla vyplacena provize z jejího uzavření. Chybí zde proto motiv jeho případného protiprávního jednání. Ke skutkům pod body 2) až 6) rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu uvedli, že soudy obou stupňů nezkoumaly, zda byly naplněny všechny zákonné znaky skutkové podstaty pokračujícího trestného činu poškozování cizích práv podle §209 odst. 1 písm. a) tr. zák., neboť závěry obou znaleckých posudků v oboru písmoznalectví tvrdí, že sporné podpisy na smlouvách jsou poškozených R. P. a M. P., nikoliv jejich. V této souvislosti vypověděly svědkyně E. V. a I. K., že smlouvy vždy podepisoval sám klient a byla vždy ověřována jeho totožnost podle občanského průkazu a fotografie. Namítli, že byla porušena zásada trestního řízení zakotvená v §2 odst. 6 tr. ř., neboť soudy obou stupňů nehodnotily provedené důkazy také z pohledu hmotného práva, tedy zda zjištěné skutky jsou trestnými činy a pokud ano, zda jsou správně hmotně právně posouzeny. Poukázali na to, že jejich vina nebyla bez důvodných pochybností prokázána, a soudy obou stupňů proto měly rozhodnout v jejich prospěch a zprostit je obžaloby.
Obvinění z těchto důvodů navrhli, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2013, sp. zn. 13 To 291/2013, a aby podle §265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl rozsudkem tak, že je zprostí obžaloby.
Nejvyšší státní zástupce se nevyjádřil k dovolání obviněných K. A. H. a M. H.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněnými jako osobami oprávněnými prostřednictvím společného obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněných K. A. H. a M. H. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obvinění ve svém dovolání uplatnili dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03).
Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Obvinění uplatnili ve svém dovolání pouze skutkové námitky. Těmito námitkami napadli rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obvinění sice formálně opřeli dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinili tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněných K. A. H. a M. H. byla podána z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. O dovoláních rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. března 2014
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek