ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.301.2014.1
sp. zn. 7 Tdo 301/2014-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 18. 3. 2014 o dovolání, které podal obviněný T. L. D., proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. 6 To 389/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 34 T 169/2013, takto:
Podle §265i odst. l písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný T. L. D. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. 6 To 389/2013, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 30. 9. 2013, sp. zn. 34 T 169/2013. Obviněný podal dovolání proto, že napadeným usnesením zůstal nedotčen výrok o vině pokusem zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. l tr. zákoníku, §145 odst. l tr. zákoníku a navazující výrok o trestu odnětí svobody na 38 měsíců se zařazením do věznice s dozorem. S odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. l písm. g) tr. ř. obviněný projevil nesouhlas se skutkovými zjištěními, která se stala podkladem výroku o vině, a s tím, jak soudy hodnotily důkazy. Dovoláním se obviněný domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Okresnímu soudu ve Zlíně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolání není další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení. Na rozdíl od odvolání, v němž je možné jako vadu vytýkat cokoli, je dovolání mimořádný opravný prostředek, který lze podat jen z důvodů, které jsou v zákoně výslovně uvedeny. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, jestliže konkrétní uplatněné námitky mu neodpovídají také svým obsahem. V taxativním výčtu dovolacích důvodů není žádný, který by se vztahoval ke skutkovým zjištěním a k hodnocení důkazů.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo dovolací důvod jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny skutkových zjištění soudů a nahrazení těchto zjištění jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Znovu je třeba zdůraznit povahu dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který je určen k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. l písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Pokud je dovolacím důvodem „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“, tj. jiné než právní posouzení skutku, jedná se rovněž o aplikaci norem hmotného práva na skutkové okolnosti zjištěné soudy prvního a druhého stupně.
Obviněný byl odsouzen pro pokus zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. l tr. zákoníku, §145 odst. l tr. zákoníku a pro přečin výtržnictví podle §358 odst. l tr. zákoníku. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu ve Zlíně, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil i Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně, spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 11. 6. 2013 okolo 10,46 hodin ve Z. na ulici J. A. B. fyzicky napadl svou manželku tak, že ji tahal za vlasy, dal jí facku, strčil do ní, až upadla zády na betonové schody, kopal ji do zad, hlavy a břicha, asi třikrát jí skočil s nohama u sebe na hrudník a břicho, bouchal jí hlavou o zem a bil ji pěstmi do hlavy, tímto jednáním způsobil poškozené lehký otřes mozku, pohmoždění obličeje, podvrtnutí krční páteře, pohmoždění hrudní stěny a pohmoždění břišní stěny, což si vyžádalo hospitalizaci poškozené do 14. 6. 2013, a jen shodou náhod nedošlo u poškozené k těžkému až život ohrožujícímu zranění, při kterém mohlo dojít zejména k nitrolebnímu poranění a k poranění orgánů dutiny hrudní a orgánů dutiny břišní.
V podaném dovolání obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by tento skutkový stav neznamenal naplnění zákonných znaků pokusu těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. l tr. zákoníku, §145 odst. l tr. zákoníku a zákonných znaků přečinu výtržnictví podle §358 odst. l tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by obsahově korespondovaly s dovolacím důvodem podle §265b odst. l písm. g) tr. ř.
Obviněný založil dovolání v celém rozsahu výlučně jen na skutkových námitkách vycházejících z tvrzení, že poškozenou napadl podstatně méně závažným způsobem, a to jen fackováním a nejvýše trojím kopnutím do oblasti nohou a břicha. Námitky obviněného směřovaly proti skutkovým zjištěním soudů, která se týkají povahy, rozsahu a závažnosti jednotlivých způsobů napadení poškozené. Pokud obviněný namítl nedostatek úmyslu způsobit poškozené těžkou újmu na zdraví, vyvozoval to právě z té verze napadení, kterou prezentoval v rámci své obhajoby, a nikoli ze skutkových okolností, jak je zjistily soudy. Tímto pojetím uplatněných námitek se obviněný ocitl mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. Lze uzavřít, že obviněný sice formálně deklaroval tento zákonný dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu co do svého obsahu neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.
Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů postrádají obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu ve Zlíně, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají evidentní obsahové zakotvení především ve svědecké výpovědi poškozené z přípravného řízení (v hlavním líčení poškozená jako svědkyně odepřela výpověď). Poškozená podrobně, konkrétně a přesvědčivě popsala okolnosti napadení, jeho průběh i způsob útoku obviněného. Pokud soudy hodnotily její usvědčující výpověď jako věrohodnou, měly pro to přijatelné důvody. Výpověď poškozené byla podpořena také výpověďmi dalších svědků, kteří se v průběhu napadení ocitli přímo na místě či poblíž a viděli průběh napadení. Z těchto výpovědí je významná zejména výpověď svědkyně A. V., která byla přímo na místě, sledovala incident po celou dobu a v podstatě shodně s poškozenou podrobně popsala jednotlivé způsoby, jimiž obviněný poškozenou napadal. K tomu přistupuje také objektivní zjištění vyplývající z lékařského nálezu, jímž byla zranění poškozené identifikována právě v těch místech těla, do kterých byl podle svědecké výpovědi poškozené zaměřen útok obviněného. Jinak není úkolem Nejvyššího soudu, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů (§2 odst. 6 tr. ř.) a že své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a logicky vysvětlily. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud proto podle §265i odst. l písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. března 2014
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec