ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.420.2014.1
sp. zn. 7 Tdo 420/2014-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 9. dubna 2014 v Brně dovolání obviněného F. K. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2013, sp. zn. 10 To 454/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 1 T 59/2013, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného F. K. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Příbrami rozsudkem ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. 1 T 59/2013, uznal obviněného F. K. (dále jen „obviněný“) vinným pod bodem 1) rozsudku zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, pod bodem 2) rozsudku přečinem násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, pod bodem 3) rozsudku pokračujícím přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 2 tr. zákoníku a pod bodem 4) rozsudku pokračujícím přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 2 tr. zákoníku a přečinem vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku. Podle §199 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku jej odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku, §84 tr. zákoníku a §85 odst. 1 tr. zákoníku výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu pěti let za současného vyslovení dohledu probačního úředníka nad obviněným. Podle §85 odst. 2 tr. zákoníku za použití §48 odst. 4 písm. d) tr. zákoníku uložil obviněnému povinnost podrobit se v první pětině zkušební doby vhodnému programu psychologického poradenství.
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 3. 12. 2013, sp. zn. 10 To 454/2013, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného podané proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Namítl, že z popisu skutku pod bodem 1) rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu vyplývá, že v jeho případě mělo jít zejména o formu psychického násilí, neboť k fyzickým útokům mělo dojít jen sporadicky. Poukázal na to, že o psychické formě domácího násilí je možné mluvit teprve tehdy, jestliže se objevuje jasná disproporce moci a kontroly, kdy jeden z partnerů „může vše“ a druhý partner je na něj odkázán a „nemůže nic“, přičemž tento stav musí být dlouhodobý a opakovaný. Namítl, že nebyl naplněn zákonný znak týrání obsažený ve skutkové podstatě zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, neboť v jeho případě nešlo o jednání splňující podmínky krutosti, bezohlednosti, nepřiměřenosti či bolestivosti. Uvedl, že psychické týrání vyžaduje jiné definiční znaky než fyzické týrání. Uvedl, že z výpovědí všech svědků (kromě svědkyně J. Z. ) vyplynulo, že poškozená se jevila svému okolí jako rovnocenná osoba v jejich vztahu, která si nejen nenechala žádný útok obviněného líbit, ale dokonce i sama konflikty vyvolávala, a oba partneři při těchto hádkách pronášeli vulgární výrazy. Dále namítl, že je nesporné, že jeho chování se vymykalo běžným standardním vzorcům manželského soužití, avšak i přesto jeho celkové jednání vůči poškozené nenabylo takové míry, intenzity a nemělo na poškozenou takový dopad, aby jej bylo možno právně kvalifikovat jako týrání ve smyslu §199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku, protože jeho jednání nedosáhlo vyššího stupně bezcitnosti a hrubosti.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2013, sp. zn. 10 To 454/2013, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce se nevyjádřil k dovolání obviněného F. K.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je ve svém celku zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Uplatněné námitky mu musí odpovídat svým obsahem.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, který zjistily soudy, a nikoli jak skutek prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu věci, kterou obviněný prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Obviněný vznesl v dovolání částečně skutkové námitky. Těmito námitkami napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obviněný tak sice formálně opřel dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Obviněný právně relevantně namítl, že jeho jednáním pod bodem 1) rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu nebyl naplněn zákonný znak týrání obsažený ve skutkové podstatě zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku.
Podle §199 odst. 1 tr. zákoníku kdo týrá osobu blízkou nebo jinou osobu žijící s ním ve společném obydlí, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až čtyři léta.
Podle §199 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku pachatel bude potrestán odnětím svobody na dvě léta až osm let, páchá-li takový čin po delší dobu.
Nejvyšší soud nepřisvědčil výše uvedené námitce obviněného. Vycházel ze skutkového stavu zjištěného v průběhu trestního stíhání, který je vyjádřen ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu. Z výsledků provedeného dokazování vyplývá, že obviněný nejméně od února 2012 do 11. 12. 2012 ve společně obývaném bytě na adrese B. N. , v obci D. a následně v rodinném domě na adrese na K. v obci D. , okr. P. , se zvyšující se četností a intenzitou bez zjevné příčiny verbálně napadal svou manželku poškozenou J. K. , kontroloval ji při provádění domácích prací, kontroloval jak často a jakým způsobem pere prádlo, kontroloval ji v průběhu pracovní doby v zaměstnání, požadoval po ní kontrolu jejího výpisu z mobilního telefonu a bankovního účtu, nejméně v jednom případě ji udeřil zavřenou pěstí do obličeje, s nataženou rukou sevřenou v pěst u obličeje po poškozené opakovaně požadoval, aby mlčela, byl vůči ní slovně agresivní, od září 2012 ji začal napadat i fyzicky tím, že ji opakovaně pevně uchopil za obě paže v oblasti nad loktem či zezadu za krk a tento mačkal, což poškozené způsobovalo fyzické útrapy, neboť dne 1. 11. 2012 ji uchopil za paže nad lokty, přičemž jeho stisk byl natolik silný, že se poškozená v důsledku bolesti skrčila v kolenou, načež ji v tomto okamžiku obviněný pustil, v důsledku čehož poškozená upadla na zem, kde se z obav z dalšího jednání ze strany obviněného schoulila tak, že přitáhla kolena k bradě, přičemž k ní obviněný přistoupil, a nejméně ve dvou případech ji udeřil nohou do oblasti stehen, v důsledku čehož měla poškozená na stehnech hematomy.
Situace se vyhrotila dne 2. 11. 2012, kdy obviněný převrhl křeslo, na kterém seděla poškozená, poté co se zvedla, ji za použití kuchyňského nože donutil odejít do kuchyně, kde si musela kleknout a opakovat po něm slova omluvy se zdůrazněním toho, co všechno pro ni udělal, kdy nůž jí držel přímo pod krkem a opakoval, že se zabije a poté, co poškozená odešla do ložnice, šel za ní, povalil ji na zem, klekl si na ni, držel ji za ruce, vyhazoval na ni oděvy ze zásuvek, a při tom na ni křičel, že vše má jen kvůli němu, přičemž jí zabránil telefonicky kontaktovat její matku tím, že jí odebral mobilní telefony. Od té doby v důsledku obav z dalšího jednání ze strany obviněného pravidelně každý večer poškozená chodila spát ke své matce a situace vygradovala tím, že byl policejním orgánem dne 11. 12. 2012 vykázán ze společného obydlí, což Okresní soud v Příbrami následně opakovaně prodloužil.
Z takto vymezeného skutku je zřejmé, že byl naplněn nejen zákonný znak týrání, ale všechny zákonné znaky zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, neboť bylo jednoznačně prokázáno, že týrání, kterého se obviněný na poškozené dopouštěl, poškozená vnímala jako těžké příkoří a zlé nakládání se svojí osobou, v důsledku čehož u ní byly zjištěny znaky syndromu týrané osoby a poškozená musela vyhledat odbornou psychoterapeutickou péči. Stejně bylo prokázáno, že se obviněný tohoto jednání dopouštěl po dlouhou dobu, nejméně po dobu deseti měsíců, poškozená navíc vypověděla, že jednotlivé případy napadání a psychického týrání se odehrávaly opakovaně i v době předchozí i po dobu několika let nazpět. Nejintenzivněji však týrání fyzické i psychické poškozená vnímala právě od období, kdy nastoupila do zaměstnání, tedy od měsíce února 2012. Nejvyšší soud shledal námitku obviněného zjevně neopodstatněnou. Právní kvalifikace skutku je správná.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je tedy v tom, že soud druhého stupně měl v řízení o odvolání přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou je skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud - ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně - neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Nejvyšší soud nezjistil s ohledem na skutečnosti uvedené v předchozích částech odůvodnění tohoto rozhodnutí naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ani v první ani ve druhé alternativě.
Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal, že dovolání obviněného F. K. je ve svém celku zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání obviněného rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. dubna 2014
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek