ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.537.2014.6
sp. zn. 7 Tdo 537/2014-352
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 11. září 2014 v Brně dovolání obviněných L. Č., O. K., F. K., J. W., roz. B., M. S., a L. Š., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 12. 2012, sp. zn. 2 To 107/2010, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 48 T 8/2008, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. Č. odmítá .
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného O. K. odmítá .
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného F. K. odmítá .
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. W., roz. B. odmítá .
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. S. odmítá .
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. Š. odmítá .
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 20. 12. 2012, sp. zn. 2 To 107/2010 o odvoláních obžalovaných F. K., J. W., roz. B., L. Š., M. S., O. K. a L. Č. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 6. 2010, sp. zn. 48 T 8/2008, tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ohledně obžalovaných F. K., J. W., roz. B., L. Š., O. K. a L. Č. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že uznal obžalované vinnými tím, že
1) obžalovaní F. K., O. K. a J. W.
dne 10. 12. 2004 v době od 18.20 hodin do 18.35 hodin v P. B. čp. …, okr. P.-v., v areálu společnosti GECO Tabák a.s., kam byli dovezeni obžalovaným O. K., který poté odjel na předem smluvené místo, obžalovaní J. W. a F. K. maskováni maskami na obličeji a za použití krátké střelné zbraně donutili pracovníka bezpečnostní služby T. Š., k vystoupení z vozidla VW Transporter T4 rz … a společně s ním J. K., k ulehnutí na zem a poté s vozidlem, v němž byly uloženy tržby, odjeli na polní cestu v katastru obce P., okr. P. – v., kde na ně podle dohody čekal obžalovaný O. K. s automobilem Škoda Octavia, do něhož peníze přeložili a z místa odjeli, a tím společnosti SECURITAS ČR Cash Handling Services, spol. s r.o. se sídlem v Praze 3, ul. Českobratrská čp. 1 (nyní G4S Cash Services a.s., Praha 8, Na Košilce 2257/9), způsobili škodu ve výši nejméně 5.464.055 Kč,
2) obžalovaní F. K., J. W. a L. Š.
v nočních hodinách dne 10. 11. na 11. 11. 2005 v M., ul. S. čp. … všichni vnikli na pozemek společnosti MEPLA, s.r.o., zatímco obžalovaný L. Š. hlídal, vnikl obžalovaný F. K. do kanceláře ve druhém patře budovy, otevřel vstupní dveře do objektu, přivolal obžalovaného J. W. a následně vypáčili dveře dalších kanceláří, které prohledali a po vypáčení dvou příručních pokladen z nich odcizili finanční hotovost v korunách a eurech ve výši nejméně 12.921 Kč, přenosný telefonní přístroj v hodnotě 500 Kč, poškozením zařízení budovy způsobili škodu v celkové výši 900 Kč ke škodě společnosti MEPLA, s.r.o., Mělník, dále vypáčili ve stejné budově dveře kanceláří společnosti Family Frost, spol. s r.o., kde i za pomoci obžalovaného L. Š. odcizili trezor zn. T-32 v hodnotě 3.000 Kč obsahující 2 ks CCS karet - Benzina, příruční trezor v hodnotě 250 Kč, tři mobilní telefony zn. NOKIA. 3410 v hodnotě celkem 1.500 Kč, náhradní klíče od firemních vozidel v hodnotě celkem 15.000 Kč a firemní dokumentaci, vše v hodnotě 19.750 Kč, a na poškození zařízení způsobili škodu 1.975 Kč společnosti Family Frost, spol. s r.o., se sídlem Zubatého 11, Praha 5,
3) obžalovaní F. K., J. W. a L. Š.
dne 17. 11. 2005 kolem 19,00 hod. v Č. B., ul. D. čp. … v garáži obytného domu a kancelářských prostor firmy AXJ, s.r.o., když obžalovaný J. W. vybaven vysílačkou sledoval okolí a zajišťoval případně rychlý odjezd z místa činu, obžalovaný F. K. a obžalovaný L. Š. fyzicky napadli dvěma údery pažbou pistole do hlavy J. J., kterému způsobili středně těžké poranění, když utrpěl otřes mozku lehkého stupně a podvrtnutí krční páteře s úrazovým blokem, což bylo spojeno s poruchou zdraví asi dva týdny, odtáhli jej do kanceláře, kde jej prohledali a odcizili hotovost ve výši 4.500 Kč, poté jej přinutili otevřít trezor, ze kterého odcizili částku 30.000 Kč, z kanceláře firmy odnesli notebook zn. NBN M5000 NEC Versa FM500c v hodnotě 22.000 Kč a dva mobilní telefony v hodnotě celkem 2.000 Kč, čímž obchodní společnosti AXJ, s.r.o. se sídlem v Českých Budějovicích, Dobrovodská 3, způsobili škodu v celkové výši 58.500 Kč,
4) obžalovaní F. K., J. W. a L. Š.
v noci na 24. 11. 2005 v R. n. L., když obžalovaný L. Š. pomocí vysílačky zajišťoval okolí místa činu, obžalovaní F. K. a J. W. přelezli oplocení areálu, vlezli na střechu administrativní budovy společnosti Glazura, s.r.o., kde dále vypáčili okno v prvním patře a vnikli do kanceláře a následně vypáčili dveře dalších tří kanceláří, kde vše prohledali, nalezenými klíči otevřeli trezor, ze kterého odnesli finanční hotovost v různých měnách ve výši 793.649,10 Kč, náhradní klíče od vozidla v hodnotě 1.000 Kč a firemní razítko v hodnotě 200 Kč, z příruční pokladničky odcizili částku 12.486 Kč ke škodě ZO OS ECHO, přičemž poškozením zařízení společnosti Glazura, s.r.o., Roudnice nad Labem způsobili škodu ve výši 2.400 Kč,
5) obžalovaní F. K., J. W. a L. Š.
v noci na 9. 12. 2005 v Ž., ul. L. J. čp. …, když obžalovaný L. Š. za použití vysílačky hlídal vrátnici a okolí, obžalovaní F. K. a J. W. přelezli drátěný plot areálu společnosti Prefa Žatec, s.r.o., vylezli na střechu administrativní budovy, pomocí lana se spustili do prvního patra, nezajištěným oknem vnikli do budovy, kde vypáčili dveře kanceláří, odkud odcizili trezor v hodnotě 1.200 Kč s finanční hotovostí 68.000 Kč, pánské náramkové hodinky v hodnotě 800 Kč, digitální tester na alkohol v hodnotě 1.500 Kč, GO kartu v hodnotě 200 Kč, tři USB paměti v hodnotě 1.200 Kč, pracovní silonovou bundu v hodnotě 1.000 Kč a drobné dárkové předměty v hodnotě 2.500 Kč, to vše v celkové hodnotě 76.400 Kč ke škodě společnosti Prefa Žatec, s.r.o., sídlem Žatec, Leoše Janáčka 1270, na poškození dveří způsobili uvedené společnosti škodu ve výši 5.100 Kč,
6) obžalovaní F. K., J. W. a L. Š.
dne 16. 12. 2005 mezi 19,00 hod. až 20,30 hod., společně s dalším neustanoveným mužem, když tento vybaven vysílačkou zajišt'oval okolí a přístupovou cestu k místu činu, obžalovaný F. K., obžalovaný J. W. a obžalovaný L. Š. vběhli do velkoskladu s cigaretami a potravinářským zbožím společnosti FOLLYX, spol. s r.o., v Litoměřicích, ul. Žernosecká čp. 10, kde pod pohrůžkou použití střelných zbraní za použití fyzického násilí spoutali skladníky J. G., J. K., A. N., M. P., a později i jednatelku společnosti Ing. J. B., které přitom způsobili středně těžké poranění, a to pohmoždění měkkých pokrývek lebních s tržně zhmožděnou ranou v levé spánkové krajině nad uchem délky asi 5 cm a pohmoždění levého bérce s poruchou zdraví až deset dnů, a poté z velkoskladu odvezli vozidlem firmy zn. Renault Master 2,2 rz … v hodnotě 254.800 Kč finanční hotovost 333.931,50 Kč, poštovní známky v hodnotě 142.095,35 Kč, telefonní kupóny v hodnotě 59.518,41 Kč a větší množství tabákových výrobků v hodnotě 2.361.641,68 Kč, vše v celkové výši 3.151.986,80 Kč, následně vozidlo zapálili v k.ú. obce L. okr. Ch., přičemž poškozením zařízení ve výši 4.000 Kč způsobili společnosti FOLLYX, spol. s r.o., další škodu a A. N. odcizením finanční hotovosti škodu ve výši 10.200 Kč,
7) obžalovaní F. K., J. W. a L. Š.
dne 9.1.2006 okolo 19.15 hod. ve D. K. n. L., ul. H., vnikli všichni do prostor prodejny velkoskladu lihovin a tabáku, kde obžalovaní F. K. a L. Š. ohrožovali střelnou zbraní poškozené R. Š., a J. B., které poté spoutali, a obžalovaný J. W. z kanceláře skladu odcizil finanční hotovost ve výši 1.858.000 Kč, peněženku s částkou nejméně 3.000 Kč a klíče od vozidla Škoda Octavia v hodnotě 500 Kč ke škodě poškozeného R. Š., poškozenému J. B. odcizili klíče od motorového vozidla Škoda Pick Up rz …, kterým z místa činu odjeli a následně jej nezajištěné zanechali v ul. … před domem č.p. … ve D. K. n. L.,
8) obžalovaní F. K., M. S. a J. W.
dne 16. 2. 2006 v době od 19.25 do 19.50 hod. ve S., ul. P. čp. …, když obžalovaný M. S. zajišťoval místo činu v zahradě areálu a obžalovaný F. K. učinil prohlídku objektu, následně obžalovaní F. K. a J. W. vnikli maskováni maskami na obličejích do prostoru vrátnice společnosti JATKY H., s.r.o., kde za použití násilí spoutali kovovými pouty poškozeného F. T., a zavřeli do kabinky WC, přičemž mu způsobili lehké poranění, a to tržnou ránu v pravém obočí délky asi 3 cm a pohmoždění pravé ruky s oděrkou na hřbetu a otokem a následnou poruchou zdraví do jednoho týdne, z prostoru vrátnice odcizili dva kusy trezorů v hodnotě 17.000 Kč s finanční hotovostí 371.237,50 Kč a příruční pokladnou v hodnotě 500 Kč, které naložili do osobního automobilu Fiat Seicento, SPZ … poškozeného F. T. a společně s obžalovaným M. S., který řídil Fiat Scudo, odjeli na přesně nezjištěné místo u S., kde trezory přeložili a vozidlo Fiat Seicento, SPZ …, odstavili v katastru obce P., přičemž odcizením finanční hotovosti a trezorů způsobili škodu 254.110,50 Kč a dalším poškozením zařízení škodu ve výši 3.400 Kč společnosti JATKY H., s.r.o., se sídlem Strakonice, Písecká 594, dále škodu ve výši 134.627 Kč na odcizené finanční hotovosti A. H., a škodu ve výši 7.986,50 Kč na odcizené finanční hotovosti ke škodě společnosti H-MIX, s.r.o., Strakonice, se sídlem Strakonice, Prof. Skupy 1120,
9) obžalovaní F. K. a J. W.
v přesně nezjištěné době od dne 11. 3. 2006 14,00 hod. do 05,50 hod. dne 13. 3. 2006 v Č. B., V. …, po vypáčení a vysazení větracího okna vnikli do administrativní budovy společnosti PEKAST, spol. s r.o., kde následně po vypáčení dalších dveří vnikli do kanceláří společnosti, ze kterých odcizili dva LCD monitory v hodnotě 31.000 Kč, trezor KD v hodnotě 6.000 Kč společně s firemními dokumenty, mobilní telefon zn. Nokia 6100 v hodnotě 1.000 Kč, čímž společnosti PEKAST, spol. s r.o., se sídlem České Budějovice, Vrbenská 10, způsobili škodu na odcizených věcech v celkové hodnotě 38.000 Kč a na poškození oken, dveří, dveřních zámků a vytržením trezoru škodu v celkové výši 4.700 Kč,
10) obžalovaní F. K. a J. W.
dne 13. 3. 2006 v době od 21,00 hod. do 21,13 hod. ve D. K. n. L., ul. H. čp. … v místě kanceláře firmy Happy Light podnikatele R. Š., nezjištěným nástrojem vytvořili ve vnější sololitové desce obvodové stěny budovy otvor v úmyslu zmocnit se trezoru nacházejícího se uvnitř kanceláře, avšak vzhledem k aktivaci zabezpečovacího zařízení dalšího jednání zanechali a poškozenému R. Š., způsobili poškozením vnější stěny budovy škodu ve výši nejméně 1.800 Kč,
11) obžalovaní F. K., M. S., J. W.
a) dne 15. 3. 2006 mezi 19.00 - 20.00 hod. v prostoru benzinového čerpadla AGIP v P., ul. H., obžalovaný F. K. odcizil nákladní automobil AVIA 30L spz … poškozeného M. P., za účelem odvozu odcizeného zboží,
b) předtím, v době kolem 19.00 hod. v P., ul. U V. čp. …, když obžalovaný J. W. zajišťoval místo činu za pomocí vysílačky na příjezdové cestě k objektu, obžalovaní F. K., M. S. a další nezjištěný muž, vnikli do objektu společnosti Š. Z., s.r.o., maskováni maskami na obličejích a ozbrojeni krátkými střelnými zbraněmi a samopalem škorpión, které opatřil obžalovaný F. K., pod pohrůžkou zabití napadli údery do hlavy poškozeného Z. Š., kterého následně spoutali na rukou kovovými pouty, odcizili mu mobilní telefon zn. Ericsson v hodnotě 10.000 Kč a peněženku s finanční částkou 1.000 Kč, poté mu odcizili ze skladových prostor cigarety v hodnotě 1.226.198,60 Kč a finanční hotovost 205.500 Kč, a rozbitím lahví s alkoholem způsobili další škodu ve výši 25.328,10 Kč ke škodě společnosti Š. Z., s.r.o., odcizené věci naložili do nákladního automobilu AVIA 30L, rz …, kterým obžalovaný. F. K. odjel do obce Z., okr. P., kde jej zanechal,
c) následně donutili poškozeného Z. Š. a jeho manželku H. Š., a jejich syna Z. Š. ml., pod pohrůžkou násilí nasednout do jejich vozidla zn. Chevrolet Evanda, RZ …, jeden z obžalovaných nasedl do vozidla zn. Škoda Octavia, rz …, kterým v době přepadení přijel do prostoru velkoobchodu Z. Š. ml. spolu s nezletilými M. Š., D. H., a A. S., a následně všechny odvezli do prostoru S. hřbitova u P., přičemž se v průběhu jízdy podařilo Z. Š. st. uprchnout, po vyložení všech poškozených odjeli obžalovaný S. společně s dalším pachatelem vozidlem Škoda Octavia, které bylo následně nalezeno odstavené v P., ul. L. a., vozidlo Chevrolet Evanda ponechali v prostoru u S. hřbitova,
29) obžalovaní F. K., M. S. a J. W.
v přesně nezjištěné době od 7. 4. 2006 16,00 hod. do 10. 4. 2006 06,00 hod. v B., ul. P. čp. …, když obžalovaný M. S. zajišťoval pomocí vysílačky okolí místa činu, obžalovaní F. K. a J. W. po otevření nezajištěného okna vnikli do prostor kanceláře jednatele společnosti Liqui B Zámecký ovocný lihovar Blatná, s.r.o., kde pomocí rozbrušovačky obžalovaný J. W. vyřezal otvor v okolí zámku trezoru zabudovaného ve zdi, trezor následně otevřeli a z něj odcizili finanční hotovost ve výši nejméně 40.000 Kč a 8.032 kolkových známek v hodnotě 3.133 Kč, dále odcizili dřevěnou kazetu se sáčkovým čajem, láhve s alkoholem v celkové hodnotě 2.550 Kč, rozlomením cylindrické vložky zámku FAB vnikli do kanceláře vedoucího výroby společnosti Liqui B Zámecký ovocný lihovar Blatná, s.r.o., ze které odcizili mobilní telefon zn. Nokia 6110 v hodnotě 1.000 Kč, halogenovou svítilnu zn. Handscheinwerfer typ 49204 v hodnotě 1.200 Kč, kombinované kleště a šroubovák v hodnotě 150 Kč, čímž společnosti Liqui B Zámecký ovocný lihovar Blatná, s.r.o., způsobili škodu v celkové výši 20.576 Kč na odcizených věcech a škodu v celkové výši 19.500 Kč poškozením zařízení kanceláří,
13) obžalovaní F. K., M. S. a J. W.
dne 9. 4. 2006 v úmyslu odcizit finanční hotovost či jiné věci v době kolem 23,30 hod., když obžalovaný M. S. za pomoci vysílačky zajišťoval okolí místa činu, obžalovaní F. K. a J. W. vyháčkovali pootevřené větrací okno WC v přízemí budovy společnosti ŽÁROHMOTY, spol. s r.o., v T., ul. K. …, vnikli dovnitř, vyšli do prvního patra budovy, v úmyslu vniknout do kanceláří, přičemž byli vyrušeni zaměstnanci, a proto z budovy uprchli,
14) obžalovaní F. K., M. S. a J. W.
29) dne 11. 4. 2006 v době od 22,00 hodin v P. – L., ul. L. čp. …, obžalovaní maskováni celohlavovými maskami a vyzbrojeni pistolemi a samopaly škorpión po příjezdu R. D., vnikli za ním do garáže rodinného domu, kde jej fyzicky napadli a spoutali, odcizili mu finanční hotovost 10.000 Kč, odvedli jej do prvního patra, kde jej obžalovaný F. K. hlídal, obžalovaní M. S. a J. W. poté čekali na příjezd poškozeného V. D., kterého stejným způsobem fyzicky napadli a svázali, po zneškodnění obou mužů prohledali dům a odcizili z něj část numizmatické sbírky – soubor mincí a medailí v rozsahu nejméně 753 ks mincí a pamětních medailí v hodnotě nejméně 1.846.670 Kč, 50 ks replik historických chladných zbraní v hodnotě 120.000 Kč, dalekohled v hodnotě 6.000 Kč, laserový přístroj na měření vzdálenosti v hodnotě 8.000 Kč, repliku perkusní pistole v hodnotě 4.000 Kč, pánské hodinky zn. RADO v hodnotě nejméně 45.000 Kč, elektrocentrálu v hodnotě 3.000 Kč, perkusní soubojové pistole v kazetě v hodnotě 60.000 Kč, 1600 ks střeliva v hodnotě 10.000 Kč, golfové potřeby v hodnotě 800 Kč, 2 ks loveckých tesáků v hodnotě 9.000 Kč, dále tašku, 2 ks historických knih, skládací kulečníkové tágo, dýmku, klobouk, kovovou placatku, svetr, kufřík s ručním nářadím, vše v hodnotě nejméně 13.500 Kč, šperky ze zlata, stříbra, perel a drahých kamenů a to nejméně 12 prstenů v hodnotě 100.922 Kč, 11 náhrdelníků v hodnotě 84.400 Kč, 6 náramků v hodnotě 23.250 Kč, 14 párů náušnic v hodnotě nejméně 132.780 Kč, 13 přívěsků v hodnotě 13.175 Kč, 5 broží v hodnotě 10.120 Kč, zlatou minci v hodnotě 50.000 Kč a náramkové hodinky v hodnotě 1000 Kč, celkem tedy klenoty v hodnotě nejméně 415.647 Kč, knihu mědirytin J. Ch. Weigela v hodnotě 90.000 Kč, finanční hotovost v mincích ve výši 17.000 Kč a další cennosti, to vše nejméně v celkové hodnotě 2.658.617 Kč ke škodě poškozeného V. D., poté pod pohrůžkou fyzické likvidace odvezl obžalovaný J. W. poškozeného V. D. do hotelu Slovan v P., kde převzal od poškozeného finanční hotovost ve výši 135.000 Kč, celkově tak obžalovaní způsobili poškozenému V. D. škodu nejméně ve výši 2.793.617 Kč,
obžalovaní F. K. a J. W.
b) v období od 12. 4. do 5. 5. 2006 v úmyslu získat další hotovost, nabídli poškozenému V. D. vrácení šperků z drahých kovů, které mu předchozím jednání odcizili, za částku 500.000 Kč, přestože věděli, že šperky již nemají a ani je nechtěli vrátit, když poškozený V. D. po telefonických dohodách s obžalovanými uložil smluvenou shora uvedenou částku na určené místo, hotovost si vzali, ale šperky již nevrátili,
15) obžalovaní F. K., M. S. a J. W.
dne 19. 4. 2006 v době od 18,45 hod. do 6,20 hod dne 20. 4. 2006 v obci D., když obžalovaný M. S. zajišťoval s vysílačkou okolí, obžalovaní F. K. a J. W. vlezli na střechu přístřešku a nezajištěným oknem vnikli do prvního patra administrativní budovy společnosti Mrazírny Plzeň – Dýšina, a.s., kde vypáčili dveře dvou kanceláří společnosti, dále vypáčili trezor typ Wien v hodnotě 15.000 Kč, ze kterého odcizili příruční pokladnu s finanční hotovostí ve výši nejméně 80.000 Kč a mobilní telefon zn. Philips 530 v hodnotě 2.000 Kč, čímž společnosti Mrazírny Plzeň – Dýšina, a.s., způsobili škodu na odcizených věcech ve výši 82.000 Kč a poškozením trezoru a zařízení budovy způsobili škodu ve výši 17.400 Kč, dále z druhé kanceláře uvedené společnosti odcizili, nejméně digitální videokameru zn. JVC v hodnotě 20.000 Kč ke škodě J. B., dále vypáčili dveře kanceláře společnosti Kostelecké uzeniny, a.s., kde ze zásuvky pracovního stolu odcizili finanční hotovost v celkové výši 73.470 Kč a poškozením zařízení způsobili škodu ve výši 200 Kč ke škodě společnosti Kostelecké uzeniny, a.s., a dále vypáčili dveře s poškozením ve výši 200 Kč u kanceláře společnosti Landstav, s.r.o., kde vše prohledali, avšak nic neodcizili,
16) obžalovaní F. K. a J. W.
dne 24. 4. 2006 v době od 17,30 hod. do 06,30 hod. dne 25. 4. 2006 v R., K. ul. …, když obžalovaný J. W. před objektem zajišťoval ostrahu, vnikl obžalovaný F. K. po rozlomení vložky FAB zámku vstupních dveří do objektu společnosti HUTCHINSON, s.r.o., kde vypáčil další dveře do kanceláře, a odcizil nejméně notebook zn. Acer TravelMate 291 Lmi s příslušenstvím v hodnotě 30.300 Kč, poškozením vybavení kanceláře způsobili společnosti Hutchinson, spol. s r.o. Rokycany, Klostermannova 995, škodu ve výši 1.700 Kč,
29) obžalovaní F. K., M. S. a J. W.
dne 26. 4. 2006 v době od 18,45 hod. do 5,15 hod. dne 27. 4. 2006 v P., ul. R. čp. …, když obžalovaný M. S. zajišťoval pomocí vysílačky okolí a pohyb vrátného, obžalovaní F. K. a J. W. přelezli oplocení areálu firmy KOVODRUZSTVO, výrobní družstvo v Plzni a nezajištěným oknem vnikli do administrativní budovy, kde vypáčili a postupně prohledali kanceláře nacházející se v přízemí a prvním patře administrativní budovy, ze kterých odcizili koženou tašku na doklady se svazkem klíčů a doklady od osobního automobilu zn. Škoda Forman, rz …, vše v hodnotě 550 Kč, dva mobilní telefony zn. Nokia 6020 v celkové hodnotě 3.000 Kč, digitální 8-kanálový videorekordér s výměnným diskem v hodnotě 33.000 Kč, po rozřezání trezoru a vypáčení dvou příručních pokladen odcizili finanční hotovost ve výši 235.541 Kč a 945€ (26.890 Kč), dále vypáčili dveře kanceláří firmy V. L. – AVAPA, odkud ke škodě této firmy odcizili notebook zn. Brave NoteLine H 170 včetně brašny v hodnotě 18.900 Kč, notebook zn. AcerTravel v hodnotě 9.000 Kč, datový projektor zn. Acer PD-523 v hodnotě 30.000 Kč, stojanové plátno Twinstar 155x155 cm v hodnotě 2.500 Kč a další příslušenství k PC v hodnotě celkem 7.950 Kč, různé nářadí v hodnotě celkem 850 Kč, to vše v celkové hodnotě 69.200 Kč, dále po přestřižení visacího zámku mříže a vypáčení zajišťovací páčky u prodejního okénka vnikli do kantýny provozované B. L., kde ze zdi vytrhli a odcizili trezor náležející Kovodružstvu, v.d., Plzeň v hodnotě 3.700 Kč, ve kterém byla uložena finanční hotovost ve výši 30.000 Kč z majetku Kovodružstva, dále 16.500 Kč, 300 € (8.536,50 Kč) z majetku poškozené B. L. a k její škodě dále odcizili cigarety v hodnotě 11.900 Kč, čímž Kovodružstvu, v.d., Plzeň, vznikla škoda odcizením věci v celkové výši 332.681 Kč a poškozením zařízení budovy a věcí v celkové výši 29.700 Kč, firmě V. L. – AVAPA se sídlem Rokycanská 58, Plzeň škoda na odcizených věcech v celkové výši 69.200 Kč a B. L. škoda na odcizených věcech v celkové výši 36.936,50 Kč,
29) obžalovaní F. K., M. S. a J. W.
v době od 20,00 hod dne 11. 5. 2006 do 7,00 hod. dne 12. 5. 2006 v S., ul. C. čp. …, když obžalovaný M. S. zajišťoval pomocí vysílačky okolí, obžalovaní F. K. a J. W. vnikli nedovřeným oknem ve druhém patře do administrativní budovy společnosti Povltavské mlékárny, a.s., kde po vypáčení dveří vnikli do kanceláří, které prohledali a odcizili uzamčený trezor v hodnotě 5.000 Kč s finanční hotovostí v různých měnách v hodnotě celkem 323.395,50 Kč, čímž na odcizených věcech způsobili společnosti škodu ve výši 328.395,50 Kč a na poškození zařízení kanceláří škodu ve výši 3.800 Kč,
19) obžalovaní F. K., M. S. a J. W.
dne 13. 6. 2006 kolem 01.00 hod. v Č. B., v ulici K. čp. …, když obžalovaný M. S. zajišt‘oval pomocí vysílačky okolí místa činu, obžalovaní F. K. a J. W. vnikli nezajištěným sklepním oknem do administrativní budovy společnosti MOTOCO, a.s., následně vypáčili dveře kanceláří, které prohledali a odcizili bezpečnostní trezor T-safe, v. č. 6020 v hodnotě 10.900 Kč s finanční hotovostí ve výši 436.447,50 Kč, 2.892,84 EUR (81.968,60 Kč), 4.523 USD (101.939,40 Kč), směnkou, 12 kusů platebních karet HVB Czech Republic a.s. čísel …, …, …, …, …, …, …, …, …, … a 2 kusy platebních karet Raiffeisen Bank, a.s., čísel …, …, přičemž bezprostředně poté obžalovaný J. W. v T. pomocí platební karty č. … provedl výběr 40.000 Kč na pobočce GE Money Bank na terminálu č. …, čímž společnosti MOTOCO, a.s., způsobili škodu na odcizených věcech v celkové výši 671.255,50 Kč a poškozením zařízení budovy a věcí v celkové výši 40.600 Kč,
20) obžalovaní F. K., M. S. a J. W.
dne 1. 7. 2006 v Č. B. po natipování obžalovaným M. S., který opatřil bílé pláště a pokrývky hlavy jako maskování, v době od 00,00 hod. do 05,45 hod., v ulici P. čp. … v areálu společnosti Gamex CB, s.r.o., kde obžalovaný M. S. pracoval, v úmyslu odcizit finanční hotovost z trezoru, obžalovaný M. S. zajišťoval pomocí vysílačky okolí místa činu a obžalovaní F. K. a J. W. prošli areálem společnosti, po rozlomení vložky zámku FAB vnikli do prostor kanceláří vedení společnosti, tyto prohledali, a po rozebrání části kazetového podhledu vnikli a prohledali kancelář ředitele společnosti, dále rozlomili vložku FAB spojovacích dveří mezi kanceláří administrativy a laboratoří, avšak po zjištění, že dveře kanceláře, ve kterých měl být trezor umístěn, jsou zabezpečeny kamerou, od svého jednání upustili aniž by něco odcizili, a objekt opustili, přičemž společnosti Gamex CB, s.r.o., České Budějovice, ul. Průmyslová čp. 2 poškozením dveří a kazetového podhledu způsobili škodu v celkové výši 6.600 Kč,
21) obžalovaní F. K., M. S. a J. W.
v noci z 10. na 11. 8. 2006 v M., Z. čp. …, když obžalovaný M. S. zajišťoval pomocí vysílačky okolí místa činu, obžalovaní F. K. a J. W. přelezli oplocení areálu společnosti Jihočeská drůbež Mirovice, a.s., otevřeli nezajištěné okno závodní kuchyně, odkud po rozlomení vložek FAB dalších dveří vnikli do kanceláří, ze kterých odcizili trezor typ T-safe v hodnotě 8.500 Kč, který obsahoval podnikové doklady a příruční pokladnu v hodnotě 500 Kč s finanční hotovostí ve výši 14.762 Kč, z další kanceláře odcizili notebook zn. ACER, typ TM 2304 NIC v hodnotě 18.500 Kč s operačním systémem Microsoft Windows XP Professional v hodnotě 3.500 Kč, čímž poškozené společnosti způsobili škodu na odcizených věcech v celkové výši 45.762 Kč a škodu na poškození dveří a zámků a zařízení kanceláří v celkové výši 25.500 Kč,
22) obžalovaní F. K., M. S. a J. W.
dne 18. 8. 2006 v době od 00,30 hod. do 03,30 hod. v D., když obžalovaný M. S. zajišťoval pomocí vysílačky okolí místa činu a pohyb vrátného, obžalovaní F. K. a J. W. vypáčili plastové okno objektu společnosti WILDEN, s.r.o. se sídlem Dýšina 297, vnikli do kanceláří, které prohledali a odcizili sedm kusů notebooků zn. Latitude s taškami v hodnotě celkem 259.000 Kč, flash disk v hodnotě 1.500 Kč, příruční pokladnu v hodnotě 1.500 Kč s finanční hotovostí ve výši 7.000 Kč, desky s finanční hotovostí 1.000 Kč a různé druhy klíčů od firemních prostor v hodnotě celkem 1.000 Kč, přičemž odcizením věcí způsobili škodu v celkové výši 271.000 Kč a poškozením způsobili škodu na zařízení v celkové výši 12.250 Kč společnosti WILDEN, s.r.o., poté v dalším objektu vypáčili okno kanceláře společnosti Schäfer – Menk, s.r.o., Praha, se sídlem Praha 5, Přeštínská 1415, kde vypáčili další dveře do kanceláře, kterou prohledali a odcizili klíče od služebního vozidla Škoda Fabia, rz …, v hodnotě 780 Kč, přičemž společnosti Schäfer – Menk, s.r.o., Praha, se sídlem Praha 5, Přeštínská 1415, způsobili poškozením okna a dveří kanceláře škodu v celkové výši 11.800 Kč,
23) obžalovaní F. K., M. S. a J. W.
v noci na 24. 8. 2006 v P., ul. H. čp. …, obžalovaný M. S. zajišťoval pomocí vysílačky okolí místa činu, obžalovaní F. K. a J. W. přelezli oplocení areálu společnosti META Plzeň, s.r.o., následně vypáčili okno WC a v administrativní budově společnosti vypáčili dveře několika kanceláří, ze kterých odcizili trezor v hodnotě 5.000 Kč s finanční hotovostí ve výši 34.945,50 Kč, 191,90 € (5.409,70 Kč), 285 ks stravenek Sodexho Pass v hodnotě 9.975 Kč a poštovní známky v celkové hodnotě 279 Kč, vše ve výši 57.034,20 Kč ke škodě společnosti META Plzeň, s.r.o, dále z prostor kanceláří odcizili ke škodě H. D., finanční hotovost ve výši 500 Kč a ke škodě J. S., finanční hotovost ve výši 250 € (7.047,50 Kč), a poškozením zařízení způsobili uvedené společnosti další škodu 3.700 Kč,
24) obžalovaní F. K., M. S., L. Č. a J. W.
dne 31. 8. 2006 v době od 00,30 do 04,00 hodin v Č. B., ul. K. čp. … vnikli po odvrtání rámu okna do rodinného domu, kde se rozdělili do dvojic, když obžalovaný F. K. a obžalovaný L. Č. pod pohrůžkou fyzické likvidace a za použití krátkých kulových zbraní a samopalu typu Škorpion, napadli poškozené J. J., a L. J., kterým nasadili pouta, dožadovali se vydání kreditních karet s PIN kódy a finanční hotovosti, ve stejné době obžalovaní J. W. a M. S. vnikli do pokoje syna poškozených J. J., přes kterého přehodili peřinu a následně mu nasadili pouta a přelepili ústa, poté dům prohledali a odcizili nejméně fotoaparát zn. Kodak Easy Share V 550 5.0 MP v hodnotě 12.000 Kč, notebook zn. HP v hodnotě 4.000 Kč, klíče od domu a chaty v hodnotě 1.600 Kč, finanční hotovost 5.000 Kč, šperky z drahého kovu v hodnotě 3.000 Kč, vše v hodnotě 25.600 Kč, když vyrušeni alarmem z domu utekli, a poškozením zařízení rodinného domu způsobili majitelům J. J. a L. J. škodu ve výši 11.500 Kč, obžalovaný J. W. nato odjel za užití odcizených klíčků jejich osobním vozidlem zn. Citroen C5, rz …, které posléze odstavil na nezjištěném místě, přičemž vozidlo bylo dne 8. 9. 2006 nalezeno havarované v katastru obce K.,
25) obžalovaní F. K., P. N. a J. W.
v září 2006 v přesně nezjištěné době v úmyslu zmocnit se finanční hotovosti v Komerční bance, a.s., pobočce v Podbořanech, si za tímto účelem opatřili nástroje a pomůcky jako střelné zbraně, které chtěli použít jako pohrůžku, vysílačky pro vzájemnou komunikaci v průběhu spáchání trestného činu, dále obžalovaní F. K. a J. W. v době od 22.00 hod. dne 10. 9. 2006 do 24.00 hod. v Ž. na ulici B. Č. před domem č. p. … odcizili osobní automobil zn. Škoda Favorit SPZ …, zelené barvy, poškozené J. K., v hodnotě 20.000 Kč, za účelem útěku z místa činu, několikrát provedli obhlídky a mapování okolí a situace u pobočky Komerční banky, a.s. v Podbořanech a vzájemně si rozdělili funkce a úkoly a naplánovali svoji činnost, přičemž v době, kdy všichni tři již se zbraněmi a kuklami týž den přijížděli k místu činu, zjistili v jeho okolí výskyt většího množství policistů, a proto od činu upustili,
26) obžalovaní F. K. a J. W.
dne 2. 11. 2006 v době od 02,00 hod. do 03,45 hod. v obci B. čp. …, okres Z., vnikli nezajištěným oknem do objektu společnosti Land – Product, a.s., kde po rozlomení vložky zámku FAB vnikli do kanceláří, které prohledali a odcizili notebook zn. HP nc6120 v hodnotě 26.800 Kč a klíče od firemního služebního vozidla AUDI A6 Avant v hodnotě 11.645 Kč, čímž způsobili poškozené společnosti na odcizených věcech škodu ve výši 38.445 Kč a na poškození zámků dveří škodu ve výši 2.500 Kč,
28) obžalovaní F. K., P. N. a J. W.
dne 3. 12. 2006 okolo 21,00 hod. ve V. Ž. č. p. …, když obžalovaný P. N. zajišťoval pomocí vysílačky okolí místa činu, obžalovaní F. K. a J. W. rozpletli oplocení objektu společnosti CS-Beton, s.r.o., vnikli dovnitř, kde maskováni kuklami pod pohrůžkou krátkými střelnými zbraněmi napadli strážné J. B., a D. M., které spoutali a donutili je k odkódování administrativních budov a následně je uzavřeli na WC, poté vyrazili vchodové dveře do obou administrativních budov nacházejících se v areálu, kde vyrazili další dveře vedoucí do kanceláří, které prohledali a odcizili příruční trezor s označením TO 25 B v hodnotě 8.000 Kč s finanční hotovostí ve výši nejméně 70.000 Kč, stravenky Sodexho Pass v hodnotě 147.427 Kč, náhradní klíče od služebních vozidel v hodnotě 42.500 Kč, dále notebook Amilo Pro V2035 v hodnotě 14.040 Kč, notebook Toshiba S 1800-412 včetně tašky v hodnotě 9.940 Kč, FSC LifeBook C 1110D PM v hodnotě 16.800 Kč, satelit Toshiba 1490-902 v hodnotě 10.500 Kč, Genius Netscroll 110 v hodnotě 50 Kč, FSC celsius H240/intel v hodnotě 26.880 Kč, fotoaparát zn. Sony Cyber-Shot DSC-F828 v hodnotě 10.710 Kč, fotoaparát zn. Kodak Easy Share CX7220 v hodnotě 1.080 Kč, video projektor inFocus LP 690XGA v hodnotě 33.000 Kč, to vše celkem ve výši 391.927 Kč ke škodě společnosti CS-Beton, s.r.o., přičemž poškozením způsobili další škodu ve výši 94.772 Kč, dále odcizicili peněženku v hodnotě 250 Kč s hotovostí 150 Kč ku škodě poškozeného D. M., peněženku s hotovostí asi 500 Kč, osobními doklady a osobní automobil zn. Škoda Forman, rz …, v hodnotě 22.200 Kč, který byl nalezen později ohořelý u obce K., to vše ke škodě poškozeného J. B.,
29) obžalovaní F. K. a J. W.
dne 8. 1. 2007 ve 20,45 hodin v Ú. n. L., na ulici T., vstoupili do prostoru prodejny benzínové čerpací stanice GLOBUS, kde pod pohrůžkou použití krátké střelné zbraně donutili obsluhu B. Š., k vydání tržby v celkové výši 164.941 Kč ke škodě společnosti GLOBUS ČR, Kostelecká 822, Praha 9, a z kanceláře prodejny odcizili peněženku s osobními doklady a finanční hotovostí, ve výši nejméně 430 Kč, stravenkami Gastropass v hodnotě 500 Kč a kreditní platební kartou GE Money Bank ke škodě zaměstnance benzínové čerpací stanice J. P.,
a skutky spáchali přesto, že byli :
obžalovaný L. Š. dne 12. 11. 2002 podmíněně propuštěn z výkonu trestu uloženého mu ve výměře 10 roků a 6 měsíců rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 3T 102/1995-807 za trestný čin loupeže podle §234 odst. l, 3 tr. zák. a další trestné činy se zkušební dobou stanovenou na 5 roků,
a obžalovaný L. Č. byl odsouzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. 1.2000 sp. zn. 2T 11/96 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 7.2000 č.j. 5To 36/2000-6104 za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1, 4 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 8 roků se zařazením pro výkon trestu do věznice se zvýšenou ostrahou, z něhož byl dne 7. 2. 2006 podmíněně propuštěn se stanovením zkušební doby v trvání 5 let,
obžalovaní F. K. a J. W.
ad 1) proti jinému užili násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci, čin spáchali jako členové organizované skupiny a způsobili jím škodu velkého rozsahu,
ad 3), 6), 7), 8), 11), 14a) proti jinému užili násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci, čin spáchali jako členové organizované skupiny a způsobili jím škodu velkého rozsahu,
ad 11) jiného násilím nutili, aby něco konal, čin spáchali jako členové organizované skupiny a se zbraní,
ad 2), 4), 5), 9), 10), 12), 13), 15), 16), 17), 18), 19), 20), 21), 22), 23), 26) přisvojili si cizí věc tím, že se jí zmocnili, čin spáchali vloupáním, spáchali jej jako členové organizované skupiny a způsobili jím značnou škodu, dílem se dopustili pro společnost nebezpečného jednání, které bezprostředně směřovalo k tomu aby se zmocnili cizí věci vloupáním a způsobili tak značnou škodu, v úmyslu čin spáchat, avšak k jeho dokonání nedošlo,
ad 24), 28), 29) proti jinému užili násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci, čin spáchali jako členové organizované skupiny a způsobili jím značnou škodu,
ad 14a) neoprávněně vnikli do domu jiného, užili při činu násilí a takový čin spáchali se zbraní a nejméně se dvěma osobami,
ad 24) neoprávněně vnikli do domu jiného, při činu překonali překážku jejímž účelem je zabránit vniknutí a čin spáchali nejméně se dvěma osobami,
ad 25) dopustili se pro společnost nebezpečného jednání, které bezprostředně směřovalo k tomu, aby užili násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci jako členové organizované skupiny, které záleželo v organizování, opatřování prostředků, nástrojů a spolčení, jehož se dopustili v úmyslu trestný čin spáchat, avšak k jeho pokusu ani dokonání nedošlo,
ad 2), 4), 5), 6), 8), 9), 10), 1 lb), 12), 15) – 24), 26), 28) zničili a poškodili cizí věc a způsobili tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou,
ad 14b) ke škodě cizího majetku sebe obohatili tím, že uvedli někoho v omyl a způsobili tak na cizím majetku značnou škodu,
ad 19), 29) neoprávněně si opatřili nepřenosnou platební kartu jiného, identifikovatelnou podle jména a čísla,
ad 1), 7), 8), 11), 25) zmocnili se cizího motorového vozidla v úmyslu je přechodně užívat,
obžalovaný O. K.
ad 1) proti jinému užil násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci, čin spáchal jako člen organizované skupiny a způsobil jím škodu velkého rozsahu,
Obžalovaný L. Š.
Ad 2), 4), 5) přisvojil si cizí věc tím, že se jí zmocnil, čin spáchal vloupáním, jako člen organizované skupiny, způsobil činem škodu značnou, a čin spáchal, ačkoli byl již pro jiný zvlášt' závažný úmyslný trestný čin potrestán,
Ad 3), 6), 7) proti jinému užil násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci, čin spáchal jako člen organizované skupiny a způsobil jím škodu velkého rozsahu, a čin spáchal, ačkoli již byl pro jiný zvlášť závažný úmyslný trestný čin potrestán,
ad 2), 4), 5), 6) poškodil a zničil cizí věc a způsobil tak škodu nikoli nepatrnou,
Obžalovaný L. Č.
Ad 24) jednak proti jinému užil násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci, čin spáchal jako člen organizované skupiny a čin spáchal, ačkoli již byl pro jiný zvlášť závažný úmyslný trestný čin potrestán,
jednak neoprávněně vnikl do domu jiného, při činu překonal překážku jejímž účelem je zabránit vniknutí a čin spáchal nejméně se dvěma osobami, jednak poškodil cizí věc a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou,
čímž spáchali
obžalovaní F. K. a J. W.
ad 1) zločin loupeže podle §173 odst. 1, 2 písm. a) odst. 3 tr. zákoníku
ad 3), 6), 7), 8), 11), 14a) zvlášť závažný zločin loupeže podle §173 odst. 1, 2 písm. a) odst. 3 tr. zákoníku
ad 11) zločin vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku
ad 2), 4), 5), 9), 10), 12), 13), 15), 16), 17), 18), 19), 20), 21), 22), 23), 26) zločin krádeže podle §205 odst. 1 písm. c), odst. 4 písm. a), b) tr. zákoníku dílem ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §205 odst. 1 písm. b) odst. 4 písm. a), b) tr. zákoníku
ad 24), 25), 28), 29) zvlášt' závažný zločin loupeže podle §173 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku, dílem dokonaný dílem ve stadiu přípravy (ad 25)
ad 14a) přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 3 tr. zákoníku
ad 24) přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku,
ad 2), 4), 5), 6), 8), 9), 10), 1 lb), 12), 15) - 24), 26), 28) přečin poškozování cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zák.
ad 14b) přečin podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku
ad 19), 29) přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku,
ad 1), 7), 8), 11), 25) přečin neoprávněného užívání cizí věci podle §207 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku
obžalovaný L. Š.
Ad 2), 4), 5) zločin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. a), c) tr. zákoníku
ad 3), 6), 7) zvlášt' závažný zločin loupeže podle §173 odst. 1, odst. 2 písm. a) odst. 3 tr. zákoníku
ad 2), 4), 5), 6) přečin poškozování cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku
obžalovaný O. K.
ad 1) zvlášt' závažný zločin loupeže podle §173 odst. 1, 2 písm. a) odst. 3 tr. zákoníku
obžalovaný L. Č.
ad 24) zvlášť závažný zločin loupeže podle §173 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku, přečin poškozování cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku.
Za tyto trestné činy byli obžalovaní odsouzeni takto: Obžalovaný F. K. podle §173 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 13 (třinácti) let, pro jehož výkon se podle §56 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku zařazuje do věznice se zvýšenou ostrahou.
Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku se současně ukládá trest propadnutí věci - černé kapesní svítilny značky Philips, 2 ks celokovových páčidel, jedno modré a druhé černé barvy, 1 ks zohýbaného drátu.
Obžalovaný J. W. podle 173 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) let, pro jehož výkon se podle §56 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku zařazuje do věznice se zvýšenou ostrahou.
Obžalovaný L. Š. podle §173 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) let, pro jehož výkon se podle §56 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku zařazuje do věznice se zvýšenou ostrahou.
Obžalovaný O. K. podle §173 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) let, pro jehož výkon se podle §56 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku zařazuje do věznice se zvýšenou ostrahou.
Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku se současně ukládá trest propadnutí věci, a to 1 ks radiostanice značky Cobra Micro Talk s 1 ks sluchátek celohlavových, 1 ks nástavce dalekohledu na noční vidění s nápisem Night N Super 3x78, v.č. ….
Obžalovaný L. Č. podle §173 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 11 (jedenácti) let, pro jehož výkon se podle §56 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku zařazuje do věznice se zvýšenou ostrahou.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byli poškození společnost Kooperativa Pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, Praha 1, Templová 747, společnost G4S Cash Services (CZ), a.s., Praha 8, Na Košince 2257/9, společnost PREFA Žatec, s.r.o., ul. Leoše Janáčka 1270, Žatec, společnost FOLLYX, spol. s.r.o., Žernosecká 10, 412 01 Litoměřice, A. N., Česká pojišťovna, a.s., Spálená 75/16, 113 04 Praha 1, Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky se sídlem, Orlická 4/2020, 130 00 Praha 3, R. Š., společnost Jatky H., s.r.o., se sídlem Strakonice, Písecká 594, 386 01, A. H., Z. Š., Česká pojišťovna, a.s., Spálená 75/16, 113 04 Praha 1, V. D., společnost Kostelecké uzeniny, a.s., Kostelec 60, společnost Hutchinson, s.r.o., Klostermannova 995/2, Rokycany, 337 01, KOVODRUŽSTVO, výrobní družstvo v Plzni, Plzeň, Rokycanská tř. 5, V. L., M. P., K. Š., společnost Povltavské mlékárny, a.s., Církvičská 240, Sedlčany, 264 01, společnost MOTOCO, a.s., Křižíkova 734/1, 370 08 České Budějovice, společnost GAMEX CB, s.r.o., Průmyslová 2, České Budějovice, společnost META Plzeň, s.r.o., Plzeň, Hřbitovní 31, PSC 312 00, Ing. J. S., H. D., Uniqa Pojišťovna, a.s., Praha 6, Evropská 136, 160 12, společnost Land – Product, a.s., Božice čp. 385, 671 64, společnost Globus ČR k.s., Praha 9, Čakovice, Kostelecká 822/75, 196 00, A. V., společnost CS-BETON, s.r.o., Velké Žernoseky 184, 412 01, J. B., J. K., F. T., společnost Jihočeská drůbež Mirovice, a.s., Zámostí 272, 398 06 Mirovice, odkázáni s nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle §256 tr. ř. se odvolání obžalovaného M. S. zamítá.
Proti tomuto rozsudku podali obvinění L. Č., O. K., F. K., J. W., roz. B., (dále zpravidla jen: „obviněný J. W.“), M. S. a L. Š. dovolání.
Obviněný L. Č. podal dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. V dovolání především namítá, že soud druhého stupně se neřídil závaznými pokyny Nejvyššího soudu vyjádřenými v rozhodnutí o jeho předcházejícím dovolání. Obviněný brojí proti formulaci odůvodnění napadeného rozsudku, která se týká jeho odvolání (na str. 60, 61, 63-67), a proti způsobu, jímž Vrchní soud v Praze reagoval na pokyn Nejvyššího soudu k dalšímu řízení. Podle obviněného odvolací soud neuvedl, z jakého podnětu byl zrušen rozsudek soudu prvního stupně. Dále namítá, že se nevypořádal s tím, že mu byl soudem prvního stupně uložen trest jako zvlášť nebezpečnému recidivistovi, přestože tento pojem trestní zákoník nezná. Konkrétně namítá, že výrok o trestu obsahuje mimo jiné větu : „za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku za tento trestný čin a za trestné činy ohledně nichž zůstal v jeho případě výrok o vině nezměněn.“ Podle obviněného není jasné, jaký výrok o vině zůstal nezměněn.
Obviněný vznáší námitky proti výroku o trestu. Poukazuje na to, že se odvolací soud nezmiňuje o ustanovení §59 odst. 1 tr. zákoníku o mimořádném zvýšení trestu odnětí svobody, ani nezmiňuje zvlášť závažný zločin, který měl spáchat v minulosti. Proto závěr soudu o tom, že není důvod ani podstatně snižovat trest je podle něj nesmyslný, když mu soud uložil trest odnětí svobody ve výměře jedenácti let ve zvýšené trestní sazbě. Navíc byl zařazen pro výkon trestu do věznice se zvýšenou ostrahou, přičemž usnesením Okresního soudu v Jičíně ze dne 13. 3. 2012, sp. zn. 5 Nt 2415/2011 byl zařazen do věznice s ostrahou. Obviněný poukazuje na základní zásady trestního řízení a zásadu spravedlivého procesu podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Obviněný je přesvědčen, že rozhodnutí napadené dovoláním spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a dále, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl po zrušení napadeného rozhodnutí sám ve věci podle §265m odst. 1 tr. ř., o vině, trestu a způsobu výkonu trestu. Dalším důvodem pro takový postup je i skutečnost, že v mezidobí došlo ke změně ve složení odvolacího senátu úmrtím jednoho z jeho členů. Obviněný trvá i na variantě zprošťujícího výroku podle §226 písm. c) tr. ř.
Obviněný O. K. podal dovolání, které se opírá o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. c), g) a h) tr. ř. V dovolání namítá, že dne 28. 9. 2007 jej zastupoval místo ustanovené obhájkyně JUDr. Milady Nedvědické v substituci její manžel JUDr. Jiří Nedvědický, který však byl dříve ustanoven obhájcem obviněného J. W., jehož zájmy byly v rozporu se zájmy všech ostatních obviněných. Tuto námitku nepodřadil pod konkrétní dovolací důvod. Obviněný má řadu námitek proti obsahu výpovědí spoluobviněného J. W., které učinil ve dnech 4. 10. a 7. 11. 2007, a proti způsobu, kterým je posoudil soud druhého stupně. Dále namítá, že soud provedl důkaz přečtením výpovědi obviněného J. W. ze dne 2. 2. 2009 z přípravného řízení a použil její obsah jako jediný podklad pro závěr o jeho vině. Další námitky obviněný zaměřil proti zjištěnému skutkovému stavu a domnívá se, že tzv. skutková věta výroku o vině neobsahuje úplný popis skutečností rozhodných pro naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu. Rozsudek odvolacího soudu považuje za vadný a nepřezkoumatelný, protože soud druhého stupně se nevypořádal se všemi námitkami a argumenty obsaženými v jeho odvolání. Ve zvláštní části dovolání obviněný vytýká falšování důkazů a pozměňování úředních listin předsedou senátu JUDr. Jiřím Zoulou v odvolacím řízení před Vrchním soudem v Praze konaném ve dnech 18.-19. 11. 2010 ve věci sp. zn. 2 To 107/2010. Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný vztahuje k jeho první alternativě a spatřuje je v tom, že mu byl nesprávně uložen trest propadnutí věci .
Obviněný žádá, aby dovolací soud zrušil rozsudek napadený dovoláním a aby zajistil nápravu.
Obviněný F. K. podal dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný namítá, že absentují důkazy pro závěr o jeho vině a napadené rozhodnutí proto spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Nesouhlasí s posouzením důkazní situace, kterou učinily soudy, a je přesvědčen, že soudy znovu v zásadě odkazují pouze na původní výpověď spoluobviněného J. W., aniž by se vypořádaly s námitkami obviněného. Obviněný se vyjadřuje ke změně výpovědi tohoto obviněného i závěrům znalců k osobě obviněného J. W. a vznáší námitky i proti výpovědím policistů. Opakovaně vytýká nesprávné hodnocení důkazů a namítá, že nebyly opatřeny takové důkazy, aby z nich mohl být učiněn závěr, že jeho jednání lze označit za trestný čin.
Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud shledal jeho dovolání důvodným, aby zrušil napadené rozhodnutí a aby přikázal soudu ve věci znovu jednat a rozhodnout.
Obviněný J. W., roz. B., podal dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. c), g) a l) tr. ř. S odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. obviněný namítá, že neměl v přípravném řízení a před soudem prvního stupně obhájce, ač ho podle zákona měl mít, protože jeho obhájce JUDr. Jiří Nedvědický v přípravném řízení dne 28. 9. 2007 uděloval právní rady obviněnému O. K. a poté byl ustanoven jeho obhájcem, ačkoliv jeho zájmy byly v rozporu se zájmy spoluobviněného O. K.. Obviněný se domnívá, že jeho výpověď z přípravného řízení je procesně nepoužitelná, a to bez ohledu na to, že obviněný O. K. nevypovídal v přítomnosti obhájce JUDr. Jiřího Nedvědického při výslechu v přípravném řízení. Navíc obviněnému O. K. byla ustanovena obhájkyní JUDr. Milada Nedvědická, manželka JUDr. Jiřího Nedvědického, přičemž oba mají stejnou advokátní kancelář.
Obviněný spatřuje naplnění důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v tom, že mu bylo upřeno právo na spravedlivý proces. V rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje řadu výhrad k jednotlivým skutkům. U skutku pod bodem 25) rozsudku namítá, že o tomto činu předem informoval policii, u skutků pod body 1) a 28) rozsudku poukazuje na rozporuplnost důkazů a u skutku pod bodem 3) rozsudku namítá nižší škodu, než odpovídá použité právní kvalifikaci skutku podle §173 odst. 3 tr. zákoníku. Dále soudům vytýká nedostatky v objasnění skutkových okolností, různá procesní pochybení, neprovedení některých důkazů a nesprávné právní formulace v odůvodnění napadeného rozsudku.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. naplňuje podle obviněného to, že se odvolací soud nevypořádal se všemi jeho námitkami. Z tohoto důvodu považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné. Obviněný namítá, že ve věci přetrvává řada pochybností o skutkovém stavu věci a nesouhlasí s posouzením vlastní výpovědi učiněné v přípravném řízení. Soudu vytýká, že nevyslechl svědkyni H., jejíž výslech navrhoval, přičemž soudu bylo známo telefonní číslo, na němž byla tato svědkyně dostupná.
Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud z podnětu dovolání podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 12. 2012, sp. zn. 2 To 107/2010, zrušil také rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 6. 2010, sp. zn. 48 T 8/2008, zároveň zrušil i další rozhodnutí na ně obsahově navazující, resp. aby zrušil též vadné řízení napadenému rozsudku předcházející. Jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že je nutné věc přikázat Krajskému soudu v Ústí nad Labem, popř. Vrchnímu soudu v Praze, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, navrhl postup podle §265b odst. 3 tr. ř., aby bylo přikázáno věc projednat a rozhodnout v jiném složení senátu. Pro případ rozhodování o vazbě podle §265 l odst. 4 tr. ř. obviněný navrhl, aby bylo rozhodnuto, že se propouští na svobodu vzhledem k uplynutí maximální délky trvání vazby. Obviněný dále požádal, aby předseda senátu podle §265o odst. 1 tr. ř. před rozhodnutím o dovolání přerušil výkon rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání.
Obviněný M. S. opírá své dovolání o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Vytýká, že dva jeho spoluobviněné, a to O. K. a J. W., jejichž zájmy jsou v kolizi, zastupovali ustanovení obhájci. Dne 28. 9. 2007 byla obviněnému O. K. ustanovena obhájkyně JUDr. Milada Nedvědická. Protože byla nemocná, zastupoval ji v substituci její manžel a kolega ze společné kanceláře JUDr. Jiří Nedvědický. Ten nejprve poskytl právní pomoc obviněnému O. K. a poté byl téhož dne v 16,15 hod. ustanoven obhájcem obviněného J. W.. Obviněný namítá, že „obhajovací kolize“ obviněných O. K. a J. W. se přenesla i na jejich obhájce JUDr. Jiřího Nedvědického a JUDr. Miladu Nedvědickou. Protože podle názoru obviněného neměli být obhájci, musí se na věc pohlížet tak, že obviněný J. W. byl bez obhájce od počátku přípravného řízení až do vynesení rozsudku soudem prvního stupně. Protože neměl obhájce, nemůže být jeho výpověď učiněná v přípravném řízení procesně použitelná a tato procesní nepoužitelnost se musí vztahovat i k osobě dovolatele. Vzhledem k této námitce obviněný žádá, aby dovolací soud rozhodl o tom, že obviněný J. W. nebyl v přípravném řízení a při prvním hlavním líčení před soudem prvního stupně řádně zastoupen advokátem, a proto jsou jeho výpovědi z přípravného řízení procesně nepoužitelné a jejich využitím jako jediného přímého důkazu došlo k porušení práva na spravedlivý proces.
Za další dovolací důvod považuje obviněný to, že obviněným nebyly při seznámení se spisem předloženy všechny důkazy. Tato skutečnost byla namítána před soudy obou stupňů a nedošlo k nápravě. Podle obviněného zničením důkazů a jejich neprovedením bylo porušeno základní právo na obhajobu a na spravedlivý proces. Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek a přikázal soudu (neuvedeno kterému), aby tento nedostatek odstranil a poté znovu rozhodl.
Obviněný L. Š. podal dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř. Namítá, že v rozsudku napadeném dovoláním chybí výrok o tom, že jeho odvolání bylo zamítnuto, čímž je naplněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Odvolací soud se podle názoru obviněného nevěnoval námitkám uvedeným v jeho odvolání a zabýval se pouze tím, co považoval za „podstatné“. Obviněný dále brojí proti tomu, že nebyl v přípravném řízení seznámen s úplným obsahem spisu, má výhrady ke skutkovým zjištěním a hodnocení důkazů a poukazuje na nevěrohodnost výpovědí spoluobviněného J. W.. Ke skutkům pod body 2), 4) a 5) výroku o vině obviněný namítá, že jeho účast na deliktu měla spočívat v tom, že hlídal, přesto byl uznán vinným přečinem podle §228 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný předpokládá vlastní verzi hodnocení důkazů u skutků, jimiž byl uznán vinným. Opakovaně vznáší námitky, které se týkají předložení úplné spisové dokumentace, porušení ustanovení §207 odst. 2 tr. ř. s tvrzením o procesní nepoužitelnosti výpovědi spoluobviněného J. W. z přípravného řízení, posouzení skutku podle přísnějšího ustanovení zákona než pro jaké bylo zahájeno trestní stíhání a podána obžaloba (§234 odst. 2 tr. zákona), nesprávné hodnocení posudku znalce MUDr. Hladíka, nesprávnosti ve vyčíslení škody a výroků o její náhradě.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 12. 2012, sp. zn. 2 To 107/2012, ohledně obviněného L. Š. v celém rozsahu. Dále aby podle §265 l odst. 1, 3 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl v jiném složení senátu. Navrhl, aby předseda senátu Nejvyššího soudu podle §265 o odst. 1 tr. ř. přerušil výkon trestu odnětí svobody, který mu byl uložen. Obviněný souhlasí s tím, aby dovolací soud rozhodl podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. o dovolání v neveřejném zasedání. Podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasí s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu.
Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovoláním obviněných takto: Dovolání obviněného L. Č. bylo podáno z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), l) trestního řádu. Soudu druhého stupně se v něm vytýká, že se neřídil závaznými pokyny Nejvyššího soudu. Obviněný brojí proti konkrétní formulaci odůvodnění napadeného rozsudku v části týkající se jeho odvolání (na str. 60, 61, 63-67) i proti způsobu, jímž vrchní soud reagoval na pokyn Nejvyššího soudu k dalšímu řízení. Namítá, že soud v napadeném rozsudku vůbec neuvedl, z jakého podnětu se zrušuje rozsudek nalézacího soudu. Odvolacímu soudu obviněný vytýká, že se nevypořádal se skutečností, že mu byl soudem prvního stupně ukládán trest jako zvlášť nebezpečnému recidivistovi, přičemž tento pojem trestní zákoník nezná. Namítá, že výrok o uložení trestu mj. obsahuje větu: „za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku za tento trestný čin a za trestné činy ohledně nichž zůstal v jeho případě ve výroku o vině nezměněn" , není však jasné, jaký výrok o vině zůstal. nezměněn. Námitky vznáší i proti výroku o trestu v tom smyslu, že odvolací soud nikde nehovoří o ustanovení §59 odst. 1 trestního zákoníku o mimořádném zvýšení trestu odnětí svobody ani nespecifikuje předchozí zvlášť závažný zločin spáchaný dovolatelem v minulosti, a pokud odvolací soud zmiňuje to, že není důvod u obviněného trest podstatně snižovat, jde o závěr naprosto nesmyslný, protože soud prvního stupně mu uložil jedenáctiletý trest odnětí svobody jako zvlášť nebezpečnému recidivistovi a vyměřoval mu trest ve zvýšené trestní sazbě. Dovolatel byl navíc nedůvodně zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, přestože usnesením Okresního soudu v Jičíně ze dne 13. 3. 2012, sp. zn. 5 Nt 2415/2011, byl přeřazen do věznice s ostrahou. V postupu soudu obviněný spatřuje nejen porušení zákona, ale i svých ústavních práv a základních zásad trestního řízení. Má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku či jiném nesprávném hmotně právním posouzení [§265b odst. 1 písm. g) trestního řádu] a že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v předcházejícím řízení dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) [§265b odst. 1 písm. l ) trestního řádu]. Dovolatel navrhuje Nejvyššímu soudu, aby po zrušení napadeného rozsudku rozhodl ve věci sám (a to i se zřetelem ke skutečnosti, že v mezidobí došlo ke změně ve složení senátu odvolacího soudu). Dovolatel i nadále trvá na variantě zprošťujícího výroku podle §226 písm. c) trestního řádu.
Obvinění F. K., J. W., O. K., M. S. a L. Š. uplatnili ve svých dovoláních výhradu proti tomu, jakým způsobem byla (do dne 8. 3. 2008) realizována nutná obhajoba u obviněných J. W. a O. K., jejichž zájmy byly v rozporu. Poněvadž shodná námitka se objevila i v dovoláních některých obviněných proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 11. 2010, sp. zn. 2 To 107/2010, Nejvyšší státní zastupitelství se k těmto okolnostem vyjádřilo tak, že soud druhého stupně se v důvodech rozhodnutí (tj. rozsudku ze dne 19. 11. 2010) touto námitkou prakticky nezabýval a nevyvrátil tvrzení obviněného O. K., že po část řízení byla jeho obhajovací práva dotčena. Dále bylo ve vyjádření uvedeno, že trestní řád v úpravě této problematiky není zcela důsledný v tom, že soud ukládá střežit případy obhajovací kolize pouze u zvolených obhájců, neboť zákonodárce zřejmě nepředpokládal možnost, že by soud ustanovením obhájce sám založil kolizi. Připomenul i povinnost JUDr. Jiřího Nedvědického a JUDr. Milady Nedvědické ve smyslu §19 odst. 1 písm. a), b), c) zákona č. 85/1966, o advokacii, ve znění pozdějších předpisů. Za stávajícího stavu tedy obviněný O. K. měl formálně obhájce, ale z pohledu materiálního byl zřejmě dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) trestního řádu. Dále uvedl, že Nejvyšší soud se ve svém rozhodnutí ze dne 11. 7. 2012, sp. zn. 7 Tdo 1130/2011, touto otázkou nezabýval, neboť napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze bylo nutno zrušit především z formálních důvodů. V napadeném rozhodnutí vrchní soud (na str. 72) konstatoval, že JUDr. Jiří Nedvědický zastoupil JUDr. Miladu Nedvědickou při výslechu obviněného O. K., který ovšem nevypovídal, přičemž tento obhájce obviněného zastupoval na samém počátku trestního řízení a mimo výše uvedeného úkonu dále obviněného O. K. nezastupoval. Proto odvolací soud akceptoval závěr soudu prvního stupně, že práva obviněného nebyla porušena.
Nejvyšší státní zástupce uvedl, že z formálního hlediska bylo porušeno právo obviněného na obhajobu, avšak tato vada není reálně napravitelná. Na straně druhé je třeba zdůraznit, že ne každé porušení zmíněného práva musí znamenat takovou vadu, pro niž by nemohlo meritorní rozhodnutí obstát. V konkrétním případě je třeba poukázat na to, že kromě prvotní obecné porady s obhájcem a účasti u výslechu, kde nevypovídal, nebyl obviněný O. K. s obhájcem JUDr. Jiřím Nedvědickým v žádném kontaktu. Neuvádí žádný konkrétní případ, kdy by buď sám tento obhájce, nebo obhájkyně JUDr. Milada Nedvědická jakýmkoli způsobem zneužili informací, které snad mohli od obviněného získat, buď ve prospěch obviněného J. W., nebo v neprospěch obviněného O. K.. Takovou možnost ostatně ve své výpovědi u hlavního líčení vyloučil i sám JUDr. Jiří Nedvědický. Kromě toho by se případná kolize mohla týkat pouze obviněných J. W. a O. K., v krajním případě i F. K., neboť tito tři obvinění společně spáchali delikt popsaný v bodě 1) výroku o vině (ale žádný další). Eventuální kolize se nijak nemohla dotknout obviněných M. S. a L. Š., kteří se společně s obviněným O. K. žádné trestné činnosti nedopustili. Navíc od chvíle, kdy obviněný J. W. zásadně změnil výpověď a popřel doznání, které učinil v přípravném řízení, prakticky zanikla kolize mezi jeho zájmy a zájmy ostatních obviněných, tedy i obviněného O. K.. V praktickém smyslu nemělo toto pochybení pro žádného z obviněných žádný negativní dopad, takže jejich práva ve skutečnosti nebyla dotčena. V podrobnostech je možno odkázat na důvody uvedené v rozsudku nalézacího soudu na str. 32. Ani tvrzení o vzájemném vyloučení advokátů JUDr. Jiřího Nedvědického a JUDr. Milady Nedvědické z obhajoby obviněných v této věci není důvodné. Zákon nevylučuje, aby advokáti jedné advokátní kanceláře obhajovali v jedné věci dva obviněné, jejichž zájmy se neshodují. Při skutečně profesionálním výkonu advokacie však ani naznačený stav a priori neznamená ohrožení zájmů obviněných, kteří jsou takto obhajováni.
Z těchto hledisek - s akcentováním faktických dopadů shora popsaného stavu - není důvodu akceptovat námitku obviněného J. W., že v trestním řízení neměl obhájce, ač ho mít měl, neboť prakticky na tomto základě neutrpěl žádnou úhonu, a proto je třeba mít za to, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) trestního řádu nebyl naplněn. Totéž lze k naznačenému problému konstatovat i ohledně obviněného O. K., ovšem s tou připomínkou, že v jeho dovolání vůbec nefiguruje důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) trestního řádu a obviněný O. K. se tak této vady fakticky nedovolává.
Zcela shodně je tomu i u obviněného M. S., v jehož dovolání není uveden vůbec žádný z dovolacích důvodů vyjmenovaných v §265b trestního řádu. Z dostupného spisového materiálu nelze seznat, zda byl na tuto formální vadu dovolání obviněný M. S. upozorněn podle §265h odst. 1 trestního řádu a jestli na toto upozornění nějak reagoval. Obviněný kromě námitky týkající se způsobu zajištění obhajoby spoluobviněných J. W. a O. K. vznesl pouze výhradu, že při seznámení se spisem nebyly obviněným předloženy všechny důkazy, jejichž existence byla evidována ve spisu, a když se jejich provedení domáhal, nebylo mu soudem vyhověno. K tomu je třeba konstatovat, že soud - vedle důkazů, které opatří sám - může provést jen ty důkazy, které jsou mu předány s obžalobou; pokud v mezidobí dojde k jejich ztrátě (např. smazání záznamu kamerového systému), není už v silách žádného orgánu činného v trestním řízení tento důkaz zajistit a provést. Tato námitka neodpovídá svou povahou žádnému ze zákonných dovolacích důvodů. Vzhledem k tomu přichází v úvahu odmítnutí dovolání obviněného M. S. podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu, tedy že dovolání bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b trestního řádu, nebude-li odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. d) trestního řádu, protože pro absenci dovolacího důvodu nesplňuje náležitosti obsahu dovolání.
V dovolání obviněných F. K., J. W., O. K. a L. Š. se výpověď obviněného J. W. z přípravného řízení označuje za nepřípustný, případně procesně nepoužitelný důkaz. Má tomu tak být proto, že obviněný J. W. neměl v době výslechu obhájce, jak je popsáno shora. Ani osobní neúčast advokáta vykonávajícího nutnou obhajobu u konkrétního úkonu v trestním řízení nemusí znamenat neúčinnost takového úkonu, a to se zřetelem na konkrétní situaci a význam úkonu pro obviněného. Nelze proto přisvědčit dovolatelům, že by výpověď obviněného J. W. z přípravného řízení byla důkazem neúčinným a procesně nepoužitelným. Argument obviněného F. K., že má jít o důkaz neúčinný ve smyslu §89 odst. 3 trestního řádu, pak vybočuje zcela mimo racionální úvahy.
V dovolání obviněného F. K. se namítá, že nejsou k dispozici důkazy o jeho vině a vyjadřuje se nesouhlas s posouzením důkazní situace. Dovolatel v obecné rovině brojí proti tomu, že jej soudy omezily v jeho ústavních právech na spravedlivý proces, na obhajobu, na přístup k soudu, nerespektovaly rovnost stran a princip presumpce neviny se subprincipem „in dubio pro reo". Poté podrobně opakuje výtky vznesené v řádném opravném prostředku ve vztahu k nepřesnostem obsaženým ve skutkové větě a rozdílům mezi popisem skutku a jednotlivými důkazy a odvolacímu soudu vytýká, že se s nimi nevyrovnal. Obviněný však ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, podle něhož by mělo být pravomocné meritorní rozhodnutí zatíženo vadou v aplikaci předpisů hmotného práva. S výhradou poněkud chaotických právních vývodů v části dovolání datované dnem 15. 5. 2013, které však postrádají racionální podklad, se nicméně námitky dovolatele soustřeďují na výhrady proti formulaci odůvodnění napadeného rozsudku, přičemž dovolání jen proti důvodům rozhodnutí je nepřípustné podle §265a odst. 4 trestního řádu, případně na námitky procesní povahy nebo nesouhlas se zásadními skutkovými zjištěními. Z textu dovolání nelze s určitostí pochytit takové námitky, jež by odpovídaly deklarovanému dovolacímu důvodu - čili vymezení, v jakém směru se skutkový stav zjištěný soudem nachází v rozporu s právním posouzením skutků, v čem tedy spočívá nesoulad mezi skutkovými a právními větami uvedenými v napadeném rozsudku, nebo v čem spočívá jiné vadné hmotně právní posouzení věci. Jeho argumentace se tedy míjí s deklarovaným důvodem dovolání a naopak lze konstatovat, že skutkové závěry soudu zjevně odpovídají znakům skutkových podstat jednotlivých soudem aplikovaných ustanovení trestního zákoníku a soud správně aplikoval i další normy hmotného práva (např. §43 odst. 1 trestního zákoníku). Jestliže dovolatel brojí proti rozsahu dokazování, taková námitka opět směřuje do oblasti skutkových zjištění. Je tedy zřejmé, že výhrady vznesené dovolatelem neodpovídají uplatněnému důvodu a jeho dovolání bylo v této části ve skutečnosti podáno z jiných důvodů, než které stanoví zákon v §265b trestního řádu.
V dovolání obviněného J. W. byly uplatněny důvody dovolání popsané v §265b odst. 1 písm. c), g), l) trestního řádu. Vyjádření k prvnímu z těchto důvodů bylo učiněno shora. Jestliže obviněný dále v podaném dovolání namítá, že soud neprovedl na jeho návrh výslech svědkyně H., je třeba připomenout, že soud není povinen provádět všechny důkazy, které mu navrhnou účastníci, nýbrž pouze takové a v tom rozsahu, jak vyžaduje spolehlivé objasnění věci. Pokud soud výslech svědkyně H. nepovažoval za zcela prvořadý úkon a navíc se nedařilo tuto osobu zajistit k hlavnímu líčení (viz str. 38 rozsudku nalézacího soudu), nelze po soudu spravedlivě požadovat provedení takového úkonu a jeho nedostatek ani nezakládá žádný z důvodů dovolání. Totéž lze ostatně uvést i o různých dalších namítaných procesních pochybeních, proti nimž obviněný brojí, o údajně přetrvávajících pochybnostech o skutkovém stavu nebo o námitkách proti údajně nesprávným konkrétním formulacím užitým v odůvodnění napadeného rozsudku (zde opět s odkazem na ustanovení §265a odst. 4 trestního řádu).
Uplatněnému důvodu dovolání by mohla odpovídat námitka, že v případě skutku popsaného pod bodem 3 je v popisu skutku uvedena nižší škoda (58.500,- Kč), než odpovídá užité kvalifikaci (v §173 odst. 3 trestního zákoníku je uvedena hranice škody velkého rozsahu, tj. nejméně 5 milionů Kč). Obviněný však přehlíží, že skutek pod bodem 3) výroku o vině je pouze dílčím skutkem pokračujícího trestného jednání, do něhož spadají rovněž dílčí skutky pod body 6, 7, 8, 11 a 14a, které tvoří všechny jediný trestný čin, a to zvlášť závažný zločin loupeže podle §173 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 trestního zákoníku, jímž byla způsobena celková škoda přesahující částku osm a čtvrt milionu Kč. Tato námitka je tedy zjevně neopodstatněná.
Obviněný J. W. konečně namítal, že odvolací soud se nevyrovnal se všemi jeho námitkami, proto považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné a v tom spatřuje důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. Především není vůbec jasné, v čem by měla spočívat vazba mezi údajnou nepřezkoumatelností soudního rozhodnutí a zákonnými podmínkami vymezenými v ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., přičemž sám dovolatel takovou návaznost blíže nevysvětluje. Podstatným zjištěním však je, že rozsudkem soudu druhého stupně nebylo zamítnuto ani odmítnuto odvolání obviněného, což je conditio sine qua non ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., a za dané situace obviněný nemůže tento důvod úspěšně uplatnit.
Na toto konstatování lze do jisté míry odkázat i ve vztahu k dovolání obviněného L. Š., pokud namítá, že odvolací soud po přednesech účastníků zamítl návrhy na doplnění dokazování, fakticky o podaných odvoláních nerozhodl a vyhlásil ve věci rozsudek. V rozsudku tak podle dovolatele chybí výrok o tom, že jeho odvolání bylo zamítnuto, v čemž spatřuje důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) trestního řádu. Namítaný výrok však v napadeném rozhodnutí nechybí, neboť rozsudek soudu prvního stupně byl změněn na základě odvolání podaných obviněnými F. K., J. W., L. Š., O. K. a L. Č., a sice výrazně v jejich prospěch, pokud jde o výroky o trestu (výměry trestů odnětí svobody byly sníženy u F. K., J. W. a O. K. o dva roky, u obviněného L. Š. o tři roky a u L. Č. dokonce o čtyři roky), jejich odvolání tudíž nemohla být zamítnuta a stalo se tak pouze ohledně obviněného M. S.. Z tohoto pohledu se námitka obviněného jeví jako nelogická. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) trestního řádu tudíž zjevně nebyl naplněn.
Druhému z uplatněných dovolacích důvodů nevyhovují ty námitky obviněného L. Š., v nichž uvádí, že nebyl v přípravném řízení seznámen s úplným obsahem spisu, vznáší výhrady proti skutkovým zjištěním, která vrchní soud převzal od soudu nalézacího, a proti způsobu, jímž byly soudem hodnoceny provedené důkazy včetně posudku znalce MUDr. Hladíka, stejně jako údajné vady spočívající v odmítání požadavků na předložení úplné spisové dokumentace či v porušení ustanovení §207 odst. 2 trestního řádu. Za námitku odpovídající ustanovení §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu nelze mít ani tvrzení obviněného, že byl jeho čin posouzen podle přísnějšího ustanovení zákona (§173 odst. 3 trestního zákoníku), než pro jaké bylo zahájeno trestní stíhání a podána obžaloba (§234 odst. 2 trestního zákona), aniž by byl na možnost přísnější právní kvalifikace podle §225 odst. 2 trestního řádu upozorněn. Za relevantní není možno z hlediska hmotně právního posouzení věci mít ani výhrady obviněného vůči vyčíslení škody (v tomto ohledu jde o skutkové zjištění, nikoli právní posouzení) a výroků o povinnosti obviněných k její náhradě, když vrchní soud poškozené podle §229 odst. 1 trestního řádu odkázal s jejich nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Pod zmíněný důvod dovolání by bylo možno zařadit námitku týkající se skutků pod body 2, 4 a 5 výroku o vině, ohledně nichž obviněný L. Š. opakuje námitku, že jeho účast na deliktu měla spočívat v tom, že hlídal, přesto však byl uznán vinným přečinem podle §228 odst. 1 trestního zákoníku. K tomu je možno připomenout vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství k minulému dovolání obviněného v této věci, a sice že dovolatel ve všech skutcích působil jako spolupachatel obviněných F. K. a J. W., kteří násilně vnikali do podnikatelských objektů, přičemž obviněnému L. Š. muselo být předem známo, že přitom nutně dojde k poškození majetku napadených subjektů. Jednání spoluobviněných, jímž v těchto případech poškodili cizí věci, tedy nelze považovat za exces z dohody zahrnující spáchání trestného činu, za který by neměl obviněný L. Š. nést odpovědnost. Na tom ničeho nemění, že sám svým jednáním přímo takovou škodu nezpůsobil, neboť jako spolupachatel nese odpovědnost za spáchaný delikt en bloc (§23 trestního zákoníku). Ani ohledně námitek týkajících se důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu proto není možno obviněnému L. Š. přisvědčit.
V dovolání se obviněný O. K. především soustředil na námitku, že dne 28. 9. 2007 jej místo ustanovené obhájkyně JUDr. Milady Nedvědické zastupoval v substituci její manžel, advokát stejné advokátní kanceláře JUDr. Jiří Nedvědický, který byl však již dříve ustanoven obhájcem obviněného J. W., jehož zájmy byly v přímém rozporu se zájmy všech ostatních obviněných. K této otázce jednak bylo podáno vyjádření již výše, a navíc je třeba upozornit na skutečnost, že obviněný O. K. neuplatnil žádný důvod dovolání, který by se k této námitce mohl vztahovat [v úvahu připadající důvod podle §265b odst. 1 písm. c) trestního řádu není nikde v jeho dovolání uveden]. Dovolatel vznáší rovněž konkrétní námitky proti obsahu výpovědí obviněného J. W. ze dnů 4. 10. a 7. 11. 2007 a proti způsobu, jakým na tyto skutečnosti reagoval soud druhého stupně. Takové námitky ovšem nelze podřadit pod žádný důvod dovolání.
Ke stručnému dovolání obviněného M. S. bylo podáno vyjádření výše, přičemž v tomto dovolání nebyl specifikován žádný důvod dovolání uvedený v §265b trestního řádu, jehož by se obviněný dovolával.
Obviněný L. Č. vytýká soudu druhého stupně, že se neřídil závaznými pokyny Nejvyššího soudu v předcházejícím rozhodnutí, a brojí proti konkrétní formulaci odůvodnění napadeného rozsudku v části týkající se jeho odvolání. Takové námitky nenaplňují žádný ze zákonem vymezených důvodů dovolání podle §265b trestního řádu a kromě toho jsou dílem nepřípustné (§265a odst. 4 trestního řádu). Pokud obviněný namítá, že soud v napadeném rozsudku vůbec neuvedl, z jakého podnětu se zrušuje napadený rozsudek nalézacího soudu, je možno odkázat na část tohoto vyjádření týkající se dovolání obviněného L. Š.. Soud druhého stupně mohl rozhodnout pouze na podkladě odvolání obviněných, neboť státní zástupce odvolání nepodal, a ke změně rozhodnutí přikročil na základě odvolání obviněných F. K., J. W., L. Š., O. K. a L. Č., protože zamítl jen odvolání obviněného M. S.. Výtka, že se odvolací soud nevypořádal se skutečností, že dovolateli byl soudem prvního stupně ukládán trest jako zvlášť nebezpečnému recidivistovi, ačkoliv takový pojem trestní zákoník nezná, je irelevantní, protože trest mu byl vrchním soudem ukládán podle trestního zákoníku a soud se dřívější úpravou zvlášť nebezpečné recidivy vůbec nezabýval. Jestliže dovolatel namítá, že výrok o uložení trestu mj. obsahuje větu „za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku za tento trestný čin a za trestné činy ohledně již (správně nichž) zůstal v jeho případě o výroku o vině nezměněn", je třeba upozornit, že ve výrokové části napadeného rozsudku se taková formulace nevyskytuje (a není uvedena ani v prvním rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 11. 2010 sp. zn. 2 To 107/2010). Podobně zcela bez reálného podkladu jsou námitky obviněného proti výroku o trestu v tom smyslu, že odvolací soud nikde nehovoří o mimořádném zvýšení trestu odnětí svobody podle §59 odst. 1 trestního zákoníku ani nespecifikuje předchozí zvlášť závažný zločin spáchaný dovolatelem v minulosti, protože obviněnému L. Č. nebyla ukládána sankce za podmínek mimořádného zvýšení trestu odnětí svobody. Podobně pokud dovolatel za naprosto nesmyslné označuje vyjádření odvolacího soudu, že není důvod u tohoto obviněného trest podstatně snižovat, protože soud prvního stupně mu uložil jedenáctiletý trest odnětí svobody jako zvlášť nebezpečnému recidivistovi a vyměřoval mu trest ve zvýšené trestní sazbě, není zřejmé, o jakém rozhodnutí tu dovolatel pojednává. Soud prvního stupně mu totiž uložil trest patnácti let odnětí svobody jako zvlášť nebezpečnému recidivistovi, a poté v prvním rozsudku vrchního soudu byl tento trest snížen na jedenáct let odnětí svobody, a to bez zvyšování trestu ve smyslu §59 trestního zákoníku, a stejný trest mu byl uložen i nyní napadeným rozsudkem odvolacího soudu. Pokud obviněný brojí proti poněkud nepřehledné formulaci odůvodnění napadeného rozsudku na str. 73, jde o námitku nepřípustnou podle §265a odst. 4 trestního řádu.
Dovolatel namítá, že byl napadeným rozsudkem pro výkon trestu nedůvodně zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, ačkoli již předtím byl usnesením Okresního soudu v Jičíně přeřazen do věznice s ostrahou. Změna způsobu výkonu trestu v rámci vykonávacího řízení však nemůže mít vliv na zjištění podmínek vymezených v §56 trestního zákoníku pro rozhodování soudu o způsobu výkonu trestu v odsuzujícím rozsudku. Jedná se totiž o meritorní rozhodování, na něž zákon nevztahuje okolnosti vykonávacího řízení, které nastaly po dříve vyhlášeném odsuzujícím rozhodnutí, které bylo zrušeno v řízení o mimořádném opravném prostředku. Tuto námitku není možno podřadit pod uplatněné dovolací důvody. Důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu naplněn nebyl, a pokud jde o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) trestního řádu, již výše bylo vyloženo, že napadeným rozhodnutím odvolacího soudu nebylo odvolání obviněného L. Č. ani zamítnuto, ani odmítnuto, takže není naplněna základní podmínka tohoto důvodu dovolání.
Nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněných F. K., J. W., O. K. a L. Š. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako dovolání zjevně neopodstatněná, protože obvinění dílem uplatnili námitky, které neodpovídají žádnému z důvodů, jež jsou uvedeny v §265b trestního řádu, případně vznesli námitky nepřípustné. Dovolání obviněného L. Č. navrhl odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu. V dovolání obviněného M. S. absentuje jakýkoli důvod dovolání a za stavu, v němž bylo předloženo Nejvyššímu státnímu zastupitelství k vyjádření, nepřipadá v úvahu jiný postup, než aby je Nejvyšší soud odmítl podle §265i odst. 1 písm. d) trestního řádu.
Nejvyšší státní zástupce souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 trestního řádu v neveřejném zasedání, a to podle §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí.
K dovolání obviněného L. Č. :
Obviněný L. Č. opřel dovolání o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., však vznáší řadu námitek, kterými brojí ve skutečnosti proti nepřiměřenému trestu, který mu byl uložen. Právní námitky proti právní kvalifikaci skutku neuplatnil. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Proto se nelze s poukazem na tento dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je založeno napadené rozhodnutí. Jiné nesprávné hmotně právní posouzení podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se může týkat podmínek pro uložení úhrnného trestu, souhrnného trestu, pokračování v trestném činu, avšak nikoliv ukládání trestu. Na základě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze úspěšně namítat nepřiměřenost trestu. Ukládání trestu se týká důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., podle něhož lze podat dovolání, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Tento dovolací důvod obviněný neuplatnil. Nepřiměřenost trestu není dovolacím důvodem (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Je tedy zřejmé, že obviněný podal dovolání v této části z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že v dovolacím řízení přezkoumává rozhodnutí napadené dovoláním. Neobstojí proto ani námitka obviněného, že se odvolací soud nevypořádal s tím, že soud prvního stupně uložil obviněnému trest jako zvlášť nebezpečnému recidivistovi. Trest byl obviněnému ukládán podle trestního zákoníku a Vrchní soud v Praze neposuzoval obviněného jako zvlášť nebezpečného recidivistu, jímž byl v minulosti. Obviněnému nebyl ukládán trest odnětí svobody za podmínek mimořádného zvýšení trestu odnětí svobody. Ve výroku rozsudku napadeného dovoláním není uvedena ani formulace namítaná obviněným o tom, že mu byl uložen trest za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku za tento trestný čin a za trestné činy, ohledně nichž zůstal v jeho případě výrok o vině nezměněn. Obviněnému byl správně podle §43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody, protože byl odsouzen za spáchání více trestných činů. Pod uplatněné dovolací důvody nelze podřadit ani námitku, že byl nedůvodně zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou pro výkon trestu.
Nepřípustnou námitkou je námitka obviněného proti formulaci odůvodnění na str. 73 napadeného rozsudku, protože podle §265a odst. 4 tr. ř. dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné.
Obviněný podal dovolání také z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Dovolání z tohoto důvodu lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Tento dovolací důvod má dvě alternativy. Obviněný neuvedl, kterou alternativu uplatňuje, ani tento důvod dovolání řádně neodůvodnil, přestože to je jeho povinností podle §265f odst. 1 tr. ř. Z hlediska jedné z alternativ dovolacího důvodu je zřejmé, že vůbec nepřichází v úvahu, protože odvolání obviněného nebylo zamítnuto ani odmítnuto, naopak odvolací soud rozhodl sám ve věci samé.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť z větší části vůbec nenaplňuje uplatněné dovolací důvody a zčásti je nepřípustné.
K dovolání obviněného O. K. :
Obviněný O. K. podal dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. c), g) a h) tr. ř. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. spočívá v tom, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona měl mít. Ačkoliv obviněný nepodřadil pod tento dovolací důvod námitku, že jej v přípravném řízení při výslechu zastupoval v substituci obhájce JUDr. Jiří Nedvědický, který byl téhož dne ustanoven obhájcem spoluobviněného J. W., je podle obsahu námitky zřejmé, že jí obviněný odůvodňuje právě tento dovolací důvod. Ze spisu vyplývá, že obviněnému byla dne 28. 9. 2007 ustanovena obhájkyně JUDr. Milada Nedvědická. Dne 28. 9. 2007 jej při výslechu však zastupoval její manžel JUDr. Jiří Nedvědický, který byl dne 28. 9. 2007 ustanoven obhájcem spoluobviněného J. W..
Obviněný O. K. při výslechu dne 28. 9. 2007 uvedl, že nepodává stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Poté se jen stručně vyjádřil ke skutkům pod body 1) a 2). Ke skutku pod bodem 1) vypověděl, že nejednal podle pokynů F. K., dne 10. 12. 2004 nečekal se zbraní v osobním vozidle na předem domluveném místě, ani neodcizil finanční hotovost z předmětného vozidla. Ke skutku pod bodem 2) uvedl, že se nepodílel se zbraní podle pokynů F. K. na přepadení shora jmenovaných poškozených. Zbraň nikdy nevlastnil, ať legálně nebo nelegálně, se zbraní nikdy nedisponoval. Poté prohlásil, že to je vše, co momentálně chtěl k věci říci a že využívá svého práva a k věci nebude vypovídat.
Vrchní soud v Praze k této námitce obviněného uplatněné v odvolání uvedl, že JUDr. Nedvědický substitučně zastoupil JUDr. Nedvědickou při výslechu obviněného O. K., který nevypovídal, přičemž tento obhájce zastupoval obviněného na samém počátku trestního řízení a kromě výše uvedeného úkonu již obviněného O. K. nezastupoval. Odvolací soud akceptoval závěr soudu prvního stupně, že práva obviněného O. K. nebyla porušena.
Trestní řád neupravuje jako důvod vyloučení ustanoveného advokáta v případě, který je upraven §37a odst. 2 tr. ř. Podle něj o vyloučení advokáta jako zvoleného obhájce rozhodne předseda senátu a v přípravném řízení soudce též tehdy, jestliže obhájce vykonává obhajobu dvou nebo více spoluobviněných, jejichž zájmy si v trestním řízení odporují. Tento důvod navazuje na ustanovení §19 odst. 1 písm. a) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, které advokátovi ukládá povinnost odmítnout poskytnutí právních služeb, jestliže v téže věci nebo ve věci související již poskytl právní služby jinému, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy toho, kdo žádá o poskytnutí právních služeb.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. spočívá v tom, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona měl mít. Jde tedy v takovém případě o porušení ustanovení o nutné obhajobě. Obviněnému byla ustanovena obhájkyně JUDr. Milada Nedvědická z důvodu nutné obhajoby podle §36 odst. 3 tr. ř., tedy proto, že se konalo řízení o trestném činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let. Obviněný O. K. proto měl z důvodu nutné obhajoby ustanovenou obhájkyni a nebyl bez obhájce jak tvrdí. Neobstojí proto námitka, že v důsledku substitučního zastoupení obhájkyně JUDr. Milady Nedvědické jejím manželem JUDr. Jiřím Nedvědickým při jeho prvním výslechu došlo k situaci, že neměl obhájce, protože JUDr. Jiří Nedvědický byl ustanoven v den jeho výslechu obhájcem obviněného J. W., jehož zájmy byly údajně v rozporu se zájmy obviněného O. K.. Ten ostatně ani konkrétně neuvedl, v čem spočívá tento rozpor zájmů, přičemž z jeho stručné výpovědi ze dne 28. 9. 2007 je zřejmé, že se v ní vůbec nezmiňuje o obviněném J. W. Nedůvodné je i tvrzení o vzájemném vyloučení zmíněných obhájců jen proto, že pracují v jedné advokátní kanceláři a jsou manželé. Zákon o advokacii nevylučuje, aby advokáti téže advokátní kanceláře vykonávali obhajobu ve věci, v níž jsou stíháni dva obvinění, jejichž zájmy jsou v rozporu. Pokud by měly být brány v úvahu takové námitky, které uplatnil obviněný, nemohla by být realizována obhajoba více obviněných ani obhájci z téže advokátní kanceláře, kteří nejsou manžely nebo v příbuzenském poměru. K věci je třeba dodat, že od doby, kdy obviněný J. W. ve své výpovědi popřel doznání, které učinil v přípravném řízení, nebylo možno uvažovat o jakékoliv kolizi zájmů obviněného O. K. a obviněného J. W.. Nejvyšší soud shledal z těchto důvodů, že námitky subsumované pod tento dovolací důvod jej svým obsahem nenaplňují a dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je zjevně neopodstatněné.
Obviněný opřel dovolání též o důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a na jeho podkladě vznesl námitky proti věrohodnosti výpovědí obviněného J. W. ze dne 4. 10. 2007 a dne 7. 11. 2007 a proti způsobu posouzení těchto výpovědí soudem. Také další námitky směřoval proti zjištěnému skutkovému stavu, tomu, že soud provedl důkaz přečtením výpovědi obviněného J. W. z přípravného řízení a že se odvolací soud nevypořádal s jeho námitkami v odvolání a dále, že měl předseda senátu Vrchního soudu v Praze falšovat důkazy a úřední listiny. Tyto skutkové námitky nenaplňují uplatněný důvod dovolání a nelze je přezkoumávat.
Nejvyšší soud zdůrazňuje, že dovolání je přípustné jen z výslovně v zákoně stanovených a taxativně vypočtených důvodů, které jsou obsaženy v ustanovení §265b tr. ř. Přitom vymezení dovolacího důvodu je obligatorní obsahovou náležitostí dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., protože zároveň limituje obsah a rozsah přezkumné činnosti dovolacího soudu podle §265i odst. 3 tr. ř. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívajícího v nesprávném právním posouzení skutku je popis skutku obsažený v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, které bylo napadeno dovoláním. Právní posouzení skutku spočívá jak v řešení otázky, zda popsaný skutek je vůbec trestným činem, tak otázky, o který trestný čin jde podle příslušného ustanovení zvláštní části trestního zákona. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny (srov. Šámal, P., Král, V., Baxa, J., Púry, F. Trestní řád. Komentář. II. díl. 4. vydání. Praha: C. H. Beck 2002, s. 1638 až 1643). Obviněný O. K. nevznesl žádnou námitku proti právnímu posouzení skutku, kterou by bylo možno podřadit pod tento dovolací důvod. Pokud obviněný namítá, že popis skutku č. 1 ve zmíněných výpovědích obviněného J. W. je v rozporu s objektivně zjištěnými skutečnostmi a výpověďmi svědků, a to posádky přepadeného vozidla K. a Š., je třeba i tuto námitku považovat za námitku skutkovou, která svým obsahem nenaplňuje důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. spočívá v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Obviněný namítá, že mu byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští. Tato námitka je zjevně neopodstatněná, protože obviněnému byl uložen přípustný druh trestu.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného O. K. je ve svém celku zjevně neopodstatněné, protože zčásti se opírá o námitky zjevně neopodstatněné a zčásti o námitky, které nejsou vůbec dovolacím důvodem. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného O. K. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
K dovolání obviněného F. K. :
Obviněný F. K. opírá své dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný učinil dne 15. 5. 2013 podání, které podepsal a jako dovolání doručil Krajskému soudu v Ústí nad Labem. Toto podání Nejvyšší soud nepovažuje za dovolání, protože nebylo učiněné prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta druhá tr. ř.), přestože bylo označeno jako dovolání, protože podle §265d odst. 2 věta prvá tr. ř. může obviněný podat dovolání pouze prostřednictvím obhájce.
Obviněný podal dovolání ze dne 16. 5. 2013 prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Marty Čihákové, advokátky se sídlem Masarykova 43, Ústí nad Labem, a toto dovolání bylo přezkoumáno dovolacím soudem. Obviněný v dovolání uplatnil jen tzv. námitky skutkové, které směřují proti správnosti a úplnosti skutkového stavu. V případě rozhodování o dovolání je skutkový stav hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení jednotlivých důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. To ostatně odpovídá skutečnosti, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a Nejvyšší soud o něm rozhoduje již ve třetí instanci, kde nelze znovu vytvářet či zásadně měnit skutková zjištění. Proto Nejvyšší soud nemůže pouze na základě spisu a též možnosti zopakovat provedené důkazy za dodržení zásady ústnosti a bezprostřednosti zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a přehodnocovat provedené důkazy a jejich hodnocení provedené soudy nižších stupňů (srov. Šámal, P., Král, Vl., Baxa, Púry, F. Trestní řád. Komentář. II. díl, 4. vydání. Praha : C. H. Beck 2002, s. 1642). Obviněný neuplatnil žádnou právní námitku, kterou by bylo možno podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a která by mohla naplňovat uvedený důvod dovolání. Námitky, které uplatnil, nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Jde o námitky absence důkazů o jeho vině, nesouhlas s posouzením důkazní situace odvolacím soudem, námitky proti věrohodnosti výpovědi spoluobviněného J. W., námitky proti závěrům znalců k osobě spoluobviněného J. W., námitky týkající se výpovědí vyslechnutých policistů jako svědků, námitky proti tomu, že byl mezi pachateli vůdčí postavou, která je všechny sjednocovala a konečně obecný závěr obviněného o tom, že nebyly opatřeny dostatečné důkazy k tomu, aby z nich mohl být učiněn závěr, že jeho jednání lze bez jakýchkoliv pochybností označit za trestný čin.
Nejvyšší soud při respektování zákonné úpravy obsahu důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tř. ř. shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a proto dovolání obviněného F. K. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
K dovolání obviněného J. W., roz. B.:
Obviněný J. W., roz. B., podal dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. c), g) a l) tr. ř. V rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. namítl, že neměl v přípravném řízení a před soudem prvního stupně obhájce, až ho měl mít, protože jeho obhájce JUDr. Jiří Nedvědický dne 28. 9. 2007 v přípravném řízení obhajoval spoluobviněného O. K., ačkoliv ten v přípravném řízení nevypovídal. Současně namítl, že spoluobviněnému O. K. byla ustanovena obhájkyní JUDr. Milada Nedvědická, manželka JUDr. Jiřího Nedvědického. Jeho zájmy a zájmy spoluobviněného O. K. byly přitom v rozporu. Tento rozpor obviněný J. W., nijak konkrétně neodůvodnil, omezil se jen na obecný odkaz na rozpor zájmů.
Nejvyšší soud zjistil ze spisu vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 48 T 8/2008, že obviněnému J. W. byl dne 28. 9. 2007 ustanoven obhájce JUDr. Jiří Nedvědický z důvodu nutné obhajoby podle §36 odst. 3 tr. ř. Obviněnému O. K. byla dne 28. 9. 2007 ustanovena obhájkyně JUDr. Milada Nedvědická z důvodu nutné obhajoby podle §36 odst. 3 tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. spočívá v tom, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona měl mít. Jde o porušení ustanovení o nutné obhajobě, zejména §36 tr. ř. Tento dovolací důvod je užší, protože jím není jakékoli (resp. každé) porušení práva na obhajobu, takže pokud např. obviněný po určitou část řízení neměl obhájce, ačkoliv ho měl mít, je tento dovolací důvod dán jen tehdy, jestliže orgány činné v trestním řízení v této době skutečně prováděly úkony trestního řízení směřující k vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním (srov. č. 48/2003 Sb. rozh. ř.). Naplnění tohoto dovolacího důvodu nelze spatřovat ani ve vlastním způsobu výkonu obhajoby obviněného ustanoveným obhájcem (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář II. díl. 5. vydání. Praha : C. H. Beck 2005 s. 2016).
Obviněnému J. W. byl opatřením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 9. 2007, sp. zn. 40 Nt 1151/2007, ustanoven podle §39 tr. ř. obhájce JUDr. Jiří Nedvědický z důvodu nutné obhajoby podle §36 odst. 3 tr. ř. Ze spisu vyplývá, že ustanovený obhájce vykonával obhajobu obviněného J. W. až do 25. 1. 2010, kdy byl opatřením předsedkyně senátu Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 1. 2010, sp. zn. 48 T 8/2008, zproštěn povinnosti obhajování obviněného J. W. a současně byla obviněnému J. W. podle §39 odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v §36 odst. 3 tr. ř. ustanovena obhájkyně JUDr. Markéta Soukupová, advokátka se sídlem J. Průchy 1915, 434 01 Most, která převzala obhajobu obviněného.
Obhájce JUDr. Jiří Nedvědický zastoupil u výslechu obviněného O. K. dne 28. 9. 2007 obhájkyni JUDr. Miladu Nedvědickou, která byla tomuto obviněnému ustanovena. Vzhledem k tomu, že JUDr. Milada Nedvědická byla obviněnému O. K. ustanovena dříve, než byl její manžel JUDr. Jiří Nedvědický ustanoven obhájcem J. W., nelze proti této sustituci obhájce nic namítat. Kromě výslechu dne 28. 9. 2007 nebyl obviněný O. K. v žádném kontaktu s obhájcem JUDr. Jiřím Nedvědickým. Ten vykonával obhajobu obviněného J. W. po celé přípravné řízení i část řízení před soudem. K námitce obviněného o rozporu zájmů obviněných O. K. a J. W. je třeba především uvést, že tato námitka je obecná, nekonkrétní, ač je povinností dovolatele námitky řádně zdůvodnit. Pokud jde o ustanovené obhájce, nemá trestní řád žádnou úpravu obdobnou úpravě uvedené v §37a odst. 2 tr. ř., která se týká zvolených obhájců. Podle tohoto ustanovení platí, že o vyloučení advokáta jako zvoleného obhájce rozhodne předseda senátu a v přípravném řízení soudce též tehdy, tj. kromě důvodů uvedených v §37a odst. 1 písm. a), b) tr. ř., jestliže obhájce vykonává obhajobu dvou nebo více obviněných, jejichž zájmy si v trestním řízení odporují. Obhájce, který byl z tohoto důvodu vyloučen, nemůže v téže věci dále vykonávat obhajobu žádného z obviněných. Obviněný přehlíží, že ani zákon o advokacii nevylučuje, aby advokáti téže advokátní kanceláře vykonávali obhajobu obviněných, jejichž zájmy v trestním řízení si odporují. Navíc od doby, kdy obviněný změnil svou výpověď a popřel doznání, které učinil v přípravném řízení, si zájmy zmíněných obviněných nemohly vůbec odporovat. Neobstojí myšlenková konstrukce, že obviněný neměl obhájce, ač ho podle zákona měl mít.
Nejvyšší soud musí poukázat na výpověď obviněného ze dne 28. 9. 2007, kterou učinil v přítomnosti svého obhájce JUDr. Jiřího Nedvědického, státní zástupkyně JUDr. Řehákové a obhájců spoluobviněných, a to JUDr. Vecka, JUDr. Gruse, JUDr. Babovákové, JUDr. Čihákové, JUDr. Kolky a JUDr. Diáka. V protokolu je uvedeno doslova následující: ,, Vyjádření obhájce JUDr. Nedvědického k obviněnému: Pane W., rozhodnutím soudce byla ustanovena obhájkyní pana K. JUDr. Nedvědická, jmenovaného jsem v ranních hodinách v substituci doktorky Nedvědické zastupoval, v této době jsem neznal obsah předpokládané Vaší výpovědi, kterou jste nyní učinil, z obsahu protokolu obviněného K. je zřejmé, že jmenovaný se k Vaší osobě podstatně nevyjadřoval, ptám se Vás tedy, zda souhlasíte s tím, abych Vás dále obhajoval, když jsem Vám tuto skutečnost objasnil. Vyjádření obviněného: Necítím se poškozen na svých právech“(srov. č. l. 350, svazek č. 2 spisu). Poté bylo pokračováno ve výslechu obviněného.
Je tedy zcela zřejmé, že obviněný J. W., neměl žádné námitky proti tomu, aby jej i nadále obhajoval jemu ustanovený obhájce JUDr. Jiří Nedvědický. O tom svědčí i to, že tento obhájce vykovával úkony obhajoby i při pokračování ve výslechu obviněného a obviněný jej považoval stále za svého obhájce. Protokol o výslechu obviněného ze dne 28. 7. 2007 se nachází na č. l. 344 až 351 spisu. Další protokoly o pokračování ve výslechu obviněného za přítomnosti jeho obhájce, ale i obhájců spoluobviněných, se nacházejí na č. l. 352 až 501 spisu. Obviněný během těchto výslechů ani později nepožádal podle §40 tr. ř., aby byl z důležitých důvodů jeho obhájce zproštěn povinnosti obhajování a místo něho ustanoven jiný obhájce. Nejvyšší soud uzavírá, že obviněný měl ustanoveného obhájce, který řádně vykonával úkony jeho obhajoby. Dovolání z důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. lze totiž podat, jestliže obviněný neměl v řízení vůbec obhájce, ač ho podle zákona měl mít, a je nepochybné, že obviněný měl obhájce.
Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného, které podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. nenaplňují tento důvod dovolání a dovolání je v této části zjevně neopodstatněné.
Obviněný spatřuje důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v tom, že jeho výpověď z přípravného řízení je nepoužitelná z důvodů, které podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř, nesouhlasí s posouzením jeho vlastní výpovědi z přípravného řízení a namítá, že soud nevyslechl svědkyni H., jejíž výslech navrhoval. Obviněný těmito námitkami vytýká vady skutkové, které nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a nikoli vady právní. Obviněný tím nevznesl žádnou právní námitku, kterou by napadl právní posouzení skutků, jimiž byl uznán vinným. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví). Dovolací soud se skutkovými námitkami nemůže věcně zabývat a nemůže na jejich základě přezkoumávat napadenou část rozhodnutí ani řízení, které jí předcházelo. Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal, že dovolání obviněného bylo v této části podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Obviněný opřel své dovolání také o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., aniž by uvedl, o kterou alternativu tohoto dovolacího důvodu se jedná. Dovolacím důvodem je totiž rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž by byly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. o obsahu dovolání je totiž nutno vykládat v souladu s jeho smyslem tak, že v případě dovolacího důvodu, který obsahuje alternativy jeho naplnění, je povinností dovolatele označit příslušnou alternativu, o kterou se dovolání opírá. Protože se podání podle §59 odst. 1 tr. ř. posuzuje vždy podle jeho obsahu, Nejvyšší soud posoudil tuto část dovolání obviněného podle druhé alternativy spočívající v tom, že v řízení předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k), protože první alternativa dovolacího důvodu nepřichází v úvahu vzhledem ke způsobu rozhodnutí o odvolání obviněného rozhodnutím, které bylo napadeno dovoláním. Vzhledem k tomu, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebyl naplněn, není naplněn ani důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) v jeho druhé alternativě.
Obviněný v dovolání namítl také nesprávné formulace použité v odůvodnění rozsudku napadeného dovoláním. V této části je dovolání nepřípustné, protože podle §265a odst. 4 tr. ř. dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné.
Nejvyšší soud zjistil, že obviněný J. W. podal dovolání, které je zčásti zjevně neopodstatněné, zčásti podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a zčásti je nepřípustné. Shledal, že dovolání je jako celek zjevně neopodstatněné, a proto dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
K dovolání obviněného M. S.:
Obviněný M. S. podal dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., aniž by v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. tyto důvody, které doplnil dodatečně, řádně přiřadil ke své argumentaci. Obviněný především namítá „obhajovací kolizi“ obviněných O. K. a J. W.. Tato námitka však nenaplňuje žádný z uplatněných dovolacích důvodů. Za „další dovolací důvod“ ovšem bez konkretizace důvodu, označil to, že obviněným nebyly předloženy všechny důkazy při seznámení se spisem, že tato skutečnost byla namítána před soudy obou stupňů a ty se s ní nevypořádaly. Ani tato námitka nenaplňuje některý z důvodů dovolání taxativně stanovených v §265b tr. ř. Pokud jde o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ten slouží k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový strav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení jednotlivých důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Třeba dodat, že vymezení dovolacího důvodu je obligatorní náležitostí dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), protože zároveň limituje obsah a rozsah přezkumné činnosti dovolacího soud (§265i odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. má dvě alternativy. Obviněný nezdůvodnil žádnou z nich. Není proto jasné, co by měl Nejvyšší soud přezkoumávat.
Vycházeje z těchto zjištění, Nejvyšší soud shledal, že obviněný M. S. podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
K dovolání obviněného L. Š.:
Obviněný L. Š. uplatnil v dovolání dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř. Dovolací důvod podle §265 odst. 1 písm. k) tr. ř. spočívá v tom, že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. První alternativa dopadá na případy, kdy nebyl učiněn určitý výrok, který tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou. Chybějícím je některý výrok jako celek, pokud není obsažen v určitém rozhodnutí, přestože podle zákona ho soud měl pojmout do výrokové části, a to popřípadě i z důvodu, že jeho vyslovení navrhovala některá ze stran. Neúplným je takový výrok, který přestože je obsažen ve výrokové části rozhodnutí, neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem.
Obviněný se domnívá, že v napadeném rozsudku Vrchního soudu v Praze chybí výrok o tom, že jeho odvolání bylo zamítnuto. Podle §256 tr. ř. odvolací soud odvolání zamítne, shledá-li, že není důvodné. Vrchní soud v Praze však rozhodl rozsudkem ze dne 20. 12. 2012, sp. zn. 2 To 107/2010 tak, že zrušil rozsudek soudu prvního stupně ohledně obviněných F. K., J. W., L. Š., O. K. a L. Č. a podle §259 odst. 3 tr. ř. ve věci znovu rozhodl. Je proto vyloučeno, aby mohl učinit výrok o tom, že se odvolání obviněného L. Š. podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítá, když rozsudek soudu prvního stupně zrušil i z podnětu odvolání obviněného L. Š. Dovolání je proto v této části zjevně neopodstatněné.
Další řada námitek obviněného směřuje proti skutkovým zjištěním, hodnocení důkazů a procesnímu postupu soudu. Tyto námitky svým obsahem nenaplňují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný také namítl, že došlo k posouzení skutku podle přísnějšího ustanovení zákona, než pro jaké bylo zahájeno trestní stíhání a byla podána obžaloba. Z obžaloby Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 14. 8. 2008, sp. zn. 2 KZV 125/2007-494, vyplývá, že trestná činnost obviněného L. Š. byla v bodech 3, 5 a 6 obžaloby kvalifikována jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. a), b) tr. zákona (tj. zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů, účinného do 31. 12. 2009, dále jen : „tr. zák.“), který spáchal jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák., v bodech 4, 7, 8, 12 obžaloby jako trestný čin loupeže podle §234 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák., v bodech 3, 5, 6, 7 obžaloby jako trestný čin poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., v bodu 3 obžaloby jako trestný čin porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, odst. 3 tr. zák., a v bodu 12 obžaloby jako trestný čin vydírání podle §235 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák.
Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 12. 2012, sp. zn. 2 To 107/2010, byl obviněný L. Š. uznán vinným pod body 2), 4), 5) výroku o vině zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. a), c) tr. zákoníku, pod body 3), 6), 7) výroku o vině zvlášť závažným zločinem loupeže podle §173 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku a pod body 2), 4), 5) a 6) výroku o vině přečinem poškozování cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný L. Š. byl odsouzen podle §173 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
Podle §220 odst. 3 tr. ř. soud není vázán právním posouzením skutku v obžalobě. Na základě výsledků hlavního líčení se proto může odchýlit v právní kvalifikaci žalovaného skutku od obžaloby nebo návrhu na potrestání jak ve prospěch, tak v neprospěch obžalovaného. Podle §225 odst. 2 tr. ř. uznat obžalovaného vinným trestným činem podle přísnějšího ustanovení zákona, než podle kterého posuzovala skutek obžaloba, může soud jen tehdy, když obžalovaný byl na možnost tohoto přísnějšího posuzování skutku upozorněn podle §190 odst. 2. Nestalo – li se tak, je třeba obžalovaného na onu možnost upozornit před vynesením rozsudku, a žádá – li o to, poskytnout mu znovu lhůtu k přípravě obhajoby a hlavní líčení k tomu účelu odložit. Ze spisu nevyplývá, že by obviněný L. Š. byl upozorněn na možnost přísnějšího posuzování skutku podle §225 odst. 2 tr. ř. před vynesením rozsudku. Nejvyšší soud zjistil, že útoky uvedené v obžalobě pod body 4, 7, 8 a 12 obžaloby byly v obžalobě nesprávně právně posouzeny, neboť vzhledem ke způsobené škodě přicházela v úvahu v obžalobě správně kvalifikace skutku podle §234 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zák., protože jím byla způsobena škoda velkého rozsahu (5.453.410,- Kč). Podle §234 odst. 3 tr. zák. hrozil pachateli tohoto trestného činu trest odnětí svobody na deset až patnáct let, způsobí-li činem, uvedeným v odstavci 1 škodu velkého rozsahu nebo smrt. Vrchní soud v Praze v rozsudku napadeném dovoláním správně kvalifikoval tuto trestnou činnost pod body 3), 6), 7) výroku o vině jako zvlášť závažný zločin loupeže podle §173 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, když obviněný spáchal trestný čin loupeže jako člen organizované skupiny a činem způsobil škodu velkého rozsahu 5.283.186,80 Kč (srov. §138 odst. 1 tr. zákoníku).
Rozhodnutí proto nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Výše bylo zmíněno, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, avšak nikoliv z hlediska procesních předpisů. Proto i kdyby došlo k porušení procesních předpisů a právní kvalifikace skutku by byla v rozhodnutí napadeném dovoláním správná, nebylo by možno dovodit naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud musí opětovně zdůraznit, že na základě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze namítat procesní vady, ale jen vady hmotně právní, což vyplývá ze zákonného vymezení zmíněného důvodu dovolání. Dovolací soud zjistil, že v této části je dovolání zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal, že dovolání obviněného L. Š. je zjevně neopodstatněné, a proto dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Nejvyšší soud rozhodl o dovoláních všech obviněných v neveřejném zasedání, protože rozhodnutí o odmítnutí dovolání podle §265i tr. ř. může podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinit v neveřejném zasedání. Dovolání obviněných L. Č., F. K. a M. S. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., dovolání obviněných O. K., J. W., roz. B. a L. Š. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Usnesením ze dne 18. 7. 2014, sp. zn. 7 Tdo 537/2014-I. až IV. předseda senátu Nejvyššího soudu přerušil výkon rozhodnutí obviněným F. K., J. W., roz. B., L. Š. a L. Č. Protože přerušení výkonu rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání, trvá pouze do doby rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání a Nejvyšší soud již o dovoláních zmíněných obviněných rozhodl, jsou obvinění L. Č., F. K., J. W., roz. B. a L. Š. povinni pokračovat ve výkonu trestů odnětí svobody ve věznicích, z nichž byli propuštěni na základě usnesení o přerušení výkonu rozhodnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. září 2014
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek