ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.767.2014.1
sp. zn. 7 Tdo 767/2014-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 20. srpna 2014 v neveřejném zasedání, o dovolání obviněného Z. T., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 2. 2014, sp. zn. 10 To 373/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 11 T 131/2012, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 2. 2014, sp. zn. 10 To 373/2013, a rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 16. 10. 2013, sp. zn. 11 T 131/2012.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Náchodě přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 16. 10. 2013, sp. zn. 11 T 131/2012, byl obviněný Z. T. uznán vinným zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku a byl odsouzen podle §206 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 let. Podle §81 odst. 1, a §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného zaplatit na náhradu škody Společenství pro dům K Sídlišti 287, Police nad Metují, částku 560 168,90 Kč.
Obviněný se uvedeného trestného činu dopustil podle rozsudku soudu I. stupně tím, že (zkráceně uvedeno) v době nejméně od 3. 4. 2006 do 25. 1. 2011 v P. n. M., ulice K S., jako osoba pověřená všemi tehdejšími majiteli bytových jednotek domu č. p. … k výkonu správy a údržby tohoto domu, když v rámci výkonu této činnosti vedle údržby nemovitosti, zajišťoval i správu a využití finančních prostředků určených na správu a údržbu domu č. p. …, které mu byly svěřeny jednotlivými majiteli bytů, kteří tyto finanční prostředky měsíčně v nenávratných částkách stanovených dle rozlohy bytu vkládali na účet číslo … vedený u Komerční banky, a.s., který pro tento účel zřídil obviněný, a po celé období měl i dispoziční oprávnění k tomuto účtu, jako jediná osoba s finančními prostředky na účtu disponoval a jako jediný využíval platební kartu k tomuto účtu jeho osobě vydanou, když tuto činnost v době do 1. 1. 2010, s výjimkou období od března do května 2009, kdy měl živnost přerušenou a byl v evidenci úřadu práce, vykonával jako osoba samostatně výdělečně činná podnikající na základě živnostenského oprávnění s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, obor činnosti správa a údržba nemovitostí, a postupně v rozporu s účelem, pro který mu byly uvedené finanční prostředky svěřeny: a) v období od 3. 4. 2006 do 25. 1. 2011 opakovaně, v četnosti minimálně jednou měsíčně, s výjimkou měsíce října 2006, února, dubna a listopadu 2007, ledna až března a října 2008, února, dubna, července, srpna a prosince 2009, ledna až května a srpna 2010, z bankovního účtu číslo …, vedeného u Komerční banky, a.s., na který byly obyvateli domu vkládány finanční prostředky, které byly obviněnému svěřeny za shora uvedeným účelem, za využití platební karty, která byla k uvedenému účtu vydána pouze obviněnému, vybíral prostřednictvím bankomatu Komerční banky, a.s. v P. n. M., finanční částky v různých výších, které poté v rozporu s účelem, pro který mu byly svěřeny, k činnosti ve prospěch obyvatel domu č. p. … v ul. K S., P. n. M., využíval pro svou vlastní potřebu, a tímto jednáním způsobil v rozsudku konkrétně uvedeným 69 poškozeným škodu ve výši nejméně 545.514,60 Kč, b) dne 24. 5. 2006 prostřednictvím bezhotovostního převodu z bankovního účtu číslo … vedeného u Komerční banky, a.s., na který byly obyvateli domu č. p. … v ul. K S., P. n. M., vkládány finanční prostředky, které byly obviněnému svěřeny za shora uvedeným účelem, v rozporu s tímto účelem, převedl finanční částku ve výši 10.000,- Kč ve prospěch bankovního účtu číslo …, jehož majitelem byla jeho dcera D. F., čímž způsobil škodu ve výši nejméně 9.479,80,- Kč, c) dne 30. 11. 2006 prostřednictvím bezhotovostního převodu z bankovního účtu číslo … vedeného u Komerční banky, a.s., na který byly obyvateli domu č. p. … v ul. K S., P. n. M., vkládány finanční prostředky, které byly obviněnému svěřeny za shora uvedeným účelem, v rozporu s tímto účelem, převedl finanční částku ve výši 3.500,- Kč ve prospěch bankovního účtu číslo …, jehož majitelem byla jeho dcera D. F., čímž způsobil škodu ve výši nejméně 3.412,40 Kč, d) dne 4. 2. 2008, prostřednictvím bezhotovostního převodu z bankovního účtu číslo … vedeného u Komerční banky, a.s., na který byly obyvateli domu č. p. … v ul. K S., P. n. M., vkládány finanční prostředky, které byly obviněnému svěřeny za shora uvedeným účelem, v rozporu s tímto účelem, převedl finanční částku ve výši 8.600,- Kč ve prospěch bankovního účtu číslo …, jehož majitelem byla jeho dcera D. F., čímž způsobil škodu ve výši nejméně 8.384,80 Kč, e) v době od 30. 10. 2008 do 10. 11. 2008 v rozporu s účelem využití finančních prostředků na bankovním účtu číslo … vedeném u Komerční banky, a.s., na který byly obyvateli domu č. p. … v ul. K S., P. n. M., vkládány finanční prostředky, které byly obviněnému svěřeny za shora uvedeným účelem, převedl z účtu číslo … na bankovní účet číslo …, jehož majitelem byla jeho dcera D. F., dne 30. 10. 2008 částku ve výši 52.602,- Kč, dne 4. 11. 2008 částku ve výši 38.900,- Kč, dne 7. 11. 2008 částku ve výši 58.584,- Kč, dne 10. 11. 2008 částku ve výši 41.416,- Kč, celkem tedy částku ve výši 191.502,- Kč, kterou následně využil na úhradu kupní ceny svého soukromého osobního motorového vozidla tovární značky Hyundai Accent rzv …, když kupní cena vozidla byla uhrazena dne 12. 11. 2008 bezhotovostním převodem z účtu D. F., čímž způsobil škodu ve výši nejméně 186.709,90 Kč, f) dne 3. 5. 2010 v rozporu s účelem využití finančních prostředků na bankovním účtu číslo … vedeném u Komerční banky, a.s., na který byly obyvateli domu č. p. … v ul. K S., P. n. M., vkládány finanční prostředky, které byly obviněnému svěřeny za shora uvedeným účelem, převedl z účtu číslo … na účet číslo …, což byl osobní úvěrový účet obviněného, částku ve výši 14.014,- Kč, čímž uhradil doplatek úvěru ve výši 50.000,- Kč, který mu byl poskytnut na základě smlouvy o úvěru číslo …, kterou uzavřel dne 24. 10. 2008 v P. n. M. s Komerční bankou, a.s. pro své osobní účely, čímž způsobil škodu ve výši 13.663,30 Kč, a popsaným jednáním způsobil, celkem 69 ve skutkové větě konkrétně uvedeným poškozeným, škodu v celkové výši nejméně 767.166,80 Kč.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 13. 2. 2014, sp. zn. 10 To 373/2013, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti rozhodnutí soudu II. stupně podal obviněný řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Má za to (a namítal to již ve svém odvolání), že soudem prvního stupně nebylo prokázáno způsobení škody. Uvedl, že finanční prostředky byly skládány na jeho soukromý účet, nebyla uzavřena žádná smlouva o tom, že finanční prostředky uživatelů bytů budou pouze na tomto konkrétním účtu, každý rok prováděl zúčtování, na jedné straně příjmy (platby od uživatelů bytů) na druhé straně náklady, které byly hrazeny. Při skončení činnosti byla zbývající částka (1.506.960,- Kč dne 1. 3. 2011 a 28.592,- Kč dne 8. 9. 2011) převedena na nově zřízený účet domu. Obviněný je přesvědčen, že jednotlivým uživatelům bytů ani Společenství pro dům K Sídlišti 287 (dále jen Společenství) ničeho nedlužil a ani nyní nedluží. Společenství se podle něj k trestnímu řízení připojilo s vymyšlenou a uměle orgány činnými v trestním řízení vykonstruovanou částkou, která nemá oporu ve výsledcích hospodaření a je pouhou úmyslnou snahou poškodit ho. Naopak obviněný tvrdí, že Společenství na nově zřízený účet převedl více peněz, než na kolik měli uživatelé bytů nárok. V této souvislosti napadá zejména nesprávnost znaleckého posudku s tím, že znalkyně nezkoumala příjmy na jeho účet, ale pouze výdaje, ani jaký zdroj finančních prostředků byl na předmětném účtu. Pokud by znalkyně i soud řádně posoudily předmětný účet, zjistily by, že tam v letech 1999 až 2009 uložil také své soukromé finanční prostředky, a finanční prostředky ze zaměstnání, jakož i další částky, které nesouvisely se správou domu č. … (z konkrétně v jednotlivých letech uvedených vložených částek vyplývá, že se mělo jednat celkem o částku 1.816.935,-Kč). Obviněný dále namítá, že navrhoval provedení znaleckého posudku k posouzení, jaká škoda vznikla poškozeným při ukončení poskytování služeb, soud však navrhovaný důkaz neprovedl, ani nezdůvodnil, proč tak neučinil, i když by podle obviněného provedením tohoto důkazu bylo prokázáno, že uživatelům bytů ani Společenství nic nedluží. Znalecký posudek, kterým provedl důkaz soud, je podle názoru obviněného jednostranný pouze k prokázání jeho viny, a vyčíslení škody je v rozporu s hmotným právem, neboť jinak by bylo zjištěno, že žádné finanční prostředky uživatelů bytů nebo Společenství nebyly použity k jeho soukromému účelu. Obviněný tedy považuje za nesprávný i výrok o povinnosti nahradit škodu. Zopakoval, že pokud by byl vypracován řádný znalecký posudek, bylo by zjištěno, že on ničeho nedluží. Ani odvolací soud však takový důkaz neprovedl. Navíc, že v odvolání navrhl provedení důkazu kopiemi dokladů o zaplacení částky 1.506.950,- Kč a 28.592,- Kč, ale odvolací soud bez odůvodnění ani tyto důkazy neprovedl. Obviněný v této souvislosti poukázal na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1320/08, ve kterém se mimo jiné uvádí, že soud je povinen zkoumat, zda nárok poškozených v době rozhodování soudu trvá, a je přesvědčen, že soudy v jeho věci pochybily, neboť v době rozhodování soudu I. stupně dlužnou částku uhradil. Na závěr obviněný uvedl, že i když námitky skutkové nezakládají žádný z dovolacích důvodů, v jeho případě se jedná o extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a na jejich základě učiněnými skutkovými zjištěními, když soudy nehodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem a rovněž se dopustily deformace důkazů (neprovedením důkazu v jeho prospěch). Neprovedly důkaz řádným znaleckým posudkem zejména z hlediska jeho vlastních finančních prostředků na uvedeném účtu, ač je výše škody podstatným znakem skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle §206 tr. zákoníku. Neprovedly ani důkaz kopiemi dokladů o zaplacení částek 1.506.950,- Kč a 28.592,- Kč, čímž ve vztahu k přiznání náhrady škody došlo podle obviněného k extrémnímu nesouladu mezi provedenými a neprovedenými důkazy, které měly svědčit v jeho prospěch. Pokud jde o objektivnost rozhodování, obviněný poukazuje na skutečnost, že se v odvolacím senátu v průběhu dne účastnil soudních řízení soudce, který rozhodoval v jeho věci jako soudce soudu I. stupně, který byl „pro toto odvolací řízení vyměněn za soudce jiného, ale ostatní soudci, se kterými seděl v senátu, zůstali stejní“, takže ztratil důvěru v justici a nevěří ve spravedlnost.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že při posuzování námitek obviněného je třeba vycházet ze skutkového děje zjištěného soudy na základě provedeného dokazování. Námitka proti výroku o náhradě škody (tedy, že žádnou škodu nezpůsobil) se však podle státní zástupkyně neopírá o skutkové okolnosti jeho jednání, které byly podkladem výroku o jeho vině, jestliže namítl, že při složení finančních prostředků na jeho soukromý účet neporušil žádnou dohodu se svěřiteli, podle které jejich finanční prostředky měly zůstat pouze na účtu zřízeném za účelem jejich správy. Poukázala na to, že obviněný nebyl uznán vinným takovým způsobem manipulace s penězi, který by spočíval (při zachování jejich dostupnosti pro naplnění účelu jejich svěření) v pouhém jejich převodu na jeho soukromý účet, ale tím, že je na svůj soukromý (úvěrový) účet předisponoval a následně je použil k uspokojení zbývající části pohledávky svého úvěrového věřitele. Tedy je vynaložil pro účel jiný, než za jakým mu byly svěřeny a dále, že si peníze přisvojil také dalšími ve skutku popsanými způsoby, čímž byla svěřitelům způsobena vyčíslená škoda. Mimo rámec rozhodného skutkového děje podle státní zástupkyně směřuje také námitka proti postupu znalkyně při stanovení výše škody. Předmětné trestní řízení bylo podle ní vedeno o způsobu skutečného hospodaření obviněného s těmi příjmy uvedeného bankovního účtu, které byly tvořeny pravidelnými měsíčními vklady jednotlivých svěřitelů. Proto se předmětem znaleckého zkoumání mohly stát pouze takové uskutečněné výdaje, ze kterých bylo zřejmé, zda došlo k použití peněz v souladu s účelem jejich svěření či nikoliv. Státní zástupkyně ve věci neshledala ani namítaný extrémní nesoulad. Pokud jde o poslední námitku ohledně obsazení senátu odvolacího soudu, státní zástupkyně má za to, že obviněný ji směřuje na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., tedy brojí proti postupu před odvolacím soudem, že ve věci rozhodoval vyloučený orgán a jeho rozhodnutí tak nelze označit za objektivní a nestranné. Zákon však možnost podat dovolání z tohoto důvodu spojuje s naplněním dvou podmínek, které musejí být dány současně. Podle státní zástupkyně však námitka obviněného nesplnila žádnou z podmínek dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. V závěru vyjádření proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně souhlasila s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z uvedených požadavků na hmotně právní argumentaci v rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že tomuto obviněným uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají jeho námitky, kterými popírá způsobení škody, kterou považuje za neprokázanou a soudům v tomto směru vytýká neprovedení jím navržených důkazů (nový znalecký posudek; doklady o úhradě). Tyto námitky jsou skutkové povahy, protože se týkají hodnocení důkazů a úplnosti dokazování. To ostatně uvádí v dovolání i samotný obviněný, když soudům vytýká, že vybočily z rámce volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. S tím souvisí také obdobná námitka nesprávného výroku o povinnosti obviněného k náhradě škody podle §228 odst. 1 tr. ř. Pokud jde o námitku, že soudem I. stupně nebylo prokázáno způsobení škody, když podle názoru obviněného mohl mít svěřené peněžní prostředky na jakémkoliv účtu, každoročně prováděl řádné vyúčtování, a při ukončení činnosti zůstatek těchto prostředků převedl na nově zřízený účet Společenství, je zjištění existence škody a její konkrétní výše, výsledkem hodnocení důkazů, zejména znaleckého posudku z odvětví účetnictví, jehož výsledky obviněný zpochybňuje. K podstatě jednání, jímž byl obviněný uznán vinným, když si měl podle soudů nižších stupňů přisvojit cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobit tak na cizím majetku značnou škodu, se pouze obecně vyjádřil soud I. stupně na str. 9 odůvodnění rozsudku s tím, že obviněný s finančními prostředky vkládanými spoluvlastníky domu na účet k zajištění správy a údržby domu, v rozporu s účelem svěření nakládal jako s vlastními. Tento skutkový závěr soudu o nakládání obviněného s finančními prostředky na účtu, určenými k zajištění správy a údržby domu, ale ve vztahu k celému jednání, jímž byl uznán vinným, nemá spolehlivou oporu v dosud provedených důkazech. Přitom jde o podstatný závěr týkající se otázky viny, protože je podkladem pro hmotně právní závěr, zda se ve vztahu k obviněnému jednalo o „cizí věc, která mu byla svěřena“, ve smyslu skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle §206 tr. zákoníku.
Obviněný tak námitkou neúplnosti dosavadních závěrů znaleckého posudku provedeného soudem I. stupně v hlavním líčení, a poukazem na neprovedení jím navržených důkazů, zpochybňuje jak závěr soudu I. stupně o jeho vině, tak i závěr o způsobení škody v celkové výši nejméně 767.166,80,- Kč a na toto zjištění navazující výrok o jeho povinnosti k náhradě způsobené škody. Pokud se také domáhá dalšího znaleckého zkoumání i ohledně otázky, jaká škoda vznikla poškozeným „při ukončení“ poskytování služeb jednotlivým uživatelům bytů, čímž by bylo prokázáno, že nikomu nic nedluží, tak obecně lze uvést, že dodatečný převod zpronevěřených finančních prostředků zpět na bankovní účet Společenství ještě neznamená, že svým jednáním nemohl způsobit žádnou škodu, a naplnit znak skutkové podstaty zločinu zpronevěry, spočívající ve způsobení značné škody. Ke způsobení škody u trestného činu zpronevěry dochází již v okamžiku, kdy si pachatel cizí věc (svěřené finanční prostředky) přisvojí tím, že s nimi nakládá jako s vlastními v rozporu s účelem svěření. Pozdější vrácení těchto finančních prostředků svěřitelům tak na vznik škody nemá žádný vliv, a je jen dodatečnou náhradou trestným činem způsobené škody, která je významná např. právě z hlediska rozhodování o povinnosti pachatele k náhradě způsobené škody. Vytýká-li však obviněný stávajícímu znaleckému posudku, že znalkyně zkoumala pouze výdaje na účtu, ale nikoliv příjmy, přičemž v období let 1999-2009 na daný účet vložil, či byly poukazovány, jak jeho soukromé finanční prostředky, tak i další, které se správou domu nesouvisely (pozn. v celkové výši 1.816.935,- Kč), měla by tato námitka význam za situace, že by na účtu Společenství zůstaly finanční prostředky poukazované majiteli bytů za účelem financování správy a údržby domu, pouze k tomuto účelu byly používány, a obviněný by nakládal způsobem uvedeným ve výroku o vině pouze s finančními prostředky, jejichž výše by odpovídala vkladům jeho vlastních finančních prostředků na tento bankovní účet. Zda tomu tak bylo, jak v podstatě namítá obviněný, ale doposud soudy neobjasnily. Lze sice poukázat na soudem I. stupně citovanou výpověď svědka J. T., který byl šokován, když zjistil, že „na účtu je 16 tisíc místo více než miliónu“, nebo na výpověď svědka M. E., který zjistil nesrovnalosti v hospodaření, a nesoulad mezi skutečným a obviněným deklarovaným stavem bankovního účtu. Původ finančních prostředků na daném účtu ve sledovaném období ale soudy nezjišťovaly, přičemž v průběhu trestního stíhání se orgány činné v trestním řízení zaměřily od počátku v podstatě pouze na otázku, kterou část peněz z daného účtu obviněný použil v souladu s účelem jejich svěření, a kterou v rozporu s tímto svěřením pro svoji potřebu, aniž by s ohledem na obhajobu obviněného bylo zjišťováno, zda v dané době byly na účtu vloženy také jeho vlastní finanční prostředky, zda výběry nebo převody neprováděl pouze v rozsahu vkladů vlastních finančních prostředků, nebo v jakém rozsahu takto nakládal i s finančními prostředky vkládanými (poukazovanými) majiteli bytů pro účely Společenství. V tomto smyslu (viz rekapitulace zadání znalkyní na č. l. 827 p. v. tr. spisu) pak byl zpracován i znalecký posudek (znalkyně Mgr. D. Christophová - obor ekonomika, odvětví účetní evidence; č. l. 827 a násl. tr. spisu), který byl v souladu se zadáním policie zaměřen v podstatě pouze na zjištění výběrů, resp. plateb z daného účtu, zjištění jejich použití ve prospěch správy domu na základě dokladů a sepsání nezdokladovaných případů použití peněz z účtu. Ani doplnění znaleckého posudku (č. l. 1674 tr. spisu ), které na žádost soudu I. stupně znalkyně provedla, nevedlo k objasnění základní otázky, kterou obviněný namítá. Tedy ke zjištění, zda vůbec, a v jaké výši byly jeho vlastní finanční prostředky vloženy na daném účtu v době jím prováděných výběrů, resp. převodů z tohoto účtu a zda tyto manipulace svojí výší převyšovaly sumu jím vložených jeho vlastních finančních prostředků. Byť měl soud I. stupně v souvislosti s doplněním znaleckého posudku snahu o objasnění těchto okolností, když žádal od znalkyně odpověď na otázku, „jaká část peněžních prostředků na účtu v době jejich výběru či převedení z účtu byla vlastnictvím obžalovaného“, doplnění znaleckého posudku, ani výslech znalkyně v hlavním líčení, na tuto otázku jasnou odpověď nedávají. Vypovídají pouze o podílu obžalovaného a ostatních osob „na škodě“ v jednotlivých letech, s odkazem na tabulky obsažené ve znaleckém posudku. Přitom nutno uvést, že ve vztahu k finančním prostředkům vloženým na účet v peněžním ústavu, jako věci zastupitelné a druhově určené, nelze hovořit o vlastnictví či podílovém spoluvlastnictví vkladatelů, protože tyto vložením na účet splynou s kapitálem peněžního ústavu. Vkladateli vzniká jen právo (pohledávka) vůči příjemci vkladu na výplatu peněz (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. 22 Cdo 5174/2007).
Základním předpokladem pro rozhodnutí o vině obviněného s ohledem na jeho obhajobu tak je jasné zjištění původu finančních prostředků na účtu, což lze zjistit z výpisů z tohoto účtu založených v trestním spise. Zda tedy byly v celé výši tvořeny pouze vklady jednotlivých vlastníků bytů (včetně obviněného), jejichž suma by byla snížena o platby související se správou domu, a pouze s těmito finančními prostředky, které byly ve vztahu k němu věcí cizí, obviněný nakládal způsobem kladeným mu za vinu. Nebo zda byly na účtu také finanční prostředky obviněného a pouze s nimi (pozn. v jejich rozsahu, když finanční prostředky jsou věc zastupitelná a druhově určená) nakládal způsobem uvedeným v obžalobě. Obhajoba obviněného o nakládání pouze s vlastními finančními prostředky tak nebyla prověřena a tedy ani vyvrácena, ač základním formálním znakem skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle §206 tr. zákoníku je přisvojení si cizí věci, tedy v daném případě finančních prostředků, které nenáležely obviněnému. Přitom návrh na doplnění znaleckého posudku ohledně zjištění těch finančních prostředků, které náležely obviněnému, a těch které náležely ostatním uživatelům domu, ke kterému se připojil také obhájce obviněného, učinila ještě v hlavním líčení státní zástupkyně, ale soud tento návrh zamítl.
Vzhledem k tomu, že obviněný měl v několika případech převést určité peněžní částky na jiný účet, a později je pak zase převedl zpět na účet Společenství, Nejvyšší soud také připomíná, že ne každé nakládání se svěřenou věcí v rozporu s účelem svěření, je trestným činem zpronevěry. Trestného činu zpronevěry podle §206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku značnou škodu. Věc je pachateli svěřena, je-li mu odevzdána do faktické moci s tím, aby s ní nakládal určitým způsobem. Přisvojením se nerozumí získání věci do vlastnictví, neboť trestným činem nelze nabýt vlastnického práva, nýbrž získání možnosti trvalé dispozice s věcí. Přisvojení znamená současně vyloučení dosavadního vlastníka nebo faktického držitele z držení, užívání a nakládání s věcí, pachatel získává možnost trvalé dispozice s věcí, ale není rozhodné, jak poté s věcí skutečně nakládá. K přisvojení si cizí věci, která byla pachateli svěřena, dojde v okamžiku, kdy s ní naloží v rozporu s účelem, k němuž mu byla cizí věc dána do opatrování nebo do dispozice, a to způsobem, který maří základní účel svěření. Z hlediska subjektivní stránky u tohoto trestného činu zákon vyžaduje úmyslné jednání pachatele jak ve vztahu k přisvojení si cizí věci, tak ke způsobení následku v podobě značné škody. V případě tzv. svémocného úvěru, což by mohl být i tento případ, se pachatel dopustí trestného činu zpronevěry, jedná-li v úmyslu peníze si trvale ponechat (přisvojit si je), nebo jedná s vědomím, že vůbec nemá peníze, aby je mohl v nejbližší době vrátit poškozenému, a musí si je teprve opatřit. Jestliže je úmysl pachatele vrátit peníze závislý na nejisté budoucí události, k níž může, ale také nemusí dojít, pak je srozuměn s možným porušením zájmu chráněného trestním zákoníkem a jedná v nepřímém úmyslu.
Nesprávnost výroku o povinnosti k náhradě škody podle §228 odst. 1 tr. ř., obviněný napadá tvrzením, že se jedná o vymyšlenou a orgány činnými v trestním řízení vykonstruovanou částku, bez opory ve výsledcích hospodaření. S poukazem na návrh na provedení důkazů o úhradě, a to kopiemi dokladů o zaplacení částky 1.506.950,- Kč a 28.592,- Kč, které připojil k odvolání, také namítá, že veškerý zůstatek finančních prostředků na účtu vrátil a nikomu tak nic nedluží. Z bodu III. dovolání přitom vyplývá, že se jedná o finanční částky, které měl obviněný převést při ukončení činnosti na nově zřízený účet Společenství (domu) č. …. Tvrzení obviněného o úhradě dlužné částky je ale v rozporu s odůvodněním usnesení odvolacího soudu, který shledal výrok o povinnosti obviněného k náhradě škody podle §228 odst. 1 tr. ř. správným, a ponechal jej proto beze změny v platnosti s odůvodněním, že škoda nebyla nijak uhrazena. Těmito rozpornými tvrzeními se Nejvyšší soud již nezabýval, vzhledem k výše uvedeným závěrům, které byly důvodem zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů, když tyto budou předmětem posuzování při dalším projednání věci.
Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení, přičemž tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. srpna 2014
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš