ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.805.2014.1
sp. zn. 7 Tdo 805/2014-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 3. září 2014 v Brně dovolání obviněného P. H., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 14 To 358/2013, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 6 T 46/2013, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 14 To 358/2013 ve výroku, kterým bylo zamítnuto odvolání obviněného P. H. proti odsuzující části rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 11. 9. 2013, sp. zn. 6 T 46/2013, a rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne 11. 9. 2013, sp. zn. 6 T 46/2013 v odsuzující části.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušené části obou rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Táboře přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 11. 9. 2013, sp. zn. 6 T 46/2013, byl obviněný P. H. uznán vinným přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku a zločinem vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku a za tyto trestné činy byl odsouzen podle §175 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců nepodmíněně. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Naproti tomu byl podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek kvalifikovaný jako přečin neoprávněného provozování loterie a podobné sázkové hry podle §252 odst. 1 tr. zákoníku.
Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 14 To 358/2013 byl podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. k odvolání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Táboře zrušen napadený rozsudek ve zprošťujícím výroku a podle §259 odst. 1 tr. ř. byla věc ohledně zprošťující části vrácena soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí. Podle §256 tr. ř. bylo jako nedůvodné zamítnuto odvolání obviněného.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně obviněný spáchal trestné činy tím, že
1. v období od počátku roku 2010 do 28. 1. 2013 v místě jejich společného bydliště – nejprve v T., na tř. …, a poté v T., v T. ulici … opakovaně slovně a nejméně čtyřikrát i fyzicky, a to i během jejího těhotenství, napadal svou družku D. D., rozenou M., a vyhrožoval jí zabitím, např. vyhozením z okna, přičemž výše popsaná jednání v poškozené vzbudila obavu, že by své výhrůžky mohl uskutečnit a
2. dne 17. 1. 2013 v odpoledních hodinách v T., T. ulici … – v místě jejich společného bydliště, požadoval po své družce D. D., rozené M., aby následující den na Policii ČR, Krajském ředitelství policie Jihočeského kraje, Územním odboru Tábor, Oddělení hospodářské kriminality, vypovídala ohledně výherních hracích přístrojů v CLUBU U ČERTA podle jeho instrukcí, a když nesouhlasila, udeřil ji dvakrát otevřenou dlaní do obličeje, vulgárně ji urážel, vyčítal jí, že ho chce dostat do „kriminálu“ a vyhrožoval, že ji vyhodí z okna.
Proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 14 To 358/2013, podal obviněný P. H. (zpravidla: ,,obviněný“) prostřednictvím obhájkyně dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., jímž se domáhá, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení napadené dovoláním a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí, případně aby Nejvyšší soud sám podle §265 odst. 1 tr. ř. zprostil obviněného obžaloby v plném rozsahu. Obviněný v dovolání uplatnil skutkové námitky, které nelze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Právně relevantní námitkou je však námitka obviněného týkající se znaku kvalifikované skutkové podstaty zločinu vydírání podle §175 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku i námitka, že jeho jednání pod bodem 1. výroku o vině nenaplňuje skutkovou podstatu přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku, protože jednání popsané ve výroku o vině, zejména výhrůžky, nemohly vyvolat u poškozené důvodnou obavu.
Nejvyšší státní zástupce v písemném vyjádření k dovolání uvedl, že se neztotožňuje s posledně uvedenou námitkou obviněného. Poukázal na to, že jednání obviněného se stupňovalo, jednalo se o kombinaci slovní a fyzické agrese, přičemž od násilného jednání obviněného nezastavilo ani těhotenství poškozené.
Ke skutku pod bodem 2. výroku o vině uvedl, že nebylo možno dovodit naplnění znaku „spáchání takového činu na svědkovi“. Výrok o vině zločinem vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. e) tr. ř. považuje za přinejmenším předčasný, pokud se soudy dostatečně nezabývaly mírou účasti poškozené na jednání, ohledně něhož měla učinit předmětnou výpověď. Dále uvedl, že se neztotožňuje s dalšími námitkami obviněného, jimiž brojí proti učiněným skutkovým zjištěním a namítá tzv. extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními.
Vzhledem k tomu, že dovolání obviněného je zčásti důvodné, navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání konaném podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 14 To 358/2013, zrušil rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne 11. 9. 2013, sp. zn. 6 T 46/2013, zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a aby přikázal Okresnímu soudu v Táboře, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl podle §265 l odst. 4 tr. ř. o vazbě obviněného.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zčásti důvodné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu I., eventuálně II. stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud neshledal důvodnou námitku obviněného ke skutku pod bodem 1 výroku o vině týkající se výhrůžek poškozené, o nichž se obviněný domnívá, že mohly být posouzeny nejvýše jako přestupek proti občanskému soužití v souladu se zásadou ultima ratio. Jednáním obviněného byl naplněn znak přečinu podle §253 odst. 1 tr. zákoníku. Výhrůžky zabitím, např. vyhozením z okna slovní a opakované fyzické napadení jeho těhotné družky nelze posuzovat jinak, než učinil soud. V této části je jeho dvolání zjevně neopodstatněné.
Pokud jde o zločin vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku, shledal námitku obviněného důvodnou, byť z jiných důvodů, než uvedl obviněný. Nejvyšší soud zjistil, že soud prvního stupně v tzv. právní větě pod bodem 2. výroku rozsudku uvedl, že obviněný ,,jiného násilím a pohrůžkou násilí nutil, aby něco konal, a takový čin spáchal na svědkovi“.
Zločin vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku spáchá ten, kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutí, aby něco konal, opominul nebo trpěl, spáchá-li takový čin na svědkovi, znalci nebo tlumočníkovi v souvislosti s výkonem jejich povinnosti. Je zřejmé, že tzv. právní věta je neúplná, neboť v ní chybí uvedení znaku „v souvislosti s výkonem jejich povinnosti“. Podmínkou trestnosti jednání pachatele podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku je to, že vydírání bylo spácháno na svědkovi, znalci nebo tlumočníkovi z pohnutky zde uvedené, tj. v souvislosti s výkonem jejich povinnosti. Z hlediska zavinění pachatel musí ve smyslu §17 písm. b) tr. zákoníku o těchto okolnostech vědět, a to nejen, že čin je páchán na svědkovi, znalci nebo tlumočníkovi, ale též, že se tak děje „v souvislosti s výkonem jejich povinnosti“. Za svědka ve smyslu §175 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku je třeba považovat nejen osobu, která již byla alespoň předvolána jako svědek a má tedy již procesní postavení svědka, ale i osobu, kterou pachatel vydírá pro budoucí výkon její svědecké povinnosti, neboť za svědka podle uvedeného ustanovení je třeba považovat svědka v materiálním smyslu (srov. č. 15/2002 Sb. rozh. tr.), tedy osobu, která vnímala skutečnosti, které mohou být podkladem pro rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení, přičemž jednání pachatele je vedeno úmyslem odradit takového svědka od řádného plnění povinností vyplývajících z trestního řádu (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, s. 1576).
Z dosud učiněných skutkových zjištění soudu vyplývá, že družka obviněného D. D., roz. M. byla pokud jde o skutek ad 2) výroku o vině svědkyní v materiálním smyslu, avšak neplnila při podání vysvětlení dne 18. 1. 2013 povinnosti svědka. Rozhodnutí proto spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Další námitky obviněného o samotném hodnocení důkazů soudem prvního stupně, že učiněná skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy jsou zásadně námitkami skutkovými, které nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nemohou být předmětem přezkumu dovolacího soudu.
Protože Nejvyšší soud shledal dovolání zčásti důvodným, rozhodl tak, že podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 14 To 358/2013 ve výroku, kterým bylo zamítnuto odvolání obviněného P. H. proti odsuzující části rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 11. 9. 2013, sp. zn. 6 T 46/2013, a rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne 11. 9. 2013, sp. zn. 6 T 46/2013 v odsuzující části. Podle §265k odst. 2 tr. ř. současně zrušil také další rozhodnutí na zrušené části obou rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. poté přikázal Okresnímu soudu v Táboře, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že napadené rozhodnutí zrušil v celé odsuzující části, aby případně nevznikla překážka věci pravomocně rozsouzené z důvodu totožnosti jednání u obou skutků. Samostatným usnesením rozhodl podle §265 l odst. 4 tr. ř., že se obviněný P. H. nebere do vazby.
Okresní soud v Táboře při novém projednání věci odstraní vytýkanou vadu a znovu rozhodne o obou skutcích. Při novém projednání a rozhodnutí věci je podle §265s odst. 1 tr. ř. vázán právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto rozhodnutí a je povinen provést úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. září 2014
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek