ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.922.2014.1
sp. zn. 7 Tdo 922/2014-36
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 13. 8. 2014 o dovolání obviněného P. M. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2013, sp. zn. 9 To 333/2013, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 3 T 79/2012 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 3 T 79/2012, byli obvinění P. M. a D. R. uznáni vinnými zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzeni obviněný P. M. podle §173 odst. 1 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dva roky, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem, a obviněný D. R. k podmíněnému trestu odnětí svobody. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Skutek spočíval podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 5 v tom, že obvinění dne 9. 12. 2011 v době od 21.15 hodin do 21.20 hodin v P., v ul. P., společně s již pravomocně odsouzeným ml. „tulipánem“*), po předchozí společné dohodě, že v prodejně něco odcizí nebo uloupí, vstoupili s kapucemi na hlavě a šálou zakrytými obličeji do prostor prodejny Večerka, kde se zde přítomné prodavačky J. K. dotazovali na cenu cigaret zn. CAMEL a zn. Davidoff, dva z nich poté přešli k chladicí skříni a z ní si vybrali 2 piva zn. Staropramen a 2 piva zn. Braník, přinesli je a postavili na prodejní pult, přičemž se pak všichni tři začali dohadovat, kolik mají u sebe peněz, kdy si sahali pod bundy, ale žádnou hotovost nevyndali, pak se obviněný P. M. natahoval k regálu se sekty, proto k němu poškozená přistoupila blíž, aby na něj viděla, přičemž jí stříkl nečekaně slzotvorný sprej do obličeje, aby jí znemožnil obranu při loupeži, následně vzal ml. „tulipán“ z pultu dvě piva a dvě krabičky cigaret, obviněný D. R. vzal další dvě piva a všichni tři z prodejny utekli.
Odvolání, kterým obviněný P. M. napadl citovaný rozsudek v celém rozsahu, bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2013, sp. zn. 9 To 333/2013, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný P. M. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze, přičemž odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V dovolání obviněný, který setrval na své obhajobě, že se nedopustil jednání, za které byl odsouzen, zpochybnil ve věci učiněná skutková zjištění. Poukázal na to, že je usvědčován zejména výpovědí ml. „tulipána“, která je podle jeho názoru nevěrohodná a plná vnitřních rozporů, vedená zřejmým úmyslem ho očernit a snahou vyhnout se vlastní trestní odpovědnosti. Ve skutečnosti sprej proti poškozené použil ml. „tulipán“ a obviněný ani nevěděl, že jej tento má u sebe. Připustil, že do obchodu šli s tím, že tam možná něco odcizí, nebyl však připraven na to, že někdo použije sprej a zaútočí jím proti poškozené. Žádný důkaz o jejich společném úmyslu loupit podle obviněného neexistuje. Ve svém mimořádném opravném prostředku dále zrekapituloval výpověď poškozené J. K. a svědka S. N., které podle jeho názoru nesvědčí závěru o jeho vině. Poukázal i na výpověď spoluobviněného D. R., který nejprve uvedl, že to byl právě ml. „tulipán“, kdo použil slzotvorný prostředek. Až následně jej dopisem z věznice ml. „tulipán“ opravil v tomto jeho názoru a přesvědčil ho, že to byl obviněný P. M., kdo sprej proti poškozené použil. Obviněný vytkl soudům obou stupňů, že uvěřily nevěrohodným výpovědím D. R. a ml. „tulipána“. Namítl rovněž, že odvolací soud, který předcházející rozsudky zrušil, vyslovil závazný právní názor stran hodnocení provedeného dokazování a nezákonně tak zasahoval do hodnocení důkazů soudem prvního stupně. Odvolací soud tedy de facto odňal soudu prvního stupně možnost volně a dle vlastního uvážení hodnotit svědeckou výpověď ml. „tulipána“ a dospět tak ke spravedlivému závěru. Jeho vina nebyla bez důvodných pochybností prokázána, když pouhé podezření, které na něj dopadá, samo o sobě nepostačuje k tomu, aby byl odsouzen. Měl být tedy v souladu se zásadou in dubio pro reo zproštěn obžaloby.
Závěrem svého mimořádného opravného prostředku obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 5, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Konkrétní uplatněné námitky mu musí odpovídat také svým obsahem.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že se jedná o právní posouzení skutku, tak jak skutek zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo dovolací důvod jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a nahrazení těchto zjištění jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. l písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů. Znovu je třeba zdůraznit povahu dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který je určen k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.
V podaném dovolání obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že skutkový stav zjištěný Obvodním soudem pro Prahu 5, s nímž se v napadeném usnesení ztotožnil také Městský soud v Praze, nenaplňuje znaky zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by svým obsahem odpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. Obviněný založil dovolání v celém rozsahu výlučně jen na skutkových námitkách, které se odvíjely od jeho obhajoby, podle které se žádného napadení poškozené nedopustil. Tyto námitky jsou pro svou vyloženě skutkovou povahu mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu. Lze konstatovat, že obviněný sice formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., ale jinak uplatnil námitky, které s ním obsahově nekorespondují a nejsou pod něj podřaditelné.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.
Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů postrádají obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
Mezi skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožnil i odvolací soud, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový podklad především ve svědecké výpovědi poškozené, která potvrdila, že s pachatelem, který sprej použil, v obchodě komunikovala více než s ostatními. Ten samý jí pak držel dveře, když se snažila vyběhnout ven a pachatele dohonit. Šel tedy jako poslední, přičemž právě osobu obviněného označila jako osobu typově shodnou s mužem, který použil sprej. V tomto směru pak jako poslední osobu, která vyběhla z obchodu, označil obviněného i svědek S. N. Pokud soudy považovaly za pravdivé svědeckou výpověď ml. „tulipána“ a výpověď spoluobviněného D. R. ohledně jednání obviněného P. M., měly pro to přijatelný důvod v tom, že i ostatní důkazy vyzněly na podporu svědecké výpovědi poškozené. Bylo tak jednoznačně prokázáno, že pachatelé nešli do obchodu za účelem nákupu, ale maskováni šátky a kapucemi společně bez jakékoliv finanční hotovosti vstoupili do prodejny, kde se dopustili předmětného jednání. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů a že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Své hodnotící úvahy soudy jasně, srozumitelně a logicky vysvětlily. Za tohoto stavu není důvodu k tomu, aby Nejvyšší soud jakkoli zasahoval do skutkového základu napadeného rozhodnutí. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem podle §265b odst. l písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud proto podle §265i odst. l písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. srpna 2014
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec
Vypracoval:
JUDr. Petr Angyalossy, Ph.D.
*) byl použit pseudonym ve smyslu zák. č. 218/2003 Sb.