ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.968.2014.1
sp. zn. 7 Tdo 968/2014-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 17. září 2014 v neveřejném zasedání, o dovolání obviněného O. P. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích –pobočka v Táboře ze dne 19. 12. 2013, sp. zn. 14 To 354/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 7 T 32/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 7 T 32/2013, byl obviněný uznán vinným zločinem zproněvěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a byl odsouzen podle §206 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 let. Podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let, a podle §82 odst. 2 tr. zákoníku mu byla uložena přiměřená povinnost uhradit podle svých sil v průběhu zkušební doby způsobenou škodu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena také povinnost uhradit poškozené společnosti Forbes Game, a. s., škodu ve výši 507 810,- Kč a se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody byla poškozená podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Uvedeného zločinu zpronevěry se obviněný dopustil tím, že (zkráceně uvedeno) přinejmenším v období od 3. 5. 2012 do 25. 7. 2012, v herně Forbes v H., si opakovaně postupně pro svoji potřebu ponechával část tržeb z výherních hracích přístrojů a sázkových zařízení spol. Forbes Game, a. s., které provozoval na základě smlouvy uzavřené s uvedenou společností, a takto ke škodě uvedené společnosti z výnosů výherních hracích přístrojů a sázkových zařízení si pro svoji potřebu ponechal částku ve výši nejméně 533 498,- Kč, s níž nakládal i přesto, že si byl vědom toho, že se jedná o peníze, které nejsou v jeho vlastnictví, a dodatečně při ukončení spolupráce poškozené společnosti ponechal na náhradě škody zboží a peníze v celkové hodnotě 25 688,- Kč.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, které bylo Krajským soudem v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře usnesením ze dne 19. 12. 2013, sp. zn. 14 To 354/2013, podle §256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné.
Usnesení odvolacího soudu napadl obviněný řádně a včas podaným dovoláním, ve kterém uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že dovoláním napadá výrok o trestu a výrok o povinnosti k náhradě škody v částce 507 810,- Kč. Namítá, že pokud vložil určitou peněžní částku do hry, prohrál ji, poté peníze vybral z přístroje a znovu je použil ke hře, což učinil opakovaně, nemohl provozovateli přístroje způsobit žádnou škodu, neboť se jednalo o virtuální peníze a škoda mohla být pouze evidenčního charakteru. K tomu poukázal na názor uvedený v rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ve věci obviněného L. A., že obviněný umělým navyšováním kreditu porušil povinnosti obsluhy rulety, ale přímou škodu nezpůsobil a dopad byl jen evidenční a daňový. Dále poukázal na hrací řád provozovatele videoloterních terminálů, podle kterého hry a výhry získané neoprávněnou manipulací s některou částí videoloterního systému nejsou platné a hráči není vyplacen kredit. Také v jeho případě že došlo k manipulaci, hra je tak neplatná a jakoby neexistovala. Proto nesouhlasí s výší způsobené škody zjištěné soudem, její výše, že musí být mnohem nižší, nebo je pouze evidenčního charakteru, a nedosahuje značné škody ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 tr. zákoníku. Soudům také vytýká, že se nevypořádaly s jeho námitkou o zajištění jeho povinnosti k náhradě škody podepsáním několika směnek, čímž poškozené společnosti vznikl samostatný nárok na náhradu škody. K tomu poukázal na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 10. 2002, sp. zn. 4 T 14/2002, podle kterého zajišťovací právo plynoucí ze směnky plní funkci zajišťovací, ale též uhrazovací, takže věřiteli poskytuje pro případ nesplnění zajištěné splatné pohledávky podpůrný zdroj k jejímu uspokojení, a to jejím uplatněním, zpeněžením. Pokud je tedy sporná pohledávka zajištěna směnkou, jejíž vystavitel je reálně schopen závazek vyplývající ze směnky uhradit, nevznikne zpravidla škoda na cizím majetku ve smyslu trestního zákoníku. Obviněný proto považuje za neprokázané, že poškozené společnosti způsobil značnou škodu, což je významné pro právní kvalifikaci jeho jednání, výrok o trestu i náhradě škody. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že se nelze ztotožnit s argumentací obviněného, protože ve chvíli, kdy v rozporu se smlouvou vybral z herního přístroje předtím prohranou částku, dopustil se ve vztahu k ní zpronevěry, neboť si přisvojil cizí svěřenou věc a trvale tím vyloučil svěřitele z dispozice s těmito penězi. Jestliže následně peníze opět prohrál, a tytéž peníze z přístroje opět vybral a vložil do další hry, neznamená to, že by nedocházelo k další škodě na majetku majitele přístroje. Obviněný byl totiž povinen po výběru peněz z přístroje opět s nimi naložit v souladu se smlouvou, tj. odevzdat je majiteli přístroje, neboť každý jednotlivý vklad do hry se stává součástí tržby a tedy vlastnictvím majitele přístroje. Skutečnost, že se jednalo fyzicky o stejné bankovky, na tom nic nemění, protože zahájením další hry vznikl mezi obviněným a majitelem přístroje nový smluvní vztah, na základě kterého byl obviněný jako účastník hry nucen zaplatit vklad do hry. K tomu poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 1. 2012, sp. zn. 7 Tdo 1637/2011. Proto podle státního zástupce vznikla majiteli přístroje škoda přesně vyčíslitelná v penězích, neboť je vystaven riziku, že bude muset vyplatit výhru, čemuž odpovídá jeho nárok na zaplacení vkladu do hry za každou uskutečněnou hru. Výše škody způsobené trestným činem tak odpovídá celkovému součtu takto obviněným použitých peněz. K námitce obviněného ohledně zajištění škody směnkami státní zástupce uvedl, že na možnost rozhodnutí o povinnosti k náhradě škody nemá dodatečné zajištění nároku na náhrady škody směnkou žádný vliv. Proto státní zástupce navrhl, aby bylo dovolání jako zjevně neopodstatněné odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Protože obviněný svými námitkami zpochybňuje naplnění znaku „značná škoda“, ve smyslu ustanovení §206 odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, a tedy správnost právního posouzení jeho jednání, odpovídají jeho námitky uplatněnému důvodu dovolání.
Nejvyšší soud především shledal, že shodnými námitkami obviněného se již v předchozím průběhu trestního stíhání zabývaly soudy obou stupňů. S námitkou výše způsobené škody se vypořádal již soud I. stupně, když v odůvodnění rozsudku uvedl, že není rozhodující, že obviněný považuje dané peníze za virtuální, když byl povinen podle vyúčtování odvést provozovateli předmětné částky, což neučinil. Obviněný námitku tzv. virtuálních peněz, a pouze škody evidenčního charakteru, opět uplatnil i v dovolání s tím, že výběrem peněz z hracího přístroje, a jejich opětovným použitím ke hře, nemohl způsobit provozovateli žádnou škodu. S tímto jeho názorem se ale ani Nejvyšší soud neztotožnil.
Předně je nutné uvést na správnou míru tvrzení obviněného, že podle rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ve věci obviněného L. A., tento sice porušil povinnosti obsluhy rulety tím, že uměle navyšoval kredit, ale nezpůsobil přímou škodu a dopad byl pouze evidenční a daňový. Nejvyšší soud si opatřil uvedené rozhodnutí (rozsudek ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. 4 T 5/2009, který nabyl právní moci dne 28. 10. 2009) a zjistil, že podle názoru krajského soudu, pokud se týká výše způsobené škody, pak vyšel z toho, že příslušnými důkazy bylo zjištěno, že skutečně prohraný kredit za dotčený čas byl ve výši 5.837.700,- Kč. V tomto případě se tedy jednalo o chybějící tržbu ze zmíněné rulety, tedy to, co tam mělo zůstat, ale nebylo, neboť obžalovaný nastavoval kredit bez přijetí peněžního ekvivalentu“. Dále krajský soud v uvedeném rozsudku poukázal na ustanovení zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, což je významné obecně i pro tuto trestní věc obviněného O. P., a který v §1 odst. 2 stanoví, že loterií nebo jinou podobnou hrou se rozumí hra, jíž se účastní dobrovolně každá fyzická osoba, která zaplatí vklad (sázku), jehož návratnost se účastníkovi nezaručuje. Podle §1 odst. 8 tohoto zákona je stanoveno, že účastníkem loterie, tedy sázejícím, může být jen fyzická osoba, která dovršila 18 let věku a která v souladu s herním plánem uhradí vklad (sázku) provozovateli předem, a to v hotovosti nebo bezhotovostně. Obsluha herny tedy podle tohoto zákona, herního plánu a návštěvního řádu nesmí nikomu dovolit hru, pokud nezaplatí vklad (sázku) v hotovosti předem. Dále krajský soud v odůvodnění uvedeného rozsudku uvedl, že „obžalovaný L. A. svým jednáním zkrátil majetková práva zmíněných obchodních společností a lze mít za to, že v tomto případě byla způsobena škoda již tím, že obžalovaný umožnil jiné osobě hrát bez jakéhokoliv herního vkladu, a to v nominální výši takto nastaveného, ale neuhrazeného vkladu. Obžalovaný L. A. předstíral regulérnost hry podvodným jednáním, a tak svým jednáním naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 1 tr. zákona, a formálně i znaky odst. 4 tr. zákona, neboť v nominální hodnotě naplnit znak škody velkého rozsahu. Jelikož škoda ve své nominální výši přesáhla částku 5.000.000,- Kč, naplnil obžalovaný zmíněným jednáním i znak způsobení škody velkého rozsahu, čímž po formální stránce naplnil i podmínky skutkové podstaty ustanovení §250 odst. 4 tr. zákona. Krajský soud tedy i v této jiné věci dospěl k závěru, že k naplnění všech zákonných podmínek ustanovení §250 odst. 1, 4 tr. zákona, tj. i způsobení škody velkého rozsahu, ze strany obžalovaného L. A. skutečně došlo. Následně ale krajský soud konstatoval, že formální pojetí institutu trestného činu, které je především deklarováno ve zvláštní části trestního zákona, je současně obligatorně doplněno materiální podmínkou, bez níž pak buď není trestnost takového činu, resp. bez níž nelze přihlížet k okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, a to společenskou nebezpečností konkrétního jednání obžalovaného. Uskutečněním hry bez uhrazení vkladu vzniká majiteli škoda, neboť v případě uskutečnění hry v souladu se zákonem (uhrazením vkladu předem) by se důvodně rozmnožil majetek poškozených společností o částku odpovídající výši vkladu nutného ke hře, což v daném případě byla nemalá částka podmiňující použití vyšší trestní sazby. S ohledem na výši způsobené škody ale krajský soud musel zkoumat, zda je splněna také materiální podmínka pro použití vyšší trestní sazby, uvedená v §88 odst. 1 tr. zákona, kdy je nutné hodnotit konkrétní stupeň nebezpečnosti činu pro společnost, a to komplexně podle kritérií uvedených v §3 odst. 4 tr. zákona. K tomu krajský soud mj. uvedl, že nelze přehlédnout, že škoda v naprosté většině případů bývá koncipována jako určitá konkrétní újma a nikoli jako ušlá příležitost, resp. očekávané rozmnožení majetku. Takže, byť je i toto škodou, je svojí povahou poněkud odlišná od přímo způsobené škody. Vzal v úvahu i to, že díky jednání poškozených společností se státem byl skutečný dopad činu obžalovaného především v oblasti evidence nakreditované částky v příslušném účetnictví a v oblasti daňové a že jinak přímý dopad do majetku poškozených společností neměl. S ohledem také na to, že obžalovaný prakticky ihned, když zjistil, že hrající jiná osoba nic na prohraném nezaplatí, sám své protiprávní jednání a věc ohlásil na policii, dospěl krajský soud k závěru, že ke zmíněné okolnosti podmiňující použití vyšší sazby nebude přihlížet, neboť zjištěný stupeň nebezpečnosti činu je takový, že odpovídá úrovni trestného činu v základním odstavci a nikoliv v jeho kvalifikovaných skutkových podstatách, a že skutečnost způsobení škody velkého rozsahu podstatně nezvyšuje stupeň nebezpečnosti činu obžalovaného pro společnost.
Z citovaných částí odůvodnění rozsudku, o který opírá obviněný O. P. své dovolací námitky v této trestní věci, tedy nevyplývá, že by podle krajského soudu v uvedené jiné trestní věci nedošlo daným jednáním ke způsobení škody. Důvodem nepoužití přísnější právní kvalifikace s ohledem na způsobení značné škody jednáním L. A., bylo nenaplnění materiální podmínky trestnosti podle ustanovení §88 tehdy účinného trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb.), tedy uplatnění tzv. materiálního pojetí trestného činu, a to z důvodů specifických okolností za kterých došlo ke spáchání trestného činu i následného chování obviněného. Toto materiální pojetí trestného činu nový trestní zákoník opustil (zák. č. 40/2009 Sb., účinný od 1. 1. 2010).
K námitce obviněného O. P., že svým jednáním nemohl způsobit žádnou škodu, pak lze poukázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 1. 2012, sp. zn. 7 Tdo 1637/2011, na které upozornil také státní zástupce ve vyjádření k dovolání. V tomto usnesení se jednalo o věc obviněného, který si jako zaměstnanec baru z tržby ponechal částku 10 387,- Kč, kterou prohrál v hracích automatech, a rovněž namítal, že skutek byl chybně posouzen jako přečin zpronevěry podle §206 odst. l tr. zákoníku, neboť svým jednáním nezpůsobil škodu. Tento názor obviněný zdůvodňoval tím, že hrací automaty, do nichž vložil peníze z tržby, patřily jeho zaměstnavateli, takže do dispozice zaměstnavatele se peníze z tržby nakonec dostaly. Nejvyšší soud k tomu ve zmíněném rozhodnutí uvedl, že „námitka, že posuzovaným jednáním obviněného nebyla způsobena škoda, rozhodně nemůže obstát. Uvedené jednání se týkalo peněžních prostředků, které obviněný v rámci výkonu svého zaměstnání v baru přijal jako tržbu a které byl povinen odvést zaměstnavateli. V rozporu s tím si obviněný tyto prostředky ponechal a použil je k zaplacení svého vkladu do hry na hracích automatech. To, že hrací automaty shodou okolností patřily zaměstnavateli obviněného, nic nemění na tom, že obviněný způsobil zaměstnavateli škodu. Postavení obviněného v dané situaci určovaly dva odlišné právní vztahy a tím pádem i povinnosti ve dvou směrech. Jako zaměstnanec byl obviněný povinen odvést zaměstnavateli tržbu přijatou při výkonu zaměstnání. Jako účastník hry na hracích automatech byl obviněný povinen zaplatit vklad do hry. Šlo o dva různé závazky s tím, že každý z nich musel být splněn samostatně. Nepřichází proto v úvahu nazírat na věc tak, že splněním závazku, který měl jako účastník hry na hracích automatech, obviněný zároveň splnil závazek, který měl jako zaměstnanec.“
I když se výše citované rozhodnutí týká pouze zpronevěry tržby a škody odpovídající její výši, a nikoliv jejího použití ke hře na hracím automatu, což nebylo předmětem daného trestního řízení, protože se zřejmě jednalo o jednorázovou hru, jasně byla vymezena povinnost účastníka hry zaplatit vklad do hry na hracím automatu jako samostatný závazek.
Jednoznačně se pak Nejvyšší soud k otázce výše škody způsobené neoprávněnou hrou na výherním hracím automatu vyjádřil ve stanovisku ze dne 12. 12. 2001, sp. zn. Tpjn 302/2001 (publikovaném pod č. 16 v sešitu č. 3/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu), kde uvedl, že ke vzniku škody na cizím majetku dochází již uskutečněním takové hry, přičemž při stanovení její výše je třeba vycházet z finanční částky potřebné ke hře, kterou pachatel bez zaplacení uskutečnil, zvýšené o případnou výhru z takové hry. Škoda je představována újmou majetkové povahy (tj. vyčíslitelnou v penězích). Jde přitom nejen o zmenšení cizího majetku v důsledku činu pachatele, nýbrž za škodu lze pokládat i to, oč by, nebýt protiprávního jednání pachatele, byla jinak hodnota tohoto majetku důvodně zvětšena.
Z uvedeného vyplývá správnost názoru soudu I. stupně, který za rozhodující považoval skutečnost, že podle smlouvy byl obviněný O. P. povinen finanční prostředky získané z tržeb výherních automatů v celkové výši 533 498,- Kč předat poškozené společnosti, a tedy naplnil všechny znaky skutkové podstaty zločinu podle §206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, tj. i způsobení značné škody na cizím majetku. Příjem provozovatele takovýchto her (mj. i výherních hracích automatů), je tvořen všemi vsazenými částkami ze všech jím provozovaných her, které podléhají vyúčtování a vklad do hry na výherním hracím přístroji má tak podstatný význam pro příjmy provozovatele a plnění jeho následných povinností vůči státu a obcím (viz zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách).
Zjevně neopodstatněnou pak Nejvyšší soud shledal také námitku obviněného o zajištění povinnosti k náhradě škody podepsáním směnek. Z výpovědi obviněného v hlavním líčení dne 8. 4. 2013 je zřejmé, že směnky na řad poškozené společnosti podepsal poté, co jeho trestná činnost byla poškozenou společností zjištěna, aby se tak vyhnul podání trestního oznámení poškozenou. Jak uvedl již státní zástupce ve vyjádření k dovolání, na možnost rozhodnutí o povinnosti k náhradě škody nemá dodatečné zajištění nároku na náhrady škody směnkou žádný vliv. Je skutečností, že směnka má zajišťovací i uhrazovací funkci, jak obviněný uvádí v dovolání, ale jde pouze o snahu dodatečně nahradit škodu, která již byla trestným činem způsobena. Pro výrok o povinnosti k náhradě škody je podstatné, zda v době rozhodování soudu škoda byla uhrazena. Pokud nebyla uhrazena, jak tomu je i v tomto případě, samotné vystavení směnky není na překážku výroku o povinnosti k náhradě škody, který soud při splnění podmínek musí učinit. Je pak věcí poškozeného, zda v případě nezaplacení náhrady škody zvolí cestu návrhu na výkon trestního rozsudku, nebo na vydání směnečného platebního rozkazu. Lze doplnit, že státní zástupce ještě ve veřejném zasedání o odvolání obviněného uvedl, že tento vzhledem ke svým osobním poměrům nebyl schopen ze směnky platit.
Nejvyšší soud na základě uvedených důvodů shledal dovolání obviněného zjevně neopodstatněným, a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. září 2014
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš