ECLI:CZ:NS:2014:7.TZ.12.2014.1
sp. zn. 7 Tz 12/2014-65
ROZSUDEK
Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Hrachovce a soudců JUDr. Jindřicha Urbánka a JUDr. Petra Angyalossyho, Ph.D., projednal ve veřejném zasedání dne 25. 3. 2014 stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněného J. P., proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. 6. 2012, sp. zn. 8 T 48/2012, a podle §268 odst. 2 tr. ř., §269 odst. 2 tr. ř., §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. 6. 2012, sp. zn. 8 T 48/2012,
byl porušen zákon
v ustanovení §116 tr. zákoníku v neprospěch obviněného J. P.
Tento rozsudek Okresního soudu v Ostravě se zrušuje ohledně obviněného J. P. Zrušují se také další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Ostravě se přikazuje , aby věc obviněného J. P. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. 6. 2012, sp. zn. 8 T 48/2012, byl obviněný J. P. uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku a pokusem přečinu krádeže §21 odst. 1 tr. zákoníku, podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku a odsouzen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na patnáct měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody. Kromě toho bylo rozsudkem rozhodnuto také ohledně obviněného M. K.
Podle zjištění Okresního soudu v Ostravě obviněný J. P. spáchal trestnou činnost poté, co dne 4. 2. 2011 vykonal trest odnětí svobody uložený ve věci Okresního soudu v Karviné sp. zn. 8 T 45/2009 za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů), přičemž
- přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku spočíval v podstatě v tom, že obviněný ve dnech 5. 12. 2011, 6. 12. 2011, 7. 12. 2011 a 9. 12. 2011 ve čtyřech různých prodejnách v O. po odpojení elektronického zabezpečovacího zařízení odcizil z vystaveného zboží notebook, dva tablety a dva mobilní telefony, čímž způsobil škodu v celkové výši 42 058 Kč (bod 1-4 výroku o vině),
- pokus přečinu krádeže podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku spočíval v podstatě v tom, že obviněný se dne 5. 1. 2012 v O. společně se spoluobviněným M. K. snažil vloupat do trafiky, avšak byl při tom zpozorován náhodným svědkem a vyrušen zásahem městské policie, takže nic neodcizil (bod 5 výroku o vině).
V části týkající se obviněného J. P. nabyl rozsudek právní moci dne 7. 8. 2012 v řízení před Okresním soudem v Ostravě jako soudem prvního stupně.
Proti rozsudku podala ministryně spravedlnosti dne 3. 2. 2014 u Nejvyššího soudu ve prospěch obviněného J. P. stížnost pro porušení zákona, kterou zaměřila proti výroku o trestu. Poukázala na to, že obviněný byl odsouzen pro skutky spáchané před vyhlášením rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. 3. 2012, sp. zn. 8 T 8/2012, jímž mu byl za jiný přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku uložen nepodmíněný trest odnětí svobody na čtrnáct měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, a namítla, že mu měl být uložen souhrnný trest podle §43 odst. 2 tr. zákoníku za všechny sbíhající se trestné činy při současném zrušení výroku o trestu v rozsudku ze dne 8. 3. 2012, sp. zn. 8 T 8/2012. Vyjádřila názor, že souhrnný trest by byl výrazně mírnější než součet samostatně uložených trestů. Ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud vyslovil porušení zákona v ustanovení §43 odst. 2 tr. zákoníku, ke kterému došlo v neprospěch obviněného J. P., aby zrušil napadený rozsudek ohledně obviněného J. P. ve výroku o trestu, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Okresnímu soudu v Ostravě věc obviněného J. P. v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3, 5 tr. ř. napadený rozsudek v části týkající se obviněného J. P. z hlediska zákonnosti a odůvodněnosti výroku o trestu v rozsahu a z důvodů uvedených ve stížnosti pro porušení zákona, jakož i řízení předcházející napadené části rozsudku, přihlížel také k vadám výroku o vině, který nebyl stížností pro porušení zákona napaden, pokud mohly mít vliv na správnost výroku, proti němuž byla podána stížnost pro porušení zákona, a shledal, že zákon byl porušen.
Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v §43 odst. 1 tr. zákoníku, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin, a spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okolnost, že trestný čin byl spáchán před vyhlášením dřívějšího odsuzujícího rozsudku, sama o sobě ještě neznamená splnění podmínek pro uložení souhrnného trestu. Nelze pominout, že ustanovení §43 tr. zákoníku jako celek upravuje ukládání trestu za dva nebo více trestných činů, tedy za souběh trestných činů. Základní podmínkou pro uložení souhrnného trestu proto je, že v poměru mezi trestnými činy, za které má být uložen souhrnný trest, musí být vztah souběhu. O souběh trestných činů se jedná za předpokladu, že mezi časově prvním a časově posledním trestným činem nebyl ohledně jejich pachatele vyhlášen žádný odsuzující rozsudek, míněno odsuzující rozsudek za jakýkoli trestný čin, tj. případně i za jiný trestný čin, než je některý z těch, jejichž vztah je z hlediska souhrnnosti posuzován. Vyhlášení odsuzujícího rozsudku totiž má ten účinek, že přerušuje vztah souběhu a vytváří vztah recidivy v poměru mezi trestnými činy spáchanými před vyhlášením rozsudku a trestnými činy spáchanými po vyhlášení rozsudku.
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. 3. 2012, sp. zn. 8 T 8/2012 byl obviněný J. P. odsouzen pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, který spáchal dne 11. 7. 2011. Napadeným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. 6. 2012, sp. zn. 8 T 48/2012, byl obviněný odsouzen pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, který spáchal čtyřmi útoky provedenými ve dnech 5. 12. 2011, 6. 12. 2011, 7. 12. 2011 a 9. 12. 2011, a dále pro pokus přečinu krádeže podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, který spáchal útokem provedeným dne 5. 1. 2012. Z hlediska otázky, zda tu je souběh v poměru mezi všemi třemi uvedenými trestnými činy, je významné, že obviněný byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 1. 2012, sp. zn. 8 T 162/2011, odsouzen pro další trestné činy spáchané v době od 16. 6. 2011 do 2. 7. 2011. Význam tohoto rozsudku spočívá v tom, že z okruhu trestných činů, které podle stížnosti pro porušení zákona byly spáchány v souběhu, vylučuje pokus přečinu krádeže podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku spáchaný dne 5. 1. 2012, tedy až po vyhlášení rozsudku ze dne 4. 1. 2012, sp. zn. 8 T 162/2011. Podmínka, že nedošlo k vyhlášení žádného odsuzujícího rozsudku, je tak ve smyslu konstrukce stížnosti pro porušení zákona splněna pouze v poměru mezi přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku spáchaným dne 11. 7. 2011 (viz rozsudek ze dne 8. 3. 2012, sp. zn. 8 T 8/2012) a přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku spáchaným ve dnech 5. 12. 2011 až 9. 12. 2011 (viz body 1-4 napadeného rozsudku ze dne 8. 6. 2012, sp. zn. 8 T 48/2012). Za tohoto stavu by přicházelo v úvahu uložit obviněnému jednak souhrnný trest za souběh všech trestných činů spáchaných před 4. 1. 2012 a jednak samostatný trest za pokus krádeže podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku spáchaný dne 5. 1. 2012 (viz bod 5 napadeného rozsudku ze dne 8. 6. 2012, sp. zn. 8 T 48/2012). Nebylo tedy namístě uložit obviněnému jen souhrnný trest za trestné činy, jimiž byl uznán vinným rozsudkem ze dne 8. 3. 2012, sp. zn. 8 T 8/2012, a rozsudkem ze dne 8. 6. 2012, sp. zn. 8 T 48/2012, jak se mylně domnívala ministryně spravedlnosti.
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 1. 2012, sp. zn. 8 T 162/2011, jehož význam byl vyložen v předcházejícím odstavci, byl obviněný J. P. uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku dílem dokonaným a dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, které spáchal v době od 16. 6. 2011 do 2. 7. 2011, přičemž za tyto trestné činy a dále za přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku spáchaný dne 28. 3. 2011, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 17. 6. 2011, sp. zn. 71 T 61/2011, mu byl podle §205 odst. 3 tr. zákoníku uložen souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody na dvacet šest měsíců se zařazením do věznice s ostrahou při současném zrušení výroku o trestu v rozsudku Okresního soudu v Karviné a dalších obsahově navazujících rozhodnutí. Nakonec ovšem byl obviněný za trestné činy uvedené v obou citovaných rozsudcích a za další přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku a pokus přečinu krádeže podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, spáchané dne 17. 4. 2011, odsouzen rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 15. 3. 2012, sp. zn. 92 T 150/2011, podle §205 odst. 3 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na třicet šest měsíců se zařazením do věznice s ostrahou při současném zrušení výroku o trestu v citovaných rozsudcích Okresního soudu v Ostravě a Okresního soudu v Karviné a dalších obsahově navazujících rozhodnutí.
V souvislosti s úvahami o souhrnném trestu není možné pominout vadu, kterou napadený rozsudek trpí ve výroku o vině a která záleží v tom, že při správné aplikaci zákona měly být všechny útoky, jimiž byl obviněný J. P. uznán vinným, posouzeny jako pokračování v trestném činu ve smyslu §116 tr. zákoníku, tedy jako jeden trestný čin. Nejde ovšem jen o to, že při tomto posouzení odpadá přitěžující okolnost podle §42 písm. n) tr. zákoníku, na kterou Okresní soud v Ostravě kladl důraz v odůvodnění výroku o trestu. Uvedené posouzení se dotýká také podmínek, za nichž lze uložit souhrnný trest.
Všechny útoky, jimiž byl obviněný uznán vinným napadeným rozsudkem, byly evidentně vedeny jednotným záměrem obviněného opatřovat si předměty potřeby jejich odcizováním z objektů, v nichž byly prodávány. Všechny útoky naplňovaly skutkovou podstatu stejného trestného činu, tj. přečinu krádeže, byly spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení, blízkou časovou souvislostí a také souvislostí v obdobné povaze předmětu útoku. Byly tudíž splněny zákonné znaky pokračování v trestném činu, jak je stanoví §116 tr. zákoníku. Tím pádem tu byly podmínky pro takovou právní kvalifikaci, při které mělo být všech pět útoků posouzeno jako jeden přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku dílem dokonaný a dílem nedokonaný ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a nikoli jako dva samostatné trestné činy, tj. jeden jako dokonaný přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku a druhý jako pokus přečinu krádeže podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku. Trestní stíhání obviněného pro všech pět útoků bylo zahájeno dne 5. 1. 2012, takže závěru o pokračování v trestném činu nebránilo ustanovení §12 odst. 11 tr. ř.
To, že všech pět útoků je jedním trestným činem, má další významné důsledky, které se vztahují k určení doby spáchání trestného činu. Jde-li o pokračování v trestném činu, považuje se za dobu spáchání trestného činu doba spáchání časově posledního útoku. Jestliže časově poslední útok pokračujícího trestného činu byl spáchán po vyhlášení odsuzujícího rozsudku ohledně jiného trestného činu téhož pachatele, považuje se celý pokračující trestný čin za spáchaný po vyhlášení onoho rozsudku. Z toho ve vztahu k posuzované věci vyplývá, že když byl poslední útok pokračujícího přečinu krádeže dílem dokonaného a dílem nedokonaného spáchán dne 5. 1. 2012, tj. po vyhlášení rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 1. 2012, sp. zn. 8 T 162/2011, považuje se celý pokračující přečin za spáchaný po vyhlášení tohoto rozsudku. Tím je vyloučen jeho souběh s přečinem krádeže spáchaným dne 11. 7. 2012, jímž byl obviněný uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. 3. 2012, sp. zn. 8 T 8/2012. Zároveň to znamená, že při správném právním posouzení skutku v posuzované věci nepřicházelo v úvahu, aby napadeným rozsudkem byl obviněnému J. P. uložen souhrnný trest ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. 3. 2012, sp. zn. 8 T 8/2012, jak namítala ministryně spravedlnosti.
Rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 15. 3. 2012, sp. zn. 92 T 150/2011, jímž byl obviněný J. P. odsouzen pro skutek spáchaný dne 17. 4. 2011, nezakládá vztah souhrnnosti k posuzované věci Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 8 T 48/2012, protože mezi dobou spáchání trestných činů, jimiž byl obviněný uznán vinným tímto rozsudkem Městského soudu v Brně, a dobou, která se považuje za dobu spáchání trestného činu, jímž měl být obviněný správně uznán vinným napadeným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. 6. 2012, sp. zn. 8 T 48/2012, byly vyhlášeny odsuzující rozsudky Okresního soudu v Ostravě ze dne 17. 6. 2011, sp. zn. 71 T 61/2011, a ze dne 4. 1. 2012, sp. zn. 8 T 162/2011. Ani rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 17. 6. 2011, sp. zn. 71 T 61/2011, jímž byl obviněný odsouzen pro skutek spáchaný dne 28. 3. 2011, nemá vliv na posouzení otázky, zda mu měl být uložen souhrnný trest v posuzované věci Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 8 T 48/2012.
Paradoxem posuzované věci je, že správnost výroku o trestu, pokud byl obviněnému J. P. uložen jako samostatný trest (tj. nikoli jako souhrnný trest), je podmíněna odstraněním vady výroku o vině spočívající v tom, že zjištěný skutkový stav nebyl posouzen jako pokračování v trestném činu (§116 tr. zákoníku). Ostatně z odůvodnění výroku o trestu, jak je podáno na str. 7 napadeného rozsudku, vyplývá, že Okresní soud v Ostravě vysvětlil uložení samostatného trestu (tj. nikoli souhrnného trestu) úvahou, v níž mimo jiné s odkazem na rozsudek ze dne 4. 1. 2012, sp. zn. 8 T 162/2011, uvedl, že „došlo k přerušení souběhu“, což nasvědčuje tomu, že o věci uvažoval – v rozporu s konstrukcí výroku o vině – v podstatě tak, jako by obviněný byl uznán vinným pokračujícím trestným činem spáchaným po vyhlášení tohoto rozsudku. Jestliže by byl vadný výrok o vině ponechán beze změny, nutně by to vedlo k závěru, že výrokem o trestu byl zákon porušen naopak ve prospěch obviněného, protože kromě souhrnného trestu za dokonaný přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku (body 1-4 napadeného rozsudku) a další sbíhající se trestné činy, které spáchal před 4. 1. 2012, mu měl být uložen také samostatný trest za pokus přečinu krádeže podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku (bod 5 napadeného rozsudku). Je tedy zřejmé, že správné rozhodnutí o trestu vyžaduje, aby byla nejprve odstraněna vada výroku o vině, která vyznívá v neprospěch obviněného.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud vyslovil, že napadeným rozsudkem byl porušen zákon v ustanovení §116 tr. zákoníku v neprospěch obviněného J. P., zrušil napadený rozsudek ohledně tohoto obviněného v celém rozsahu, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Okresnímu soudu v Ostravě, aby věc obviněného J. P. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Okresní soud v Ostravě odstraní vytknutou vadu výroku o vině a znovu rozhodne jak o vině obviněného J. P., tak o trestu a o náhradě škody.
I když je obviněný J. P. ve výkonu trestu odnětí svobody, Nejvyšší soud nerozhodoval o vazbě podle §275 odst. 3 tr. ř., protože obviněný vykonává trest uložený v jiné věci, než v které bylo rozhodnuto tímto rozsudkem.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. března 2014
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec