ECLI:CZ:NS:2014:7.TZ.43.2014.1
sp. zn. 7 Tz 43/2014-19
ROZSUDEK
Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Hrachovce a soudců JUDr. Jindřicha Urbánka a JUDr. Petra Angyalossyho, Ph.D., projednal ve veřejném zasedání dne 26. 8. 2014 stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti proti pravomocnému usnesení státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 8 ze dne 20. 12. 2013, sp. zn. 2 ZN 5222/2013, a podle §268 odst. 2 tr. ř., §269 odst. 2 tr. ř. per analogiam, §270 odst. l tr. ř. rozhodl takto:
V řízení, které předcházelo pravomocnému usnesení státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 8 ze dne 20. 12. 2013, sp. zn. 2 ZN 5222/2013, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §146a odst. 2 tr. ř.
Toto usnesení státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 8 se zrušuje . Zrušují se také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu soudu pro Prahu 8 se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Policejní orgán Policie České republiky – Obvodního ředitelství policie Praha III Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru obecné kriminality, pod č. j. KRPA-458405-6/TČ-2013-001378-VES zahájil dne 3. 12. 2013 úkony trestního řízení ve věci podezření ze zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, který měl být spáchán neznámým pachatelem v podstatě tak, že 9. 10. 2013 byl u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrálního pracoviště Praha, v Praze 8, Pod Sídlištěm 1800/9, podán návrh na vklad vlastnického práva k nemovitosti – bytové jednotce č. ....., ul. P. , P. , přičemž převod vlastnického práva na nového nabyvatele O. B. byl proveden bez vědomí dosavadního majitele Z. A. , jemuž tak byla způsobena škoda ve výši 1 350 000 Kč. O zahájení úkonů trestního řízení sepsal policejní orgán záznam podle §158 odst. 3 tr. ř. a následně podle tohoto ustanovení prováděl úkony směřující k objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, opatřoval potřebné podklady a nezbytná vysvětlení a zajišťoval stopy trestného činu.
V rámci tohoto postupu policejní orgán usnesením ze dne 10. 12. 2013 rozhodl tak, že „podle §79d odst. l tr. ř. se zajišťuje po předchozím souhlasu státního zástupce nemovitost – bytová jednotka č. ......, ul. P. , P. , katastrální území H. (současný vlastník O. B. , )“.
O stížnosti, kterou proti usnesení policejního orgánu podal O. B. , bylo rozhodnuto usnesením státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 8 ze dne 20. 12. 2013, sp. zn. 2 ZN 5222/2013, tak, že stížnost byla podle §148 odst. l písm. c) tr. ř. zamítnuta jako nedůvodná.
Ministryně spravedlnosti podala dne 24. 7. 2014 u Nejvyššího soudu ve prospěch O. B. stížnost pro porušení zákona proti citovanému usnesení státního zástupce. Poukázala na to, že vzhledem k ustanovení §146a odst. 2 tr. ř. státní zástupce vůbec neměl o stížnosti rozhodovat a že ji měl předložit k rozhodnutí soudu. Ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením byl porušen zákon v ustanovení §148 odst. l písm. c) tr. ř. v neprospěch vlastníka nemovitosti O. B. , aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení a současně také všechna další obsahově navazující rozhodnutí a aby podle §270 odst. l tr. ř. přikázal státnímu zástupci předložit stížnost k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 8.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že zákon byl porušen.
Poté, co O. B. podal stížnost proti usnesení policejního orgánu, měl státní zástupce správně postupovat podle §146a odst. 2 tr. ř. a předložit věc k rozhodnutí soudu. Jasně to vyplývá z výslovného znění citovaného ustanovení.
Příslušnost k rozhodování o stížnosti proti usnesení policejního orgánu je o b e c n ě upravena v ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. tak, že policejní orgán předloží věc k rozhodnutí státnímu zástupci, který vykonává nad přípravným řízením dozor, a jde-li o stížnost proti usnesení, k němuž tento státní zástupce dal souhlas nebo pokyn, jeho prostřednictvím nadřízenému státnímu zástupci.
V taxativně uvedených případech, mezi nimiž je uvedena mimo jiné i stížnost proti usnesení policejního orgánu podle §79d odst. l tr. ř., však platí z v 1 á š t n í úprava uvedená v §146a odst. 2 tr. ř., podle něhož o stížnosti proti takovému usnesení rozhoduje soud, v jehož obvodu je činný státní zástupce, který ve věci vykonává dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení.
Smyslem toho, že rozhodnutí o stížnosti proti usnesení policejního orgánu o zajištění nemovitosti podle §79d odst. l tr. ř. přísluší soudu, je garantovat v nejvyšší dosažitelné míře objektivnost a nestrannost rozhodnutí. Tuto podmínku evidentně nemůže garantovat postup podle obecného ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. již proto, že policejní orgán smí zajistit nemovitost podle §79d odst. l tr. ř. zásadně jen po předchozím souhlasu státního zástupce, resp. výjimečně v naléhavých případech, které nesnesou odkladu, bez tohoto souhlasu, avšak s povinností předložit rozhodnutí do 48 hodin státnímu zástupci, který s ním buď vysloví souhlas, nebo je zruší. Z ustanovení §79d odst. l tr. ř. tedy vyplývá, že státní zástupce nutně musí vyjádřit své kladné stanovisko k zajištění nemovitosti buď před rozhodnutím policejního orgánu, nebo po něm, avšak v každém případě před rozhodnutím o stížnosti, byla-li podána. S principy spravedlivého řízení je neslučitelné, aby o opravném prostředku rozhodoval orgán, který na napadeném rozhodnutí participoval svým souhlasem, nota bene byl-li tento souhlas vyjádřen procesně kvalifikovaným způsobem.
Z toho vyplývá, že byť státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 8 vykonával dozor nad přípravným řízením a z toho titulu mu obecně podle §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. příslušelo rozhodovat o stížnostech podaných proti usnesením policejního orgánu, v dané věci se měl řídit zvláštním ustanovením §146a odst. 2 tr. ř., z něhož vyplývala jeho povinnost předložit stížnost O. B. k rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 8.
Státní zástupce na sebe nezákonně atrahoval rozhodnutí, které mu nepříslušelo. Usnesení státního zástupce, jímž bylo rozhodnuto o stížnosti O. B. proti usnesení policejního orgánu o zajištění nemovitosti, je rozhodnutím, které vzešlo z vadně provedeného řízení, v němž bylo porušeno ustanovení §146a odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že v řízení, které předcházelo napadenému usnesení státního zástupce, byl porušen zákon v ustanovení §146a odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud nevyslovil porušení zákona v ustanovení §148 odst. l písm. c) tr. ř., jak navrhla ministryně spravedlnosti, protože takový výrok by musel být podmíněn závěrem, že zamítnutí stížnosti bylo věcně nesprávné, tj. že stížnost nebyla nedůvodná. Z tohoto hlediska se Nejvyšší soud věcí nezabýval. Ostatně ve stížnosti pro porušení zákona nebylo namítáno nic, co by se jakkoli týkalo meritorní stránky výroku o zamítnutí stížnosti O. B. Nejvyšší soud nevyslovil ani to, že zákon byl porušen „v neprospěch vlastníka nemovitosti O. B. “, jak navrhla ministryně spravedlnosti. Otázku, zda zákon byl porušen „v neprospěch“ nebo „ve prospěch“, trestní řád vztahuje výlučně jen k obviněnému (§266 odst. 4 tr. ř., §267 odst. l tr. ř., §269 odst. 2 tr. ř., §273 tr. ř., §275 odst. l tr. ř.), a nikoli k jiným osobám vystupujícím v řízení. V řízení, v němž rozhodli policejní orgán o zajištění nemovitosti a státní zástupce o stížnosti, neměl O. B. postavení obviněného podle §160 odst. l tr. ř. Nepřicházelo proto v úvahu vyslovit, že zákon byl porušen „v neprospěch obviněného“, a zákonu by neodpovídalo vyslovit porušení zákona „v neprospěch vlastníka nemovitosti“. Nejvyšší soud tak ponechal výrok o porušení zákona bez uvedení toho, v neprospěch koho byl zákon porušen.
Dále Nejvyšší soud analogicky podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení státního zástupce. Zrušení rozhodnutí, které bylo napadeno stížností pro porušení zákona, je podle doslovného znění ustanovení §269 odst. 2 tr. ř. spojeno s podmínkou, že zákon byl porušen „v neprospěch obviněného“. Formálně vzato nebyla tato podmínka splněna, protože O. B. neměl v řízení postavení obviněného podle §160 odst. l tr. ř. Byl však osobou, vůči níž tu bylo podezření, že je pachatelem trestného činu, a v rámci postupu podle §158 odst. 3 tr. ř. také byly činěny úkony, jimiž bylo toto podezření prověřováno. O. B. tedy byl tím, proti němuž se vede trestní řízení, byť ve stadiu před zahájením trestního stíhání. Postavení O. B. jako podezřelého a vlastníka zajištěné nemovitosti v jedné osobě bylo co do jeho vztahu k předmětu řízení a tím pádem i k předmětu rozhodnutí policejního orgánu o zajištění nemovitosti materiálně srovnatelné s postavením obviněného. Z toho Nejvyšší soud vyvodil, že v posuzované věci O. B. lze ustanovení §269 odst. 2 tr. ř. v části o zrušení pravomocného rozhodnutí aplikovat obdobně, jako by byl obviněným.
Nejvyšší soud zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která měla obsahový podklad ve zrušeném usnesení státního zástupce, pokud taková rozhodnutí případně byla učiněna.
Nakonec Nejvyšší soud podle §270 odst. l tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 8, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud takto postupoval proto, že Obvodní soud pro Prahu 8 je orgánem, jemuž přísluší rozhodnout o stížnosti O. B. proti usnesení policejního orgánu o zajištění nemovitosti. Nejvyšší soud v rámci postupu podle §270 odst. l tr. ř. nepřikázal věc státnímu zástupci, jak navrhla ministryně spravedlnosti, protože státnímu zástupci nepřísluší projednání a rozhodnutí věci, nýbrž jen to, aby věc předložil podle §146a odst. 2 tr. ř. soudu. Obvodní soud pro Prahu 8 tedy rozhodne o stížnosti O. B. Za situace, kdy již je vyloučeno rozhodnout o stížnosti ve lhůtě uvedené v §146a odst. l tr. ř. (zpravidla do pěti dnů od uplynutí lhůty k podání stížnosti všem oprávněným osobám), rozhodne Obvodní soud pro Prahu 8 s nejvyšším možným urychlením.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. srpna 2014
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec