ECLI:CZ:NS:2014:8.TDO.1256.2014.1
sp. zn. 8 Tdo 1256/2014-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. listopadu 2014 o dovolání obviněného J. J. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 20. 5. 2014, sp. zn. 55 To 135/2014, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 2 T 112/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. J. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 5. 3. 2014, sp. zn. 2 T 112/2013, byl obviněný J. J. uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, 2 tr. zákoníku, kterého se podle popsaných skutkových zjištění dopustil tak, že
dne 19. 8. 2011 v dopoledních hodinách v J. n.N., L., jako obsluha a provozní na recepci L. a. M. nevěnoval dostatečnou pozornost vstupujícím osobám, kdy v rozporu s provozním řádem vpustil dovnitř nezletilou …, která v dané době nedosáhla věku 15-ti let a byla v lezecké aréně poprvé, přičemž si byl zároveň vědom, že se lezení účastnila poprvé, a umožnil tak její účast na lezení bez dozoru zákonného zástupce nebo jiné jím pověřené zletilé osoby, kteří by jinak museli být činnosti nezletilé přítomni, v důsledku čehož nezletilá vlivem své nezkušenosti a nezralosti nedostatečně jistila nezletilou …, na lezecké stěně tím způsobem, že při nesprávné manipulaci s jistícím zařízením Gri-gri D14 nezajistila bezpečný sestup poškozené ze stěny, z níž poškozená spadla a utrpěla vážná poranění obratlů Th6, Th8, L1, L2, tříštivou frakturu patní kosti vlevo a dvojitou frakturu s posunem kosti křížové a spony s dobou léčení nad 6 týdnů a trvalými následky.
Za tento přečin byl obviněný odsouzen podle §147 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Rozhodnuto bylo rovněž o náhradě škody.
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 20. 5. 2014, sp. zn. 55 To 135/2014, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného podané proti shora citovanému rozsudku.
Proti tomuto usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání opřené o dovolací důvod podle „§260b odst. 1 písm. g) tr. ř.“ ( správně „§265b odst. 1 písm. g) tr. ř.“ – pozn. Nejvyššího soudu ), protože napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Neztotožnil se s právní kvalifikací přečinem ublížení na zdraví podle §147 odst. 1, 2 tr. zákoníku, přestože újma na zdraví poškozené nenastala v příčinné souvislosti s jednáním kladeným mu za vinu, které spočívalo v tom, že do lezecké arény vpustil … a přehlédl, že jí až teprve za několik dní bude 15 let. Podle obviněného odvolací soud zachování příčinné souvislosti v této věci nesprávně vyložil na podkladě rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 690/2011, které interpretoval nepřesně, aniž by řádně zvážil, zda jednání pachatele bylo z hlediska způsobení následku dostatečně významnou příčinou.
Na rozdíl od soudů obou stupňů obviněný považoval příčinnou souvislost mezi jeho jednáním a vzniklým následkem za přetrženou především chováním samotné poškozené a J. R. I když nezletilou … vpustil do arény v domnění, že je starší než 15 let, když navíc byla doprovázena zkušenými lezci, dovozoval, že bude zajištěna její bezpečnost. Pokud jde o interní nařízení a provozní řád arény, domníval se, že jeho smyslem je chránit zdraví osob mladších 15 let před zraněním, o což v posuzované věci nešlo, neboť zranění vzniklo zletilé poškozené, která byla zkušená horolezkyně, pravidelně navštěvující lezeckou arénu. Bylo jejím pochybením, že se nechala jistit od nezletilé …, o jejíž nezkušenosti, jakož i o tom, že jediné rychloškolení jí ve stejný den poskytl J. R., věděla. Za této situace obviněný dovodil, že nelze zranění poškozené přičítat jemu, nýbrž samotné poškozené, neboť uvedenou okolností byla přetržena příčinná souvislost činu, který mu je kladen za vinu, a vzniklou újmou na zdraví poškozené.
Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 20. 5. 2014, sp. zn. 55 To 135/2014, a vrátil věc tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného se v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který poté, co konstatoval, že skutkové závěry obecných soudů odpovídají dokazování, jež bylo ve věci provedeno v souladu s §2 odst. 5, 6 tr. ř., posoudil námitku obviněného za podřaditelnou pod zvolený dovolací důvod, avšak bez toho, aby jí bylo možné vyhovět. Ztotožnil se s názory obecných soudů vyslovenými v napadených rozhodnutích a doplnil, že byla prokázána jak nedbalostní forma zavinění, tak i porušení důležité povinnosti vyplývající ze zaměstnání, případně i obecné prevenční povinnosti ve smyslu §415 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“). Pokud obviněný umožnil nezletilé … vstup do lezecké arény bez řádného doprovodu, a tuto neseznámil s provozním řádem ani neproškolil ohledně technik volného lezení a jištění, pak si počínal nedbale ve směru ochrany života a zdraví návštěvníků lezecké arény, a objektivně porušil ustanovení pracovní smlouvy se zaměstnavatelem a provozního řádu lezecké arény i §415 obč. zák. zakotvujícího obecnou prevenční povinnost. Z popsaných skutečností státní zástupce dovodil zachování příčinné souvislosti mezi jeho jednáním a vzniklým škodlivým následkem. S ohledem na své pracovní zařazení a životní a profesní zkušenosti si obviněný musel uvědomit vysokou rizikovost lezecké činnosti a důležitost zajištění dodržování pravidel stanovených k ochraně životů a zdraví návštěvníků lezecké arény. Pokud by … bez požadovaného dozoru do lezecké arény vůbec nepřipustil, nemohlo ke zranění poškozené dojít. Toto zásadní pochybení ve spojení s neproškolením nezletilé o zásadách lezecké činnosti bylo jednou z hlavních příčin úrazu poškozené, byť k této základní příčině následně přistoupily i příčiny další, zejména pak nevhodná volba poškozené, která si k jištění při lezení vybrala právě nezkušenou nezletilou ... Státní zástupce proto shledal, že jednáním obviněného došlo k přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, 2 tr. zákoníku, a to v nedbalostní formě zavinění ve smyslu §16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. ], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dále zkoumal, zda uplatněné námitky dopadají na jím označený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a zda je dovolání důvodné.
Dovolání lze podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu je možné vytýkat výlučně vady právní, které vyplývají buď z nesprávného právního posouzení skutku, anebo z jiného nesprávného hmotně právního posouzení. Jedná se především o námitky, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 5 Tdo 708/2006, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, roč. 2006. seš. 27, č. T 912).
Obviněný napadeným rozhodnutím vytýkal, že v činu, jenž mu je kladen za vinu, nelze spatřovat přečin těžkého ublížení na zdraví podle §147 odst. 1, 2 tr. zákoníku, protože zranění poškozené nezavinil, resp. že k němu došlo proto, že se jako zkušená lezkyně nechala jistit osobou nezkušenou a neznalou. Protože obviněný tímto argumentem vytýkal neexistenci příčinné souvislosti mezi jeho jednáním a vzniklým následkem v podobě těžké újmy na zdraví poškozené mladistvé …, uplatnil tyto výhrady relevantně s označeným dovolacím důvodem, a proto Nejvyšší soud zkoumal, zda jsou tyto námitky opodstatněné.
Přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, 2 tr. zákoníku se dopustí, kdo jinému z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví a spáchá takový čin proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona.
Z těchto alternativ soudy shledaly, že obviněný se uvedeného činu dopustil proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho povolání.
Zákon nestanoví ani nevysvětluje, kterou povinnost ve smyslu ustanovení §147 odst. 2 tr. zákoníku pokládá za důležitou a ponechává soudu, aby v každém jednotlivém případě po zhodnocení všech okolností uvážil, zda povinnost, kterou pachatel porušil svým trestním jednáním, je porušením důležité povinnosti. Není za ni možné považovat každé porušení povinnosti, ale jen takové, které má za dané situace zpravidla za následek nebezpečí pro lidský život nebo zdraví, kde tedy jejím porušením může snadno dojít k takovému následku (srov. rozhodnutí č. 11/1964 Sb. rozh. tr.). Aby bylo možné uznat, že jde o porušení důležité povinnosti vyplývající z povolání (což je případ posuzované věci), musí soud zjistit, že mezi porušením povinnosti a následkem trestného činu je příčinná souvislost (srov. rozhodnutí č. 5/1962, č. 39/1963 a č. 31/1966 Sb. rozh. tr.).
Podle §112 tr. zákoníku se jednáním rozumí i opomenutí takového konání, k němuž byl pachatel povinen podle jiného právního předpisu, úředního rozhodnutí nebo smlouvy, v důsledku dobrovolného převzetí povinnosti konat nebo vyplývala-li taková jeho zvláštní povinnost z jeho předchozího ohrožujícího jednání anebo k němuž byl z jiného důvodu podle okolností a svých poměrů povinen.
Při zkoumání příčinného vztahu z hlediska trestního práva hmotného má význam zjišťování trestněprávně relevantního příčinného vztahu mezi jednáním pachatele a způsobeným následkem (těžším následkem, účinkem, škodlivým následkem atd.) významným pro naplnění znaků konkrétního trestného činu. Požadavek trestněprávně relevantního příčinného vztahu znamená, že určitá osoba může být trestná jen tehdy, jestliže svým protiprávním jednáním, které naplňuje znaky trestného činu, následek důležitý z hlediska skutkové podstaty trestného činu skutečně způsobila.
Mezi zaviněným jednáním pachatele a způsobeným následkem (účinkem) musí být příčinná souvislost. Příčinný vztah, který spojuje jednání s následkem, je nezbytným obligatorním znakem tzv. objektivní stránky trestného činu. Samotná příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním pachatele a způsobeným relevantním trestněprávním následkem (účinkem) ovšem zakládá trestní odpovědnost pachatele jen za předpokladu, je-li vývoj příčinné souvislosti alespoň v hrubých rysech zahrnut jeho zaviněním (srov. např. rozhodnutí 20/1981 Sb. rozh. tr., rozhodnutí č. 21/1981 Sb. rozh. tr.). Určitá skutečnost (okolnost) neztrácí svůj charakter příčiny jen proto, že mimo ni byl následek způsoben ještě dalšími příčinami (okolnostmi, podmínkami). To znamená, že příčinná souvislost mezi jednáním pachatele a následkem se nepřerušuje, jestliže k jednání pachatele přistoupí i další skutečnost, jež spolupůsobí ke vzniku následku, ovšem za předpokladu, že jednání pachatele zůstává takovou skutečností, bez níž by k následku nebylo došlo (srov. rozhodnutí č. 37/1975 Sb. rozh. tr.). Jednání pachatele má proto povahu příčiny i tehdy, když kromě něj vedlo k následku i jednání další osoby.
V posuzované věci je rozhodné, že obviněný se činu dopustil jako obsluha a provozní na recepci Lezecké areny. Soudy nižších stupňů dovodily porušení důležité povinnosti z nedodržení všech podmínek stanovených provozním řádem, jehož pravidla obviněný nerespektoval v tom, že připustil účast osoby mladší patnácti let při lezecké činnosti, bez dozoru zákonného zástupce či jiné pověřené zletilé osoby, tím, že této osobě, …, která ještě nedovršila 15-ti let, a která do návštěvní knihy napsala své jméno, příjmení a celé datum narození, umožnil vstup do lezecké arény a výkon lezeckých činností. Obviněný pochybil v tom, že údaje, které nezletilá do knihy pravdivě uvedla, řádně nezkontroloval, nezjistil, že je osobou mladší patnácti let, a v důsledku toho jí umožnil používat lezeckou stěnu včetně zařízení při lezení sloužících, aniž by byla proškolena. Nezletilá tak vykonávala činnost, kterou dostatečně neovládala, a kterou ani sama vykonávat nesměla (viz strany 5 a 6 rozsudku soudu prvního stupně).
S tímto závěrem se odvolací soud, který z podnětu shodných námitek obviněného přezkoumal citovaný rozsudek, ztotožnil a doplnil povinnosti plynoucí obviněnému z jeho pracovní smlouvy uzavřené dne 1. 12. 2010, podle níž byl coby obsluha a provozní lezecké stěny „povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně, svědomitě a řádně práce přidělené podle pracovní smlouvy ve stanovené pracovní době, řídit se pokyny svých vedoucích a příslušnými předpisy“. Podle znění pracovní smlouvy byly pracovní povinnosti dále konkretizovány v náplni práce, podle níž „obviněný měl zajišťovat komplexní chod lezecké stěny, zajišťovat personální obsazení obsluhy lezecké stěny, školení personálu, zajišťovat revize zařízení nutného pro provoz lezecké stěny, jakož i obsluhu zákazníků lezecké stěny a jejich seznámení s provozním řádem“. Kromě toho odvolací soud rovněž zdůraznil, že vedle těchto povinností, jež obviněný porušil tím, že neověřil datum narození nezletilé, a nepostupoval vůči ní tudíž s náležitou obezřetností odpovídající jejímu věku, jak mu ukládal provozní řád, porušil i obecnou prevenční povinnost vyplývající z §415 obč. zák., neboť nezletilá … si přímo od něj půjčovala lezecké boty, „což svědčí o tom, že věděl, že bude chtít lézt na lezecké stěně...“.
Pokud jde o uvedené okolnosti vztahující se k porušení důležité povinnosti, Nejvyšší soud na tato výstižná odůvodnění napadených rozhodnutí pro stručnost pouze odkazuje, neboť nevznikají pochybnosti o tom, že obviněný byl jako obsluha lezecké stěny osobou, která byla v rámci svého pracovního zařazení podle provozního řádu (srov. č. l. 62 a násl. spisu) i pracovní náplně povinna dbát všech stanovených povinností právě proto, aby byla zajištěna bezpečnost osob, které lezeckou stěnu k lezení využívaly.
Obviněný však těmto povinnostem, které byly stanoveny především s ohledem na povahu a charakter lezecké stěny jako svou povahou nebezpečného zařízení, pro jehož použití byla nezbytná zkušenost a zručnost osob, jež ji využívaly, nedostál a porušil je především v tom, že umožnil nezletilé a nezkušené osobě do areálu nejen v rozporu s předpisy vstoupit bez předepsaného doprovodu zákonného zástupce, ale aniž by ji proškolil a seznámil ji s provozním řádem, ji umožnil (předal ji lezecké boty), tuto stěnu používat. Jak obviněný sám uvedl, spoléhal na to, že poškozená včetně dvou chlapců, kteří s ní na stěně lezli, do areálu chodili opakovaně a jsou zkušení a na nezletilou dohlédnou. Obviněný rovněž nesplnil podmínky stanovené pro použití jistícího zařízení Gri-gri, kterým nezletilá v době pádu poškozené manipulovala. Rozsah a způsob jeho použití vyplýval z podmínek stanovených výrobcem (viz strana 70 spisu), podle nichž „dříve než se začne toto zařízení používat, musí uživatel zvládnout správnou techniku jištění“. K tomu se pojí další podmínka, že „možnost asistovaného brzdění neruší nutnost používání základních pravidel jištění, být ostražitý, pozorný, neustále držet volný konec lana, atd.“ Jestliže měl obviněný jako obsluha lezecké stěny za povinnost poučit zákazníky, jež se měli pohybovat na stěně, pak v jemu stanovených povinnostech bylo i to, aby dal potřebné poučení ve smyslu těchto podmínek pro užívání předmětného zajišťovacího zařízení. Nejednalo se totiž o běžné zařízení, s nímž by bylo možné se seznámit v běžném životě, ale naopak šlo o zvláštní druh pomůcky, které se používá právě při tomto specifickém sportu. Právě v této souvislosti je třeba mít na zřeteli, že lezecká činnost je činností značně rizikovou a zvýšené riziko ohrožení života i zdraví především u osob mladších patnácti let, tzn. osob ještě zcela fyzicky i psychicky nevyzrálých. Zajištění jejich bezpečnosti proto bylo možné, jak předpokládal i provozní řád této lezecké stěny, jen při řádném dodržování pracovních povinností. Ze všech těchto skutečností měl obviněný v souladu se svými povinnostmi, jakožto obsluha tohoto zařízení povinnost eliminovat riziko vzniku úrazu osob, které je využívaly, a tudíž i poškozené.
Soudy dostatečně a v potřebném rozsahu na základě provedeného dokazování zjistily a objasnily, že obviněný tyto své povinnosti jako obsluha zařízení nesplnil, a nejenže závažně porušil svou povinnost v tom, že na stěnu pustil nezletilou dívku bez dodržení předepsaných bezpečnostních pravidel, ale ji, ani další mladistvé, s nimiž do areálu přišla, dostatečně nepoučil o tom, jak mají k lezení sloužící zařízení používat a neseznámil je s bezpečnostními pravidly pro používání uvedených zařízení. Jen odvozeně z těchto skutečností vyplývá i porušení obecné povinnosti stanovené §415 obč. zák. počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1427/2001).
Ze všech shora rozvedených důvodů došlo ze strany obviněného k porušení důležitých povinností podle §147 odst. 2 tr. zákoníku a na základě všech takto rozvedených skutečností je zřejmá též existence příčinné souvislosti mezi jednáním obviněného a vzniklým následkem, která u poškozené v důsledku pádu z šesti metrů při nedostatečném jištění jejího slaňování dolů ze stěny v podobě těžké újmy na zdraví nastala. O tom, že se jedná ve smyslu §122 odst. 2 písm. e), i) tr. zákoníku o těžkou újmu na zdraví nevznikají žádné pochybnosti a obviněný ani proti této okolnosti žádné výhrady nevznesl.
V kontextu těchto zjištění má jednání obviněného povahu příčiny, neboť zranění poškozené bylo bezprostředně způsobeno tím, že obviněný porušil všechny výše uvedené povinnosti. Tato příčinná souvislost nebyla ničím přerušena a zde existující příčinný vztah spojující jednání obviněného s následkem je zahrnut i zaviněním obviněného (srov. např. rozhodnutí 20/1981 Sb. rozh. tr., rozhodnutí č. 21/1981 Sb. rozh. tr.), který podle závěrů soudů prvního stupně jednal ve vědomé nedbalosti podle §16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Obviněný věděl, že když nesplní své povinnosti předepsané provozním řádem a náplní práce, stejně tak i bezpečnostními parametry k používaným zařízením, může dojít k pádu zákazníka ze stěny, a v důsledku toho k velmi závažným zraněním, avšak bez přiměřených důvodů spoléhal, s domněním, že jde o zkušené a dostatečně poučené osoby, že k takovému následku nedojde.
Ze skutečností, jež byly shora rozvedeny a zdůrazněny, je zřejmé, že se otázkou příčinného vztahu mezi opomenutím obviněného a vážným zraněním poškozené soudy obou stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí zabývaly a závěry, k nimž dospěly, též patřičně vysvětlily. Soud druhého stupně otázce příčinné souvislosti věnoval pozornost na straně 6 usnesení, přičemž zdůraznil, že i když by bylo možné v jednání samotné poškozené, která se nechala jistit osobou neznalou a nezkušenou, navíc nezletilou nemající dostatek fyzických sil ke zvládnutí předmětného manévru, dovodit určitou lehkomyslnost, neshledal v tom okolnost, která by přetrhla uvedenou příčinnou souvislost. Považoval tento moment jen za další skutečnost, jež přistoupila k příčině spočívající v jednání obviněného, která tak neztratila charakter příčiny zranění poškozené.
Nejvyšší soud se s tímto závěrem odvolacího soudu ztotožnil a připomíná v souladu s ním, že o příčinnou souvislost jde i tehdy, když kromě opomenutí obviněného k následku vedlo nedbalé jednání další osoby, poněvadž příčinná souvislost mezi jednáním pachatele a následkem se nepřerušuje, jestliže k jednání pachatele přistoupí další skutečnost, jež spolupůsobí při vzniku následku, avšak jednání pachatele zůstává takovou skutečností, bez níž by k následku nebylo došlo. Jednání pachatele, i když je jen jedním článkem řetězu příčin, které způsobily následek, je příčinou následku i tehdy, pokud by následek nenastal bez dalšího jednání třetí osoby (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2002, sp. zn. 3 Tz 317/2001, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, roč. 2002, sv. 16, č. T 389, či usnesení ze dne 14. 3. 2007, sp. zn. 8 Tdo 257/2007, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, roč. 2007, sv. 34, č. T 980, a rozhodnutí č. 72/1971 a č. 37/1975 Sb. rozh. tr.). Pokud by tedy obviněný neumožnil nezletilé vstup do arény bez doprovodu zákonného zástupce či jiné pověřené dospělé osoby a především jí neumožnil účast na lezení, k újmě na zdraví poškozené by nedošlo.
Když Nejvyšší soud neshledal v napadeném rozhodnutí vady, které mu obviněný v dovolání vytýkal, ale naopak dospěl k závěru, že právní kvalifikace jednání obviněného jako přečinu těžkého ublížení na zdraví podle §147 odst. 1, 2 tr. zákoníku je zcela správná a v souladu se zákonem, námitky obviněného podřazené pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. posoudil jako zjevně neopodstatněné, a proto jeho dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. listopadu 2014
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová