ECLI:CZ:NS:2014:8.TDO.1498.2014.1
sp. zn. 8 Tdo 1498/2014-17
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. prosince 2014 o dovolání obviněného J. Š., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 4. 2014, sp. zn. 10 To 175/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 3 T 206/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. Š. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 25. 2. 2014, sp. zn. 3 T 206/2011, byl obviněný J. Š. uznán vinným trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1 tr. zák., za který byl odsouzen podle §250a odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku.
Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 22. 4. 2014, sp. zn. 10 To 175/2014, podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítl.
Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím obhájce z důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. dovolání, neboť odvolacím soudem nebylo respektováno, že se podle §130 odst. 1 tr. ř. rozsudek v opise doručuje mimo jiné obžalovanému. Obviněný tvrdí, že mu nebyl rozsudek soudu prvního stupně doručen do vlastních rukou, a tudíž tento rozsudek proti podpisu nikdy neobdržel. Z uvedeného důvodu obviněný v dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 4. 2014, sp. zn. 10 To 175/2014, a tomuto soudu přikázal o věci jednat a meritorně rozhodnout.
Státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství v písemném stanovisku k tomuto dovolání uvedenou námitku označil za nedůvodnou, neboť v obsahu spisu z podepsané doručenky typu II. zjistil, že rozsudek soudu prvního stupně byl obviněnému doručen do vlastních rukou dne 11. 3. 2014 na adresu bydliště v P., Z., S. Pakliže obviněný v podaném dovolání tvrdí, že se tak nestalo, není z jeho námitek zcela zjevné, o jaké skutečnosti tuto argumentaci opírá. Dovolání obviněného proto považuje za neopodstatněné, a navrhl, aby ho Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Když Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), se zřetelem na to, že dovolání je možné podat pouze z důvodů taxativně stanovených v §265b tr. ř., zkoumal, zda bylo podáno v souladu s označeným důvodem.
Dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 v písmenech a) až k) tr. ř. S ohledem na obsah podaného dovolání, ale především vzhledem k tomu, že odvolací soud odvolání obviněného zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. jako opožděné, je zřejmé, že obviněný použil uvedený dovolací důvod v jeho první alternativě.
Obviněný v dovolání vytýkal, že odvolací soud rozhodl o zamítnutí řádného opravného prostředku pro opožděnost, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, a proto je třeba uvést, že podle §248 odst. 1 tr. ř. se odvolání podává u soudu, proti jehož rozsudku směřuje, a to do osmi dnů od doručení opisu rozsudku. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že jestliže se rozsudek doručuje jak obžalovanému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Lhůta k podání odvolání je ve smyslu §60 odst. 4 tr. ř. zachována také tehdy, je-li podání, jehož obsahem je odvolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout.
Z odůvodnění dovoláním napadeného usnesení Krajského soudu v Praze jako odvolacího soudu plyne, že z podnětu odvolání obviněného podaného proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 25. 2. 2014, sp. zn. 3 T 206/2011, uvedený rozsudek věcně nepřezkoumával, protože zjistil, že odvolání bylo podáno opožděně, neboť rozsudek soudu prvního stupně byl obviněnému doručen dne 11. 3. 2014 a obhájci byl dodán do datové schránky dne 6. 3. 2014 a k jeho vyzvednutí došlo až dne 23. 3. 2014. S odkazem na §17 odst. 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákona č. 300/2008 Sb.“), shledal, že obhájci tak byl předmětný rozsudek doručen dne 16. 3. 2014. Protože tento den připadl na neděli, podle §60 odst. 3 tr. ř. dospěl k závěru, že k doručení rozsudku obhájci došlo dne 17. 3. 2014. Osmidenní lhůta k podání odvolání počítaná od tohoto data uplynula dne 25. 3. 2014, kdy mohlo být odvolání nejpozději podáno. Protože k poštovní přepravě byl tento řádný opravný prostředek předán až dne 26. 3. 2014, odvolací soud uzavřel, že bylo opožděné, a proto je podle §253 tr. ř. zamítl.
Nejvyšší soud, aby přezkoumal správnost tohoto rozhodnutí, z obsahu spisu Okresního soudu v Příbrami sp. zn. 3 T 206/2011 shledal, že předmětný rozsudek byl vyhlášen při hlavním líčení konaném dne 25. 2. 2014 za přítomnosti obviněného a jeho obhájce, kteří odvolání nepodali (č. l. 667). Opis rozsudku byl podle dokladu založeného na č. l. 677 obviněnému doručen dne 11. 3. 2014. obálkou typu II. (podle Instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 27. 9. 2011, č. j. 145/2011-OD-ST, určenou pro doručování písemností do vlastních rukou adresáta bez možnosti náhradního doručení) na adresu trvalého bydliště obviněného. Na tomto dokladu je vedle data doručení a hůlkovým písmem přepsaného jména adresáta, a též i osoby, která zásilku převzala, uveden podpis, u něhož vznikly pochybnosti, zda se jedná skutečně o vlastnoruční podpis obviněného J. Š., a proto Nejvyšší soud zkoumal, zda obviněný skutečně osobně tuto doručenku převzal a podepsal. Ze sdělení České pošty ze dne 10. 11. 2014 (č. l. 713) bylo zjištěno, že „doporučenou zásilku … podací pošty … na jméno Š. J., dne 11. 3. 2014 osobně přebral v bytě pan J. Š.“. Přílohou tohoto sdělení je rovněž scan předávacího dokladu České pošty označeného jako „VÝZVA k vyzvednutí zásilky“ (č. l. 714), ze kterého je patrné nejen číslo občanského průkazu obviněného J. Š., ale i jeho vlastnoruční podpis včetně sdělení, že písemnost převzal osobně v bytě. Dále se z potvrzení o dodání doručení obhájci učiněné do datové schránky (č. l. 677 p. v.), podává, že tato zásilka byla odeslána do datové schránky obhájce JUDr. Jiřího Srby dne 6. 3. 2014 a že dodána byla obhájci téhož dne 6. 3. 2014. Dnem 23. 3. 2014 se obhájce do datové schránky přihlásil ve smyslu §8 odst. 1 až 4 zákona č. 300/2008 Sb. Rovněž ze spisu plyne, že odvolání obviněného bylo k poštovní přepravě předáno dne 26. 3. 2014.
Podle citovaného sdělení doručovatele předmětné zásilky Nejvyšší soud zjistil, že zásilku obsahující rozsudek soudu prvního stupně převzal obviněný osobně dne 11. 3. 2014. Tím byla vyvrácena v dovolání uvedená námitka obviněného, že rozsudek soudu prvního stupně nikdy osobně nepřevzal. Pro další posouzení správnosti postupu odvolacího soudu podle §253 tr. ř. Nejvyšší soud vzal tuto skutečnost za prokázanou, a posuzoval na základě toho, zda se jednalo o odvolání podané opožděně i se zřetelem na okamžik doručení předmětného rozsudku obhájci obviněného.
Vzhledem k tomu, že u obhájce jde o doručení do datové schránky, platí pro tento způsob doručování §17 odst. 3 zák. č. 300/2008 Sb., podle něhož dokument, který byl dodán do datové schránky, je doručen okamžikem, kdy se do datové schránky přihlásí osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu. Podle §17 odst. 4 téhož zákona nepřihlásí-li se do datové schránky osoba podle odstavce 3 ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byl dokument dodán do datové schránky, považuje se tento dokument za doručený posledním dnem této lhůty; to neplatí, vylučuje-li jiný právní předpis náhradní doručení (např. §64 odst. 5 tr. ř., který dopadá toliko pro doručování obviněnému).
Ustanovení o doručování dokumentů orgánů veřejné moci prostřednictvím datové schránky podle §17 odst. 3 zák. č. 300/2008 Sb. je speciálním ustanovením, a proto se v případě, že se doručuje prostřednictvím datové schránky, nepoužije obecné ustanovení §64 tr. ř.
Nejvyšší soud pro posouzení včasnosti podaného dovolání vycházel ve smyslu §248 odst. 1 tr. ř. pro běh osmidenní lhůty k podání odvolání z toho data, které je pozdější, tzn. od doručení rozhodnutí soudu prvního stupně obhájci, způsobem výše popsaným. Lhůta pro podání odvolání počítaná v souladu s §17 odst. 3 zák. č. 300/2008 Sb. ode dne 6. 3. 2014 představující poslední den desetidenní lhůty stanovený fikcí, uplynula dne 16. 3. 2014, tímto dnem byla neděle, a proto se podle §60 odst. 3 tr. ř. považuje za poslední den uvedené lhůty určující fikci doručení pondělí 17. 3. 2014. Od tohoto data se počítá lhůta osmi dnů, v níž mohlo být odvolání podáno, a proto podle §248 odst. 1 tr. ř. je posledním dnem odvolací lhůty úterý 25. 3. 2014. Obhájce obviněného však odvolání podal u soudu prvního stupně až 26. 3. 2014, tedy opožděně.
Na základě uvedených okolností Nejvyšší soud v souladu s rozhodnutím odvolacího soudu shledal, že byly splněny podmínky pro zamítnutí odvolání obviněného podle §253 tr. ř., neboť bylo podáno opožděně.
Protože Nejvyšší soud zjistil, že odvolací soud rozhodl v souladu s obsahem spisového materiálu a jeho postup byl zákonný, dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. prosince 2014
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová