ECLI:CZ:NS:2014:8.TDO.408.2014.1
sp. zn. 8 Tdo 408/2014-42
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. dubna 2014 o dovolání obviněného JUDr. D. R., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. 5 To 55/2013, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 4 T 10/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného JUDr. D. R. odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 31. 5. 2013, sp. zn. 4 T 10/2012, uznal obviněného JUDr. D. R. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) vinným, že
„1. v období od 20. 3. 2003 do 4. 5. 2010 jako správce konkurzní podstaty úpadce AGROTEP, s. r. o., IČO 47451815, Palackého 17, 549 57, Teplice nad Metují, bez souhlasu věřitelského výboru a bez vědomí příslušného Krajského soudu v Hradci Králové z konkurzního účtu, vedeného u GE Money Bank, a. s., postupně neoprávněně vybral v hotovosti celkem 5.767.000,-- Kč, a to (v rozsudku blíže specifikované jednotlivé částky), a dále neoprávněně bezhotovostně převedl finanční prostředky v celkové výši 4.617.263,-- Kč, a to (v rozsudku blíže specifikované jednotlivé částky) na své osobní účty … a … vedené u ČSOB, a. s., Praha, tyto svěřené finanční prostředky v celkové výši nejméně 8.290.424,-- Kč použil pro svoji osobní potřebu, a proto nebyl schopen splnit rozvrhové usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 3. 2011, č. j. 42 K 20/2002-814, a nevyplatil z konkurzní podstaty ve stanovené lhůtě ani doposud celkem částku 8.290.424,-- Kč, následkem čehož způsobil na majetku poškozené shora uvedené obchodní společnosti AGROTEP, s. r. o., škodu v celkové výši nejméně 8.290.424,-- Kč,
2. v období od 14. 6. 2007 do 7. 6. 2010 jako správce konkurzní podstaty úpadce P. V., IČO 43228925, Březová 1536, 511 01 Turnov, svěřené finanční prostředky získané z dražby majetku z konkurzní podstaty si dal neoprávněně převést od České aukční a dražební, a. s., Hradec Králové, Nezvalova 423, která uskutečnila dražbu majetku úpadce P. V., na svůj osobní účet vedený u ČSOB, a. s., konkrétně dne 14. 6. 2007 ve výši 1.579.212,90 Kč a dne 1. 10. 2007 ve výši 60.566,50 Kč, které postupně vybral v hotovosti ze svého účtu, a v částce 1.457.378,-- Kč je použil blíže nezjištěným způsobem pro svoji osobní potřebu, a proto nebyl schopen splnit rozvrhové usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 6. 2010, č. j. 41 K 20/2007-158, a z konkurzní podstaty nevyplatil ve stanovené lhůtě ani doposud celkem částku 1.457.378,-- Kč, následkem čehož způsobil poškozenému úpadci P. V. škodu v celkové výši nejméně 1.457.378,-- Kč“.
Takto popsané jednání obviněného soud právně kvalifikoval jako zvlášť závažný zločin zpronevěry podle §206 odst. 1, 4 písm. b), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a §116 tr. zákoníku, za což mu podle §206 odst. 5 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, a podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku rovněž trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce správce konkurzní podstaty a insolvenčního správce na dobu osmi roků. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu pak uložil povinnost uhradit na náhradě škody poškozenému úpadci AGROTEP, s. r. o., částku ve výši 8.290.424,-- Kč a úpadci P. V. částku 1.457.378,-- Kč, v obou případech k rukám správce konkurzní podstaty JUDr. J. J., T. G. Masaryka 134, 552 03 Česká Skalice.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, o němž Vrchní soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. 5 To 55/2013, tak, že napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), d), e) tr. ř. zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu obviněného uznal vinným, že
„1. v období od 20. 3. 2003 do 4. 5. 2010 jako správce konkurzní podstaty úpadce AGROTEP, s. r. o., IČO 47451815, Palackého 17, 549 57, Teplice nad Metují, bez souhlasu věřitelského výboru a bez vědomí příslušného Krajského soudu v Hradci Králové z konkurzního účtu, jednak postupně vybral v hotovosti celkem 5.767.000,-- Kč, a to (v rozsudku opět blíže specifikované jednotlivé částky), a jednak bezhotovostně převedl finanční prostředky v celkové výši 4.616.263,-- Kč na své osobní účty … a …, a to (v rozsudku opět blíže specifikované jednotlivé částky), tj. celkem 10.383.792,-- Kč, z nichž nejméně 8.290.424,-- Kč vědomě použil v rozporu s účelem, pro který mu byly svěřeny, a proto nebyl schopen splnit rozvrhové usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 3. 2011, č. j. 42 K 20/2002-814, následkem čehož způsobil poškozenému úpadci AGROTEP, s. r. o., škodu v celkové výši nejméně 8.290.424,-- Kč,
2. v období od 14. 6. 2007 do 7. 6. 2010 jako správce konkurzní podstaty úpadce P. V., IČO 43228925, Březová 1536, 511 01 Turnov, svěřené finanční prostředky získané z dražby majetku z konkurzní podstaty si dal převést od České aukční a dražební, a. s., Hradec Králové, Nezvalova 423, která uskutečnila dražbu majetku úpadce P. V., na svůj osobní účet, konkrétně dne 14. 6. 2007 ve výši 1.579.212,90 Kč a dne 1. 10. 2007 částku 60.566,50 Kč, tj. celkem 1.639.779,40 Kč, které postupně vybral v hotovosti ze svého účtu, a v částce nejméně 1.457.378,-- Kč je vědomě použil v rozporu s účelem, pro který mu byly svěřeny, a proto nebyl schopen splnit rozvrhové usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 6. 2010, č. j. 41 K 20/2007-158, následkem čehož způsobil poškozenému úpadci P. V. škodu v celkové výši nejméně 1.457.378,-- Kč“.
Takto popsané jednání obviněného odvolací soud právně kvalifikoval jako zvlášť závažný zločin zpronevěry podle §206 odst. 1, 4 písm. b), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, za což mu podle §206 odst. 5 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s dozorem, a podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce správce konkurzní podstaty a insolvenčního správce na dobu osmi roků. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu uložil povinnost uhradit na náhradě škody poškozenému úpadci AGROTEP, s. r. o., částku ve výši 8.290.424,-- Kč a úpadci P. V. částku 1.457.378,-- Kč, v obou případech k rukám správce konkurzní podstaty JUDr. J. J., T. G. Masaryka 134, 552 03 Česká Skalice.
Obviněný se ani s rozsudkem odvolacího soudu neztotožnil a prostřednictvím obhájkyně Mgr. Libuše Betášové podal dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolatel ve svém podání především tvrdil, že odvolací soud v napadeném rozsudku dospěl k nesprávnému zjištění výše způsobené škody, což bylo způsobeno jednak tím, že nezohlednil oprávněnost některých výběrů či převodů peněžních prostředků, jež měly být předmětem zpronevěry, a jednak tím, že škodu stanovil v podstatě na základě příslušných rozvrhových usnesení insolvenčního soudu a nevzal přitom v úvahu náklady na správu a údržbu konkurzní podstaty ani hotové výdaje správce konkurzní podstaty a jeho odměny.
Obviněný dále namítl, že odvolací soud nevzal v úvahu ani to, že by částky uvedené v předmětných rozvrhových usneseních svou výší neodpovídaly fakticky utrženým finančním prostředkům ze zpeněžení, a to např. v důsledku chybného zahrnutí pohledávek do konkurzní podstaty či v důsledku neuznání některých výdajů, tj. v důsledku jiných skutečností než trestné činnosti.
Podle dovolatele skutková zjištění odvolacího soudu nejsou kompletní. Jediným důkazem, kterým mohla být výše škody bezpečně zjištěna, mohl být znalecký posudek z oboru účetnictví, avšak tento jeho důkazní návrh soudy zamítly. Sám odvolací soud přitom připustil pochybnost o výši způsobené škody, když uvedl, že není vyloučeno, že i na další výběry a převody specifikované ve výroku rozsudku navazovaly platby ve prospěch úpadce, či náklady konkurzu.
Konečně obviněný vyjádřil pochybnosti o správnosti zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností, znovu zopakoval údajnou nesprávnost postupu odvolacího soudu, který odmítl jak jeho obhajobu, že některé platby byly oprávněné, tak zamítl jeho návrhy na doplnění dokazování mj. pro neúplnost účetnictví úpadce AGROTEP, s. r. o. Jestliže ovšem existují pochybnosti o skutkovém stavu věci, pak měly soudy postupovat v souladu s principem in dubio pro reo a principem presumpce neviny.
Vzhledem k uvedené argumentaci obviněný navrhl (aniž citoval konkrétní zákonné ustanovení), aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. 5 To 55/2013, a věc mu vrátil k opětovnému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) a uvedl, že formálně deklarovanému dovolacímu důvodu obsahově odpovídá v podstatě pouze jediná námitka, a sice ta, že Vrchní soud v Praze pochybil při stanovení výše způsobené škody, když nesprávně vyhodnotil existující skutková zjištění. Tuto námitku však považoval za nedůvodnou. Poukázal přitom na odůvodnění napadeného rozsudku odvolacího soudu, kde tento soud řádně a přesvědčivě rozebral postup, kterým byla výše škody stanovena a zároveň konstatoval, že skutečnost, že některé výběry, resp. převody peněžních prostředků nebyly neoprávněné v celém rozsahu, nemá na právní posouzení vliv, a že příslušná rozvrhová usnesení jsou ve spojení s dalšími důkazy dostatečným podkladem ke stanovení výše škody. V podrobnostech pak státní zástupce odkázal na odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu.
Všechny další námitky obviněného považoval státní zástupce za nesprávné a dovolací důvod nenaplňující. Pokud soudy nižších stupňů zamítly dovolatelovy návrhy na doplnění dokazování (zejména návrh na opatření znaleckého posudku), pak své rozhodnutí řádně odůvodnily. Z příslušných pasáží vyplývá dostatečně jasně, jakými úvahami se řídily, pokud shledaly, že uvedený důkazní návrh nepřinese do objasňování projednávané věci žádné nové skutečnosti.
Státní zástupce proto v závěru svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl a učinil tak za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu souhlasil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné [ §265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř. ] , bylo podáno osobou oprávněnou [ §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. ] , v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a v zásadě splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.
Obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění učiněných soudy obou stupňů ve věci. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku. V opačném případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Námitky obviněného, které ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil
a o něž existenci citovaného dovolacího důvodu opřel, v tomto ohledu nemohly obstát. Formulovanými výhradami totiž napadal pouze rozsah dokazování provedeného před soudy obou stupňů (konkrétně když tvrdil, že provedené dokazování ohledně výše škody nebylo dostatečné, zvláště když soudy odmítly návrhy na doplnění dokazování) a způsob hodnocení důkazů z jejich strany (především že nezohlednily oprávněnost některých jím provedených výběrů a převodů peněžních prostředků, že nevzaly v úvahu náklady na správu a údržbu konkurzní podstaty, že převzaly výši škody z rozvrhových usnesení insolvenčního soudu, aniž by zkoumaly, zda finanční částky za zpeněžení byly skutečně utrženy apod.). Tím totiž primárně napadal správnost učiněných skutkových zjištění a v důsledku toho se domáhal jejich změny ve svůj prospěch; teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) dovozoval údajně nesprávné právní posouzení skutku, jímž byl uznán vinným. Takovou argumentaci ovšem pod uvedený dovolací důvod (ale ani pod žádný jiný) podřadit nelze.
Stejně tak nelze za relevantní výhradu považovat ani tvrzení dovolatele, že soudy nepostupovaly v souladu se zásadou presumpce neviny, resp. in dubio pro reo. Tato námitka totiž směřuje rovněž výlučně do skutkových zjištění a potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak proto, že pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a §2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod.
Lze tak shrnout, že obviněným vytýkané vady měly výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotně právních, a že obviněný neuplatnil žádnou konkrétní námitku, již by bylo možno považovat z hlediska uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za relevantní. Protože námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.).
Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé.
Pokud by výhrady obviněného měly být považovány za zpochybnění správnosti
a přesvědčivosti odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, pak Nejvyšší soud připomíná, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (srov.
§265a odst. 4 tr. ř.).
Nejvyšší soud (v podstatě jen pro úplnost) dodává, že výše způsobené škody byla stanovena na základě usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 1. 2010, č. j. 41 K 9/2007 – 151, v němž tento soud schválil závěrečnou zprávu správce konkurzní podstaty (tím byl v té době obviněný) o zpeněžení majetku z konkurzní podstaty úpadce P. V., včetně vyúčtování odměny a výdajů správce, přičemž výsledná částka určená k rozdělení věřitelům, činila 1.457.378,10 Kč. V případě úpadce AGROTEP, s. r. o., pak soud při stanovení výše škody vycházel z rozvrhového usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 3. 2011, č. j. 42 K 20/2002 – 814, kdy částka, která měla být vyplacena odděleným věřitelům, činila 5.979.828,-- Kč, a částka pro věřitele II. třídy 2.310.596,-- Kč, tj. celkem 8.290.424,-- Kč. Podstatné přitom bylo, že v těchto rozhodnutích figurovaly finanční částky, které měly být vyplaceny věřitelům, jejichž pohledávky byly uznány, stejně tak konečné sumy již byly poníženy o odměnu správce i jeho výdaje. Tvrdí-li dovolatel, že naopak soudy nezohlednily jeho náklady nebo se nezamýšlely nad tím, že do konkurzní podstaty mohly být zahrnuty neoprávněné pohledávky, pak jde o námitky skutkové, a tudíž v dovolacím řízení nepřijatelné.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] dovolání obviněného JUDr. D. R. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a tudíž není ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. dubna 2014
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a