Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13.08.2014, sp. zn. 8 Tdo 791/2014 [ usnesení / výz-CD ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2014:8.TDO.791.2014.1

sp. zn. 8 Tdo 791/2014-87 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 8. 2014 o dovolání obviněných 1. Z. Ř. , 2. Ing. P. P. , a 3. J. T. , proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 9. 2011, sp. zn. 2 To 37/2011, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 39 T 8/2009, takto: I. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Z. Ř. odmítá . II. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. P. P. odmítá . III. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. T. odmítá . Odůvodnění: Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. 39 T 8/2009, uznal (v řízení vedeném proti osmi obviněným: L. B., Z. Ř., Ing. P. K., Ing. P. P., J. T., R. P., L. P. a V. G.) obviněného Z. Ř. vinným skutky uvedenými pod body 3a), 3b), 3c) a 4) výroku uvedeného rozsudku, obviněného Ing. P. P. vinným skutky uvedenými pod body 7a), 7b), 7c) a 8) výroku uvedeného rozsudku a obviněného J. T. vinným skutky uvedenými pod body 9a), 9b), 9c) a 10) výroku uvedeného rozsudku, a dále společně obviněné L. B., Z. Ř., Ing. P. K., R. P., L. P. a V. G. skutkem uvedeným pod bodem 11) výroku uvedeného rozsudku, že konkrétně: „ Z. Ř. 3) jako jediný akcionář společnosti První seriozní, a. s., se sídlem Brno, Mezírka 1/775, IČ: 25840223, po předchozí vzájemné dohodě s L. B., Ing. P. K., Ing. P. P. a J. T., v úmyslu podvodně vylákat úvěr od České spořitelny, a. s., a sebe a další osoby neoprávněně na úkor České spořitelny, a. s. obohatit, podílel se na vytvoření zdání, že společnost První seriozní, a. s., je normálně fungující a prosperující obchodní společností, přestože tomu tak nebylo a hlavním smyslem existence této společnosti bylo ve skutečnosti podvodně vylákat peníze od bank a leasingové společnosti, zejména v první polovině roku 2005 vstoupil do kontaktu s pracovníky České spořitelny, a. s., pobočka Brno, ulice Kounicova a následně ve druhé polovině roku 2005 a v první polovině roku 2006 se společně s L. B. a Ing. P. P. zúčastnil i dalších osobních jednání s pracovníky této banky týkajících se rozhodování o přidělení úvěrů pro společnost První seriozní, a. s., při těchto jednáních vystupoval jako jediný akcionář společnosti První seriozní, a. s., a opakovaně předstíral, že společnost První seriozní, a. s., je společností podnikající v celé řadě oblastí, ekonomicky prosperující a usilující o další podnikání a rozvoj, což se nezakládalo na pravdě, a) dne 4. 7. 2005 v B. v pobočce České spořitelny, a. s., společně s L. B. požádal o poskytnutí revolvingového úvěru ve výši 20.000.000 Kč za účelem financování oběžných prostředků, při sjednávání úvěrové smlouvy bance poskytl vědomě nepravdivé informace týkající se společnosti První seriozní, a. s. tak, aby budily zdání, že se jedná o ekonomicky prosperující a pro banku bonitní společnost, zejména nepravdivé informace o aktivitách a předmětu podnikání společnosti a o struktuře pohledávek a závazků této společnosti a dále současně společně s L. B. bance předložil nepravdivé a padělané faktury k těmto pohledávkám, přičemž Česká spořitelna, a. s., na základě této žádosti dne 3. 8. 2005 v B. uzavřela se společností První seriozní, a. s. smlouvu o úvěru s výší úvěru 16.100.000 Kč zajištěného dále blanko směnkou vlastní vystavenou společností První seriozní, a. s., a bankovní zárukou následně vystavenou Českomoravskou záruční a rozvojovou bankou, a. s., a úvěr v této výši byl dne 3. 8. 2005 bankou poukázán na úvěrový účet, odkud pak byl na příkaz oprávněných disponentů L. B. a Z. Ř. postupně převeden na běžný bankovní účet společnosti První seriozní, a. s., přičemž věděl, že takto poskytnutý úvěr nebude vrácen, vrácen nebyl a takto pomohl způsobit České spořitelně, a. s., Praha 4, Olbrachtova 1929/62, IČ: 45244782, škodu v celkové výši 16.100.000 Kč, b) při jednáních týkajících se přidělení revolvingového úvěru ve výši 28.000.000 Kč, o který dne 21. 9. 2005 v B. požádal L. B., poskytl společně s L. B. vědomě nepravdivé informace týkající se společnosti První seriozní, a. s., tak, aby budily zdání, že se jedná o ekonomicky prosperující a pro banku bonitní společnost, zejména nepravdivé informace o aktivitách a předmětu podnikání společnosti a o struktuře pohledávek a závazků této společnosti, o pohledávkách společnosti První seriozní, a. s. vůči společnostem OKD, Doprava, a. s., OKD, a. s., Ferroslužby, s. r. o., a dalším, společně s L. B. a Ing. P. P. předložil nepravdivé a padělané faktury k těmto pohledávkám, přičemž Česká spořitelna, a. s., na základě této žádosti dne 17. 10. 2005 v B. uzavřela se společností První seriozní, a. s., smlouvu o úvěru a téhož dne poskytla společnosti První seriozní, a. s., úvěr ve výši 28.000.000 Kč, přičemž věděl, že část takto poskytnutého úvěru ve výši 11.900.000 Kč nebude vrácena, vrácena nebyla a takto pomohl způsobit České spořitelně, a. s., Praha 4, Olbrachtova 1929/62, IČ: 45244782, škodu ve výši 11.900.000 Kč, c) při jednáních týkajících se navýšení úvěru získaného od banky na základě úvěrové smlouvy ze dne 17. 10. 2005 ve výši 28.000.000 Kč až na částku ve výši 50.000.000 Kč, o nějž přesně nezjištěného dne v měsíci lednu až únoru 2006 v B. v pobočce České spořitelny, a. s., požádal L. B., poskytl společně s L. B. a Ing. P. P. vědomě nepravdivé informace týkající se společnosti První seriozní, a. s., tak, aby budily zdání, že se jedná o ekonomicky prosperující a pro banku bonitní společnost, zejména nepravdivé informace o aktivitách a předmětu podnikání společnosti a o struktuře pohledávek a závazků této společnosti, o pohledávkách společnosti První seriozní, a. s., vůči společnostem Hanácká kyselka, s. r. o., TOWSON, s. r. o., a dalším, společně s L. B. předložil nepravdivé a padělané faktury k těmto pohledávkám, přičemž Česká spořitelna, a. s., na základě žádosti L. B. uzavřela dne 16. 3. 2006 v B. se společností První seriozní, a. s., smlouvu o úvěru a dne 21. 3. 2006 poskytla společnosti První seriozní, a. s., úvěr ve výši 50.000.000 Kč, přičemž věděl, že část takto poskytnutého úvěru ve výši 19.814.781,94 Kč nebude vrácena, vrácena nebyla a takto pomohl způsobit České spořitelně, a. s., Praha 4, Olbrachtova 1929/62, IČ: 45244782, škodu ve výši 19.814.781,94 Kč, 4) jako jediný akcionář společnosti První seriozní, a. s., se sídlem Brno, Mezírka 1/775, IČ: 25840223, po předchozí vzájemné dohodě s L. B., Ing. P. K., Ing. P. P. a J. T., v úmyslu sebe i další osoby neoprávněně na úkor Raiffeisenbank, a. s., obohatit, ve druhé polovině roku 2006 při obchodních jednáních s pracovníky Raiffeisenbank, a. s., a při jednáních týkajících se sjednávání úvěru ve prospěch společnosti První seriozní, a. s., se podílel na vytvoření zdání, že společnost První seriozní, a. s., se sídlem Brno, Mezírka 1/775, IČ: 25840223, je normálně fungující a prosperující obchodní společností, přestože tomu tak nebylo a hlavním smyslem existence této společnosti bylo ve skutečnosti podvodně vylákat peníze od bank a leasingové společnosti, zejména při těchto jednáních vystupoval jako jediný akcionář a utvrzoval pracovníky banky v uvedeném omylu a dne 21. 6. 2006 v O. podepsal za společnost První seriozní, a. s., jako avalista dohodu o uplatnění vyplňovacího práva směnečného a příslušnou blanko směnku jako zajištění úvěrové smlouvy, kdy i na základě jeho jednání Raiffeisenbank, a. s., uzavřela dne 21. 6. 2006 se společností První seriozní, a. s., úvěrovou smlouvu, na základě níž této společnosti poskytla dne 4. 7. 2006 úvěr ve výši 15.000.000 Kč, přičemž věděl, že tento úvěr nebude řádně vrácen a bude použit pro osobní potřeby spoluobžalovaných a že nároky Raiffeisenbank, a. s., nebudou pro nedostatek peněz uspokojeny ani z jím podepsané směnky, úvěr nebyl vrácen a takto pomohl způsobit Raiffeisenbank, a. s., Olbrachtova 2006/9, Praha 4, škodu ve výši 15.000.000 Kč, Ing. P. P. 7) jako zaměstnanec První seriozní, a. s., se sídlem Brno, Mezírka 1/775, IČ: 25840223, v pozici obchodního manažera, po předchozí vzájemné dohodě s L. B., Ing. P. K., Z. Ř. a J. T., v úmyslu podvodně vylákat úvěr od České spořitelny, a. s., a sebe i další osoby neoprávněně na úkor České spořitelny, a. s., obohatit, se podílel na vytvoření zdání, že společnost První seriozní, a. s., se sídlem Brno, Mezírka 1/775, IČ: 25840223, je normálně fungující a prosperující obchodní společností, přestože tomu tak nebylo a hlavním smyslem existence této společnosti bylo ve skutečnosti podvodně vylákat peníze od bank a leasingové společnosti, zejména v letech 2005-2006 se podílel na zajišťování vedení a správy účetnictví této společnosti, v první polovině roku 2005 vstoupil do kontaktu s pracovníky České spořitelny, a. s., pobočka Brno, ulice Kounicova a následně se společně s L. B. a Z. Ř. zúčastnil i dalších osobních jednání s pracovníky této banky týkajících se rozhodování o přidělení úvěrů, při těchto jednáních opakovaně předstíral, že společnost První seriozní, a. s., je společností podnikající v celé řadě oblastí, ekonomicky prosperující a usilující o další podnikání a rozvoj, což se nezakládalo na pravdě, a) přičemž při jednáních týkajících se přidělení revolvingového úvěru ve výši 20.000.000 Kč, o který dne 4. 7. 2005 v Brně v pobočce České spořitelny, a. s., požádali L. B. a Z. Ř., poskytl vědomě nepravdivé informace týkající se společnosti První seriozní, a. s., tak, aby budily zdání, že se jedná o ekonomicky prosperující a pro banku bonitní společnost, zejména nepravdivé informace o aktivitách a předmětu podnikání společnosti a o struktuře pohledávek a závazků této společnosti, o pohledávkách společnosti První seriozní, a. s., vůči společnostem OKD, Doprava, a. s., OKD, a. s., Ferroslužby, s. r. o., a dalším, společně s L. B. a Z. Ř. předložil nepravdivé a padělané faktury k těmto pohledávkám, přičemž Česká spořitelna, a. s., na základě této žádosti uzavřela dne 3. 8. 2005 v B. se společností První seriozní, a. s., smlouvu o úvěru a téhož dne této společnosti poskytla úvěr ve výši 16.100.000 Kč, přičemž věděl, že tyto poskytnuté úvěrové prostředky nebudou vráceny, vráceny nebyly a takto pomohl způsobit České spořitelně, a. s., Praha 4, Olbrachtova 1929/62, IČ: 45244782, škodu ve výši 16.100.000 Kč, b) přičemž při jednáních týkajících se přidělení revolvingového úvěru ve výši 28.000.000 Kč, o který dne 21. 9. 2005 v B. požádal L. B., poskytl společně s L. B. vědomě nepravdivé informace týkající se společnosti První seriozní, a. s., tak, aby budily zdání, že se jedná o ekonomicky prosperující a pro banku bonitní společnost, zejména nepravdivé informace o aktivitách a předmětu podnikání společnosti a o struktuře pohledávek a závazků této společnosti, o pohledávkách společnosti První seriozní, a. s., vůči společnostem OKD, Doprava, a. s., OKD, a. s., Ferroslužby, s. r. o., a dalším, společně s L. B. a Z. Ř. předložil nepravdivé a padělané faktury k těmto pohledávkám, přičemž Česká spořitelna, a. s., na základě této žádosti uzavřela dne 17. 10. 2005 v Brně se společností První seriozní, a. s., smlouvu o úvěru a téhož dne poskytla této společnosti úvěr ve výši 28.000.000 Kč, přičemž věděl, že část takto poskytnutého úvěru ve výši 11.900.000 Kč nebude vrácena, vrácena nebyla a takto pomohl způsobit České spořitelně, a. s., Praha 4, Olbrachtova 1929/62, IČ: 45244782, škodu ve výši 11.900.000 Kč, c) přičemž při jednáních týkajících se navýšení úvěru získaného od banky na základě úvěrové smlouvy ze dne 17. 10. 2005 ve výši 28.000.000 Kč až na částku ve výši 50.000.000 Kč, o nějž přesně nezjištěného dne v měsíci lednu až únoru 2006 v B. v pobočce České spořitelny, a. s., požádal L. B., poskytl společně s L. B. a Z. Ř. vědomě nepravdivé informace týkající se společnosti První seriozní, a. s., tak, aby budily zdání, že se jedná o ekonomicky prosperující a pro banku bonitní společnost, zejména nepravdivé informace o aktivitách a předmětu podnikání společnosti a o struktuře pohledávek a závazků této společnosti, o pohledávkách společnosti První seriozní, a. s., vůči společnostem Hanácká kyselka, s. r. o., TOWSON, s. r. o., a dalším, společně s L. B. předložil nepravdivé a padělané faktury k těmto pohledávkám a dále v první polovině roku 2006 několikrát jednal s pracovníky Českomoravské záruční a rozvojové banky, a. s., nepravdivě jim předstíral, že společnost První seriozní, a. s., je normálně fungující a prosperující obchodní společností a předkládal jim nepravdivé údaje o hospodaření a o struktuře pohledávek a závazků této společnosti, na základě nichž dosáhl toho, že Českomoravská záruční a rozvojová banka, a. s., na základě písemné žádosti podepsané L. B. poskytla společnosti První seriozní, a. s., bankovní záruku nutnou pro poskytnutí úvěrů u České spořitelny, a. s., přičemž Česká spořitelna, a. s., na základě žádosti L. B. dne 16. 3. 2006 v B. poskytla společnosti První seriozní, a. s.,. úvěr ve výši 50.000.000 Kč, přičemž věděl, že část takto poskytnutého úvěru ve výši 19.814.781,94 Kč nebude vrácena, vrácena nebyla a takto pomohl způsobit České spořitelně, a. s., Praha 4, Olbrachtova 1929/62, IČ: 45244782, přímou škodu v celkové výši 19.814.781,94 Kč, 8) jako zaměstnanec První seriozní, a. s., se sídlem Brno, Mezírka 1/775, IČ: 25840223, v pozici obchodního manažera, po předchozí vzájemné dohodě s L. B., Z. Ř., Ing. P. K. a J. T., v úmyslu podvodně vylákat úvěr od Raiffeisenbank a. s., a takto sebe i další osoby neoprávněně na úkor Raiffeisenbank a. s., obohatit, v dubnu a květnu 2006 opakovaně telefonicky i osobně jednal s osobou spolupracující s Raiffeisenbank a. s. i přímo s pracovníky Raiffeisenbank, a. s., při těchto jednáních vystupoval jako ekonom společnosti První seriozní, a. s., a předstíral, že společnost První seriozní, a. s., je společností podnikající v celé řadě oblastí, ekonomicky prosperující a usilující o další podnikání a rozvoj, což se nezakládalo na pravdě, a sdělil jim nepravdivé informace o aktivitách a předmětu podnikání společnosti a o struktuře pohledávek a závazků této společnosti a následně dne 11. 5. 2006 v O. v pobočce Raiffeisenbank, a. s., na osobní schůzce s pracovníky této banky, při jednání o žádosti společnosti První seriozní, a. s., o poskytnutí úvěru od této banky, vystupoval jako ekonom společnosti První seriozní, a. s., a opět předstíral, že společnost První seriozní, a. s., je společností podnikající v celé řadě oblastí, ekonomicky prosperující a usilující o další podnikání a rozvoj, což se nezakládalo na pravdě a pracovníkům banky sdělil nepravdivé informace o aktivitách a předmětu podnikání společnosti a o struktuře pohledávek a závazků této společnosti, přičemž i na základě jeho jednání byl úvěr dne 21. 6. 2006 v O. po uzavření úvěrové smlouvy společnosti První seriozní, a. s., poskytnut, a takto jednal, přestože věděl, že tento úvěr nebude řádně vrácen a bude použit pro osobní potřeby obžalovaných, úvěr nebyl vrácen a takto pomohl způsobit Raiffeisenbank, a. s., Olbrachtova 2006/9, Praha 4, škodu ve výši 15.000.000 Kč, J. T. 9) v průběhu roku 2005 a 2006, po předchozí vzájemné dohodě s L. B., Z. Ř., Ing. P. P. a Ing. P. K., v úmyslu podvodně vylákat úvěr od České spořitelny, a. s., a sebe i další osoby neoprávněně na úkor České spořitelny, a. s., obohatit, se podílel na vytvoření zdání, že společnost První seriozní, a. s., se sídlem Brno, Mezírka 1/775, IČ: 25840223, je normálně fungující a prosperující obchodní společností, přestože tomu tak nebylo a hlavním smyslem existence této společnosti bylo ve skutečnosti podvodně vylákat peníze od bank a leasingové společnosti, zejména v roce 2005 pomáhal Z. Ř. odkoupit obchodní podíly společnosti První seriozní, a. s., kdy jej vozil na obchodní jednání týkající se odkoupení těchto podílů a poté, co se Z. Ř. stal jediným společníkem této společnosti, přesvědčil P. V., I. P. a R. T., aby se stali zcela formálními členy dozorčí rady této společnosti, zajistil nájem kanceláří pro tuto společnost, zajistil provoz telefonu, počítače a dalších činností souvisejících s provozem kanceláře, a) dále kontaktoval pracovníky Českomoravské záruční a rozvojové banky, a. s., nepravdivě před nimi předstíral, že společnost První seriozní, a. s., je normálně fungující a prosperující obchodní společností a předkládal jim nepravdivé listinné podklady o stavu hospodaření a o struktuře pohledávek a závazků této společnosti, na základě čehož dosáhl toho, že Českomoravská záruční a rozvojová banka, a. s., na základě písemné žádosti podepsané L. B. poskytla společnosti První seriozní, a. s., dne 19. 8. 2005 bankovní záruku nutnou pro poskytnutí úvěru u České spořitelny, a. s., a po získání úvěru od České spořitelny, a. s., ve výši 16.100.000 Kč jako osoba zmocněná disponovat s účtem společnosti První seriozní, a. s., převáděl takto získané úvěrové prostředky na jiné účty a vybíral je i v hotovosti, přičemž věděl, že úvěrové prostředky nebudou vráceny, vráceny nebyly a takto pomohl způsobit České spořitelně, a. s., Praha 4, Olbrachtova 1929/62, IČ: 45244782, škodu ve výši 16.100.000 Kč, b) kontaktoval pracovníky Českomoravské záruční a rozvojové banky, a. s., nepravdivě před nimi předstíral, že společnost První seriozní, a. s., je normálně fungující a prosperující obchodní společností a předkládal jim nepravdivé listinné podklady o stavu hospodaření a o struktuře pohledávek a závazků této společnosti, na základě čehož dosáhl toho, že Českomoravská záruční a rozvojová banka, a. s., na základě písemné žádosti podepsané L. B. poskytla společnosti První seriozní, a. s., dne 10. 11. 2005 bankovní záruku nutnou pro poskytnutí úvěru u České spořitelny, a. s., a dále jako osoba zmocněná disponovat s účtem společnosti První seriozní, a. s., převáděl získané úvěrové prostředky na jiné účty a vybíral je i v hotovosti, přičemž věděl, že úvěrové prostředky poskytnuté na základě úvěrové smlouvy nebudou vráceny, vráceny nebyly a takto pomohl způsobit České spořitelně, a. s., Praha 4, Olbrachtova 1929/62, IČ: 45244782, škodu ve výši 11.900.000 Kč, c) kontaktoval pracovníky Českomoravské záruční a rozvojové banky, a. s., nepravdivě před nimi předstíral, že společnost První seriozní, a. s., je normálně fungující a prosperující obchodní společností a předkládal jim nepravdivé listinné podklady o stavu hospodaření a o struktuře pohledávek a závazků této společnosti, na základě čehož dosáhl toho, že Českomoravská záruční a rozvojová banka, a. s., na základě písemné žádosti podepsané L. B. poskytla společnosti První seriozní, a. s., dne 26. 6. 2006 bankovní záruku nutnou pro poskytnutí úvěrů u České spořitelny, a. s., a dále jako osoba zmocněná disponovat s účtem společnosti První seriozní, a. s, převáděl získané úvěrové prostředky na jiné účty a vybíral je i v hotovosti, přičemž věděl, že úvěrové prostředky poskytnuté na základě úvěrové smlouvy nebudou vráceny, vráceny nebyly a takto pomohl způsobit České spořitelně, a. s., Praha 4, Olbrachtova 1929/62, IČ: 45244782, škodu ve výši 19.814.781,94 Kč, 10 ) v průběhu roku 2005 a 2006, po předchozí vzájemné dohodě s L. B., Z. Ř., Ing. P. P. a Ing. P. K., v úmyslu podvodně vylákat úvěr od Raiffeisenbank, a. s., a takto sebe i další osoby neoprávněně na úkor Raiffeisenbank, a. s., obohatit, se podílel na vytvoření zdání, že společnost První seriozní, a. s., se sídlem Brno, Mezírka 1/775, IČ: 25840223, je normálně fungující a prosperující obchodní společností, přestože tomu tak nebylo a hlavním smyslem existence této společnosti bylo ve skutečnosti podvodně vylákat peníze od bank a leasingové společnosti, zejména v roce 2005 pomáhal Z. Ř. odkoupit obchodní podíl společnosti První seriozní, a. s., vozil jej na obchodní jednání týkající se odkoupení tohoto podílu a poté, co se Z. Ř. stal jediným akcionářem této společnosti, přesvědčil P. V., I. P. a R. T., aby se stali zcela formálními členy dozorčí rady této společnosti, zajistil nájem kanceláří pro tuto společnost, zajistil provoz telefonu, počítače a dalších činností souvisejících s provozem kanceláře a v období od března 2006 do července 2006 včetně se dále podílel na některých administrativních úkonech souvisejících s vyřizováním úvěrové smlouvy uzavřené dne 21. 6. 2006 v O. mezi Raiffeisenbank, a. s., a společností První seriozní, a. s., kdy zejména vyřizoval úhradu provize za sjednání předmětného úvěru, přičemž i na základě jeho jednání byl úvěr ve výši 15.000.000 Kč dne 4. 7. 2006 společnosti První seriozní, a. s., poskytnut, a takto jednal, přestože věděl, že tento úvěr nebude řádně vrácen a bude použit pro osobní potřeby obžalovaných, úvěr nebyl vrácen a takto pomohl způsobit Raiffeisenbank, a. s., Olbrachtova 2006/9, Praha 4, škodu ve výši 15.000.000 Kč,“ L. B., Z. Ř. , Ing. P. K., R. P., L. P. V. a G. společně 11) po předchozí vzájemné dohodě, v úmyslu podvodně vylákat peníze od společnosti Oberbank Leasing, spol. s r. o., a takto se neoprávněně na úkor této společnosti obohatit, na základě pověření uděleného od L. B. jako předsedy představenstva společnosti První seriozní, a. s., a od Z. Ř. jako jediného akcionáře společnosti První seriozní, a. s., Ing. P. K. ve druhé polovině roku 2005 a v první polovině roku 2006 osobně kontaktoval osobu spolupracující se společností Oberbank Leasing spol. s r. o. a následně i pracovníky společnosti Oberbank Leasing, spol. s r. o., a poté s těmito opakovaně osobně jednal, při těchto jednáních jim sdělil, že jedná za společnost První seriózní, a. s., že tato společnost má zájem o získání finanční částky k nákupu technologického zařízení a předstíral, že společnost První seriozní, a. s., je společností podnikající v celé řadě oblastí, ekonomicky prosperující a usilující o další podnikání a rozvoj, což se nezakládalo na pravdě, současně jim postupně poskytl v ústní i listinné podobě vědomě nepravdivé informace týkající se společnosti První seriozní, a. s., které budily zdání, že se jedná o ekonomicky prosperující a pro leasingovou společnost bonitní společnost, zejména nepravdivé informace o aktivitách, předmětu podnikání a podnikatelských záměrech společnosti, o obchodních partnerech této společnosti a o struktuře pohledávek a závazků této společnosti, R. P., jako jednatel společnosti EXELSIOR Karviná, s. r. o., v první polovině roku 2006 předstíral, že společnost EXELSIOR Karviná, s. r. o., je vlastníkem provozuschopného lisu PET preforem HTX 450 konstruovaného k automatické produkci velkého množství PET preforem, jehož hodnota činí 22.610.000 Kč, ačkoli ve skutečnosti předmětný stroj z hlediska konstrukčně technologického byl méně vhodný k automatické výrobě PET preforem a obvyklá cena uvedeného stroje pro sledované období květen 2006 v oblasti severní Moravy činila 4.057.300 Kč bez DPH, zejména poskytl tyto nepravdivé informace pracovníkům společnosti Oberbank Leasing, spol. s r. o., a předal Ing. P. K. a L. B. potřebné listiny, technickou dokumentaci a další informace nutné k jednání s pracovníky společnosti Oberbank Leasing, spol. s r. o., ohledně uzavření leasingové smlouvy a k uvedení těchto pracovníků v omyl, dne 30. 1. 2006 v Brně L. B. podepsal písemnou žádost o uzavření leasingové smlouvy a dne 31. 1. 2006 ji předložil prostřednictvím Ing. P. K. společnosti Oberbank Leasing, spol. s r. o., předmětem leasingu měl být lis PET preforem v hodnotě 22.610.000 Kč, přičemž v žádosti byly uvedeny nepravdivé údaje týkající se hospodaření a podnikatelských záměrů společnosti První seriózní, a. s., a vlastností lisu, následně Ing. P. K. na jaře 2006 v B. sjednal obchodní schůzku pracovníků společnosti Oberbank Leasing, spol. s r. o., s L. B. a Z. Ř., na níž byla projednána žádost společnosti První seriozní, a. s., o uzavření leasingové smlouvy a na níž zúčastnění obžalovaní opět sdělovali nepravdivé informace o podnikatelských záměrech společnosti První seriozní, a. s., následně R. P. společně s L. P. dne 2. 5. 2006 vyhotovili a podepsali kupní smlouvu, kterou účelově převedli vlastnické právo k předmětnému lisu ze společnosti EXELSIOR Karviná, s. r. o., na společnost AQM, s. r. o., zastoupené L. P. za částku 4 mil. Kč bez DPH, a L. P. společně s V. G. vzápětí dne 4. 5. 2006 vyhotovili a podepsali kupní smlouvu, kterou účelově převedli vlastnické právo k předmětnému lisu na společnost AQUA-SAG Trading MORAVA, s. r. o., zastoupené V. G., za částku 8 mil. Kč bez DPH, V. G. poté při jednáních s pracovníky společnosti Oberbank Leasing spol. s r. o. pokračoval v předstírání, že předmětný lis PET preforem je určen k produkci velkého množství PET preforem a že jeho hodnota činí 22.610.000 Kč, na základě těchto jednání a nepravdivých a zkreslených informací ohledně hospodaření a podnikatelských záměrů společnosti První seriozní, a. s., a na základě nepravdivých a zkreslených informací ohledně vlastností a hodnoty lisu dne 16. 5. 2006 v B. podepsal V. G. za společnost AQUA-SAG Trading MORAVA, s. r. o., jako prodávající kupní smlouvu, kterou prodal společnosti Oberbank Leasing, spol. s r. o., jako kupujícímu lis PET preforem HTF450X, výr. číslo … s příslušenstvím za částku 22.610.000 Kč, a současně L. B. za společnost První seriozní, a. s., jako leasingový nájemce podepsal dne 16. 5. 2006 v B. se společností Oberbank Leasing, spol. s r. o., jako pronajímatelem leasingovou smlouvu na předmětný lis, a současně L. B. a Z. Ř. jako avalisté podepsali jako zajištění předmětného závazku blanko směnku ve prospěch společnosti Oberbank Leasing, spol. s r. o., na základě výše uvedeného pak společnost Oberbank Leasing, spol. s r. o., uhradila na bankovní účet dodavatele leasingu společnosti AQUA-SAG Trading MORAVA, s. r. o,. dne 31. 5. 2006 částku 9.044.000 Kč a dne 14. 6. 2006 částku 9.044.000 Kč, část z těchto částek ve výši nejméně 8.770.000 Kč V. G. v červnu 2006 poukázal na bankovní účet společnosti AQM, s. r. o., a další částky v celkové výši 7.670.664 Kč V. G. poukázal ve prospěch svého účtu, přičemž dne 6. 6. 2006 zajistil R. P. a L. P. pracovníky a dopravu pro převoz lisu do K. na ulici R. A., kde byl lis téhož dne pracovnici Oberbank Leasing, spol. s r. o., za účasti L. B. a V. G. a s pomocí pracovníků zajištěných R. P. a L. P. předveden ve „zkušebním provozu“, obžalovaní opětovně předstírali údajnou funkčnost a deklarované vlastnosti lisu, přičemž všichni obžalovaní společnosti Oberbank Leasing, spol. s r. o., zatajili, že skutečná hodnota předmětu leasingu je několikanásobně nižší než cena uvedená v leasingové smlouvě, že lis je z hlediska konstrukčně technologického méně vhodný k automatické výrobě PET preforem a že nebude k této výrobě využíván, jednali v úmyslu neplnit řádně závazky vyplývající z leasingové smlouvy, s výjimkou první leasingové splátky ve výši 351.566,66 Kč již žádné další leasingové splátky neuhradili a v úmyslu předmět leasingu leasingové společnosti nevrátit a zastřít skutečný stav věci, L. B. a Ing. P. K. předmět leasingu bez vědomí společnosti Oberbank Leasing, spol. s r. o., přemístili do obce K. a předstírali údajné odcizení předmětu leasingu, čímž způsobili společnosti Oberbank Leasing, spol. s r. o., Náměstí I. P. Pavlova 1789/5, Praha 2, IČ: 270 91 325, škodu ve výši 17.736.433,30 Kč“. Takto popsané jednání jednotlivých obviněných soud právně kvalifikoval: - u Z. Ř. jako pomoc podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku účinného od 1. ledna 2010 ke zločinu úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku účinného od 1. ledna 2010 [v bodech 3a), 3b), 3c) a 4) rozsudku], a jako zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku účinného od 1. ledna 2010 formou spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku účinného od 1. ledna 2010 [v bodě 11) rozsudku], - u obviněného Ing. P. P. jako pomoc podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku účinného od 1. ledna 2010 ke zločinu úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku účinného od 1. ledna 2010 [v bodech 7a), 7b), 7c) a 8) rozsudku], - u obviněného J. T. jako pomoc podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku účinného od 1. ledna 2010 ke zločinu úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku účinného od 1. ledna 2010 [v bodech 9a), 9b), 9c) a 10) rozsudku]. Za to jim uložil tyto tresty: - obviněnému Z. Ř. podle §209 odst. 5 tr. zákoníku účinného od 1. ledna 2010 za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi let se zařazením podle §56 odst. 3 tr. zákoníku pro výkon trestu do věznice s ostrahou a podle §73 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a prokuristy v obchodních společnostech a družstvech na dobu čtyř let, - obviněnému Ing. P. P. podle §211 odst. 6 tr. zákoníku účinného od 1. ledna 2010 trest odnětí svobody v trvání sedmi let se zařazením podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku pro výkon trestu do věznice s ostrahou a podle §67 odst. 1, §68 odst. 1 tr. zákoníku peněžitý trest ve výměře 250 denních sazeb po 2.000,- Kč, přičemž podle §69 odst. 1 tr. zákoníku stanovil pro případ, že by peněžitý trest ve stanovené lhůtě nebyl vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, - obviněnému J. T. podle §211 odst. 6 tr. zákoníku účinného od 1. ledna 2010 trest odnětí svobody v trvání sedmi let se zařazením podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku pro výkon trestu do věznice s ostrahou a podle §67 odst. 1, §68 odst. 1 tr. zákoníku peněžitý trest ve výměře 250 denních sazeb po 2.000,- Kč, přičemž podle §69 odst. 1 tr. zákoníku stanovil pro případ, že by peněžitý trest ve stanovené lhůtě nebyl vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Soud prvního stupně uložil tresty i dalším pěti obviněným, které však není zapotřebí na tomto místě blíže rozvádět, neboť dovolání proti rozhodnutí soudu druhého stupně (viz dále) již nepodali. Proti citovanému rozsudku nalézacího soudu podali odvolání obvinění Z. Ř. , Ing. P. K., Ing. P. P. , J. T. , R. P., L. P. a V. G., a v neprospěch obviněných se odvolal též státní zástupce. O všech podaných odvoláních rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 6. 9. 2011, sp. zn. 2 To 37/2011, tak, že: I. Z podnětu odvolání obviněných Z. Ř. , Ing. P. K., R. P., L. P. a V. G., jakož i státního zástupce napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. a), písm. b), písm. c), písm. e), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil ve výrocích o vině pod body 5), 6) a 11), ve výrocích o trestech uložených obžalovaným L. B., Z. Ř. , Ing. P. K., R. P., L. P. a V. G., ve výroku, jímž bylo rozhodnuto o nároku poškozené společnosti Oberbank Leasing, spol. s r. o., na náhradu škody, a v té části výroku, jímž bylo rozhodnuto o nároku poškozené Raiffeisenbank, a. s., na náhradu škody, která se týká obžalovaného Ing. P. K.. II. Podle §259 odst. 1 tr. ř. věc ohledně skutků pod body 5), 6) a 11) napadeného rozsudku vrátil Krajskému soudu v Brně. III. Ve výrocích o vině pod body 1) až 4) a 7) až 10) rozsudku, ve výrocích o trestech uložených obžalovaným Ing. P. P. a J. T. , jakož i ve výroku o náhradě škody vztahujícímu se k poškozené společnosti Raiffeisenbank, a. s., ohledně obžalovaných L. B., Z. Ř. a Ing. P. P. rozhodl, že napadený rozsudek zůstal nezměněn. IV. Za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. ř. v otázce zrušených trestů nově rozhodl tak, že (mimo trestu nově uloženému obviněnému L. B.) uložil obviněnému Z. Ř. za zločin podvodu podle §211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, ohledně něhož zůstal napadený rozsudek nezměněn, podle §211 odst. 6 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku, úhrnný trest odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon jej zařadil podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku do věznice s ostrahou, a podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech na dobu šesti let. V. O odvoláních obžalovaných Ing. P. P. a J. T. a státního zástupce podaných ohledně obžalovaných Ing. P. P. a J. T. rozhodl tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl. Obvinění Z. Ř., Ing. P. P. a J. T. se s rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnili a prostřednictvím svých obhájců Mgr. Libora Hlaváče, Mgr. Františka Pohanky a Mgr. Františka Hynka proti němu podali dovolání. Obviněný Z. Ř. uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obviněný Ing. P. P. uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. b) a g) tr. ř., a obviněný J. T. uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř. Dovolatel Z. Ř. k uplatněnému dovolacímu důvodu uvedl, že skutkové věty uvedené pod bodem 1) až 4) a 7) až 10) rozsudku nijak neobsahují subjektivní stránku trestného činu, jehož se měl dopustit jako jediný akcionář spol. První seriozní, a. s., a rozsudky soudů obou stupňů se subjektivní stránkou nijak nezabývají a neuvádějí důkazy, které ji mají prokazovat. To, že byl jediným akcionářem uvedené společnosti, a samotná majetková účast ve společnosti nesvědčí sama o sobě o trestněprávní odpovědnosti jediného akcionáře. Roli společníka v obecné rovině nelze zaměňovat s rolí statutárního zástupce. Namítl, že soud prvního stupně k tomu pouze uvedl, že skutečnost, že (obviněný Z. Ř.) je jediný akcionář, je třeba hodnotit v širších souvislostech, tuto myšlenku však nijak nespecifikoval, nezabýval se jí, odůvodnění rozsudku se jeví jako nepřezkoumatelné a neúplné. S absencí subjektivní stránky se nevypořádal ani odvolací soud, který pouze na str. 32 odůvodnění svého rozsudku poukázal na okolnosti, za jakých se (obviněný Z. Ř.) stal akcionářem jmenované společnosti, a dovodil, že musí být z objektivních projevů vůle (tohoto obviněného) zcela zjevné, že musel být do podstaty trestné činnosti zasvěcen, a že mu muselo být známo, k jakým následkům trestná činnost povede. Z toho ale podle dovolatele není jasné, jaké objektivní projevy vůle měl soud na mysli, když sám má za to, že odvolací soud presumuje znalost stavu společnosti, její bonity a znalost fungování společnosti pouze ze skutečnosti, že (obviněný) je jejím jediným akcionářem. Obviněný dále poukázal na naplnění uplatněného dovolacího důvodu ve světle současné judikatury i při existenci zcela evidentních rozporů skutkového stavu s důkazy provedenými v řízení. Odkázal zejména na výpověď svědkyně A. K., která uvedla, že obviněný (Z. Ř.) byl přítomen jako jediný akcionář pouze podpisu smluvní dokumentace a pak jednání poté, co se zjistily problémy (to mělo být v září 2006). To podle jeho názoru vyvrací soudem tvrzené skutečnosti, že měl při jednotlivých jednáních u jednotlivých skutků poskytovat nepravdivé informace apod. Nutnost jeho účasti při uzavření smluv, případně jeho avalování směnek, vyplývá z vnitřních předpisů jednotlivých bank, neboť byl jediným akcionářem společnosti. Nebyl však proveden jediný důkaz, že se zúčastnil jednání před podpisem úvěrových smluv, nebo tam dokonce předkládal listiny a poskytoval nepravdivé informace. Podle názoru obviněného skutkové věty odsuzujícího rozsudku nepopisují objektivní stránku trestného činu, jímž byl uznán vinným, v samotném řízení pak nebylo prokázáno, že by tuto stránku naplnil a ani odůvodnění rozsudku se tímto nezabývá; současně skutky, jimiž byl uznán vinným, nemají oporu v provedeném dokazování, resp. jsou s ním v evidentním rozporu. Závěrem svého podání tento dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 9. 2011, č. j. 2 To 37/2011 - 4053, z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zrušil a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal tomuto soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl. Druhý dovolatel Ing. P. P. k uplatněným dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. b) a g) tr. ř. v úvodu svého podání uvedl, že orgány činné v trestním řízení neprovedly řádné objasnění všech okolností, zejména okolností svědčících ve prospěch osoby, proti níž se řízení vede, čímž porušily §2 odst. 5 tr. ř. Provedené důkazy i výslechy svědků prokázaly, že dovolatel nebyl odpovědnou osobou ani osobou pověřenou jednat jménem společnosti, nikdy nepředkládal jakékoliv žádosti či dokumenty týkající se skutků, pro které byl souzen. Pokud podával bankám vysvětlení k některým obchodům, vždy to bylo jen v rozsahu činnosti, za kterou ve společnosti odpovídal. Nebylo prokázáno, že by poskytl bance nepravdivé nebo zkreslené údaje, ani že by takové informace nebo dokumenty vytvářel. Neprezentoval se, že by byl obchodním nebo ekonomickým ředitelem nebo ekonomem společnosti. Soud odvolací nesprávně posoudil provedené důkazy a ztotožnil se se závěry nalézacího soudu na základě spekulativních a nepodložených výpovědí pracovníka banky, které poukázaly na závažnější porušení zákona a závažnější důvod dovolání, a to rozhodování vyloučeným orgánem ve smyslu §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. Řízení v první instanci vedla a rozhodovala osoba, která měla být z jednání vyloučena pro svůj osobní vztah s osobami zapojenými do činnosti policejního vyděračského gangu. Tento obviněný dále tvrdil, že nebyl autorem jednoho jediného dokumentu, který byl v rámci žádosti o poskytnutí úvěru předkládán bance, nebylo prokázáno, že by s těmito dokumenty byl předem seznámen. Liché je tvrzení, že věděl o tom, že poskytnuté úvěrové prostředky nebudou vráceny. Nebylo prokázáno, že by se zúčastnil jakéhokoliv jednání na úrovni vedení společnosti, ze kterého by bylo možno dovodit soudem tvrzený vznik jakéhosi seskupení, jehož jediným cílem bylo vylákání a nesplacení úvěrových prostředků. Pokud mu někteří zaměstnanci banky přisuzovali nějaké významnější ekonomické nebo manažerské postavení ve společnosti, pak je to dáno tím, že má ekonomické vzdělání, je úspěšným podnikatelem a je jazykově vybaven. Jmenovaný dovolatel rovněž tvrdil, že ze strany nalézacího soudu došlo k zásadnímu porušení trestního řádu v §128 a §129, neboť rozsudek nebyl vyhlášen tak, jak je uloženo v §128 odst. 2 tr. ř. Odvolací soud přitom akceptoval námitky obhájců, že krajský soud při hlavním líčení dne 21. 12. 2010 nevyhlásil rozsudek způsobem, jak je uloženo procesním předpisem, tedy nevyhlásil plné znění výroku, pouze odkázal na popis jednotlivých skutků v obžalobě. Obviněný Ing. P. P. také namítl, že nalézací soud provedl pouze velmi obecné, strohé hodnocení důkazů, s čímž se odvolací soud vypořádal konstatováním, že sám zjistil jistou míru nedokonalosti samotné hodnotící pasáže napadeného rozsudku, a že je třeba říci, že v některých ohledech je sice rozsudek na samé hraně přezkoumatelnosti, ale v závislosti na celku jeho obsahu ve vztahu k některým obžalovaným stran svých hodnotících závěrů obstojí. S takovým závěrem odvolacího soudu nemůže souhlasit. Dovolatel současně vyslovil, že odpovědnější přístup nezaujal ani soud odvolací, který se zabýval pouze tím, že mu (dovolateli) muselo být při prezentování podkladových materiálů společnosti na prvý pohled zřejmé, že jsou v rozporu s faktickým stavem společnosti a že společnost neprovozovala činnosti uvedené ve výpise z obchodního rejstříku a normálně nefungovala. Jeho další obsáhlou obhajobou se odvolací soud nezabýval. Dovolatel poté vyslovil přesvědčení, že mu nebyla prokázána subjektivní stránka zločinu úvěrového podvodu spáchaného formou pomoci. Pokud se skutek, resp. skutky měly stát tak, jak dovodily soudy, pak nebylo prokázáno, že je spáchal právě on. Absentují prý důkazy, které by mohly vést k závěru, že byl srozuměn s tím, že poskytnuté úvěrové prostředky nebudou spláceny a že bankám bude způsobena škoda. Obviněný rovněž tvrdil, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Průběh řízení před nalézacím soudem byl veden v nervózní atmosféře, docházelo ke střetům mezi předsedkyní senátu a obhajobou. Vysvětlení lze hledat v osobním vyjádření tehdy obviněného Ing. P. K. (na stranách 6 a 7 protokolu o veřejném zasedání). Jestliže celá trestní věc měla být ovlivňována již na svém počátku požadavky na úplatky pro orgány činné v trestním řízení, pak to mělo vést ke zrušení rozsudku nalézacího soudu a vrácení věci k novému projednání jinému senátu. To, že údaje sdělené při veřejném zasedání Ing. P. K. mají relevantní základ, je prý prokazováno i následným trestním řízením v kauze označené jako „T. gang“. Sám dovolatel byl vyzván tehdejší Inspekcí ministerstva vnitra k podání vysvětlení (protokol o podání vysvětlení nemá bohužel k dispozici) a po dohodě s pracovníkem Inspekce podal formou písemného prohlášení s notářsky ověřeným podpisem ze dne 14. 11. 2011 informace, že i on byl pravděpodobně kontaktován policejními orgány s výzvou na zaplacení úplatku za to, že nebude do této trestní věci vmanipulován. Některé tyto dokumenty dovolatel k podanému dovolání připojil a obdobně připojil i několik kopií článků z novin a z internetu, které se týkají kauzy tzv. „T. gangu“, a kopii svého písemného prohlášení označeného jako svědecká výpověď pro Policii ČR, v němž uvedl, že „proces před Krajským soudem v Brně byl paní soudkyní veden velmi podivně“ a „celý proces byl na objednávku zmanipulovaný“. Ze shora uvedených důvodů dovolatel Ing. P. P. shrnul, že zjištění a závěry odvolacího soudu jsou v přímém rozporu s provedenými důkazy a že ve věci jednal a rozhodoval orgán, jenž má osobní vazby na osoby, které jsou spojeny s kauzou vydírání podnikatelů, když on sám byl v dané věci rovněž cílem pokusů o vydírání, tedy orgán vyloučený. V samém závěru svého podání proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 9. 2011, sp. zn. 2 To 37/2011, podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil a podle §265 l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí. Poslední dovolatel J. T. uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř., k nimž nejprve v obecné rovině uvedl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení a že nebyly splněny procesní podmínky pro vydání napadeného rozhodnutí. V podrobnostech pak dodal, že odvolací soud se nejprve zabýval jeho druhou námitkou týkající se způsobu vyhlášení rozsudku soudem prvého stupně, když odkázal na popis skutku v obžalobě a považoval za nesporné, že rozsudek tohoto soudu nebyl řádně vyhlášen. Současně však tuto námitku bagatelizoval a kladl důraz na zásadu procesní ekonomie, když uvedl, že odkaz na skutkovou větu obsaženou v obžalobě v případě, že je v souladu s popisem skutku v obžalobě, sice není zcela v souladu s trestním řádem, ale nelze jej označit rozhodně za podstatnou procesní vadu. S takovým výkladem vyslovil nesouhlas, neboť trestní řád v ustanovení §128 jasně stanoví podmínky vyhlášení rozsudku a v navazujícím §129 zakotvuje, že vyhotovení rozsudku musí být ve shodě s tím, jak byl vyhlášen. Písemné vyhotovení rozsudku soudu prvého stupně tedy není ve shodě s tím, jak byl vyhlášen. Jelikož tuto vadu nebylo možné napravit v odvolacím řízení, soud druhého stupně byl povinen rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. zrušit a věc mu vrátit podle §259 odst. 1 tr. ř. Odkaz na zásadu procesní ekonomie považoval za neadekvátní. Obviněný dále prezentoval, že pokud jde o jeho námitky týkající se hodnocení provedených důkazů soudem prvého stupně, nemůže souhlasit se závěry odvolacího soudu, které považuje za nepřezkoumatelné (poukázal přitom na výpovědi několika svědků, které ve svém podání jmenoval). Odvolací soud na základě těchto důkazů potvrdil rozsudek soudu prvního stupně s tím, že jeho vina byla (v souvislosti s dalšími důkazy, které ale již neuvedl) prokázána. Žádné takové další důkazy ale nebyly provedeny, proto je rozhodnutí odvolacího soudu nepřezkoumatelné a závěr o jeho vině není podložen žádnými provedenými důkazy (v podrobnostech odkázal na písemné vyhotovení svého odvolání). V samém závěru svého podání tento dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 9. 2011, sp. zn. 2 To 37/2011, zrušil a věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. Současně navrhl, aby předseda senátu Nejvyššího soudu ještě před rozhodnutím o jeho dovolání rozhodl o přerušení výkonu trestu odnětí svobody. Ke všem podaným vyjádřením se ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 tr. ř. postupně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). K podanému dovolání obviněného Z. Ř. státní zástupce uvedl, že pod dovolatelem deklarovaný dovolací důvod podle §265 odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podřadit námitku, podle které jako jediný akcionář nebyl statutárním zástupcem společnosti První seriozní, a. s. Tato námitka je ovšem vzhledem k soudy zvolené právní kvalifikaci bezpředmětná, neboť dovolatel byl uznán vinným nikoli pachatelstvím, ale účastenstvím ve formě pomoci ke zločinu úvěrového podvodu podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k §211 odst. 1, 6 písm. a) tr. zákoníku. Účastníkem na trestném činu s tzv. speciálním subjektem totiž může být i osoba, která nemá vlastnosti vyžadované pro pachatele takového trestného činu (§114 odst. 3 tr. zákoníku). Účastníkem na trestném činu úvěrového podvodu může být kdokoli, dokonce i osoba, která nemá žádný formální vztah ani k věřiteli, ani k dlužníkovi – právnické osobě, a samozřejmě jím tedy mohl být i dovolatel jako akcionář dlužníka První seriozní, a. s. Státní zástupce dále konstatoval, že dovolatelovy námitky, podle kterých ve skutkových větách není vyjádřena existence subjektivní stránky trestného činu, lze pod deklarovaný dovolací důvod podřadit jen s jistou dávkou tolerance. Dovolatel se totiž opakovaně uchýlil ke skutkovým tvrzením, podle kterých nebyly provedeny žádné důkazy o skutečnostech týkajících se subjektivní stránky trestného činu, provedl vlastní hodnocení důkazů a na některých místech své argumentace dokonce polemizoval s kvalitou odůvodnění soudních rozhodnutí, což je v dovolání nepřípustné již s ohledem na ustanovení §265a odst. 4 tr. ř. Podle skutkových zjištění vylíčených pod bodem 3 a) až c) výroku o vině rozsudku tento dovolatel jako jediný akcionář společnosti První seriozní, a. s., se po předchozí vzájemné dohodě se čtyřmi dalšími obviněnými v úmyslu podvodně vylákat úvěr od České spořitelny, a. s., a sebe a další osoby neoprávněně na úkor této poškozené spořitelny obohatit, podílel na vytvoření zdání, že společnost První seriozní, a. s., je normálně fungující a prosperující společností, přestože tomu tak nebylo a hlavním smyslem její existence ve skutečnosti bylo podvodně vylákat peníze od bank a leasingové společnosti, zejména v první polovině roku 2005 vstoupil do kontaktu s pracovníky České spořitelny, a. s., pobočka Brno, a následně ve druhé polovině roku 2005 a v první polovině roku 2006 se společně s obviněnými L. B. a Ing. P. P. zúčastnil i dalších osobních jednání s pracovníky této spořitelny týkajících se rozhodování o přidělení úvěrů pro První seriozní, a. s., při těchto jednáních vystupoval jako jediný akcionář uvedené společnosti a opakovaně předstíral, že společnost První seriozní, a. s., je společností podnikající v celé řadě oblastí, ekonomicky prosperující a usilující o další podnikání a rozvoj, což se nezakládalo na pravdě. Přitom při jednání o poskytnutí ve výroku o vině specifikovaných revolvingových úvěrů, popř. navýšení úvěru již poskytnutého, mj. poskytoval vědomě nepravdivé informace o aktivitách a předmětu podnikání První seriozní, a. s., a o struktuře pohledávek a závazků této společnosti, předkládal nepravdivé padělané faktury k těmto pohledávkám vůči jiným ve výroku o vině specifikovaným firmám, přičemž věděl, že poskytnuté úvěry nebo jejich části nebudou vráceny. Podle skutkových zjištění soudů vylíčených pod bodem 4) výroku o vině odsuzujícího rozsudku se prakticky shodného jednání dopustil také při sjednávání úvěrové smlouvy s Raiffeisenbank, a. s. Ve vztahu k subjektivní stránce použité právní kvalifikace státní zástupce uvedl, že vzhledem ke konstrukci skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu podle §211 tr. zákoníku se úmyslné zavinění pachatele nebo účastníka vyžaduje pouze k uvedení nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů ve smyslu základní skutkové podstaty §211 odst. 1 tr. zákoníku; ke škodě jako ke znaku některých kvalifikovaných skutkových podstat postačuje s ohledem na ustanovení §17 odst. 1 tr. zákoníku zavinění z nedbalosti. Z výše uvedených skutkových zjištění soudů však vyplývá existence úmyslného zavinění obviněného ve formě přímého úmyslu ke znakům nejen základní, ale i kvalifikované skutkové podstaty. Mimo těchto konstatování vyplývá existence úmyslného zavinění na straně tohoto dovolatele i ze samotného charakteru jeho jednání, kdy poskytoval velmi detailní informace o ve skutečnosti neexistujících ekonomických aktivitách První seriozní, a. s., např. údaje o konkrétních pohledávkách vůči konkrétním údajným dlužníkům společnosti. Pokud dovolatel na podkladě vlastních hodnotících úvah prosazoval vlastní skutkovou verzi, podle které se mimo přítomnosti při podpisu úvěrových smluv jejich sjednávání neúčastnil, pak již jde o námitky, kterými se snažil prosadit vlastní skutkovou verzi výrazně odlišnou od skutkových závěrů učiněných oběma nižšími soudy. Státní zástupce poté své vyjádření uzavřel, že v části, ve které jsou námitky použité tímto dovolatelem podřaditelné pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jde o námitky zjevně nedůvodné. Vzhledem k tomu navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., protože je zjevně neopodstatněné. K dovolání Ing. P. P. státní zástupce uvedl, že první z uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. je dán v případě, jestliže ve věci rozhodl vyloučený orgán; tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Poté státní zástupce připomenul, že podle §30 odst. 1 věty první tr. ř. je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen mj. soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Pro poměr k projednávané věci bude soudce z vykonávání úkonů vyloučen tehdy, jestliže byl projednávanou trestnou činností sám nějak dotčen, např. má postavení poškozeného, jestliže byl svědkem trestného činu apod. Pro poměr k osobám uvedeným v §30 odst. 1 tr. ř. bude soudce vyloučen tehdy, jestliže je k některé z těchto osob v blízkém příbuzenském vztahu, má k ní blízký přátelský vztah nebo k ní naopak chová silné osobní nepřátelství. Po tomto obecném vymezení státní zástupce uvedl, že dovolání obviněného neobsahuje jedinou konkrétní námitku, ze které by vyplývalo, že předsedkyně senátu Krajského soudu v Brně byla předmětnými úvěrovými podvody nějak osobně dotčena nebo že by měla k obviněnému nebo některé jiné osobě v §30 odst. 1 tr. ř. uvedené nějaký konkrétní osobní vztah. Podjatost soudce nelze v žádném případě dovozovat ze způsobu, jakým řídí průběh hlavního líčení, ze způsobu jakým hodnotí důkazy apod. Stejně tak je naprosto vyloučeno, aby se důvodem vyloučení předsedkyně senátu staly spekulace nebo spíše fabulace obviněného o jakémsi spojení této soudkyně s tzv. „T. gangem“, která vycházejí z nepřesných, resp. neúplných informací sdělovacích prostředků. K tomu poznamenal, že důvodem zrušení rozsudku nalézacího soudu ohledně spoluobviněného Ing. P. K. v této věci byla především nepřezkoumatelnost skutkových zjištění jeho se týkajících, nikoli tvrzení tohoto obviněného o korupci, jak by snad mělo vyplývat z jednoho dovolatelem předložených novinových článků. Uzavřel proto, že dovolací námitky uplatněné dovolatelem v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., pokud je vůbec lze podřadit pod deklarovaný dovolací důvod, jsou zjevně nedůvodné. V dalším se státní zástupce zabýval druhým tímto dovolatelem uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Zdůraznil přitom, že tento důvod dovolání slouží k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud spočívají v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Poté konstatoval, že dovolání přes svůj značný rozsah téměř neobsahuje námitky, kterými by dovolatel vytýkal nesoulad skutkových zjištění vylíčených v tzv. skutkových větách a v odůvodnění soudních rozhodnutí a zákonných znaků pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku ke zločinu úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 6 písm. a) tr. zákoníku, popř. nesprávnosti jiného hmotněprávního posouzení. Dovolatel pouze vytýkal neúplnost provedeného dokazování a zejména nesprávné hodnocení důkazů soudy a sám důkazy ze svého hlediska hodnotil. Na základě této polemiky pak odmítl prakticky všechna skutková zjištění v tzv. skutkových větách uvedená a prosazoval závěr, že stíhaných skutků, pokud se vůbec staly, se nedopustil. Posouzení otázky, zda se spáchání skutku účastnila určitá osoba, je však závěrem skutkovým, nikoli otázkou hmotněprávního posouzení. Obdobně připomenul, že dovolatelem uváděné právo na spravedlivý proces má rovněž charakter procesní, nikoli hmotněprávní. Podle státního zástupce si dovolatel nesprávně vyložil pojem „nesprávného právního posouzení skutku“. O takové nesprávné právní posouzení se jedná nikoli v případě dovolatelem tvrzené nesprávnosti skutkových zjištění, ale pouze v případě, že obviněný byl uznán vinným některým trestným činem uvedeným ve zvláštní části trestního zákoníku, ačkoli skutek v podobě zjištěné soudy vykazoval znaky jiného trestného činu nebo dokonce nevykazoval znaky žádného trestného činu. Z námitek dovolatele nevyplývá ani existence tzv. extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními učiněnými soudy; dovolatel se domáhal v podstatě pouze toho, aby provedené důkazy byly hodnoceny jiným, jeho představám odpovídajícím způsobem, přičemž prakticky všechny „nehodící se“ svědecké výpovědi označil za spekulativní, účelové a nepodložené. Ryze procesního, nikoli hmotněprávního charakteru jsou též námitky dovolatele týkající se porušení ustanovení §128 tr. ř. při vyhlašování rozsudku nalézacího soudu. Takovouto námitku nelze v žádném případě uplatnit v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Státní zástupce dokonce považoval za problematické, zda vadu týkající se neúplnosti ústního vyhlášení rozhodnutí, nikoli jeho písemného vyhotovení, by bylo možno uplatnit v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř.; o tento dovolací důvod však dovolatel dovolání vůbec neopřel. Státní zástupce dále prezentoval, že určitý náznak námitky hmotněprávního charakteru lze spatřovat v té části dovolatelovy argumentace, podle které i v případě, že se skutečně vědomě podílel na uvádění nepravdivých údajů bankám, měl být uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu toliko v základní skutkové podstatě podle §211 odst. 1 tr. zákoníku vzhledem k nedostatku úmyslu způsobit škodu. I tuto námitku ovšem dovolatel opřel o skutkové tvrzení o absenci důkazů o existenci takového úmyslu. Proto státní zástupce pouze konstatoval, že s ohledem na konstrukci ustanovení §211 tr. zákoníku, kde způsobení škody je znakem kvalifikovaných skutkových podstat, postačuje ke způsobení škody jak u hlavního pachatele, tak u účastníka (§24 odst. 2 tr. zákoníku) ve smyslu §17 písm. a) tr. zákoníku zavinění z nedbalosti. Minimálně nedbalostní zavinění, a to ve formě vědomé nedbalosti, by přitom na straně tohoto dovolatele bylo ve vztahu ke vzniku škody nutno dovodit i v případě, kdy by nebylo přihlíženo k té části skutkových zjištění výslovně uvedených ve skutkové větě, podle které dovolatel věděl o tom, že úvěry nebo jejich části vráceny nebudou. V situaci, kdy společnost První seriozní, a. s., získávala úvěry na základě nepravdivých údajů a ve skutečnosti prakticky žádné obchody neprováděla, musel dovolatel vědět o možnosti vzniku škody peněžním ústavům a současně neexistovaly žádné přiměřené důvody, na jejichž podkladě by dovolatel mohl spoléhat, že k jejímu vzniku nedojde. Státní zástupce uzavřel své vyjádření konstatováním, že námitky dovolatele Ing. P. P. převážně neodpovídají deklarovaným dovolacím důvodům; pokud je vůbec lze alespoň z části pod deklarované dovolací důvody podřadit, jsou zjevně nedůvodné. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání tohoto obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože je zjevně neopodstatněné. K dovolání obviněného J. T. státní zástupce nejprve zopakoval, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud spočívají v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Dovolatel sice formálně namítl nesprávné hmotněprávní posouzení věci, nevznesl však jedinou námitku, která by se týkala nesouladu skutkových zjištění vylíčených v tzv. skutkové větě a v odůvodnění soudních rozhodnutí a zákonných znaků pomoci k trestnému činu úvěrového podvodu podle §24 odst. 1 k §211 odst. 1, 6 písm. a) tr. zákoníku. Obviněný pouze polemizoval se správností skutkových zjištění učiněných soudy, a to jednak v obecné rovině, jednak ve vztahu k hodnocení některých jednotlivých svědeckých výpovědí. Takovéto námitky ovšem směřující výlučně do oblasti skutkových zjištění, proto deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jinému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají. Část odvolatelových námitek navíc směřuje proti kvalitě odůvodnění soudních rozhodnutí, což je nepřípustné již s ohledem na ustanovení §265a odst. 4 tr. ř. Rovněž námitky týkající se vadného postupu při vyhlašování rozsudku soudu prvního stupně směřují výlučně do procesní, nikoli hmotněprávní oblasti a deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jinému dovolacímu důvodu rovněž obsahově neodpovídají. V této souvislosti státní zástupce zdůraznil, že dovolání jako mimořádný a značně formalizovaný opravný prostředek není určeno k nápravě jakýchkoli procesních vad, ale toliko vad v některé části ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. výslovně uvedených. Obviněný J. T. své podání dále opřel o ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. s tvrzením, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Takovouto vadou je rozhodnutí soudu druhého stupně zatíženo v případě, kdy tento soud rozhodl o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku z některého z tzv. formálních důvodů bez meritorního přezkumu rozhodnutí soudu prvního stupně, ačkoli při správném postupu byl povinen takovýto přezkum provést (např. zamítl pro opožděnost odvolání, které bylo ve skutečnosti podáno včas). V předmětné trestní věci však nepřicházelo uplatnění této části dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. vůbec v úvahu, neboť odvolací soud zamítl odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné po meritorním přezkumu napadeného rozhodnutí. Státní zástupce své vyjádření uzavřel, že dovolací námitky obviněného J. T. formálně deklarovaným dovolacím důvodům ani částečně obsahově neodpovídají. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že všechna tři dovolání v této trestní věci jsou přípustná [ §265a odst. 2 písm. a) a h) tr. ř. ] , byla podána osobami oprávněnými [ §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. ] , v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňují i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud musel dále posoudit otázku, zda dovolateli uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami. Jak je zřejmé z předchozího textu, všichni tři dovolatelé uplatnili dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , jenž je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku. V opačném případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, sp. zn. III. ÚS 732/02, sp. zn. III. ÚS 282/03, sp. zn. II. ÚS 651/02, a další). V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.). Po tomto obecném vymezení Nejvyšší soud ve vztahu k obviněnému Z. Ř. konstatuje, že první dovolatelovou námitkou podřaditelnou pod tento dovolací důvod je námitka, podle které skutečnost, že byl jediným akcionářem společnosti První seriozní, a. s., o ničem z hlediska trestního nevypovídá a nesvědčí o jeho trestní odpovědnosti jediného akcionáře. Takovou námitkou se dovolatel především snažil předestřít obraz své osoby jako pouhého držitele akcií společnosti První seriozní, a. s., který byl zcela distancovaný a odtržený od této společnosti, a třebaže byl jejím jediným akcionářem, neměl vědomost o tom, co všechno se v ní děje. Takto presentovaný obraz dovolatele o své osobě však Nejvyšší soud – stejně jako oba soudy nižších instancí – neshledal nepravdivým a odpovídající skutečnosti, a proto takové námitce nemohl přisvědčit. Již z popisu skutku v rozsudku nalézacího soudu, ale i z jeho odůvodnění se jasně podává aktivita tohoto obviněného, který se podílel na vytvoření zdání, že jmenovaná společnost je řádně fungující obchodní společností, vstoupil (dokonce opakovaně) do kontaktu s pracovníky České spořitelny, a. s., účastnil se osobních jednání s pracovníky tohoto peněžního ústavu, společně s obviněným L. B. požádal o poskytnutí úvěru, atd. Popis jeho jednání uvedený ve skutkové větě rozsudku zcela jasně ukazuje, že nebyl jen pouhým držitelem akcií, jak se snaží předstírat, nýbrž osobou aktivně vystupující v popisovaném skutkovém ději. Dovolatel Z. Ř. se pokouší zamlčet, že od 20. 1. 2005 do 15. 3. 2005 byl předsedou představenstva První seriozní, a. s., přičemž z obchodního rejstříku byl vymazán z této pozice teprve dne 15. 7. 2005. Ode dne 15. 3. 2005 se stal předsedou představenstva L. B., a to s datem zápisu do obchodního rejstříku 15. 7. 2005. Nebylo jistě náhodou, že dovolatel právě dne 15. 3. 2005 pozbyl post předsedy představenstva První seriozní, a. s. (tj. ve společnosti, v níž byl jediným akcionářem a dosud předsedou představenstva), že téhož dne 15. 3. 2005 se stal předsedou představenstva této společnosti obviněný L. B., o čemž musel jako jediný akcionář rozhodnout právě dovolatel rozhodnutím jediného akcionáře při výkonu působnosti valné hromady, a že již dne 4. 7. 2005 dovolatel [společně s L. B. jako čerstvým předsedou představenstva, který ještě ani nebyl zapsán do obchodního rejstříku ( k jeho zápisu došlo až k datu 15. 7. 2005, takže dne 4. 7. 2005 byl v obchodním rejstříku jako předseda představenstva stále ještě zapsán Z. Ř.) , žádal o bankovní úvěr v České spořitelně, a. s., pobočka Brno. Pokud dovolatel poukázal na stranu 32 rozsudku odvolacího soudu a vyslovil nesouhlas s argumentací tam uvedenou (uvádí se tam mimo jiné, že obviněný „L. B. vystupoval jako předseda představenstva První seriozní, a. s., a musel vědět o skutečném pozadí a cílech jednání s peněžními ústavy, a to v plné míře platí i o Z. Ř.“ ), pak i Nejvyššímu soudu se taková argumentace jeví případnou a odpovídající skutkovému stavu posuzované věci. Přiléhavá je též připomínka státního zástupce v jeho vyjádření, že dovolatel nebyl uznán pachatelstvím, nýbrž účastenstvím ve formě pomoci ke zločinu úvěrového podvodu podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k §211 odst. 1, 6 písm. a) tr. zákoníku, přičemž účastníkem na trestném činu s tzv. speciálním subjektem může být i osoba, která nemá vlastnosti vyžadované pro pachatele takového trestného činu (srov. §114 odst. 3 tr. zákoníku). Účastníkem na trestném činu úvěrového podvodu tak může být kdokoli, dokonce i osoba, která nemá žádný formální vztah ani k věřiteli, ani k dlužníkovi – právnické osobě, takže jím mohl být i dovolatel jako akcionář dlužníka První seriozní, a. s. V daném kontextu Nejvyšší soud konstatuje, že není důvodu zpochybňovat názor odvolacího soudu vyjádřený v odůvodnění jeho rozhodnutí, že ačkoliv obviněný Z. Ř. popíral své úmyslné zavinění, je z objektivních projevů jeho vůle navenek zcela zjevné, že musel být do podstaty trestné činnosti zasvěcen a muselo mu být známo, k jakým následkům jejich trestná činnost povede. V popisu skutku je v odpovídající míře vyjádřen skutkový děj korespondující definici trestného činu, jímž byl uznán vinným. Jako druhou relevantní námitku, kterou však lze pod deklarovaný dovolací důvod podřadit jen s jistou dávkou tolerance, dovolatel Z. Ř. uplatnil tvrzení, že u něho absentuje subjektivní stránka trestného činu jako jediného akcionáře, přičemž rozsudky soudů nižších stupňů se touto otázkou nijak nezabývaly. Dovolatel se totiž při formulaci této námitky uchýlil ke skutkovým tvrzením, podle nichž nebyly provedeny žádné důkazy o skutečnostech týkajících se subjektivní stránky trestného činu, učinil vlastní hodnocení provedených důkazů a na některých místech svého podání polemizoval se způsobem hodnocení důkazů ze strany rozhodujících soudů a potažmo s kvalitou odůvodnění jejich rozhodnutí. Nejvyšší soud na tomto místě znovu připomíná, že není „druhou odvolací instancí“ a že je povinen vycházet ze skutkových okolností popsaných ve skutkových větách rozhodnutí obou soudů nižších stupňů. Aniž by znovu citoval jednotlivé pasáže skutkových vět, na něž z hlediska ekonomie textu odkazuje, konstatuje, že zjištění soudů o aktivitách obviněného Z. Ř. (srov.: „… se podílel na vytvoření zdání fungující společnosti, vstoupil do kontaktu s pracovníky České spořitelny, a. s., účastnil se osobních jednání s pracovníky banky, požádal společně s obviněným L. B. o poskytnutí úvěru“ ) nevyvolává o naplnění subjektivní stránky trestného činu ze strany tohoto dovolatele žádné pochybnosti. V návaznosti na výše uvedené Nejvyšší soud dále konstatuje, že pokud dovolatel poukázal na svědecké výpovědi a tvrdil skutečnosti odlišné od skutkových zjištění učiněných soudy v předchozím řízení, a pokud dále tvrdil, že v řízení nebylo prokázáno, že by naplnil objektivní stránku trestného činu, z něhož byl uznán vinným, tak takovou argumentací primárně napadal správnost učiněných skutkových zjištění a teprve v důsledku toho (tedy až sekundárně) se domáhal jejich změny ve svůj prospěch. Takovou argumentaci ovšem pod uplatněný dovolací důvod (ale ani pod žádný jiný) podřadit nelze. Ve vztahu k subjektivní stránce použité právní kvalifikace jednání dovolatele Nejvyšší soud (pro úplnost a ve shodě s vyjádřením státního zástupce) dodává, že vzhledem ke konstrukci skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu podle §211 tr. zákoníku se úmyslné zavinění pachatele nebo účastníka vyžaduje pouze k uvedení nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů ve smyslu základní skutkové podstaty §211 odst. 1 tr. zákoníku; ke škodě jako ke znaku některých kvalifikovaných skutkových podstat postačuje (s ohledem na ustanovení §17 odst. 1 tr. zákoníku) zavinění z nedbalosti. Ze skutkových zjištění obou soudů nižších stupňů (srov. shora) však vyplývá existence úmyslného zavinění dovolatele ve formě přímého úmyslu jak ke znakům základní, tak ke znakům kvalifikované skutkové podstaty. Existenci úmyslného zavinění na straně tohoto dovolatele lze dovodit i ze samotného charakteru jeho jednání, kdy poskytoval velmi detailní informace o ve skutečnosti neexistujících ekonomických aktivitách První seriozní, a. s., např. údaje o konkrétních pohledávkách vůči konkrétním údajným dlužníkům společnosti. V návaznosti na tvrzení obviněného, že skutkové věty rozsudku popisující jeho trestnou činnost nepopisují objektivní stránku trestného činu, jehož se měl dopustit, Nejvyšší soud konstatuje, že dovolatel neuvedl konkrétně, který znak trestného činu úvěrového podvodu podle §211 tr. zákoníku, příp. pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku měl na mysli, takže jeho tvrzení zůstalo v rovině obecné proklamace, jíž nebylo možno přiznat relevanci. Konečně pokud dovolatel Z. Ř. vyslovil názor, že uplatněný dovolací důvod je naplněn i při existenci evidentních rozporů skutkového stavu s důkazy provedenými v řízení, je možné takové argumentaci v obecné rovině přisvědčit. Podle stávající judikatury totiž zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit, ale jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V posuzovaném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé. Pokud by výhrady tohoto dovolatele měly být považovány za zpochybnění správnosti a přesvědčivosti odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, pak Nejvyšší soud připomíná, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (srov. §265a odst. 4 tr. ř.). Jako druhým v pořadí se Nejvyšší soud zabýval podáním dovolatele Ing. P. P. , jenž uplatnil – jak již bylo uvedeno – dva dovolací důvody, a to podle §265b odst. 1 písm. b) a g) tr. ř. Dovolání tohoto obviněného sice představuje textově rozsáhlé podání (i s celou řadou příloh), avšak i přes obsáhlost textu v něm lze nalézt z hlediska dovolacího řízení a v něm uplatnitelných výhrad pouze několik relevantních námitek. K prvnímu z uplatněných důvodů podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud uvádí, že tento důvod dovolání je dán tehdy, jestliže ve věci rozhodl vyloučený orgán; tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Naplnění tohoto dovolacího důvodu obviněný spatřoval v tom, že řízení před nalézacím soudem vedla a posléze meritorně rozhodovala osoba, která měla být z jednání vyloučena pro svůj vztah s osobami zapojenými do činnosti vyděračského policejního gangu. Takové tvrzení dokládal několika články z novin a internetu, z nichž se podávají informace o kauze tzv. „T. gangu“, a písemným prohlášení označeným jako svědecká výpověď, z něhož se podávalo, že měl být kontaktován neznámou osobou, která po něm požadovala finanční částku za to, že nebude zahrnut do vyšetřování. Ačkoliv obviněný ve svém podání na několika místech vyslovil své přesvědčení, že u soudu prvého stupně rozhodoval vyloučený orgán, je z jeho podání jasné pouze to, že tímto orgánem měl na mysli předsedkyni senátu JUDr. Danu Kancírovou. Tím však jasnost jeho námitky končí. V dalším pouze naznačoval nijak neupřesněný vztah předsedkyně senátu s osobami zapojenými do činnosti vyděračského gangu, aniž by řádně dostál povinnosti tvrzení a vyjasnil, v čem konkrétně spatřuje důvod pro vyloučení uvedené předsedkyně senátu. Podané dovolání tak obsahuje pouze náznaky, z nichž si snad měl teprve dovolací soud dotvářet jeho obsah, neobsahuje však jasnou formulaci toho, v čem spatřuje podjatost jmenované předsedkyně senátu. Úlohou ani povinností Nejvyššího soudu ovšem není domýšlet náznaky dovolatele, dotvářet jeho argumentaci a spekulovat o tom, co a jak chtěl vyjádřit (v posuzované věci s odkazem na výňatky z novin a internetu a na jeho písemné prohlášení). Z hlediska zákonné úpravy lze připomenout, že podle §30 odst. 1 věty první tr. ř. je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen mj. soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Pro poměr k projednávané věci bude soudce z vykonávání úkonů vyloučen tehdy, jestliže byl projednávanou trestnou činností sám nějak dotčen, např. má postavení poškozeného, jestliže byl svědkem trestného činu apod. Pro poměr k osobám uvedeným v §30 odst. 1 tr. ř. tak tomu bude tehdy, jestliže soudce je k některé z těchto osob v blízkém příbuzenském vztahu, má k ní blízký přátelský vztah nebo k ní naopak chová silné osobní nepřátelství. Z tohoto pohledu dovolatelovo podání neobsahovalo jedinou konkrétní námitku, z níž by vyplývalo, že jmenovaná předsedkyně senátu byla předmětnými úvěrovými podvody nějak osobně dotčena nebo že by měla k dovolateli nebo některé jiné osobě uvedené v §30 odst. 1 tr. ř. nějaký konkrétní osobní vztah. Současně přitom platí, že na podjatost soudce nelze usuzovat pouze ze způsobu, jakým řídí hlavní líčení, vede dokazování, hodnotí provedené důkazy apod. Obdobně je vyloučeno, aby důvodem pro vyloučení předsedkyně senátu mohly být pouhé dovolatelovy spekulace o jejím údajném a ničím nepodloženém tvrzení o spojení s tzv. „T. gangem“ vycházející toliko z nepřesných, resp. virtuálních informací některých sdělovacích prostředků. Pokud dovolatel dával uvedenou spekulaci (v návaznosti na jeden z předložených novinových článků) do souvislosti se zrušením rozsudku nalézacího soudu v této věci ohledně spoluobviněného Ing. P. K., pak je třeba zdůraznit, že důvodem pro takový postup odvolacího soudu byla především nepřezkoumatelnost skutkových zjištění tohoto obviněného se týkajících, nikoli jeho tvrzení o údajné korupci. Nejvyšší soud považuje na tomto místě za vhodné připomenout i judikatorní usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 1. 2008, sp. zn. II. ÚS 3164/07, publikované ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 2/2008 v sešitu 48/2008, v němž tento soud mj. vyslovil, že „… v podmínkách informační společnosti, v níž dochází k inflaci různých informací a vlastně k devalvaci obsahové hodnoty takových informací, kdy rychlost poskytnutí informace má větší hodnotu než její obsahová přesnost a kdy média vytvářejí často virtuální svět sám o sobě, nelze akceptovat, aby vyloučení zákonného soudce z rozhodování bylo závislé výlučně na informacích šířených médii. Pokud se tedy prokáže, že zveřejněné informace jsou lživé či zavádějící a že neodpovídají obsahu skutečného vyjádření soudce, není důvodu pochybovat o nepodjatosti soudce.“ Protože takový závěr přiléhavě dopadá i na předmětnou dovolatelovu námitku, Nejvyšší soud uzavřel, že uvedené dovolatelovy námitky, pokud je vůbec lze podřadit pod deklarovaný dovolací důvod, jsou zjevně nedůvodné. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , který obviněný Ing. P. P. uplatnil jako druhý, nutno nejprve uvést, že dovolání (přestože bylo poměrně rozsáhlé) neobsahovalo téměř žádné námitky, kterými by dovolatel vytýkal nesoulad skutkových zjištění vylíčených v tzv. skutkových větách a v odůvodnění soudních rozhodnutí a zákonných znaků pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku ke zločinu úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 6 písm. a) tr. zákoníku, popř. nesprávnosti jiného hmotněprávního posouzení. Dovolatel ve svém podání pouze vytýkal neúplnost provedeného dokazování a zejména nesprávné hodnocení důkazů ze strany obou soudů nižších instancí a sám důkazy ze svého pohledu hodnotil. Na základě toho pak odmítl takřka všechna skutková zjištění soudů popsaná v tzv. skutkových větách rozhodnutí a domáhal se závěru, že se stíhaných skutků nedopustil. Už z takové argumentace je zřejmé, že dovolatel si zcela chybně vyložil zákonný pojem „nesprávného právního posouzení skutku“ (k tomu srov. obecné vývody již shora uvedené). Z dovolatelových námitek přitom nevyplývá ani tvrzení o existenci tzv. extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními učiněnými soudy, neboť dovolatel se domáhal v podstatě jen toho, aby provedené důkazy byly hodnoceny jiným způsobem, který by konvenoval jeho představám. Vysloveně procesního, tedy nikoli hmotněprávního charakteru je též námitka dovolatele týkající se údajného porušení ustanovení §128 a §129 tr. ř. soudem prvního stupně při vyhlašování rozsudku. Taková námitka rozhodně není podřaditelná pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a je vůbec otázkou, zda vada týkající se neúplnosti ústního vyhlášení rozsudku by byla podřaditelná pod jiný dovolací důvod [např. podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř.], který však tento obviněný neuplatnil. Jistý náznak výhrady hmotněprávního charakteru tak bylo možno spatřovat jen v té části dovolatelovy argumentace, podle níž (i v případě, že se skutečně vědomě podílel na uvádění nepravdivých údajů bankám) měl být uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu pouze v základní skutkové podstatě podle §211 odst. 1 tr. zákoníku vzhledem k nedostatku úmyslu způsobit škodu (ovšem i tuto námitku podmiňoval zjištěním o neexistenci takového jeho úmyslu). Nejvyšší soud také v tomto případě přisvědčil správnosti argumentace státního zástupce, že s ohledem na konstrukci ustanovení §211 tr. zákoníku, podle něhož je způsobení škody znakem kvalifikovaných skutkových podstat, postačuje ke způsobení škody u hlavního pachatele i u účastníka zavinění z nedbalosti ve smyslu §17 písm. a) tr. zákoníku. Přitom nedbalostní zavinění obviněného (ve formě vědomé nedbalosti) by bylo ve vztahu ke vzniku škody nutno dovodit i v případě, kdy by se nepřihlíželo k těm skutkovým zjištěním popsaným ve skutkové větě rozsudku, podle nichž obviněný věděl, že úvěry nebo jejich části vráceny nebudou. Za situace, kdy společnost První seriozní, a. s., požadovala a následně získávala úvěry na základě nepravdivých údajů, ačkoliv ve skutečnosti prakticky žádné obchody neprováděla, musel vědět, že peněžním ústavům škoda vznikne, a současně neexistovaly žádné přiměřené důvody, na jejichž podkladě by mohl důvodně spoléhat na to, že ke vzniku škody nedojde. Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolatelovy námitky, jimž lze přiznat alespoň jistou relevanci, shledal zjevně neopodstatněnými ve smyslu podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Jako třetím v pořadí se Nejvyšší soud zabýval dovoláním obviněného J. T. , který uplatnil – jak již bylo uvedeno – dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř. Z logiky věci je třeba zmínit nejprve dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. , který dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (první alternativa) nebo přestože byl v řízení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (druhá alternativa) . Jestliže v posuzované věci soud druhého stupně rozhodl tak, že odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl, tj. rozhodl po věcném přezkoumání, je zjevné, že tento dovolací důvod reálně přicházel v úvahu pouze v jeho druhé variantě, tj. ve spojení s některým z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Dovolatel však tento dovolací důvod uplatnil v jeho první variantě, když ve svém podání tvrdil, že nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Už z toho je evidentní, že tento důvod dovolání neuplatnil relevantně, neboť jmenovaný dovolací důvod v jeho první variantě se týká pouze případů, v nichž bylo odvolání zamítnuto z procesních důvodů, kdy společným rysem uvedených případů je to, že odvolací soud zamítl nebo odmítl odvolání bez meritorního přezkoumání rozsudku podle §254 tr. ř., a pokud takto rozhodl nesprávně, odňal obviněnému přístup ke druhé instanci. Co se týče druhého obviněným J. T. uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , v obecné rovině platí to, co k němu bylo uvedeno již výše. Ke konkrétně uplatněné dovolatelově argumentaci je pak třeba dodat, že všechny jeho námitky se s tímto dovolacím důvodem míjely, resp. nebyly uplatněny relevantně. Také tento dovolatel namítl, že písemné vyhotovení rozsudku soudu prvého stupně není v souladu s obsahem rozsudku, jak byl soudem vyhlášen, čímž byla porušena ustanovení §128 a §129 tr. ř. Nejvyšší soud proto jen opakuje (jako výše v případě totožné námitky dovolatele Ing. P. P.), že tato námitka není povahy hmotněprávní, nýbrž povahy procesní, a proto ji pod uplatněný dovolací důvod nelze podřadit. Ostatními námitkami obviněný J. T. sice formálně namítl nesprávné hmotněprávní posouzení věci, současně však nevznesl jedinou námitku, která by se týkala nesouladu skutkových zjištění popsaných v tzv. skutkové větě a v odůvodnění rozhodnutí a zákonných znaků pomoci k trestnému činu úvěrového podvodu podle §24 odst. 1 k §211 odst. 1, 6 písm. a) tr. zákoníku (v podstatě jen polemizoval se správností soudy učiněných skutkových zjištění jak v obecné rovině, tak ke způsobu hodnocení některých jednotlivých svědeckých výpovědí). Takovéto námitky ovšem deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jinému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají. Proto lze shrnout, že dovolatelovy námitky měly povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotněprávních, aniž by dovolatel uplatnil takovou námitku, kterou by bylo možno považovat z hlediska uplatněného dovolacího důvodu za relevantní. A protože námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu takové dovolání přezkoumat (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.). Pro úplnost pouze v krátkosti a s odkazem na již výše uvedené pasáže týkající se úvah o tzv. extrémním nesouladu mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu Nejvyšší soud konstatuje, že ani v případě dovolatele J. T. jeho existenci neshledal. A pokud by uvedené dovolatelovy výhrady měly být považovány za zpochybnění správnosti a přesvědčivosti odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, pak Nejvyšší soud znovu připomíná, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (srov. již výše citovaný §265a odst. 4 tr. ř.). Nejvyšší soud neopomněl ani návrh dovolatele J. T., aby předseda senátu Nejvyššího soudu před rozhodnutím o dovolání rozhodl o přerušení výkonu trestu odnětí svobody. V reflexi tohoto návrhu však konstatuje, že předseda senátu dovolacího soudu důvody pro postup podle ustanovení §265 o odst. 1 tr. ř. – i s ohledem na způsob rozhodnutí o jeho dovolání – neshledal. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného Z. Ř. a dovolání obviněného Ing. P. P. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť je považoval za zjevně neopodstatněná. Dovolání obviněného J. T. Nejvyšší soud odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv tohoto dovolatele, a tudíž není ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 180/03 a sp. zn. I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil určité výhrady k extenzivnímu výkladu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu. Všechny uvedené výroky Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.). V Brně dne 13. srpna 2014 Předseda senátu: JUDr. Jan B l á h a