ECLI:CZ:NS:2014:8.TZ.29.2014.1
sp. zn. 8 Tz 29/2014-27
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 17. září 2014 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Bláhy a soudkyň JUDr. Věry Kůrkové a JUDr. Milady Šámalové stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněného P. B. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 3. 2013, sp. zn. 5 To 514/2012, jako soudu odvolacího ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 1 T 102/2012, a rozhodl takto:
Podle §268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje , že pravomocným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 13. 3. 2013, sp. zn. 5 To 514/2012, byl porušen zákon v ustanoveních §254 odst. 1 tr. ř. a §256 tr. ř. v neprospěch obviněného P. B.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. se napadené usnesení zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §271 odst. 1 tr. ř. se znovu rozhoduje tak, že odvolání obviněného P. B. proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 3. 9. 2012, sp. zn. 1 T 102/2012, se podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítá , neboť bylo podáno opožděně.
Odůvodnění:
Obviněný P. B. (dále převážně jen „obviněný“) byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 3. 9. 2012, sp. zn. 1 T 102/2012, uznán vinným přečiny krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a poškození cizích práv podle §181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ukončeným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se dopustil tím, že
„dne 8. 7. 2012 kolem 21:00 hod. v P., ul. P., v OD T. v úmyslu je odcizit vzal 40 balení žvýkaček zn. Orbit v hodnotě 556 Kč, bez zaplacení prošel prostorem pokladen, kde byl zadržen pracovníky ostrahy, čímž způsobil společnosti TESCO Stores ČR, a. s., škodu ve výši 556 Kč, kdy zboží bylo nepoškozené a tudíž bylo vráceno do prodeje; následně se přivolaným strážníkům Městské policie hl. m. Prahy vydával za V.M., v tomto jednání pokračoval i dále na služebné Místního oddělení Policie ČR Strašnice, čímž V. M. vystavil možnému správnímu či trestnímu postihu, a tohoto jednání se dopustil, ačkoliv rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 2. 5. 2012, sp. zn. 4 T 8/2012, který nabyl právní moci dne 2. 5. 2012, byl odsouzen pro trestný čin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu zákazu pobytu na území hl. m. Prahy v trvání pěti let“.
Za to mu byl uložen podle §43 odst. 1 a §205 odst. 2 tr. zákoníku úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání devíti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Z obsahu trestního spisu je zřejmé, že obviněný si po vyhlášení rozsudku ponechal lhůtu k podání odvolání a totéž učinil i intervenující státní zástupce. Zatímco písemné vyhotovení rozsudku bylo v opise doručeno Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 10 již dne 17. 9. 2012, u obviněného k tomu došlo teprve dne 4. 10. 2012, kdy si je osobně převzal do vlastních rukou u Obvodního soudu pro Prahu 10 (srov. doručenku založenou u č. l. 42 spisu a záznam na č. l. 48 tamtéž).
Státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10 proti citovanému rozsudku odvolání nepodal. Obviněný však proti němu podal odvolání, které adresoval Obvodnímu soudu pro Prahu 10 a předal k poštovní přepravě dne 15. 10. 2012 (soudu bylo doručeno dne 16. 10. 2012 – srov. č. l. 49 spisu). Jelikož odvolání nebylo nikterak odůvodněno, soud obviněného písemně vyzval k jeho doplnění s poučením, že pokud tak ve stanovené lhůtě neučiní, bude mu za tímto účelem ustanoven obhájce. Obviněný však na výzvu soudu nereagoval a podané odvolání nedoplnil, a proto mu byla jako obhájkyně ustanovena advokátka Mgr. Šárka Podlenová. Ta dne 5. 12. 2012 doručila soudu odůvodnění odvolání, které směřovalo výlučně proti výroku o uloženém trestu.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 13. 3. 2013, sp. zn. 5 To 514/2012, ve veřejném zasedání odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala ministryně spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněného stížnost pro porušení zákona. Učinila tak s tvrzením, že soud druhého stupně porušil zákon v neprospěch obviněného v ustanoveních §254 odst. 1 a §256 tr. ř., resp. také v ustanovení §253 odst. 1 tr. ř. Po citaci těchto zákonných ustanovení ministryně spravedlnosti zopakovala, že obviněnému bylo písemné vyhotovení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 3. 9. 2012, sp. zn. l T 102/2012, doručeno do vlastních rukou ve čtvrtek dne 4. 10. 2012, takže (osmidenní) lhůta pro podání odvolání mu začala běžet v pátek dne 5. 10. 2012 a jejím posledním dnem byl pátek dne 12. 10. 2012.
Z těchto časových údajů ministryně spravedlnosti učinila závěr, že pokud obviněný podal písemné vyhotovení odvolání k poštovní přepravě teprve v pondělí dne 15. 10. 2012, je zjevné, že tak učinil opožděně a že citovaný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 nabyl právní moci již dne 13. 10. 2012. V té souvislosti zdůraznila, že obviněný v době vyhlášení rozsudku obhájce neměl (sám si jej nezvolil a žádný z důvodů nutné obhajoby dán nebyl). Poučení o opravném prostředku v písemném vyhotovení rozsudku přitom plně odpovídalo dikci zákona.
Za této situace ministryně spravedlnosti konstatovala, že Městský soud v Praze měl odvolání obviněného zamítnout podle §253 odst. 1 tr. ř. jako opožděně podané, aniž by se jím věcně zabýval. Pokud tak neučinil a svým usnesením ze dne 13. 3. 2013, sp. zn. 5 To 514/2012, ve veřejném zasedání odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné, porušil v neprospěch obviněného zákon, neboť v době jeho rozhodování byl rozsudek soudu prvního stupně již celých pět měsíců pravomocný. Důsledkem této vady je, že se tak na obviněného nevztahuje agraciační ustanovení čl. I odst. 1 rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 1. 1. 2013 (obviněnému byl přede dnem jejího vyhlášení pravomocně uložen trest odnětí svobody ve výměře nepřevyšující jeden rok, který ke dni 1. 1. 2013 dosud nebyl vykonán).
Z těchto důvodů ministryně spravedlnosti v závěru svého podání navrhla, aby Nejvyšší soud
1. podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 13. 3. 2013, sp. zn. 5 To 514/2012, byl porušen zákon v ustanoveních §254 odst. 1 tr. ř. a §256 tr. ř., a to v neprospěch obviněného;
2. podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení Městského soudu v Praze zrušil a aby zrušil i veškerá další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu;
3. a dále postupoval podle §271 odst. 1 tr. ř. a sám rozhodl o odvolání obviněného podle §253 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon byl porušen.
Podle §266 odst. 1 věty první tr. ř. platí, že proti pravomocnému rozhodnutí soudu nebo státního zástupce, jímž byl porušen zákon nebo které bylo učiněno na podkladě vadného postupu řízení, může ministr spravedlnosti podat u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona.
Jak již správně připomněla ministryně spravedlnosti v odůvodnění stížnosti pro porušení zákona, podle §253 odst. 1 tr. ř. platí, že odvolací soud zamítne odvolání, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět.
Ustanovení §254 odst. 1 tr. ř. se uplatní pouze v případě, že odvolací soud nezamítne nebo neodmítne odvolání podle §253 tr. ř. Jen tehdy přezkoumá zákonnost a odůvodněnost těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání. Podle §256 tr. ř. pak odvolací soud odvolání zamítne, shledá-li (po provedeném přezkoumání), že není důvodné.
Citovaná ustanovení trestního řádu Městský soud v Praze skutečně nerespektoval. Z výše uvedených časových údajů je totiž mimo jakoukoliv pochybnost, že obviněnému byl opis písemného vyhotovení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 3. 9. 2012, sp. zn. l T 102/2012, doručen do vlastních rukou ve čtvrtek dne 4. 10. 2012. V jeho závěru byl správně poučen (srov. §248 odst. 1 tr. ř.), že opravný prostředek proti němu (odvolání) může podat do osmi dnů od jeho doručení. Jelikož obviněný v době vyhlášení rozsudku ani při doručování jeho opisu obhájce neměl (sám si jej nezvolil a žádný z důvodů nutné obhajoby dán nebyl), začala mu uvedená lhůta pro podání odvolání běžet v pátek dne 5. 10. 2012 a jejím posledním dnem byl pátek dne 12. 10. 2012 [srov. §60 odst. 1, 3, 4 písm. a) tr. ř.]. Pokud ovšem obviněný podal písemné vyhotovení odvolání k poštovní přepravě teprve dne 15. 10. 2012 (v pondělí), je evidentní, že tak učinil opožděně. Odsuzující rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 tak nabyl právní moci již dne 13. 10. 2012 (v sobotu).
K tomu lze jen pro úplnost dodat, že na popsaný běh odvolací lhůty neměl žádný vliv procesní postup soudu prvního stupně po podaném odvolání, jenž nejprve obviněného písemně vyzval (jelikož své odvolání nikterak neodůvodnil) k jeho doplnění s výše již uvedeným poučením, a posléze mu k odůvodnění odvolání ustanovil obhájkyni Mgr. Šárku Podlenovou, která dne 5. 12. 2012 soudu doručila odůvodnění odvolání směřující výlučně proti výroku o uloženém trestu.
Všechny shora uvedené skutečnosti měl zjistit již Městský soud v Praze při studiu spisu, tedy ještě před nařízením veřejného zasedání k projednání odvolání obviněného, a v případě, že by je zjistil, musel by podané odvolání podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítnout jako opožděně podané, aniž by se jím věcně zabýval (tak mohl rozhodnout i v neveřejném zasedání – srov. §240 tr. ř.). Pokud tak neučinil, naopak k projednání odvolání nařídil veřejné zasedání a při něm (po věcném přezkoumání) citovaným usnesením ze dne 13. 3. 2013, sp. zn. 5 To 514/2012, odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné, porušil v neprospěch obviněného (ve shora citovaných ustanoveních) zákon. V době jeho rozhodování byl totiž odsuzující rozsudek soudu prvního stupně již pět měsíců pravomocný.
Byť by se na první pohled mohlo jevit, že uvedené pochybení odvolacího soudu není nikterak podstatné, jeho důsledek má pro obviněného zcela zásadní význam. Pro chybné vyznačení právní moci odsuzujícího rozsudku se totiž na obviněného nevztahovalo, a proto soudem prvního stupně ani nebylo aplikováno agraciační ustanovení čl. I odst. 1 rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 1. 1. 2013. Přitom z dosavadního textu je zjevné, že mu byl přede dnem jejího vyhlášení pravomocně uložen trest odnětí svobody ve výměře nepřevyšující jeden rok, který ke dni vyhlášení amnestie nebyl vykonán.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud nejprve podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 13. 3. 2013, sp. zn. 5 To 514/2012, byl porušen zákon v ustanoveních §254 odst. 1 tr. ř. a §256 tr. ř. v neprospěch obviněného P. B. Poté rozhodl, že podle §269 odst. 2 tr. ř. se napadené usnesení zrušuje a že se zrušují též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Po těchto zrušujících výrocích Nejvyšší soud v zájmu urychlení řízení využil možnosti, kterou mu dává zákon v ustanovení §271 odst. 1 tr. ř. a rozhodl podle něho tak, jak měl rozhodnout již soud druhého stupně, tedy že odvolání obviněného P. B. proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 3. 9. 2012, sp. zn. 1 T 102/2012, se podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítá, neboť bylo podáno opožděně.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. září 2014
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a