ECLI:CZ:NS:2014:8.TZ.37.2014.1
sp. zn. 8 Tz 37/2014-28
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 17. září 2014 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Kůrkové a soudců JUDr. Milady Šámalové a JUDr. Jana Bláhy stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněné R. K. , proti pravomocnému usnesení Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 12. 7. 2010, sp. zn. 1 T 214/2008, a rozhodl takto:
Podle §268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným usnesením Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 12. 7. 2010, sp. zn. 1 T 214/2008, byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6, §278 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněné R. K.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. se napadené usnesení zrušuje . Zrušují se také všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu Plzeň-sever přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 27. 8. 2008, sp. zn. 5 T 122/2008, byla obviněná R. K. (dále jen „obviněná“) uznána vinnou pokračujícím trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák. a pokračujícím trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. Za to byla podle 247 odst. 2, §35 odst. 1, §45 odst. 1, §45a odst. 1 tr. zák. odsouzena k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Podle §49 odst. 1 tr. zák. jí byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. jí byl uložen trest propadnutí věci. V dalším bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněné M. L., jako i o náhradě škody ve vztahu k oběma obviněným. Vůči obviněné označený trestní příkaz nabyl právní moci dne 8. 11. 2008. Trestná činnost byla spáchána dne 4. 8. 2008 a 5. 8. 2008.
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 7. 1. 2009, sp. zn. 1 T 214/2008, byla obviněná uznána vinnou pokračujícím trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák., zčásti dokonaným, zčásti ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., v jednočinném souběhu s pokračujícím trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák., jichž se dopustila ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Za uvedené trestné činy byla podle §238 odst. 2, §45 odst. 1, §45a odst. 1, §35 odst. 1 tr. zák. odsouzena k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. V dalším bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných R. Š. a M. L., jako i o náhradě škody ve vztahu ke všem spoluobviněným. Vůči obviněné nabyl označený rozsudek právní moci dne 11. 2. 2009. Trestná činnost byla spáchána v období od 6. 7. 2008 do 19. 8. 2008.
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 26. 5. 2009, sp. zn. 9 T 49/2009, byla obviněná uznána vinnou pokračujícím trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. v jednočinném souběhu s pokračujícím trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák., jichž se vyjma bodu 1) výroku o vině dopustila ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Za to byla podle §238 odst. 2, §35 odst. 2 tr. zák. odsouzena k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců, pro jehož výkon byla podle §39a odst. 2 písm. c) tr. ř. zařazena do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 tr. zák. jí byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. /ve stížnosti pro porušení zákona chybně uvedeno písm. c) tr. zák./ jí byl uložen trest propadnutí věci. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu z pravomocného trestního příkazu Okresního soudu Plzeň-město ze dne 27. 8. 2008, sp. zn. 5 T 122/2008, a výrok o trestu z pravomocného rozsudku Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 7. 1. 2009, sp. zn. 1 T 214/2008, jako i všechna další rozhodnutí na zrušené výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V dalším bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněné M. L., jako i o náhradě škody ve vztahu k oběma obviněným. Vůči obviněné nabyl citovaný rozsudek právní moci dne 20. 6. 2009. Trestná činnost byla spáchána v době od 7. 8. 2008 do 15. 8. 2008.
Na návrh státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Plzeň-sever ze dne 12. 2. 2010, který byl doručen Okresnímu soudu Plzeň-sever dne 15. 2. 2010, byla usnesením Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 12. 7. 2010, sp. zn. 1 T 214/2008, podle §278 odst. 1 tr. ř. povolena obnova trestního řízení ve věci R. K. odsouzené rozsudkem Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 7. 1. 2009, sp. zn. 1 T 214/2008, který nabyl právní moci dne 11. 2. 2009, a to ve výroku o trestu, a současně byl tento výrok o trestu u obviněné zrušen. Okresní soud Plzeň-sever, jenž vyhověl státní zástupkyni, která namítala, že v trestních věcech sp. zn. 5 T 122/2008 a 1 T 214/2008 byl obviněné uložen totožný druh trestu ve stejné výměře, konstatoval, že uložené tresty obecně prospěšných prací přesáhly nejvyšší možnou výměru trestu obecně prospěšných prací stanovenou za doby účinnosti trestního zákona, tj. výměru ve smyslu ustanovení §45a odst. 1 a §36 tr. zák.
Pro úplnost je vhodné uvést, že Okresní soud Plzeň-sever po povolení obnovy řízení rozsudkem ze dne 8. 4. 2013, sp. zn. 1 T 214/2008, ve věci rozhodl tak, že při nezměněném rozhodnutí o vině z rozsudku ze dne 7. 1. 2009, sp. zn. 1 T 214/2008, u obviněné podle §44 tr. zákoníku upustil od uložení souhrnného trestu k trestnímu příkazu Okresního soudu Plzeň-město ze dne 30. 12. 2008, sp. zn. 5 T 192/2008, který nabyl právní moci dne 12. 5. 2009. Stejně tak podle §44 odst. 1 tr. zákoníku upustil od uložení souhrnného trestu k trestnímu příkazu Okresního soudu Plzeň-město ze dne 27. 8. 2008, sp. zn. 5 T 122/2008, který nabyl právní moci dne 9. 10. 2008, i ohledně spoluobviněné M. L. K odvolání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Plzeň-sever však Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 19. 6. 2013, sp. zn. 50 To 217/2013, podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 8. 4. 2013, sp. zn. 1 T 214/2008, a podle §259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil okresnímu soudu.
Proti pravomocnému usnesení Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 12. 7. 2010, sp. zn. 1 T 214/2008, podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněné stížnost pro porušení zákona. Podle názoru ministryně spravedlnosti byl napadeným rozhodnutím v neprospěch obviněné porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř. a §278 odst. 1 tr. ř.
Ministryně spravedlnosti poznamenala, že okresní soud při rozhodování o návrhu státní zástupkyně na povolení obnovy řízení nebyl důsledný co do rozsahu provedeného dokazování. Namítla, že ačkoliv měl soud v době rozhodování k dispozici zásadní důkaz ve věci, a to rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 26. 5. 2009, sp. zn. 9 T 49/2009, kterým bylo výše naznačené pochybení při ukládání trestů napraveno, tento důkaz při veřejném zasedání neprovedl, přičemž ani neopatřil opis rejstříku trestů obviněné. Pokud by okresní soud v rámci tehdy prováděného dokazování postupoval zodpovědně, musel by zjistit, že rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 26. 5. 2009, sp. zn. 9 T 49/2009, byl postupem podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušen nejen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu Plzeň-město ze dne 27. 8. 2008, sp. zn. 5 T 122/2008, ale i výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 7. 1. 2009, sp. zn. 1 T 214/2008, a to včetně všech dalších obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Okresní soud Plzeň-sever tak v době, kdy vyhověl návrhu státní zástupkyně na povolení obnovy řízení, rozhodl o povolení obnovy řízení ohledně trestů, které v důsledku pravomocného rozhodnutí Okresního soudu Plzeň-město ze dne 26. 5. 2009, sp. zn. 9 T 49/2009, již neexistovaly.
Stěžovatelka proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 12. 7. 2010, sp. zn. 1 T 214/2008, byl v neprospěch obviněné porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř. a §278 odst. 1 tr. ř. Podle §269 odst. 2 tr. ř. aby napadené usnesení zrušil, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř, případně podle §271 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon byl v neprospěch obviněné porušen.
Podle §2 odst. 5 věty první tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.
Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Podle §278 odst. 1 tr. ř. obnova řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem nebo trestním příkazem, se povolí, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině nebo o přiznaném nároku poškozeného na náhradu škody, anebo vzhledem k nimž by původně uložený trest byl ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti trestného činu nebo k poměrům pachatele nebo uložený druh trestu by byl ve zřejmém rozporu s účelem trestu. Obnova řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem, jímž bylo rozhodnuto o podmíněném upuštění od potrestání s dohledem, se povolí, a to i dříve, než nastaly skutečnosti uvedené v §48 odst. 6 a 7 trestního zákoníku, také tehdy, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit rozhodnutí o trestu.
Lze přisvědčit stěžovatelce, že shora zmíněná ustanovení trestního řádu v posuzované trestní věci respektována nebyla. Okresní soud Plzeň-sever, který dne 12. 7. 2010 povolil obnovu řízení v trestní věci obviněné odsouzené rozsudkem Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 7. 1. 2009, sp. zn. 1 T 214/2008, jenž nabyl právní moci dne 11. 2. 2009, a to ve výroku o trestu, a současně tento výrok o trestu zrušil, učinil své usnesení na podkladě rozhodnutí, jejichž výroky o trestu v době rozhodování soudu o návrhu na povolení obnovy již neexistovaly, a zrušil výrok o trestu v době rozhodování neexistující. Uvedený výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 7. 1. 2009, sp. zn. 1 T 214/2008, byl spolu s výrokem o trestu z trestního příkazu Okresního soudu Plzeň-město ze dne 27. 8. 2008, sp. zn. 5 T 122/2008, zrušen rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 26. 5. 2009, sp. zn. 9 T 49/2009, a to postupem podle §35 odst. 2 tr. zák. Tímto rozsudkem, jenž napravil předchozí (a zjevně nezaviněné) pochybení Okresního soudu Plzeň-sever při ukládání trestu obecně prospěšných prací a jenž ve vztahu k obviněné nabyl právní moci dne 20. 6. 2009, resp. 25. 7. 2009, byla zrušena i další rozhodnutí na zrušené výroky o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Nutno shodně se stěžovatelkou konstatovat, že Okresní soud Plzeň-sever při rozhodování o návrhu státní zástupkyně na povolení obnovy řízení nebyl zcela důsledný. S ohledem na obsah trestního spisu je zřejmé, že rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 26. 5. 2009, sp. zn. 9 T 49/2009, měl soud k dispozici (srov. č. listu 285-294), a přesto tento rozsudek a ani případný opis rejstříku trestů jako důkaz při veřejném zasedání konaném dne 12. 7. 2010 neprovedl (srov. č. listu 407). Pokud by však soud postupoval v souladu s §2 odst. 5 a 6 tr. ř., zjistil by, že podmínky pro povolení obnovy řízení v posuzované trestní věci nemohou být objektivně splněny, a obnovu řízení podle §278 odst. 1 tr. ř. by nepovolil a výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 7. 1. 2009, sp. zn. 1 T 214/2008, by tudíž nezrušil. Jestliže ale Okresní soud Plzeň-sever svým rozhodnutím ze dne 12. 7. 2010 uvedená ustanovení trestního řádu v neprospěch obviněné porušil, nezbývá Nejvyššímu soudu než stížnost pro porušení zákona shledat důvodnou a návrhu v této stížnosti pro porušení zákona vyhovět.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 12. 7. 2010, sp. zn. 1 T 214/2008, byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6, §278 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněné R. K. Tudíž podle §269 odst. 2 tr. ř. toto usnesení zrušil a současně zrušil všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu Plzeň-sever přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. To v projednávaném případě znamená, aby znovu rozhodl o návrhu státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Plzeň-sever na obnovu řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. září 2014
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková