ECLI:CZ:NS:2015:11.TCU.88.2015.1
sp. zn. 11 Tcu 88/2015-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 27. října 2015 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na přijetí rozhodnutí ve věci občana České republiky E. R. , podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení E. R. rozsudkem Zemského soudu Korneuburg ze dne 9. 5. 2014, sp. zn. 601 Hv 5/14g, kterým byla uznána vinnou ze spáchání trestných činů závažné loupeže podle §142 odst. 1, §143 druhý případ a ublížení na zdraví podle §83 odst. 1 rakouského tr. zákoníku, za které jí byl uložen trest odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu Korneuburg ze dne 9. 5. 2014, sp. zn. 601 Hv 5/14g, který nabyl právní moci téhož dne, byla E. R. uznána vinnou ze spáchání níže uvedených skutků a následně odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let.
Podle skutkových zjištění zemského soudu bylo zjištěno, že E. R. dne 7. 3. 2014 ve Weikendörfu:
I.) donutila zaměstnance Raiffeisenbank J. T. a D. H. hrozbou a ohrožením na zdraví a životě, za použití atrapy zbraně a pepřového spreje vydat finanční hotovost ve výši 23.147,99 EUR s úmyslem se jejich přivlastněním neoprávněně obohatit,
II.) proti D. H. a J. T. namířila pepřový sprej a nastříkala jim jeho obsah do obličeje, čímž jim způsobila poranění, kterým oba jmenovaní utrpěli bolesti a pálení očí a pokožky v oblasti obličeje, hlavy, týla, ramen a nemohli po určitou dobu dýchat.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dopisem pod sp. zn. MSP-153/2015-MOT-T/7 ze dne 23. 9. 2015 Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu dne 25. 9. 2015.
Podle §4a odst. 3 tohoto zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že odsouzená E. R. je občankou České republiky, která byla odsouzena soudem jiného členského státu EU a odsouzení se týká skutků, vykazujících znaky trestného činu i podle právních předpisů České republiky (trestný čin loupeže podle §173 tr. zákoníku). Závažnost předmětné trestné činnosti spočívá v tom, že odsouzená spáchala loupežné přepadení banky a následně nejprve hrozbou, a poté i útokem donutila dva zaměstnance Reiffeisenbank k vydání hotovosti ve výši 23.148,- EUR. S touto trestnou činností koresponduje druh i výměra uloženého trestu odnětí svobody, který je zcela ve shodě s českou právní úpravou.
Protože jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení E. R. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky, Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. října 2015
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu