ECLI:CZ:NS:2015:11.TDO.892.2015.1
sp. zn. 11 Tdo 892/2015-46
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 10. prosince 2015 dovolání podané obviněným M. T., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 2. 2015, sp. zn. 11 To 4/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 7 T 4/2014 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. T.
odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 10. 2014, sp. zn. 7 T 4/2014, byl M. T. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, a podle §70 odst. 1 písm. a), b), c) tr. zákoníku k trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to věcí v rozsudku vyjmenovaných.
Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že v době nejméně od podzimních měsíců roku 2009 do doby zadržení policejním orgánem dne 22. 10. 2013 na různých místech v H. K., zejm. v bytech v S. ul. č. p. …, poté v R. ul. a později na …. č. p. …, organizoval výrobu drogy pervitin tak, že dalším osobám určoval dobu a místo nákupu léků s obsahem pseudoefedrinu, poskytoval finanční prostředky včetně prostředků na nákup technologií a chemikálií k výrobě drogy, kontroloval množství a cenu nákupu, průběh cesty, v bytě, který si pro tyto účely pronajal, sledoval a přímo kontroloval samotnou výrobu, hmotnost a kvalitu pervitinu, jeho výrobu sám dokončoval, poté rozděloval finanční prostředky nebo pervitin k další distribuci a rozhodoval o likvidaci a úklidu zbylých chemikálií a nádob po výrobě drogy, kdy za pomoci J. F., P. U., J. S., M. Z., J. S., J. T. a M. B. dovážel z Polské republiky do České republiky za účelem výroby pervitinu tablety léků Sudafed s deklarovaným obsahem 60 mg pseudoefedrinu v jedné tabletě a později zejm. Claritine Active s deklarovaným obsahem 120 mg pseudoefedrinu v jedné tabletě, zakoupených převážně v lékárně v K., kdy tablety většinou během cesty tyto osoby vyloupaly z blistrů a takto je převážely již bez obalů přes hraniční přechody v K. kraji N.-B., O. v O. h. a O. do H. K. do bytu v S. ul. č. p. …, poté do bytu v R. ul. a později do bytu na … č. p. …, postupně pronajatých M. T. za účelem výroby pervitinu, kde M. T. sám nebo společně s J. F., P. U., J. S., M. Z. nebo J. S. z těchto tablet vyráběl nejméně v 1 000 případech drogu pervitin, a celkem takto vyrobil nejméně 10 kg této drogy,
v období nejméně od blíže nezjištěného dne roku 2008 do zadržení policejním orgánem dne 22. 10. 2013, zejm. v jeho tehdejších bydlištích v H. K. v bytech v S. ul. č. p. …, v R. ul. a na … č. p. … a na dalších místech distribuoval pervitin tak, že
- D. F. v období od listopadu 2012 do jarních měsíců 2013 v jejím tehdejším bydlišti v H. K., ul. N. B., 1x za 14 dní a později l x za 3 dny, v období od jarních měsíců 2013 do 2. 8. 2013 v H. K. na … 2 x až 3 x týdně a v období od 2. 8. 2013 do zadržení policejním orgánem dne 22. 10. 2013 denně, daroval pervitin vždy v množství nejméně na 1 dávku, a celkem jí tak daroval nejméně 150 dávek pervitinu,
- P. P. v období od zimních měsíců roku 2010 do počátku roku 2012 2 x až 5 x měsíčně, od roku 2012 do září 2013 5 x měsíčně a od září 2013 do zadržení policejním orgánem dne 22. 10. 2013 v H. K. v R. ul. a na dalších místech v 10 případech většinou poskytl pervitin jako protihodnotu za poskytnuté služby – odvozy motorovým vozidlem a částečně daroval nejméně ve 100 případech nejméně několik desítek g pervitinu,
- L. M. v období nejméně od počátku roku 2013 do zadržení policejním orgánem dne 22. 10. 2013 v H. K. v R. ul. prodal pervitin nejméně ve 20 případech vždy za částku 500 Kč a v několika případech daroval pervitin v množství na 1 dávku,
- L. Z. v období od podzimních měsíců roku 2012 do 17. 10. 2013 daroval nejméně ve 25 případech pervitin v množství vždy na tři dávky,
- T. M. v období od ledna 2013 do poloviny měsíce října 2013 v H. K. v bytě na … č. p. … poskytoval 4 x měsíčně pervitin v množství od 1 dávky do 1 gramu tak, že jej prodával za cenu 1 000 Kč za 1 g nebo jej dával jako protihodnotu za poskytnuté služby – odvozy motorovým vozidlem, a celkem mu tak poskytl nejméně ve 40 případech nejméně 15 g pervitinu za částku 10 000 Kč,
- M. K. od přesně nezjištěného dne letních měsíců roku 2013 do října 2013 v H. K. v bytě na … č. p. … a v B. na pozemku M. T. prodával l x až 2 x týdně a v několika případech poskytl jako protihodnotu za zahradnické práce pervitin vždy za částky 200 Kč až 1 500 Kč, a takto mu prodal nejméně ve 20 případech celkem nejméně 10 g pervitinu za částku 20 000 Kč,
- O. Ch. v období od června 2013 do října 2013 v H. K. u hotelu A. a na dalších místech prodal nejméně v 10 až 15 případech pervitin vždy v množství na 2 až 3 dávky za částky 200 Kč až 300 Kč,
- T. D. v H. K. před restaurací L. v ul. V L. a na dalších nezjištěných místech v období nejméně od blíže nezjištěného dne roku 2008 do září 2013 2 x až 3 x týdně a v období od září 2013 do zadržení policejním orgánem dne 22. 10. 2013 nejméně 20 x měsíčně většinou daroval a v několika případech za částku 200 Kč až 500 Kč prodal celkem v několika stovkách případů nejméně několik desítek g pervitinu, A. V. od přesně nezjištěného období roku 2011 do října 2013 na různých místech v H. K. 2 x měsíčně daroval celkem nejméně v 68 případech vždy 1 až 2 dávky pervitinu,
takto jednal bez povolení Ministerstva zdravotnictví ČR, v rozporu s ustanovením §21 odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění účinném do 31. 12. 2013, přestože uvedené léky obsahují pseudoefedrin, tedy prekurzor k výrobě drogy zařazený do kategorie 1 přílohy I. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004, o prekursorech drog, a zároveň s vědomím, že pervitin obsahuje metamfetamin, tedy psychotropní látku zařazenou do seznamu TI podle Úmluvy o psychotropních látkách a zároveň uvedenou v příloze číslo 5 k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění účinném do 31. 12. 2013.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podali obviněný, jeho spoluobvinění a státní zástupce (v neprospěch některých spoluobviněných) odvolání. Odvolání obviněného Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 2. 2015, sp. zn. 11 To 4/2015, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Radka Matoulka dovolání . Pokud jde o dovolací důvod, uvedl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, a odkázal na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V textu svého dovolání obviněný odkázal na čl. 6 Úmluvy o lidských právech a základních svobodách a namítl vady rozsudků krajského i vrchního soudu, zejména jejich nepřezkoumatelnost, nejasnost, neúplnost skutkových zjištění a nevypořádání se se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí. Při hodnocení důkazů podle něj nebyla zachována zásada in dubio pro reo.
Obviněný jakoukoli účast na výrobě drogy popřel. Soudy vycházely z výpovědí spoluobviněných, které však obviněný považuje za nevěrohodné, neboť všichni vypovídali ve snaze zmírnit svůj trest. Nebylo ani bez pochybností prokázáno, jaké množství drogy bylo skutečně vyrobeno. K tomu obviněný odkazuje na argumentaci obsaženou ve svém odvolání. Množství drogy neodpovídá prokázaná distribuce, odposlechy ani finanční situace všech odsouzených.
V závěru svého dovolání pak obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 10. 2014, sp. zn. 7 T 14/2014, a rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 2. 2015, sp. zn. 11 To 4/2015, zrušil a přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného se vyjádřil Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí dosavadního průběhu řízení a obsahu podaného dovolání uvedl, že nesdílí přesvědčení obviněného, že jím vznesené námitky lze podřadit pod uplatněný „hmotněprávní“ dovolací důvod. S poukazem na uvedený důvod dovolání totiž není možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Ve věci přitom nelze shledat žádný, natož extrémní rozpor, mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními.
Podle státního zástupce ačkoli obviněný namítá existenci údajných vad důkazního řízení, tyto pouze tvrdí, aniž by byl schopen blíže konkretizovat, v čem nedostatky v tvorbě skutkových zjištění mají dle jeho názoru spočívat. Za jedinou relativně konkrétnější námitku lze považovat závěr obviněného, že v dané věci není náležitě prokázáno celkové množství psychotropní látky, s níž nedovoleně nakládal. Ani touto námitkou se však dle názoru státního zástupce nepřiblížil ustálenému vymezení dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a tato námitka představuje rovněž pouhou polemiku se skutkovými závěry soudů. Celkové množství pervitinu, které měl obviněný vyrobit, přitom bylo v popředí pozornosti soudů obou stupňů, shodnou námitkou se zabýval již odvolací vrchní soud. Státní zástupce se přitom se závěry vrchního soudu zcela ztotožňuje a má za to, že na ně (srov. str. 21-22 rozsudku) lze v podstatě pouze odkázat. Samotné spáchání přisouzené trestné činnosti pak vyplývá z uceleného komplexu důkazů, včetně důkazů zcela objektivní povahy (výsledky provedených domovních prohlídek, odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu, znalecká zkoumání apod.), nikoli jen z výpovědí spoluobviněných, jak se obviněný pokouší tvrdit.
Pokud obviněný zároveň v bodu II. svého dovolání odkazuje na své odvolací námitky, nelze k tomuto odkazu dle názoru státního zástupce přihlížet (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 587/2012). Ve zbytku podaného dovolání pak státní zástupce postrádá byť jen náznak relevantní argumentace na podporu obviněnými vytýkaných vad. Odpovědnost za formulaci dovolacích námitek leží primárně na obviněném, přičemž námitky obviněného v dovolání nekonkretizované nelze za obviněného domýšlet (srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 452/07, citováno dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 435/2013). K takto podanému dovolání se z tohoto důvodu ani nelze podle státního zástupce podrobněji vyjádřit.
Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Tak je tomu i v posuzovaném případě. Obviněný brojí výhradně proti hodnocení provedených důkazů ze strany soudů. Lze tak pouze nad rámec dovolacího řízení uvést, že soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vyvodily skutkové závěry, na nichž se odsouzení zakládá, a toto zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti. Množství vyrobeného pervitinu se odvolací soud věnoval na str. 21 a 22 rozsudku. V tomto směru soudy nevycházely pouze z výpovědí spoluobviněných, ale také z množství zajištěných blistrů a tablet léků, z nichž obvinění drogu vyráběli.
Pokud jde o odkaz na argumentaci uvedenou v odvolání, je třeba říci, že Nejvyšší soud se v dovolacím řízení může zabývat jen těmi námitkami, které jsou v dovolání explicitně uvedeny v souladu s uplatněným dovolacím důvodem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 8 Tdo 940/2010: „Pro úplnost nutno dodat, že nebylo přihlíženo k té části dovolání, v níž obviněný obecně odkázal na námitky uplatněné v jeho odvolání, navíc s požadavkem, aby dovolací soud‚ posoudil případnou existenci dalších dovolacích důvodů mimo důvodu explicitně uvedeného‘. Dovolání, jak již bylo uvedeno, lze podat jen z taxativně vymezených důvodů, čemuž musí odpovídat mimo jiné i podřazení námitek pod konkrétní dovolací důvod, který je v dovolání deklarován. Námitky obsažené v odvolání nelze bez dalšího akceptovat jako námitky dovolací, neboť smysl a účel těchto opravných prostředků není totožný.“).
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný M. T. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. prosince 2015
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu