ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.4279.2015.1
sp. zn. 21 Cdo 4279/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Olgou Puškinovou v právní věci žalobce J. M. , zastoupeného JUDr. Zbyňkem Dvořákem, advokátem se sídlem v Táboře, Jeronýmova č. 1894, proti žalované P. D., dříve G. , o vypořádání společného jmění manželů, o žalobě na obnovu řízení a o žalobě pro zmatečnost, podaných žalobcem proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 4. března 2010, č. j. 15 Co 11/2010-394, a rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 9. září 2009, č. j. 9 C 129/2006-348, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 9 C 129/2006, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. ledna 2015, č. j. 15 Co 548/2014-627, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce směřující výslovně proti výroku usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. ledna 2015, č. j. 15 Co 548/2014-627, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Táboře ze dne 27. 6. 2014, č. j. 9 C 129/2006-561 (jímž okresní soud zamítl žalobu žalobce na obnovu řízení i jeho žalobu pro zmatečnost a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení), podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť jednak neobsahuje údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání [§241a odst. 2 o. s. ř.; srov. například právní názor vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněném pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročníku 2014, pod číslem 116, či v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 (z obsahu dovolání žalobce se totiž nepodává, kterou „otázku hmotného nebo procesního práva“ dovolací soud dosud neřešil)], a jednak v něm nebyl řádně vymezen dovolací důvod, který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. [řádným vymezením důvodu dovolání není konstatování, že „žalobce namítá nesprávnou aplikaci §228 odst. 1 a) o. s. ř.“, když z obsahu dovolání není zřejmé, v čem konkrétně má tato nesprávnost spočívat], a v dovolacím řízení tedy nelze pro uvedené nedostatky pokračovat.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. nejsou způsobilé založit ani obecné námitky dovolatele, že „rozhodnutí na něj působí nepřesvědčivě, je nesprávné, překvapivé a tím nepředvídatelné“, ani námitky, že rozhodnutí odvolacího soudu není řádně odůvodněno, či že soud určité skutečnosti „nevzal v úvahu“, neboť jimi uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., resp. proto, že k vadám uvedeným v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne jen, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. prosince 2015
JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu