ECLI:CZ:NS:2015:21.ND.156.2015.1
sp. zn. 21 Nd 156/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce F. H. , proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti se sídlem v Praze 2, Vyšehradská č. 16, o žalobě na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 80 C 335/2007, o návrhu žalobce na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:
Věc, vedená u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 80 C 335/2007, se nepřikazuje Městskému soudu v Praze.
Odůvodnění:
Žalobce se podáním došlým Okresnímu soudu v Ostravě dne 30. 7. 2013, doplněným podáním ze dne 1. 10. 2013, domáhal obnovy řízení vedených u Okresního soudu v Ostravě, a to mimo jiné i řízení vedeného pod sp. zn. 80 C 335/2007.
Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 4. 11. 2014, č. j. 80 C 335/2007 - 173, návrh žalobce na obnovu řízení vedeného u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 80 C 335/2007 odmítl a současně rozhodl, že žalobce „není povinen hradit náklady řízení straně žalované“. Proti tomuto usnesení podal žalobce dne 18. 11. 2014 odvolání, o němž dosud nebylo rozhodnuto.
Podáním ze dne 22. 12. 2014, doplněným podáním ze dne 2. 2. 2015, žalobce navrhl, aby věc byla přikázána z důvodu vhodnosti Městskému soudu v Praze; odkázal přitom na nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2010, sp. zn. I. ÚS 517/10, s tím, že požaduje „předání věci soudci bez zatíženosti na prvky totalitního bolševického režimu“.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. může být jinému soudu téhož stupně přikázána věc také z důvodu vhodnosti. O přikázání věci rozhoduje podle ustanovení §12 odst. 3 o. s. ř. soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána.
Nejvyšší soud vychází ve své ustálené rozhodovací praxi z názoru, že důvod vhodnosti ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představují okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Toto ustanovení je zároveň zákonem určenou výjimkou ze zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (srov. čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, vyhlášené usnesením předsednictva České národní rady pod č. 2/1993 Sb. jako součást ústavního pořádku); důvody pro přikázání věci jinému než příslušnému soudu tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše uvedeného ústavního principu. Důvodem pro delegaci vhodnou podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. tak nemohou být okolnosti, které by mohly být důvodem k vyloučení soudce (soudců) podle ustanovení §14 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. února 2001, sp. zn. 5 Nd 14/2001, ze dne 28. srpna 2007, sp. zn. 22 Nd 200/2007, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy, sešit č. 1, ročník 2008, na str. 14, ze dne 19. října 2011, sp. zn. 4 Nd 244/2011, ze dne 29. listopadu 2012, sp. zn. 20 Nd 254/2012, a ze dne 16. dubna 2013, sp. zn. 23 Nd 65/2013).
Vzhledem k tomu, že žalobce návrh na přikázání věci z důvodu vhodnosti odůvodnil jen tvrzením o „zatíženosti soudu na prvky totalitního bolševického režimu“, tedy okolností, která je z hlediska zákonných předpokladů pro aplikaci ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. zcela irelevantní, a navíc navrhl přikázání věci věcně nepříslušnému soudu, Nejvyšší soud České republiky jeho návrhu nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. května 2015
JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu