ECLI:CZ:NS:2015:23.CDO.3731.2014.1
sp. zn. 23 Cdo 3731/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně V. K. , zastoupené Mgr. Ing. Petrem Konečným, advokátem, se sídlem v Olomouci, Na střelnici 1212/39, PSČ 779 00, proti žalované Pivovary Staropramen s.r.o., se sídlem v Praze 5, Nádražní 43/84, PSČ 150 00, IČO 24240711, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 12 C 123/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. ledna 2014, č. j. 53 Co 321/2013-110, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 15. května 2012, č. j. 12 C 123/2012-57, zamítl žalobu o zrušení rozhodčího nálezu (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II).
Soud prvního stupně zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena dne 23. května 2005 uzavřena Smlouva a dne 7. července 2005 dodatek k této smlouvě. Dále bylo zjištěno, že žalobkyně při svém prvním úkonu ve věci označila rozhodčí soud za nepravomocný k rozhodnutí ve věci. Z čl. 2.1 Smlouvy a čl. 2.1 Dodatku ke Smlouvě č. 1 soud zjistil, že žalobkyně byla již před podpisem smlouvy seznámena s obchodními podmínkami, tj. Podmínkami prodeje ze dne 20. prosince 2003 (dále také jako „obchodní podmínky“), což ve výše uvedených ustanoveních předmětných smluv žalobkyně výslovně prohlašuje a je na ně smlouvami odkazováno. V čl. 15 Podmínek prodeje ze dne 20. prosince 2003 byla k projednání sporů ze Smlouvy sjednána pravomoc rozhodčího soudu. Soud prvního stupně proto dospěl ke skutkovému závěru, že žalobkyně byla seznámena a souhlasila s obchodními podmínkami smlouvy.
Jelikož bylo v řízení zjištěno, že žalobkyně byla seznámena s Podmínkami prodeje před podpisem smlouvy, dospěl soud prvního stupně k závěru, že obchodní podmínky se staly součástí Smlouvy ve smyslu 273 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jako „obch. zák.“). Z toho důvodu soud prvního stupně uzavřel, že rozhodčí doložka obsažená v čl. 15 obchodních podmínek byla platně sjednána ve smyslu §3 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále jako „zákon o rozhodčím řízení“). Soud prvního stupně neshledal ani ve znění rozhodčí doložky důvody její neplatnosti, které ostatně ani stranami nebyly tvrzeny.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. ledna 2014, č. j. 53 Co 321/2013-110, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku o věci samé a změnil výrok o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II).
Odvolací soud odkázal na skutková zjištění soudu prvního stupně, s nimiž se plně ztotožnil. Ohledně tvrzeného nedostatku písemné formy rozhodčí doložky odkázal odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně na §273 odst. 1 obch. zák. ve spojení s ustanovením §3 zákona o rozhodčím řízení, když tato ustanovení upravují formu rozhodčí smlouvy pro případ, kdy je rozhodčí doložka součástí podmínek, jimiž se řídí smlouva hlavní. K námitce žalobkyně, že nebyla s podmínkami seznámena a snaží se přenést důkazní břemeno k prokázání opaku na žalovanou, odvolací soud nepřihlédl. Samotná smlouva a její dodatek prokazují, že v nich sama prohlásila, že si smlouvu řádně přečetla a porozuměla jí a že si přečetla a porozuměla podmínkám prodeje. Pokud tato prohlášení žalobkyně potvrdila svým podpisem, který nijak nezpochybňuje, nemůže ani úspěšně zpochybnit jejich obsah.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním. Přípustnost odůvodňuje tím, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Vrchního soudu v Praze, přičemž projednávaná otázka nebyla dosud Nejvyšším soudem řešena.
Žalobkyně v řízení tvrdila, že s rozhodčí doložkou obsaženou ve všeobecných obchodních podmínkách nebyla nikdy seznámena. Dle dovolatelky musí být při uzavírání smlouvy patrný výslovný souhlas smluvní strany s obsahem rozhodčí doložky. Existenci všeobecných obchodních podmínek žalovaný v průběhu nadepsaného řízení ničím neprokázala a soudy v obou stupních se spokojily pouze s podpisem žalobkyně na smlouvě o dodávkách výrobků, která na všeobecné obchodní podmínky odkazuje. I pokud by soud připustil, že žalobkyně byla seznámena s obsahem obchodních podmínek vztahujících se ke smlouvě hlavní, nemohlo by být bez dalšího bráno za prokázané, že se jednalo o tytéž obchodní podmínky, které v rozhodčím řízení předložila žalobkyně, resp. v tomto řízení žalovaná.
Dovolatelka proto navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu a soudu prvního stupně změnil a vyhověl žalobě v plném rozsahu.
Ve vyjádření k dovolání žalovaná navrhla odmítnutí dovolání jako ryze účelového. Se všemi námitkami, které vznáší dovolatelka, se soudy v řízení řádně vypořádaly.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání. Dospěl k závěru, že dovolání není přípustné, jelikož rozhodnutí odvolacího soudu není v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu a není založeno na otázce právního nebo procesního charakteru, která by v rozhodování Nejvyššího soudu dosud nebyla vyřešena.
V posuzovaném případě vyšly soudy ze skutkového zjištění, že Podmínky prodeje se staly součástí smlouvy, jelikož žalobkyně výslovně uvedla ve Smlouvě, že byla již před podpisem smlouvy seznámena s obchodními podmínkami. Tento skutkový závěr, tj. že se žalobkyně seznámila s obsahem obchodních podmínek, nemůže být v dovolacím řízení s úspěchem zpochybňován. Pokud tedy dle skutkového zjištění, ze kterého je třeba vycházet i v dovolacím řízení, byla žalobkyně s obchodními podmínkami seznámena, nelze dovoláním úspěšně zpochybňovat právní posouzení věci odvolacím soudem, na kterém je rozhodnutí ve věci založeno, tj. že se obchodní podmínky včetně rozhodčí doložky staly součástí smlouvy hlavní ve smyslu §273 odst. 1 obch. zák. a §3 zákona o rozhodčím řízení.
Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání žalobkyně podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. února 2015
JUDr. Kateřina H o r n o ch o v á
předsedkyně senátu