ECLI:CZ:NS:2015:23.CDO.665.2015.1
sp. zn. 23 Cdo 665/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobkyně I. P., proti žalované MAXmobil s.r.o., se sídlem v Liberci, Pražská 140/20, PSČ 460 01, IČO 25440411, zastoupené JUDr. Oldřichem Voženílkem, advokátem se sídlem v Rumburku, U Jiskry 114/4, PSČ 408 01, o zaplacení částky 14.350,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 26 EC 22/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, č. j. 35 Co 125/2014-107, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud v Liberci rozsudkem ze dne 6. prosince 2013, č. j. 26 EC 22/2011-78, zamítl návrh, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 14.350,- Kč s příslušenstvím (výrok pod bodem I) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení 15.228,- Kč (výrok pod bodem II).
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 24. července 2014, č. j. 35 Co 125/2014-107, změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 14.350,- Kč s úrokem z prodlení (výrok pod bodem I) a stanovil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení před okresním soudem ve výši 28.067,10,- Kč a náklady odvolacího řízení ve výši 8.042,- Kč (výrok pod bodem II).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním do obou výroků, přípustným dle §237 o. s. ř., neboť napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky procesního práva, zda je možné, aby se odvolací soud odchýlil od hodnocení důkazů provedeného soudem prvního stupně, aniž by tyto důkazy sám provedl, čímž se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe soudu dovolacího (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2010, sp. zn. 30 Cdo 2342/2008).
Dle obsahu spisu se žalobkyně k podanému dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. bod 2 článku II., zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) k tomu oprávněným subjektem (účastníkem řízení), který je řádně zastoupen advokátem (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání není přípustné, neboť směřuje proti rozhodnutí, proti kterému není dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dle ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není dovolání přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Vzhledem k tomu, že se v dané věci nejedná o vztah ze smluv spotřebitelských ani pracovněprávní vztah, je pro přípustnost dovolání třeba, aby výše peněžitého plnění napadených výroků přesahovala částku 50.000 Kč.
Dovolání žalované směřuje proti výroku, kterým bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně o zaplacení částky 14.350,- Kč s úrokem z prodlení a proti výroku o náhradě nákladů řízení před okresním soudem ve výši 28.067,10,- Kč a řízení odvolacího ve výši 8.042,- Kč.
Ačkoli souhrnná hodnota plnění přesahuje 50.000,- Kč, dovolání proti tomuto rozhodnutí není přípustné, neboť jak vyplývá z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, u každého z těchto peněžitých plnění je třeba přípustnost posuzovat zvlášť, neboť vycházejí z odlišného skutkového, popřípadě procesního základu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. listopadu 2013, sp. zn. 30 Cdo 3727/2013).
Z výše uvedeného je patrné, že přípustnost dovolání není dána, když jednotlivá peněžitá plnění nenaplňují hodnotové omezení uvedené v §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dle ustanovení §243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. se rozhodnutí o náhradě nákladů řízení neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. května 2015
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu