ECLI:CZ:NS:2015:25.CDO.4389.2015.1
sp. zn. 25 Cdo 4389/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně A. B. , zastoupené JUDr. Pavlem Ungrem, advokátem se sídlem Plzeň, Purkyňova 43, proti žalované České republice – Ministerstvu financí , IČO 00006947, se sídlem Praha 2, Letenská 15, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobkyně P. U., zastoupeného JUDr. Pavlem Ungrem, advokátem se sídlem Plzeň, Purkyňova 43, o zaplacení 4.129.902,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 64 C 348/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 9. 2014, č.j. 30 Co 299/2014-120, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Žalobkyně se po žalované domáhá náhrady škody ve výši 4.129.902,- Kč způsobené neplatností kupní smlouvy o převodu nemovitosti, kterou měla způsobit svým jednáním žalovaná.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 9. 2014, č.j. 30 Co 299/2014-120, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, kterým byla žaloba zamítnuta. Své rozhodnutí odůvodnil mimo jiné tím, že tvrzeného škodního jednání se žalovaná nedopustila. Žalovaná neplatnou smlouvu neuzavírala ani se na ní jinak nepodílela, proto nelze dovodit její odpovědnost.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, které však není přípustné ve smyslu §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolatelka napadá rozhodnutí odvolacího soudu z důvodu jeho nesprávného závěru, že se žalovaná nepodílela (nemohla podílet) svým jednáním na škodě. Dále namítá vadu spočívající v nesprávném hodnocení důkazů ve smyslu §132 o. s. ř., potažmo namítá nesprávný skutkový závěr z provedených důkazů vyplývající, jakož i vadu v procesním postupu odvolacího soudu, když nepřihlédl k novým tvrzením žalobkyně v odvolacím řízení.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Jediným přípustným dovolacím důvodem je tedy nesprávné právní posouzení věci. Nejvyššímu soudu nepřísluší v rámci dovolacího řízení přezkoumávat zjištěný skutkový stav.
Závěr soudu, zda se žalovaný vůbec dopustil jednání (bez zkoumání případné protiprávnosti takového jednání), které dle žaloby způsobilo škodu, je závěrem skutkovým. Z povahy dovolacích námitek žalobkyně je tak zřejmé, že nepředstavují otázku hmotného či procesního práva a její nesprávné právní posouzení. Žalobkyně prostřednictvím dovolacích námitek toliko zpochybňuje hodnocení důkazů a skutkové závěry, k nimž dospěl odvolací soud.
Nesprávné právní posouzení nepředstavují ani namítané procesní vady, jelikož vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nejsou samy o sobě přípustným dovolacím důvodem (§241a odst. 1 a §242 odst. 3 o. s. ř.).
Jelikož žádná z dovolatelkou uplatněných námitek nepředstavuje důvod způsobilý založit přípustnost dovolání, totiž nesprávné právní posouzení věci, na kterém rozhodnutí odvolacího soudu spočívá (§241a odst. 1 o. s. ř.), Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. prosince 2015
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu