ECLI:CZ:NS:2015:25.CDO.4677.2015.1
sp. zn. 25 Cdo 4677/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Vojtkem v právní věci žalobce J. M. , zastoupeného JUDr. Alešem Liskem, advokátem se sídlem ve Znojmě, Fischerova 12, proti žalovanému JUDr. P. Š., advokátu se sídlem v Táboře, Údolní 2997, o náhradu škody a nemajetkové újmy, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 11 C 30/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 6. 2015, č. j. 15 Co 249/2015-27, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 6. 2015, č. j. 15 Co 249/2015-27, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výrocích o neustanovení zástupce pro řízení a o zastavení řízení o náhradu škody ve výši 52.580,- Kč, nemá obligatorní zákonné náležitosti, které jsou předpokladem jeho projednatelnosti. Dovolání neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části).
Dovolatel otázku přípustnosti dovolání zcela pominul, odcitoval sice ustanovení §237 o. s. ř., naplněním kritérií v něm uvedených se však již nijak nezabýval, neurčil, který ze zákonem stanovených důvodů má být naplněn, ani jej blíže nevymezil; o tuto náležitost již dovolání vzhledem k uplynutí dovolací lhůty nemůže být doplněno (srov. §241b odst. 3 věta první o. s. ř.). Vymezení přípustnosti nelze přitom dovodit ani z celého obsahu dovolání, ve kterém dovolatel především zdůrazňuje svoje přesvědčení o tom, že podle jeho názoru splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Dovolací přezkum není určen k tomu, aby dovolací soud opětovně (po přezkumu soudem nalézacím a odvolacím) přezkoumával individuální osobní poměry žadatele o osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce, a pokud proto z dovolání nevyplývá pochybení odvolacího soudu, které by představovalo řešení právní otázky ve smyslu §237 o. s. ř., nelze přípustnost dovolání shledat.
V závěru dovolání dovolatel rovněž uvádí, že nesouhlasí s názorem okresního a krajského soudu, že v dané věci je překážka věci rozhodnuté. Tvrdí, že „předchozí věc byla založena na jiném právním vztahu a skutkové okolnosti případně nejsou zcela totožné“. Další konkrétní argumenty však neuvádí a zcela opomíjí fakt, že odvolací soud otázku překážky věci rozhodnuté přehodnotil a rozhodnutí soudu prvního stupně částečně změnil tak, že řízení se v části výroku o zastavení řízení o náhradu nákladů exekuce a náhradu nemajetkové újmy ve výši 500.000,- Kč a v odstavci IV. ve výroku o nákladech řízení nezastavuje. Není tedy zřejmé, v jakém rozsahu se dovolatel změny právního názoru domáhá a na čem svůj nárok staví, i z tohoto pohledu trpí dovolání vadami, které brání jeho projednatelnosti.
Nejvyšší soud proto z těchto důvodů dovolání žalobce podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. prosince 2015
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu