ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.3743.2015.1
sp. zn. 26 Cdo 3743/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobců a/ H. M. , b/ V. M. , c/ MUDr. A. M. a d/ MUDr. T. M. , všech zastoupených JUDr. Zdeňkem Bučkem, advokátem se sídlem v Kyjově, Jungmannova 1031/34, proti žalovanému R. B. , zastoupenému JUDr. Stanislavem Brhlem, advokátem se sídlem v Hodoníně, Masarykovo nám. 123/18, o zaplacení částky 223.456,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 5 C 208/2009, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. října 2014, č. j. 38 Co 464/2012-160, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného (dovolatele) proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. října 2014, č. j. 38 Co 464/2012-160, odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 /viz čl. II bod 2. ve spojení s čl. VII zákona č. 293/2013 Sb./ – dále opět jen „o. s. ř.“), neboť v něm ve skutečnosti uplatnil pouze nezpůsobilý důvod v podobě výtek zpochybňujících správnost zjištěného skutkového stavu rozhodného pro posouzení otázky určitosti vymezení předmětu nájmu v tam specifikované nájemní smlouvě a s tím související neplatnosti této smlouvy (a nikoli formálně uplatněný způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 1 a 3 o. s. ř.). V dovolání totiž nabídl – pro podle něj správné řešení uvedených právních otázek – vlastní verzi hodnocení důkazů a v závislosti na tom také vlastní verzi toho, co měl podle jeho názoru odvolací soud z provedených důkazů zjistit, tj. vlastní verzi skutkového stavu rozhodného pro posouzení platnosti (určitosti) zmíněné nájemní smlouvy, zejména, zda k ní byl jako její příloha připojen situační plánek pronajatých (nebytových) prostor. Dovolání proto trpí vadou (nedostatkem vymezení /způsobilého/ dovolacího důvodu), pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat, přičemž tuto vadu dovolatel včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranil (§241b odst. 3 o. s. ř.). Z uvedeného zároveň nutně vyplývá, že rovněž vylíčení, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až §238a o. s. ř.), dovolatel nepřípadně vztáhl k jinému skutkovému stavu věci, než jaký byl zjištěn odvolacím soudem. Navíc je zapotřebí zdůraznit, že odkázal-li v dovolání stran jeho přípustnosti na právní názor vyjádřený v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 625/03 (podle nějž základním principem výkladu smluv je priorita výkladu, který nezakládá neplatnost smlouvy /nevede k závěru o její neplatnosti/, před takovým výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá, jsou-li možné oba výklady), nelze bez dalšího přehlédnout, že nikterak nespecifikoval, jakým způsobem se měl dotčený právní názor promítnout do právního posouzení platnosti příslušné nájemní smlouvy. Z uvedené a tudíž příliš vágní obsahové konkretizace vymezení, které ze čtyř kritérií vypočtených v ustanovení §237 o. s. ř. považuje pro účely přípustnosti dovolání za splněné, tudíž nelze ani dovozovat, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud „odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího a ústavního soudu“ , jak to vyjádřil dovolatel.
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. prosince 2015
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu