ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.3877.2015.1
sp. zn. 26 Cdo 3877/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné nezletilé K. J., bytem u matky, zastoupené matkou K. J., proti povinnému L. Š. , pro výživné, srážkami ze mzdy, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 19 E 2/2014, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 5. 2015, č. j. 19 Co 1109/2015-163, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 10. 3. 2015, č. j. 19 E 2/2014-143, kterým Okresní soud v Českých Budějovicích doplnil své usnesení ze dne 2. 2. 2015, č. j. 19 E 2/2014-138, tak, že srážky budou nadále prováděny pro běžné výživné od 1. 2. 2015 ve výši 1500 Kč měsíčně a pro dlužné výživné 164 558 Kč a 37 500 Kč. Odvolací soud současně žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Povinný napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním.
Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno po 1. lednu 2014, podle ustanovení §30 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále též jen „z. ř. s.“), jež nabyl účinnosti k 1. 1. 2014, dovolání proti němu není přípustné.
Právní úprava nepřípustnosti dovolání proti rozhodnutím vydaným v řízeních podle hlavy páté části druhé zákona o zvláštních řízeních soudních se totiž s účinností zákona o zvláštních řízeních soudních přesunula z ustanovení §238 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (podle kterého dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti, pozastavení nebo omezení jejího výkonu, o určení nebo popření rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení) do shora uvedeného §30 z. ř. s. (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. dubna 2015, sp. zn. 21 Cdo 1049/2015). Vzhledem k tomu, že v posuzované věci jde o řízení o výkon rozhodnutí ve věcech výživného, upravené v části druhé hlavě páté (§511 a násl. z. ř. s.) tohoto zákona, a současně se nejedná o žádnou z výjimek taxativně vymezených v ustanovení §30 z. ř. s., nelze v dovolacím řízení pokračovat (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. června 2015, sp. zn. 26 Cdo 1630/2015).
Přípustnost dovolání nezaloží ani nesprávné poučení odvolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2003, sp. zn. 29 Odo 937/2002).
Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014, odmítl, aniž se zabýval splněním podmínky povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (§241 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. prosince 2015
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu