ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.5109.2015.1
sp. zn. 26 Cdo 5109/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného Sdružení obyvatel domu Masarykova 1689 , se sídlem v Ústí nad Labem, Masarykova 1689/57, zastoupeného JUDr. Ilonou Tajchnerovou, advokátkou se sídlem v Ústí nad Labem, Moskevská 35, proti povinnému A. T. , zastoupenému JUDr. Richardem Třeštíkem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Masarykova 43, pro 103 049 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 42 Nc 9298/2005, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 11. 2014, č. j. 11 Co 884/2013-281, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud usnesením ze dne 15. 2. 1013, č. j. 42 Nc 9298/2005-220, zamítl návrh na zastavení exekuce ze dne 14. 4. 2011 (výrok I.) a rozhodl, že o nákladech tohoto řízení bude rozhodnuto příkazem exekutora (výrok II.). Dospěl k závěru, že důvod k zastavení exekuce není dán, neboť i přes dlouhotrvající exekuční řízení nedošlo ze strany povinného k úplnému uspokojení pohledávky oprávněného včetně příslušenství a nákladů exekučního řízení. Povinný teprve den před konáním dražby vložil na účet správce bytů 69 384 Kč, tuto skutečnost však exekutor neměl možnost ověřit, protože povinný se k dražbě nedostavil. Povinný pak nepřesvědčil soud, že zbývající částku ve výši asi 100 000 Kč je schopen uhradit najednou.
Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že se exekuce zastavuje o částku 69 384 Kč, jinak usnesení v napadeném výroku potvrdil, ve výroku II. usnesení soudu prvního stupně zrušil. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že povinný uhradil oprávněnému mimo exekuční řízení částku 69 384 Kč, a proto je dán důvod k částečnému zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. Ostatní platby (splátky ve výši 2 000 Kč měsíčně k rukám exekutora) nebyly hrazeny mimo rámec exekuce. I kdyby však povinný zaplatil k rukám exekutora již částku 52 000 Kč, byla by uhrazena jen jistina pohledávky, nikoliv náklady předcházejícího řízení, příslušenství pohledávky, náklady exekuce a náklady oprávněného.
Povinný v dovolání (č. l. 289 soudního spisu) namítá, že usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, že v rámci odvolacího řízení doložil, že a) soudnímu exekutorovi postupně dobrovolně poukázal částku 51 000 Kč, b) na účet oprávněného poukázal 69 384 Kč, c) dle protokolu o vyúčtování služeb si v rámci vyúčtování služeb za období 2010 oprávněný započítal náklady vynaložené na právní zastoupení při vymáhání ve výši 8 084 Kč, a d) dle protokolu o vyúčtování služeb za období 2011 oprávněný vyúčtoval náklady vynaložené na právní zastoupení při vymáhání ve výši 7 032 Kč. Soudy obou stupňů nezohlednily částku pod bodem a), odvolací soud částku pod bodem b) a soudy obou stupňů se nezabývaly částkami uvedenými pod c) a d). Povinný namítá, „že odvolací soud rozhodl v rozporu se zákonem, jestliže v napadeném rozhodnutí nezohlednil to, že mimo rámec exekučního řízení byl oprávněný uspokojen ve výši částek uvedených v bodu 1. pod písm. c) a d), t. j. celkem ve výši 15 116 Kč, a odvolací soud se tak odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, podle které zánik pohledávky započtením je důvodem k zastavení či částečnému zastavení exekuce“. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud projednal věc a rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a dále část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.).
Ačkoliv dovolatel primárně brojí proti právnímu závěru odvolacího soudu, když namítá, že exekuce měla být zastavena o dalších 15 112 Kč, jeho námitky směřují proti skutkovým závěrům, tj. že povinný mimo rámec exekuce uhradil pouze částku 69 384 Kč. Nesprávná skutková zjištění nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz §241a odst. 1 o. s. ř. a contrario).
Nejvyšší soud proto postupoval podle §243c odst. 1 o. s. ř. a dovolání povinného odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. prosince 2015
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu