ECLI:CZ:NS:2015:28.CDO.2192.2015.1
sp. zn. 28 Cdo 2192/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Miloše Póla a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobce Ing. L. V. , N., zastoupeného Mgr. Františkem Hynkem, advokátem se sídlem v Brně, Údolní 599/37, proti žalované BONUS BRNOreal, spol. s r. o., IČ: 26887312, se sídlem v Brně, Křenová 71, zastoupené JUDr. Editou Lebedovou, advokátkou se sídlem v Brně, Štefánikova 131/61, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 238 C 86/2011, o zaplacení částky 114.000,- Kč s příslušenstvím , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. listopadu 2014, č. j. 15 Co 367/2013-48, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 3. května 2013, č. j. 238 C 86/2011-33, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 114.000,- Kč s příslušenstvím (výrok I.), a uložil žalobci povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 27.880,- Kč (výrok II.).
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 18. listopadu 2014, č. j. 15 Co 367/2013-48, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku I. (výrok I.), ve výroku II. o nákladech řízení změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech řízení částku 21.634,80 Kč (výrok II.), a přiznal žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 7.211,60 Kč (výrok III.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Dovolatel nezpochybňuje závěr odvolacího soudu o vzniku bezdůvodného obohacení ani závěr o existenci pasivní věcné legitimace na straně žalované, nesouhlasí však s tím, že jeho nárok je promlčen. Domnívá se, že poskytnuté plnění nemohlo být považováno za bezdůvodné obohacení do okamžiku, kdy se dovolatel dohodl se žalovanou na ukončení smluvního vztahu a vrácení složených záloh, a tudíž i promlčecí doba nemohla začít běžet dříve než 1. června 2009.
Nejvyšší soud jako soud dovolací postupoval v řízení o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. článek II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterými se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – dále jen ,,o. s. ř.“).
Nejvyšší soud se jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou (účastníkem řízení) a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., zabýval jeho přípustností.
Nezbytnou podmínkou projednatelnosti dovolání je vymezení důvodu dovolání s uvedením toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti, přičemž podat jej lze pouze z důvodu nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.). Dovolání současně musí být formulováno tak, aby z něj bylo patrné, které z hledisek vyjmenovaných v §237 o. s. ř. má dovolatel za naplněné. Dovolatel tedy musí uvést, ve vztahu k projednávané věci, právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné a současně zcela konkrétně vyložit, v čem má spočívat nesprávnost právního posouzení odvolacím soudem (§241a odst. 3 o. s. ř.). Bez vymezení důvodu dovolání a bez uvedení konkrétních skutečností, z nichž dovozuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř., nelze dovolání projednat, neboť jde o jeho obligatorní náležitosti (§241a odst. 2 o. s. ř.). Pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř. není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. a k projednání dovolání nepostačuje (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
Dovolatel v dovolání vůbec nevymezuje, jaké předpoklady přípustnosti podle §237 o. s. ř. byly naplněny, přičemž neuvádí žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, ani neformuluje otázku, která by dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena či je rozhodována rozdílně, stejně jako nesděluje žádnou právní otázku, jež by měla být posouzena jinak, tedy to, v čem konkrétně spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. Pokud žalobce v dovolání pouze namítá nesprávné stanovení počátku běhu objektivní promlčecí doby ke dni složení zálohy a subjektivní promlčecí doby ke dni, kdy dovolatel žalované sdělil, že smlouvu neuzavře, přičemž se domnívá, že subjektivní i objektivní promlčecí doba pro vydání bezdůvodného obohacení začala plynout až okamžikem, kdy se účastníci dohodli na ukončení smluvního vztahu (resp. ode dne, kdy žalovaná nevrátila složené zálohy ve sjednané lhůtě), neobsahují tato tvrzení údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Vzhledem k tomu, že dovolání trpí vadami, které nebyly odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. 29 ICdo 43/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 – jež jsou veřejnosti dostupná na www.nsoud.cz ; anebo důvody např. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, jímž tento soud odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, přitakávaje pod bodem 14 odůvodnění závěru Nejvyššího soudu o důvodech odmítnutí dovolání), nemohl je Nejvyšší soud projednat věcně a dovolání muselo být odmítnuto (§243c odst. 1, věta první, o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3, věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1, části věty před středníkem, a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalované v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady podle obsahu spisu nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. prosince 2015
JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.
předseda senátu