ECLI:CZ:NS:2015:28.CDO.2774.2015.1
sp. zn. 28 Cdo 2774/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Miloše Póla ve věci žalobce Ing. Z. Š. , P., zastoupeného opatrovníkem JUDr. Martinem Smrkovským, advokátem se sídlem v Praze 3 – Vinohrady, Lucemburská 1599/13, proti žalované Mgr. H. Š. , P., zastoupené Mgr. Janem Mrázkem, advokátem se sídlem v Praze 3, Žerotínova 37, o zaplacení částky 180 000 Kč s příslušenstvím , vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 18 C 122/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. prosince 2014, č. j. 39 Co 416/2014-239, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Žalobce se domáhá vůči žalované zaplacení částky 180 000 Kč jako náhrady bezdůvodného obohacení, jehož se mělo žalované dostat na úkor žalobce užíváním bytu v podílovém spoluvlastnictví účastníků nad rámec spoluvlastnického podílu.
V záhlaví označeným rozsudkem odvolací soud potvrdil mezitímní rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 24. června 2014, č. j. 18 C 122/2010-218, jímž tento soud rozhodl, že nárok žalobce je co do základu v celém rozsahu opodstatněný.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání.
Nejvyšší soud odmítl dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 věty první občanského soudního řádu (o. s. ř.), neboť není přípustné.
V situaci, kdy dovoláním napadené rozhodnutí nepatří do okruhu rozhodnutí (usnesení) vyjmenovaných v §238a o. s. ř., je třeba přípustnost dovolání poměřovat hledisky uvedenými v §237 o. s. ř.
Podle §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Co do řešení nastolené relevantní otázky hmotného práva (otázka vzniku bezdůvodného obohacení spoluvlastníka věci jejím užíváním nad rámec spoluvlastnického podílu) je rozsudek odvolacího soudu v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu – srov. zejm. rozsudek velkého senátu Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. října 2012, sp. zn. 31 Cdo 503/2011, uveřejněný pod č. 17/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, spolu s ostatními rozhodnutími Nejvyššího soudu dostupný na www.nsoud.cz .
Rozhodnutí odvolacího soudu nekoliduje ani s žalovanou v dovolání předestřenou judikaturou – rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 7. ledna 2009, sp. zn. 28 Cdo 725/2008, jenž byl vydán za jiných okolností (kasační rozhodnutí vydané v situaci, kdy v řízení nebylo spolehlivě prokázáno, zda existující poměry, rozhodnutí nebo dohoda spoluvlastníků neumožňují některému ze spoluvlastníků realizaci jeho práva, zatímco v nyní posuzované věci odvolací soud – v rovině skutkových zjištění – uzavírá, že byt užívala v celém rozsahu výlučně žalovaná, případně další osoby s jejím svolením, a že žalobci současně v užívání bytu bránila). [Za těchto skutkových okolností rozhodnutí odvolacího soudu není v rozporu ani s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 4. července 2013, sp. zn. 22 Cdo 1645/2013, uveřejněným pod č. 27/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž Nejvyšší soud přijal a odůvodnil závěr, že „má-li být mezitímním rozsudkem rozhodnuto o základu nároku spoluvlastníka na zaplacení náhrady za užívání věci druhým spoluvlastníkem nad rámec jeho spoluvlastnického podílu, předpokládá rozhodnutí o základu nároku také posouzení rozsahu a kvality užívání společné věci; kvality užívání tam, kde užívají věc oba spoluvlastníci, a nejedná se o výlučné užívání společné věci některým ze spoluvlastníků“].
Další námitky žalované, týkající se rozsahu užívání nemovitosti (jež byla v rozhodné době, za kterou je požadováno vydání bezdůvodného obohacení, ve spoluvlastnictví účastníků, z nichž byt užívala toliko žalovaná), nesou se pak převážně v rovině kritiky skutkových zjištění odvolacího soudu (jejich správnosti a úplnosti), jež nepředstavuje uplatnění způsobilého dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o. s. ř. a nezakládá žádnou kvalifikovanou otázku hmotného či procesního práva. [Není uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud; samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem – srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek]. Přitom i k otázce spoluužívání bytu třetí osobou – zde zletilým synem účastníků – lze odkázat na zjištění odvolacího soudu o odvozeném důvodu bydlení této osoby od práva žalované, nikoliv žalobce (jenž i v době předchozí – jak současně plyne ze skutkových zjištění odvolacího soudu – podílel se na výživě syna placením výživného, určeného k uspokojení jeho hmotných odůvodněných potřeb).
Jelikož řešení relevantních právních otázek napadeným rozhodnutím koresponduje ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu, dovolání nepřináší otázky nové (dovolacím soudem dosud neřešené) a Nejvyšší soud neshledal ani důvody, pro které by tyto právní otázky – v jeho rozhodovací praxi již vyřešené – měly být posouzeny jinak, nelze než uzavřít, že ani podle ustanovení §237 o. s. ř. dovolání přípustné není.
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, v situaci, kdy rozhodnutí dovolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. prosince 2015
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu