ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.1213.2015.1
sp. zn. 29 Cdo 1213/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci navrhovatelky Mgr. O. S. R. , zastoupené JUDr. Danou Kořínkovou, PhD., advokátkou, se sídlem v Praze 8, Sokolovská 47/73, PSČ 186 00, za účasti společnosti Stříbrný Development s. r. o. , se sídlem v Praze 7 – Holečovicích, U garáží 1436/6, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 28361016, zastoupené Mgr. Barborou Čechovou, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Mánesova 864/19, PSČ 120 00, o zrušení účasti společníka ve společnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 80 Cm 118/2013, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. srpna 2014, č. j. 7 Cmo 213/2014-99, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. ledna 2014, č. j. 80 Cm 118/2013-66, zrušil účast navrhovatelky ve společnosti Stříbrný Development s. r. o. (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. a III.).
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením odmítl odvolání navrhovatelky (první výrok), rozhodl o tom, že zpětvzetí návrhu na zahájení řízení není účinné (druhý výrok), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu, a to proti všem jeho výrokům, podala navrhovatelka dovolání.
Podle §238 odst. 1 písm. f) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), není dovolání podle §237 přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř.
Opravným prostředkem způsobilým zpochybnit rozhodnutí odvolacího soudu o odmítnutí odvolání je právě žaloba pro zmatečnost dle §229 odst. 4 o. s. ř. Dovolání proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu tudíž není objektivně přípustné (srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. května 2013, sen. zn. 29 NSČR 35/2013, uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročníku 2014, pod číslem 62, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sen. zn. 29 NSČR 36/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. října 2013, sp. zn. 29 Cdo 3290/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. srpna 2014, sp. zn. 29 Cdo 3063/2014).
V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti druhému výroku napadeného usnesení, kterým odvolací soud rozhodl o neúčinnosti zpětvzetí návrhu na zahájení řízení, dovolatelka nenapadá rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se končí odvolací řízení, a ani žádné z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř.; ani v tomto rozsahu tudíž není dovolání přípustné.
Třetím výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč; ani dovolání směřující proti výroku o nákladech odvolacího řízení tudíž není podle §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. objektivně přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. května 2015
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu