ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.4758.2015.1
sp. zn. 29 Cdo 4758/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Gemmelem v právní věci žalobce M. P. , proti žalovanému K. N., zastoupenému JUDr. Jaroslavem Mejzlíkem, advokátem, se sídlem v Třebíči, Bráfova tř. 531/37, PSČ 674 01, o námitkách proti směnečným platebním rozkazům, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 3 Cm 157/2014, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. června 2015, č. j. 7 Cmo 105/2015-127, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 30. června 2015, č. j. 7 Cmo 105/2015-127, změnil rozsudek ze dne 22. ledna 2015, č. j. 3 Cm 157/2014-72, jímž Krajský soud v Brně v plném rozsahu zrušil směnečné platební rozkazy ze dne 11. července 2014, č. j. 3 Cm 157/2014-18 a ze dne 10. října 2014, č. j. 3 Cm 158/2014-33, jimiž uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 200.000,- Kč s 6% úrokem od 6. listopadu 2011 do zaplacení, směnečnou odměnu 666,67 Kč a náklady řízení a částku 100.000,- Kč s 6% úrokem od 6. listopadu 2011 do zaplacení, směnečnou odměnu 333,33 Kč a náklady řízení, tak, že označené směnečné platební rozkazy ponechal v plném rozsahu v platnosti a rozhodl o náhradě nákladů námitkového řízení a odvolacího řízení.
Odvolací soud – na rozdíl od soudu prvního stupně − uzavřel, že žalovaný svá tvrzení o zaplacení směnek neprokázal a vznesenou námitkou se povinnosti uhradit směnečné závazky neubránil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Splnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřuje dovolatel v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu „závisí na jiném hmotném i procesním posouzení věci dovolacím soudem“. Dovolací soud „by měl posoudit obranu žalovaného, neboť napadeným rozhodnutím mu určuje soud opětovnou platbu ze směnek, kdy neuznává svědecké výpovědi bez řádného odůvodnění proč je neuznává a kdy vychází z bezprecedentního názoru, že námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu se zpravidla neuznávají“. Dovolací soud „by měl odstranit vážná procesní i hmotně právní pochybení odvolacího soudu tak, aby přiznal svému rozhodnutí status závažného právního významu a tím poskytl ochranu základním právům žalovaného v duchu čl. 4 Ústavy ČR“.
Dovolání žalovaného Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř.
Učinil tak proto, že dovolání (posuzováno podle jeho obsahu - §41 odst. 2 o. s. ř.) neobsahuje žádný údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v ustanovení §237 o. s. ř. považuje za splněné (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013 a ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 a ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, jakož i usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, ze dne 24. června 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14, ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14 a ze dne 12. srpna 2015, sp. zn. IV. ÚS 3548/14).
Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší doplňuje, že dovolatel, byť formálně namítá nesprávné právní posouzení věci, ve skutečnosti – posuzováno podle obsahu dovolání – uplatňuje jednak dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. (ve znění účinném do 31. prosince 2012), který od 1. ledna 2013 k dispozici nemá, jednak zpochybňuje správnost hodnocení důkazů, které − se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř. – nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. K tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu)
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. prosince 2015
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu