ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.943.2013.1
sp. zn. 29 Cdo 943/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelů a) Compas Capital Consult, s. r. o. , se sídlem ve Sviadnově, Na drahách 247, PSČ 739 25, identifikační číslo osoby 62301730, zastoupené Mgr. Bohdanou Šocovou, advokátkou, se sídlem v Olomouci, Palackého 641/11, PSČ 779 00, a b) Města Otrokovice , se sídlem v Otrokovicích, náměstí 3. května 1340, PSČ 765 02, identifikační číslo osoby 00284301, zastoupeného JUDr. Ing. Pavlem Schreiberem, advokátem, se sídlem v Brně, Jakubská 121/1, PSČ 602 00, za účasti společnosti Vodovody a kanalizace Zlín, a. s. , se sídlem ve Zlíně, třída Tomáše Bati 383, PSČ 760 49, identifikační číslo osoby 49454561, zastoupené JUDr. Petrem Tomanem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Trojanova 2022/12, PSČ 120 00, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 Cm 451/2008, 50 Cm 452/2008, o dovolání společnosti Vodovody a kanalizace Zlín, a. s., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. září 2012, č. j. 5 Cmo 106/2012-773, takto:
I. V rozsahu, v němž směřuje proti té části prvního výroku usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. září 2012, č. j. 5 Cmo 106/2012-773, jíž odvolací soud změnil výrok I. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. prosince 2011, č. j. 50 Cm 451/2008-589, 50 Cm 452/2008, tak, že vyslovil neplatnost usnesení valné hromady společnosti Vodovody a kanalizace, a. s., konané dne 2. června 2008, o schválení návrhu na rozdělení zisku za rok 2007 včetně stanovení tantiém, přijatého k bodu 5 programu, a v rozsahu, v němž směřuje proti druhému výroku usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. září 2012, č. j. 5 Cmo 106/2012-773, jímž odvolací soud zrušil ve výroku II. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. prosince 2011, č. j. 50 Cm 451/2008-589, 50 Cm 452/2008, a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, se dovolání odmítá .
II. Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. září 2012, č. j. 5 Cmo 106/2012-773, se ve zbývajícím rozsahu ruší a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 19. prosince 2011, č. j. 50 Cm 451/2008-589, 50 Cm 452/2008, zamítl návrhy na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti Vodovody a kanalizace Zlín, a. s. (dále jen „společnost“), konané dne 2. června 2008 (výrok I.), zamítl návrh navrhovatelky a) na přiznání přiměřeného zadostiučinění ve výši 70.000,- Kč (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.) a o poplatkové povinnosti (výrok IV.).
Ve výroku označeným usnesením Vrchní soud v Olomouci k odvolání obou navrhovatelů změnil usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že vyslovil neplatnost usnesení napadené valné hromady přijatých k bodům 5, 7 a 8 programu, tj. usnesení o schválení roční zprávy o výsledcích hospodaření, řádné účetní závěrky za rok 2007 a návrhu na rozdělení zisku za rok 2007 včetně rozhodnutí o stanovení tantiém, usnesení o volbě člena představenstva a usnesení o volbě členů dozorčí rady, nevyslovil neplatnost procedurálních usnesení valné hromady přijatých k bodům 1 a 2 programu (první výrok), zrušil usnesení soudu prvního stupně ve výroku II., kterým byl zamítnut návrh navrhovatelky a) na přiznání přiměřeného zadostiučinění ve výši 70.000,- Kč, věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (druhý výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně a řízení odvolacího ve vztahu mezi navrhovatelem b) a společností (třetí a čtvrtý výrok).
Odvolací soud vyšel zejména z toho, že:
1) Společnost má od srpna 2000 zapsán v obchodním rejstříku jako zcela splacený základní kapitál ve výši 1.030.018.000,- Kč, jenž je rozdělen na 962.431 akcií na jméno o jmenovité hodnotě 1.000,- Kč, 67.586 akcií na majitele o jmenovité hodnotě 1.000,- Kč a jednu akcii na jméno se zvláštními právy o jmenovité hodnotě 1.000,- Kč. Akcie společnosti byly registrovány.
2) Podle článku 13 stanov společnosti jsou akcie na jméno převoditelné pouze mezi obcemi, které jsou stávajícími akcionáři společnosti a vlastní akcie na jméno, a pouze se souhlasem valné hromady společnosti.
3) Statutární město Zlín nabylo akcie společnosti v letech 1993 až 1995 a 1996 až 2000. V roce 2002 bylo vlastníkem 448.598 akcií na jméno (představujících 43,55% podíl na základním kapitálu společnosti) a 39.779 akcií na majitele (představujících 3,86% podíl na základním kapitálu společnosti). Celkem vlastnilo 488.377 akcií společnosti představujících 47,41% podíl na základním kapitálu společnosti.
4) Česká spořitelna, a. s., nabídla Statutárnímu městu Zlín dopisem ze dne 2. listopadu 2001 odkoupení akcií společnosti, a to v rámci společného projektu s Českou infrastrukturní, a. s., jehož cílem bylo nabýt podíly ve většině vodohospodářských společností na Moravě, tyto společnosti konsolidovat a připravit na vstup strategického partnera. Další nabídku na odkoupení akcií společnosti učinila Statutárnímu městu Zlín dopisem ze dne 24. ledna 2002.
5) Dne 8. října 2001 vyhlásilo Statutární město Zlín výběrové řízení na strategického partnera společnosti. Vítězem se stala společnost Jižní vodárenská, a. s., jejímž jediným akcionářem se posléze stala Česká infrastrukturní, a. s.
6) Valná hromada společnosti konaná dne 17. dubna 2002 neschválila vstup strategického investora.
7) Dne 26. dubna 2002 uzavřelo Statutární město Zlín (jako budoucí prodávající) a Česká spořitelna, a. s. (jako budoucí kupující), smlouvy o budoucích smlouvách o koupi akcií společnosti, jimiž se budoucí prodávající zavázal prodat budoucímu kupujícímu 309.424 a 139.174 akcií na jméno emitovaných společností. Téhož dne uzavřely obě strany i příkazní smlouvy, jimiž Statutární město Zlín jako příkazce udělilo České spořitelně, a. s., jako příkazníkovi příkaz k výkonu akcionářských práv ve společnosti vyplývajících z vlastnictví výše uvedených akcií na jméno (dále též jen „sporné smlouvy“). Na jejich základě byla Česká spořitelna, a. s., zmocněna k zastupování Statutárního města Zlín na valných hromadách společnosti, a to ve vztahu k 448.598 akciím na jméno.
8) Česká spořitelna, a. s., sice dne 2. května 2002 oznámila nabytí 43,55 % hlasovacích práv ve společnosti s tím, že je nebude vykonávat, avšak „balíkem smluv obdobným smlouvám z 26. 4. 2002“ práva „spojená s 403.767 akciemi představujícími 39,2 % na základním kapitálu“ společnosti dne 16. července 2002 „převedla“ na Jižní vodárenskou, a. s., a ponechala si pouze práva k 44.831 akciím, představujícím 4,35% podíl na základním kapitálu.
9) K 2. prosinci 2002 „získala“ Česká spořitelna, a. s., „obdobným způsobem“ od dalších měst a obcí hlasovací práva k jejich akciím odpovídající 14,02% podílu na základním kapitálu společnosti.
10) Dne 5. prosince 2002 byly akcie společnosti vyřazeny z obchodování na veřejném trhu.
11) Dne 14. března 2003 Česká spořitelna, a. s., „převedla“ práva spojená s akciemi dalších měst a obcí (viz bod 9) na Jižní vodárenskou, a. s.
12) Dne 30. dubna 2004 schválila valná hromada společnosti návrhy smluv o prodeji části podniku společnosti a o nájmu a provozování vodárenské infrastruktury. Téhož dne byly smlouvy uzavřeny mezi společností a Zlínskou vodárenskou, a. s.
13) Dne 25. května 2004 Statutární město Zlín a Jižní vodárenská, a. s., uzavřely dohodu o vypořádání vzájemných vztahů, jíž byly zrušeny smlouvy o smlouvách budoucích o koupi akcií, Statutární město Zlín vrátilo část již zaplacené zálohy na kupní cenu ve výši 42.616.810,- Kč a zbylou část ve výši 14.803.734,- Kč si ponechalo jako odměnu za umožnění vykonávat akcionářská práva.
14) Smlouvou o koupi akcií ze dne 27. května 2004 Jižní vodárenská, a. s., prodala Statutárnímu městu Zlín 39.779 akcií na majitele za cenu 95,- Kč za jednu akcii (jde o akcie, které Statutární město Zlín původně prodalo Stredoeurópskemu maklérskemu domu, obchodníku s cennými papiermi, akciové spoločnosti, a které posléze nabyla Jižní vodárenská, a. s.).
15) Dne 2. června 2008 se konala (napadená) valná hromada společnosti, která přijala procedurální usnesení (pod body 1 a 2 programu) a dále usnesení o schválení roční zprávy o výsledcích hospodaření, řádné účetní závěrky za rok 2007 a návrhu na rozdělení zisku za rok 2007 včetně rozhodnutí o stanovení tantiém (pod bodem 5 programu), usnesení o volbě člena představenstva (pod bodem 7 programu) a usnesení o volbě členů dozorčí rady (pod bodem 8 programu). Valné hromady se účastnili 23 akcionáři s akciemi představujícími 73,97 % základního kapitálu společnosti, mezi nimi i Statutární město Zlín s akciemi představujícími 47,41 % základního kapitálu společnosti.
16) Podíl na zisku byl podle usnesení o rozdělení zisku za rok 2007 přijatého na napadené valné hromadě určen členům orgánů společnosti, dividendy mezi akcionáře rozděleny nebyly.
Na takto ustaveném základu odvolací soud uzavřel, že ke dni 26. dubna 2002 pozbylo Statutární město Zlín postavení ovládající osoby, neboť s hlasovacími právy spojenými s akciemi na jméno v jeho vlastnictví mohla disponovat Česká spořitelna, a. s., která následně umožnila vykonávat tato hlasovací práva společnosti Jižní vodárenská, a. s., jež se tak stala novou ovládající osobou. K ovládnutí společnosti ze strany Jižní vodárenské, a. s., došlo jednáním ve shodě (ve smyslu §66b odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku; dále též jen „obch. zák.“) uvedených tří subjektů.
Česká spořitelna, a. s., hlasovací práva neobstarávala pro sebe, ale pro Jižní vodárenskou, a. s. Obě společnosti jednaly s cílem nabýt hlasovací práva ve společnosti Vodovody a kanalizace Zlín, a. s., ve prospěch Jižní vodárenské, a. s., a to za účelem prosazení tzv. provozního modelu (schválení smluv o prodeji části podniku a o nájmu a provozování vodárenské infrastruktury). Stejný zájem – prosadit provozní model – mělo i Statutární město Zlín; proto přistoupilo na uzavření sporných smluv a ztratilo postavení ovládající osoby, neboť hlasovací práva přenechalo České spořitelně, a. s., a potažmo Jižní vodárenské, a. s.
V této souvislosti odvolací soud zdůraznil, že provozní model „nepočítal s tím“, že by akcie společnosti byly ve vlastnictví strategického partnera; naopak měly zůstat ve vlastnictví obcí jakožto veřejnoprávních korporací tak, aby společnost mohla žádat o dotace. Uzavření sporných smluv nesměřovalo k prodeji akcií společnosti, ale skutečným cílem bylo získání hlasovacích práv pro Jižní vodárenskou, a. s., za účelem prosazení provozního modelu.
Statutární město Zlín, Česká spořitelna, a. s., a Jižní vodárenská, a. s., tak jednáním ve shodě umožnily ovládnutí společnosti Jižní vodárenskou, a. s., a to již ke dni 26. dubna 2002, kdy Česká spořitelna, a. s., získala ve prospěch Jižní vodárenské, a. s., podíl na hlasovacích právech ve společnosti. Jmenovaným subjektům proto vznikla povinnost učinit nabídku převzetí podle §183b obch. zák. Odvolací soud vyložil, že povinnost převzetí zákon ukládá nikoliv pouze akcionářům, ale také osobám jednajícím s ním ve shodě, aniž by tyto osoby musely nutně být také akcionáři cílové společnosti. Získáním podílu na hlasovacích právech se míní nejen převod vlastnictví akcií, ale i faktická možnost vykonávat hlasovací práva na základě vlastního uvážení bez ohledu na to, zda a na základě jakého právního důvodu jsou vykonávána, popř. ovlivňovat výkon hlasovacích práv jinou osobou (§66a odst. 6 obch. zák.).
Jelikož ani jeden z povinných subjektů (Jižní vodárenská, a. s., Statutární město Zlín ani Česká spořitelna, a. s.) nabídku převzetí neučinil, dostaly se všechny do prodlení se splněním povinnosti podle §183b obch. zák., a nejsou tak oprávněny vykonávat hlasovací práva na valných hromadách společnosti (§183g odst. 2 obch. zák.). Jelikož povinnost učinit nabídku převzetí trvá i poté, kdy dojde ke zrušení registrace, a jelikož nebyla do dne konání napadené valné hromady splněna, nebyly jmenované subjekty oprávněny na napadené valné hromadě hlasovat. V důsledku toho jsou všechna usnesení přijatá napadenou valnou hromadou neplatná, uzavřel odvolací soud.
Dále odvolací soud dovodil, že popsaným jednáním ve shodě uvedené subjekty obešly článek 13 stanov společnosti, upravující omezení převoditelnosti akcií na jméno, což taktéž vede k neplatnosti usnesení valné hromady.
Usnesení, jímž byl schválen návrh na rozdělení zisku, je neplatné i pro rozpor s §178 odst. 1 obch. zák., neboť jím bylo rozhodnuto o podílech na zisku pro členy orgánů společnosti, aniž by současně bylo rozhodnuto o dividendách pro akcionáře. V této souvislosti odvolací soud odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2010, sp. zn. 29 Cdo 1326/2009, uveřejněné pod číslem 13/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 13/2011“), které je veřejnosti dostupné, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001, na jeho webových stránkách.
Neplatnost procedurálních usnesení přijatých k bodům 1 a 2 programu odvolací soud nevyslovil, neboť rozhodnutí o organizačních záležitostech předmětné valné hromady „nemohlo mít, a ani nemělo“ závažné právní následky [§131 odst. 3 písm. a) obch. zák.].
Konečně jde-li o návrh navrhovatelky a) na přiznání přiměřeného zadostiučinění, soud prvního stupně se tímto návrhem nezabýval s ohledem na svůj závěr o platnosti napadených usnesení; rozhodnutí soudu prvního stupně je tak podle názoru odvolacího soudu „v tomto směru zcela nepřezkoumatelné“, a proto je odvolací soud ve výroku II. zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost dovolání, opírajíc jeho přípustnost o §237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a jeho důvodnost o §241a odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., navrhujíc, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Dovolatelka odvolacímu soudu předně vytýká, že řízení zatížil vadami, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, poukazujíc zejména na skutečnost, že soudy vycházely z výpovědi Ing. S., jenž byl vyslechnut jako svědek, ačkoliv byl v rozhodné době předsedou představenstva společnosti, a měl být tudíž vyslechnut jako účastník řízení. Odvolací soud současně učinil z některých důkazů odlišná skutková zjištění než soud prvního stupně, aniž tyto důkazy provedl. Navíc odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu podle dovolatelky neodpovídá požadavkům §157 o. s. ř. a je nepřesvědčivé, vnitřně rozporné a nepřezkoumatelné.
V rovině dovolacího důvodu vymezeného v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. pak dovolatelka považuje za nesprávný závěr o vzniku povinnosti učinit nabídku převzetí.
Podle názoru dovolatelky – jež v této souvislosti poukazuje i na odlišná právní posouzení Vrchního soudu v Olomouci v obdobných věcech vedených pod sp. zn. 5 Cmo 109/2012 a 5 Cmo 172/2009 – uzavřením sporných smluv nedošlo ke změně ovládající osoby; tou bylo po celou dobu Statutární město Zlín. Statutární město Zlín, Jižní vodárenskou, a. s., a Českou spořitelnu, a. s., nelze podle dovolatelky považovat za osoby jednající ve shodě; to by bylo teoreticky možné pouze pro jednání Jižní vodárenské, a. s., a České spořitelny, a. s., které však nebyly akcionáři společnosti. Navíc u zástupců akcionářů nelze podle názoru dovolatelky hovořit o jednání ve shodě. Obě posledně uvedené společnosti na valných hromadách vystupovaly toliko jako zástupci akcionářů, nikoliv jako osoby, které nabyly hlasovací práva.
Odvolací soud dovodil, že Statutárnímu městu Zlín, Jižní vodárenské, a. s., a České spořitelně, a. s., vznikla povinnost učinit nabídku převzetí, aniž vzal v potaz, že Statutární město Zlín nabylo rozhodující podíl přesahující 40 % již v rámci privatizace v letech 1993 až 1995, a s ohledem na článek VIII odst. 28 zákona č. 370/2000 Sb. mu nevznikla povinnost učinit nabídku převzetí ani ke dni 1. ledna 2001, kdy nabyl účinnosti zákon č. 370/2000 Sb. Tato povinnost mu nevznikla ani poté do ukončení registrace akcií, neboť město ani samo, ani (teoreticky) jednáním ve shodě nezískalo v této době podíl zakládající povinnost učinit nabídku převzetí. Jižní vodárenské, a. s., a České spořitelně, a. s., pak tato povinnost nemohla vzniknout již proto, že nebyly akcionáři společnosti, a ani jednáním ve shodě s akcionářem společnosti nezískaly podíl na hlasovacích právech, kterým by předtím akcionář nedisponoval, v takové výši, která zakládá povinnost učinit nabídku převzetí. Statutární město Zlín jednáním Jižní vodárenské, a. s., a České spořitelny, a. s., svůj podíl na akciích společnosti nijak nezvýšilo.
Dovolatelka dále zdůrazňuje, že plné moci udělené České spořitelně, a. s., a Jižní vodárenské, a. s., jsou platné speciální plné moci dle §184 odst. 1 obch. zák.
Konečně má dovolatelka za to, že zejména s ohledem na dobu, která uplynula od konání napadené valné hromady, je na místě postup podle §131 odst. 3 obch. zák., neboť vyslovením neplatnosti přijatých usnesení by došlo k podstatnému zásahu do práv získaných třetími osobami v dobré víře.
Navrhovatelé považují napadené rozhodnutí za správné, dovolání v rozsahu, v němž směřuje do druhého výroku usnesení odvolacího soudu za nepřípustné, ve zbytku za nedůvodné a navrhují, aby je Nejvyšší soud částečně odmítl a ve zbytku zamítl.
Nejvyšší soud předesílá, že rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
V rozsahu, ve kterém směřuje proti druhému výroku usnesení odvolacího soudu, není dovolání objektivně přípustné.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují §237 až §239 o. s. ř. Podle §237 odst. 1 o. s. ř. není dovolání přípustné, neboť výrok, kterým bylo zrušeno usnesení soudu prvního stupně ve věci samé, není měnícím ani potvrzujícím rozhodnutím odvolacího soudu. Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. pak nezakládají přípustnost dovolání proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů. Obdobně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. září 2007, sp. zn. 21 Cdo 1800/2006, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2008, pod číslem 11.
Nadto, dovoláním dotčeným druhým výrokem napadeného usnesení bylo rozhodnuto o částce 70.000,- Kč, přípustnost dovolání do tohoto výroku by tak byla vyloučena i s ohledem na §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání do druhého výroku usnesení odvolacího soudu odmítl podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné.
V rozsahu, v němž směřuje proti prvnímu výroku napadeného rozhodnutí v části, v níž odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že vyslovil neplatnost usnesení valné hromady společnosti konané dne 2. června 2008 o schválení návrhu na rozdělení zisku za rok 2007 včetně stanovení tantiém, Nejvyšší soud dovolání, které je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., odmítl podle §243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné.
Učinil tak proto, že závěr odvolacího soudu, podle něhož je dalším důvodem neplatnosti označeného usnesení valné hromady rozpor s §178 odst. 1 obch. zák. a judikaturou Nejvyššího soudu (R 13/2011), dovolatelka nenapadá a dovolacímu přezkumu jej neotevírá.
Uvedený závěr obstojí jako samostatný důvod neplatnosti usnesení valné hromady o rozdělení zisku. Nejvyšší soud je přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelkou uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. §242 odst. 3 věty první o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, uveřejněného pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Věcný přezkum posouzení dalších možných důvodů neplatnosti daného usnesení za tohoto stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže. Proto Nejvyšší soud pokládá za nadbytečné zabývat se dovoláním v tomto rozsahu meritorně (k tomu srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2002, sp. zn. 20 Cdo 910/2000, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročníku 2002, pod číslem 54, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Na uvedeném ničeho nemění ani zcela obecně formulovaná dovolací námitka, podle níž nezohlednil-li odvolací soud dobu uplynulou od konání předmětné valné hromady a neaplikoval §131 odst. 3 písm. b) obch. zák., zasáhl do práv třetích osob získaných v dobré víře. V usnesení ze dne 22. května 2012, sp. zn. 29 Cdo 2068/2011, totiž Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož pro aplikaci §131 odst. 3 písm. b) obch. zák. nestačí pouze potenciální možnost zásahu do práv třetích osob, nýbrž dovodil, že musí jít o zcela konkrétní zásah do práv třetích osob, který je podstatný (k tomuto závěru se Nejvyšší soud přihlásil i v usnesení ze dne 28. dubna 2015, sp. zn. 29 Cdo 1265/2014). Jaká práva kterých třetích osob měla být vyslovením neplatnosti daného usnesení zasažena, ovšem dovolatelka nijak nespecifikuje.
Ve zbývajícím rozsahu je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Nejvyšší soud se nejprve – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval tím, zda je dán dovolací důvod vymezený v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
S ohledem na data uzavření výše popsaných smluv mezi Statutárním městem Zlín, dalšími obcemi – akcionáři společnosti, Českou spořitelnou, a. s., a Jižní vodárenskou, a. s., jakož i na datum vyřazení akcií společnosti z obchodování na veřejném trhu, jsou pro další úvahy Nejvyššího soudu rozhodná níže citovaná ustanovení obchodního zákoníku ve znění účinném do 31. března 2003, tj. naposledy ve znění zákona č. 308/2002 Sb.
Ustanovení §183b odst. 1 obch. zák. určovalo:
Jsou-li účastnické cenné papíry cílové společnosti registrované, je akcionář, který získá buď sám nebo společně s jinými osobami jednáním ve shodě (§66b) podíl na hlasovacích právech (§183d), který mu umožňuje ovládnutí společnosti (§66a), povinen do 60 dnů ode dne, který následuje po dnu, v němž akcionář tento podíl získá nebo překročí, učinit nabídku převzetí všem majitelům účastnických cenných papírů cílové společnosti. Podá-li tento akcionář žádost podle odstavce 8 nebo 11, prodlužuje se tato lhůta o dobu 20 pracovních dnů. Stejnou povinnost má i akcionář a osoby jednající s ním ve shodě, jejichž podíl na účastnických cenných papírech nebo hlasovacích právech získaný podle první věty dosáhne nebo překročí hranici dvou třetin a tří čtvrtin hlasovacích práv. Povinnost učinit nabídku převzetí vzniká dnem následujícím po dnu, v němž akcionář podíl, který tuto povinnost zakládá, získá nebo překročí.
Podle §183b odst. 14 obch. zák. povinnost podle odstavce 1 má i osoba, jež sama nebo společně s osobami, s nimiž jedná ve shodě, ovládne akcionáře, který sám nebo spolu s osobami jednajícími ve shodě má podíl na hlasovacích právech v cílové společnosti v rozsahu stanoveném v odstavci 1.
Podle §183g odst. 2 obch. zák. jestliže navrhovatel učinil nabídku převzetí v rozporu se zákonem, není smlouva uzavřená na základě takové nabídky neplatná, navrhovatel však nemůže vykonávat hlasovací práva v cílové společnosti spojená s účastnickými cennými papíry, jejichž nabytí založilo povinnost učinit nabídku převzetí. Je-li akcionář a osoby jednající s ním ve shodě, jimž vznikla povinnost učinit nabídku převzetí, v prodlení s plněním této povinnosti, nejsou oprávněny vykonávat hlasovací práva v cílové společnosti po dobu prodlení. Komise pro cenné papíry může rozhodnout, že navrhovatel, který porušil zákon pouze nepodstatně, může vykonávat hlasovací práva v cílové společnosti za podmínek uvedených v rozhodnutí. Zákaz výkonu hlasovacích práv platí také v případě, kdy nebyla v rozporu se zákonem nabídka převzetí učiněna vůbec.
Odvolací soud dovodil, že Jižní Vodárenská, a. s., ovládla společnost jednáním ve shodě se Statutárním městem Zlín a Českou spořitelnou, a. s., jež spočívalo ve sledování společného cíle – nabytí hlasovacích práv ve společnosti ve prospěch Jižní vodárenské, a. s., za účelem prosazení tzv. provozního modelu, a proto všem uvedeným subjektům vznikla povinnost učinit podle §183b odst. 1 obch. zák. nabídku převzetí. S tímto právním posouzením věci Nejvyšší soud nesouhlasí.
Odvolací soud především přehlédl, že povinnost učinit nabídku převzetí zákon ukládal pouze (s výjimkou dále uvedenou) akcionáři cílové společnosti a osobám jednajícím s ním ve shodě. Jakkoliv osoba jednající ve shodě s akcionářem nemusí být také akcionářem cílové společnosti (a přesto může disponovat s hlasovacími právy ve společnosti – srov. zejm. §66a odst. 6 obch. zák.), primárně vzniká povinnost učinit nabídku převzetí podle §183b odst. 1 obch. zák. akcionáři cílové společnosti. Při posuzování, zda akcionář získal rozhodný podíl na hlasovacích právech, se přitom přihlíží i k hlasovacím právům, s nimiž mohou disponovat osoby jednající s ním ve shodě.
Výjimku z uvedeného pravidla, kdy zákon ukládá povinnost učinit nabídku převzetí podle §183b odst. 1 obch. zák. i jiné osobě než akcionáři cílové společnosti (a osobám jednajícím s ním ve shodě), představuje §183b odst. 14 obch. zák. Podle posledně označeného ustanovení svědčí tato povinnost také osobám, které ovládly akcionáře majícího rozhodný podíl na hlasovacích právech v cílové společnosti. Pouze na okraj Nejvyšší soud podotýká, že porušení povinnosti učinit nabídku převzetí osobami vypočtenými v §183b odst. 14 obch. zák. nevede ex lege k sistaci hlasovacích práv spojených s akciemi akcionáře, jehož povinné osoby ovládly (srov. §183g odst. 5 obch. zák.).
V projednávané věci Statutární město Zlín vlastnilo akcie společnosti představující 47,41% podíl na základním kapitálu již před uzavřením sporných smluv. Jejich uzavřením žádný podíl na hlasovacích právech nezískalo, a povinnost učinit nabídku převzetí podle §183b odst. 1 obch. zák. mu tudíž (v důsledku jejich uzavření) nemohla vzniknout. Česká spořitelna, a. s., a Jižní vodárenská, a. s., se v důsledku uzavření sporných smluv nestaly akcionáři společnosti, ani na jejich základě neovládly akcionáře společnosti majícího rozhodný podíl na hlasovacích právech; povinnost učinit nabídku převzetí tudíž nevznikla ani jim. Za této situace je pak nadbytečné posuzovat, zda lze Statutární město Zlín, Českou spořitelnu, a. s., a Jižní vodárenskou, a. s., považovat za osoby jednající ve shodě ve smyslu §66b obch. zák. Není-li zde akcionáře, který by (výše popsaným jednáním) získal rozhodný podíl na hlasovacích právech (a to případně i s přihlédnutím k hlasům, s nimiž mohou nakládat osoby jednající s ním ve shodě), nelze uvažovat o vzniku povinnosti učinit nabídku převzetí podle §183b odst. 1 obch. zák.
Nejvyšší soud jen pro úplnost dodává, že uvedeným subjektům nevznikla povinnost učinit nabídku převzetí ani v důsledku opětovného nabytí 39.779 akcií na majitele Statutárním městem Zlín smlouvou ze dne 27. května 2004, tedy před konáním napadené valné hromady. Jednak tímto převodem došlo ke zvýšení podílu Statutárního města Zlín na základním kapitálu společnosti ze 43,55 % na 47,41 % až po vyřazení akcií společnosti z obchodování na veřejném trhu, jednak by vlastníku registrovaných akcií disponujícímu více než 40 % hlasovacích práv v cílové společnosti povinnost učinit další nabídku převzetí vznikla až při dosažení či překročení dvoutřetinového a tříčtvrtinového podílu na hlasovacích právech cílové společnosti (viz doslovné znění §183b odst. 1 obch. zák).
Nevznikla-li Statutárnímu městu Zlín, České spořitelně, a. s., a Jižní vodárenské, a. s., povinnost učinit nabídku převzetí, nestíhá akcionáře ani zákaz výkonu hlasovacích práv podle §183g odst. 2 obch. zák. Statutární město Zlín, jež se zúčastnilo napadené valné hromady, tudíž mohlo hlasovací práva spojená se svými akciemi vykonávat a k jeho účasti bylo nutno přihlédnout jak ve vztahu k usnášeníschopnosti valné hromady, tak při počítání většiny potřebné pro přijetí usnesení valné hromady.
Závěr odvolacího soudu, podle kterého je dalším důvodem neplatnosti napadených usnesení valné hromady obcházení článku 13 stanov společnosti, upravujícího omezenou převoditelnost akcií na jméno, postrádá bližší zdůvodnění. Z rozhodnutí odvolacího soudu není zjevné, na základě jakých úvah dospěl k závěru o obcházení stanov společnosti, jak (a na základě jakých zákonných ustanovení) se tyto úvahy promítají do učiněných právních úkonů (uzavřených smluv, udělených plných mocí, hlasování na valné hromadě) a proč jsou důvodem pro vyslovení neplatnosti napadených usnesení valné hromady. Závěr odvolacího soudu je tudíž v tomto směru přinejmenším předčasný, a tudíž i nesprávný.
Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem není správné a dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud – aniž se pro nadbytečnost zabýval dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a), odst. 3 o. s. ř. – usnesení odvolacího soudu ve zbývající části zrušil (§243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.) a věc vrátil v tomto rozsahu odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta první o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 věta první a §226 odst. 1 o. s. ř.).
V další fázi řízení odvolací soud nepřehlédne závěry, jež Nejvyšší soud ohledně plných mocí udělených České spořitelně, a. s., a Jižní vodárenské, a. s., učinil v usnesení ze dne 23. února 2011, sp. zn. 29 Cdo 3880/2009.
V novém rozhodnutí odvolací soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. května 2015
JUDr. Filip C i l e č e k
předseda senátu