ECLI:CZ:NS:2015:3.TDO.145.2015.1
sp. zn. 3 Tdo 145/2015 -27
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. února 2015 o dovolání podaném D. L., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 4 To 39/2014 ze dne 2. 9. 2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 4/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně sp. zn. 1 T 4/2014 ze dne 20. 6. 2014 byl dovolatel uznán vinným zvlášť závažným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1, odst. 2 písm. g) trestního zákoníku (dále jen tr. zákoník), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi a půl roku a pro jeho výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o vzneseném návrhu na náhradu škody.
V předmětné věci podal D. L. odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením sp. zn. 4 To 39/2014 ze dne 2. 9. 2014 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal D. L. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku, že byl soudy shledán vinným označeným trestným činem, aniž by to odpovídalo ve věci provedeným důkazům s tím, že měl zaujmout také stanovisko k důkazům, které jej neusvědčovaly, a z jakého důvodu tedy byly shledány nevěrohodnými či nepoužitelnými. Poukázal na to, že ve věci nebyly provedeny jím navrhované důkazy, a to nový znalecký posudek soudního znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, k prověření vzniku zranění poškozeného, když doplnění dokazování výslechem stávajícího znalce před odvolacím soudem pokládá za nedostačující. Nebylo rozhodnuto ani o jeho návrhu podrobit se vyšetření na detektoru lži. Namítl i nesprávný postup soudů, když ty se nezabývaly tím, že jeho obhájce nebyl řádně přizván k výslechu svědka S., konaného na U. Konečně poukázal na to, že soudy bagatelizovaly rozpory ve výpovědi slyšených svědků s tím, že je označily jako skupinu jeho přátel, a proto z nich nevycházel. Podle jeho názoru, vzhledem k uvedenému mohly soudy dospět nejméně ke dvěma skutkovým verzím, přičemž se přiklonily ke skutkové verzi pro něj méně příznivé a porušily tak základní princip rozhodování v podobě nerespektování zásady in dubio pro reo. Proto také navrhl, aby Nejvyšší soud podle ustanovení §265k tr. ř. zrušil napadené (citované) rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, jakož i související (citovaný) rozsudek Krajského soudu v Brně a podle §265 l odst. 1 tr. ř. „příslušnému soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl“.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřila příslušná státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství s tím, že v podaném dovolání opakuje dovolatel skutečnosti, které uplatnil v rámci své obhajoby již z předchozího řízení, včetně argumentace vedené v rámci jeho odvolání. Poukázala na to, že příslušný znalec z oboru soudního lékařství v písemně podaném znaleckém posudku, stejně jako ve svých vyjádřeních před soudy (jak u hlavního líčení, tak i ve veřejném zasedání) potvrdil, že ke zranění poškozeného a jeho následkům objektivizovanými lékařskými zprávami nemohlo dojít jiným způsobem, než tím, který je popsán ve výroku napadeného rozsudku. Závěry přijaté tímto znalcem pak souhlasí s výpovědí svědka S. (ta byla v celém řízení v popisu skutkových okolností konstantní ) a je podporována i svědeckými výpověďmi N. H. a T. D. Stran návrhů dovolatele na doplnění ve věci vedeného dokazování potom uvedl, že soudy nepochybily, pokud neshledaly důvody pro vypracování revizního znaleckého posudku z oboru soudního lékařství, když závěry ve věci činného znalce plně korespondovaly s dalšími skutkovými zjištěními. Navrhovaný výslech dovolatele na detektoru lži potom trestní řád nepřipouští a namítaný výslech svědka S. dožádanými orgány na U. nebylo možné provést jinak. Obecně poukázal na to, že námitky dovolatele směřují výlučně do skutkových zjištění, především potom do způsobu, jímž soudy hodnotily ve věci provedené důkazy. Přitom skutkové závěry, ke kterým soudy dospěly, jsou náležitě podepřeny výsledky ve věci vedeného dokazování a stejně tak je zjištěný skutek správně podřazen pod příslušná ustanovení hmotného práva trestního. Dovolatel tak ve skutečnosti uplatňuje (pod zvoleným dovolacím důvodem) námitky, jejichž povaha je primárně skutkového charakteru, když vytýká soudům způsob, kterým realizovaly důkazní řízení, a to především způsob, kterým provedené důkazy hodnotily s tvrzením, že takové hodnocení mělo vyznít v jeho prospěch. Takto pojaté výhrady přitom nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti skutkovému základu výroku o jeho vině a jako takové nevyhovují žádnému ze zákonných důvodů dovolání. S ohledem na uvedené navrhla, aby Nejvyšší soud takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v ustanovení §265b tr. ř.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod dovolání uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze spolehlivě přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu předmětného skutku, jak je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl nesprávné hodnocení učiněných skutkových zjištění soudy s tím, že popsaného trestného jednání se nedopustil a soudy ve věci provedené důkazy hodnotily jednostranně v jeho neprospěch. Sám přitom nabídl jiný průběh skutkového děje s tím, že označený trestný čin nespáchal. V uvedeném směru však oba soudy zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí podrobně vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. Vysvětlily takto přesvědčivě, proč uvěřily opakovaným (stejně vedeným) výpovědím svědka S., které plně korespondují se zásadním důkazem v podobě podaného znaleckého posudku znalce z oboru soudního lékařství MUDr. Michala Zeleného, v rámci kterého tento jednoznačně potvrdil, že ke zranění poškozeného nemohlo dojít jiným způsobem než takovým, který je popsán v tzv. výrokové větě soudu prvního stupně. K námitce způsobu výslechu svědka S. dožádáním na U. potom je nutno uvést, že jde o námitku procesního typu, kterou nelze vzít z hlediska uplatněného dovolacího důvodu v potaz, nicméně i v tomto směru se jí soudy adekvátně zabývaly a vysvětlily, proč i tato je lichou. Konečně stran námitek ohledně neprovedení důkazů navrhovaných dovolatelem soudy odpovídajícím způsobem vysvětlily, proč (z jakých důvodů) takové návrhy na doplnění dokazování neakceptovaly. Je tak namístě shrnout, že námitky dovolatele ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. Je tedy zjevné, že učiněná skutková zjištění co do svého druhu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci spolehlivě přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 4. února 2015
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka