ECLI:CZ:NS:2015:3.TDO.1477.2014.1
sp. zn. 3 Tdo 1477/2014 -25
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. února 2015 o dovolání podaném nejvyšším státním zástupcem v neprospěch obviněného P. Š. , proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 4 To 195/2012 ze dne 28. 8. 2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 5 T 54/2011, takto:
I. Podle §265k odst. 1 trestního řádu se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 4 To 195/2012 ze dne 28. 8. 2012 v jeho zprošťující části uvedené pod bodem ad II.
II. Podle §265k odst. 2 trestního řádu se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265 l odst. 1 trestního řádu se Krajskému soudu v Českých Budějovicích přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 5 T 54/2011 ze dne 13. 12. 2011 byl obviněný P. Š. uznán vinným pod bodem ad 1) přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku (dále jen tr. zákoník) a pod bodem ad 2) zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let s tím, že výkon takto uloženého trestu mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let za současného stanovení dohledu nad ním. Dále bylo rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody.
V předmětné věci podal P. Š. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem sp. zn. 4 To 195/2012 ze dne 28. 8. 2012 tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), c), d) trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že jej uznal vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku a odsoudil ho k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, když výkon takto uloženého trestu mu podmíněně odložil na zkušební dobu tří roků. Dále rozhodl o vznesených nárocích na náhradu škody. Rozhodl také tak, že podle §226 písm. b) tr. ř. se obviněný Š. zprošťuje obžaloby pro skutky spočívající v tom, že „dne 17. 4. 2009 převzal od společnosti GARNEA a. s. se sídlem Neplachov 129, Dolní Bukovsko, IČ 26080672 v S. Ú. na blíže neurčeném pozemku rypadlonakladač typ NEW HOLLAND B 115B, v celkové hodnotě 1.593.410,- Kč a to na základě kupní smlouvy sepsané téhož dne, předávacího protokolu a faktury s datem splatnosti 1. 5. 2009 a částkou 1.593.410,- Kč a současně se zavázal ve lhůtě splatnosti fakturu v hotovosti uhradit, přičemž již v době podpisu kupní smlouvy a odebrání rychlonakladače věděl, že fakturu řádně a včas neuhradí, a tuto skutečně neuhradil, a to ani přes opakované urgence, přičemž v důsledku takového jednání mu rychlonakladač byl dne 6. 5. 2009 dodavatelskou firmou odebrán, a takto způsobil společnosti GARNEA a. s. se sídlem Neplachov 129, Dolní Bukovsko, IČ 26080672 škodu v celkové výši 1.593.410,- Kč,
- dne 23. 9. 2009 převzal od společnosti TERRAMET spol. s r.o. se sídlem Česlice, Obchodní 131, IČ 41692519 v P. n. L., P. ulici, 1 ks rypadla, a to typ nakladač JCB 3 CX 4x4 Turbo + Power Shift, TORQUE LOCK, v celkové hodnotě 1.582.700,-Kč, a to na základě kupní smlouvy ze dne 21. 9. 2009 uzavřené v obci H., Č. B., předávacího protokolu ze dne 23. 9. 2009 a faktury ze dne 24. 9. 2009 s termínem splatnosti 2. 10. 2009 a částkou k úhradě ve výši 1.582.700,- Kč a současně se zavázal ve lhůtě splatnosti uhradit na základě dvou splátek kupní cenu, a to k 2. 10. 2009 částku ve výši 802.700,- Kč a k 30. 11. 2009 částku ve výši 780.000,- Kč, přičemž již v době podpisu kupní smlouvy a odebrání rypadla věděl, že fakturu řádně a včas neuhradí, a tuto skutečně neuhradil, a to ani přes opakované urgence, přičemž v důsledku takového jednání mu rypadlo bylo dne 16. 4. 2010 dodavatelskou firmou odebráno, a takto způsobil společnosti TERRAMET spol. s r. o. se sídlem Česlice, Obchodní 131, IČ 41692519 škodu v celkové výši 1.582.700,- Kč“ , když uvedenými skutky měl spáchat pokračující zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku s tím, že v žalobním návrhu (takto) označené skutky nejsou trestným činem. I v rámci takto popsaných skutků potom rozhodl o vznesených nárocích na náhradu škody.
Konečně rozhodl i podle §259 odst. 1 tr. ř., že se trestní věc obviněného Š. ohledně skutku popsaného v části 1. napadeného rozsudku, kvalifikovaného jako přečin zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku, vrací soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku poukázal především na obsah obou kupních smluv uzavřených dovolatelem se společnostmi GARNEA a. s. a TERRAMET spol. s r. o. To s tím, že v rámci obou takto uzavřených smluv došlo ke sjednání výhrady vlastnického práva prodávajícího. Dále konstatoval, že v souvislosti s posouzením trestní odpovědnosti obviněného, odvolací soud nezpochybnil, že obviněný uzavřel obě smlouvy a na jejich podkladě odebral předmětné stroje u vědomí nemožnosti úhrady dohodnuté kupní ceny a jednal tak za daných okolností takto v podvodném záměru od samého počátku. Odvolací soud se však důsledně nezabýval okamžikem dokonání jeho podvodného jednání z hlediska naplnění všech znaků skutkové podstaty označeného zločinu, jehož nedílnou součásti je i způsobení škodlivého následku. Přehlédl, že k dokonání zmíněného trestného činu došlo již samotným vylákáním dohodnutého smluvního plnění, takto fyzickým převzetím obou strojů. Dohodnutá výhrada vlastnického práva prodávajícího přitom nemůže nijak ovlivnit podstatný obsah účastníků kupní smlouvy spočívající v jejich povinnosti poskytnout si navzájem sjednané (smluvní) plnění. V dané věci potom obě dodavatelské obchodní společnosti svou povinnost splnily, obviněný však nikoli. Je sice pravdou, že při sjednání výhrady vlastnického práva nepřechází předáním věci vlastnické právo na kupujícího, a to i v případě podvodného vylákání předmětu prodeje a koupě. Současně je však takové vyhodnocení právních důsledků výhrady vlastnického práva prodávajícího irelevantní pro otázku naplnění škodlivého následku jednáním obviněného. Pokud je taková smlouva (i obchodněprávní) uzavřena pouze formálně, od samého počátku vedena úmyslem za zboží nezaplatit, pak je takový právní úkon neplatný dle §39 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem, když neplatným je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází či se příčí dobrým mravům. V uvedeném směru je potom i výhrada vlastnického práva bez právního významu. Odvolací soud poukázal i na ustanovení §12 odst. 2 tr. zákoníku, když tomu nemohou nasvědčovat ani okolnosti stran společnosti GARNEA a. s., kde došlo k odebrání stroje jen v krátké době od jeho předání obviněnému. Ani uvedené se nemohlo adekvátně odrazit do závěru o nedostatku společenské škodlivosti posuzovaného jednání s tím, že by postačilo vyvození odpovědnosti obviněného podle jiného právního předpisu (tak i rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 82/2012). Přitom ke zmírnění škodlivého následku (brzké odebrání stroje) došlo výhradně z iniciativy poškozené obchodní společnosti, a tedy její snaze stran vrácení jejího majetku. Ohledně poškozené společnosti TERRAMET potom došlo k navrácení předmětného stroje až po době delší než šest měsíců, kdy po tuto dobu se označený stroj (jehož byla vlastníkem) ocitl mimo její dispozice a mimo jiné s jejím nakládáním v podobě využívání její užitné hodnoty. Navíc takto jednal v době, kdy měl již zkušenosti s předchozím strojem, který za obdobných okolností kupoval a který mu byl nakonec pro neplnění smluvních povinností odebrán. Za správné právní stanovisko potom označil postup soudu nalézacího, který uvedl, že jakákoliv následná dispozice s podvodně vylákanými stroji směrem k jejich vlastníkům mohla být zohledněna pouze jako polehčující okolnost ve smyslu §41 tr. zákoníku a mohla se takto promítnout i do způsobu adhezního rozhodování. Pokud tedy odvolací soud pod bodem II. svého rozsudku rozhodl zprošťujícím výrokem dle §226 písm. b) tr. ř. s tím, že posuzované jednání obviněného ze dne 17. 4. 2009 a ze dne 23. 9. 2009 (popsané v žalobním návrhu) není trestným činem, pak jeho rozhodnutí v takto vymezeném rozsahu zakládá zákonný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud ad I. podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil (citovaný) rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích v jeho zprošťující části uvedené pod bodem II. a zrušil i případná rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále, aby (ad II.) postupoval podle §265 l odst. 1 tr. ř. a přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl a konečně ad III., aby v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. o dovolání rozhodl v neveřejném zasedání.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil P. Š. s tím, že se plně shoduje se skutkovými i právními závěry, ke kterým ve svém (citovaném) rozsudku dospěl Krajský soud v Českých Budějovicích, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podané nejvyšším státním zástupcem „v souladu s ust. §265j tr. řádu jako nedůvodné zamítl.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tak nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod dovolání uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (poukazovaný dovolatelem) je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V posuzované věci námitky vznesené dovolatelem byly učiněny právně relevantně a jsou také důvodné. Důvodné jsou v tom směru, že z učiněných skutkových zjištění je zjevné, že stran obou označených stavebních strojů byla mezi jejich vlastníky a obviněným uzavřena kupní smlouva v době, kdy obviněný zcela jistě neměl finanční prostředky na jejich úhradu v době a částce v předmětných kupních smlouvách stanovené a o tom, že své závazky takto nebude schopen plnit, také věděl. Lze souhlasit i s tím, že prodávající si v rámci uvedených kupních smluv sjednali tzv. výhradu vlastnictví, a tedy to, že až do plné úhrady předmětných (kupovaných) stavebních strojů zůstávají jejich vlastníky. Právní důsledky této skutečnosti také opravdu nemají vliv na to, že pro neplacení závazků plynoucích z označených kupních smluv je důležité i to, zda byly stroje vráceny prodávajícímu, kdy se tak stalo a případně za jakých okolností. Podstatným totiž zůstává, že obviněný, při vědomí, že nebude moci zjevně dostát závazkům plynoucím z předmětných kupních smluv, označené stroje převzal do své dispozice, a tedy jednal ve vztahu k prodávajícím podvodným způsobem. Je tedy namístě z hlediska námitek vznesených dovolatelem souhlasit s tím, že klíčovým z hlediska zjištěného smluvního ujednání obou stran předmětných kupních smluv je v nich obsažené smluvní ujednání stanovující povinnost poskytnout si navzájem sjednané plnění. To prodávající (označené obchodní společnosti) splnily, obviněný však sjednaným závazkům nedostál. Okamžikem dokonání jeho (podvodného jednání) a tedy naplnění všech znaků skutkové podstaty zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku došlo zjevně již samotným vylákáním dohodnutého smluvního plnění, tedy fyzickým převzetím obou označených strojů. Zmíněná výhrada vlastnictví za daného stavu věcí pak není skutečností podstatnou, tedy takovou, která by měla zásadní vliv právě na znak škodlivého následku způsobeného (popsaným) jednáním obviněného. Na druhé straně však současně nelze ani přehlédnout to, že obviněný s uvedenými stroji dále nijak nemanipuloval, bez problémů je vrátil a skutečná (reálná) škoda oběma poškozeným vznikla v míře daleko nižší, než je samotná hodnota označených stavebních strojů, i když uvedené skutečnosti je potřebné vzít v úvahu pouze z hlediska polehčující okolnosti ve smyslu §41 tr. zákoníku. V tomto směru je nutno připomenout, že sice obviněný nijak dále s předmětnými stroji nemanipuloval, nesnažil se je ani zašantročit, na straně druhé je však ani pro nesplnění svého závazku nevrátil uvedeným firmám, když to byly tyto firmy, které předmětné stroje (pro neplnění závazku) obviněnému odebraly. K aplikaci ustanovení §12 odst. 2 tr. zákoníku odvolacím soudem je pouze ve stručnosti namístě znovu připomenout, že došlo k dokonání uvedeného zločinu (a způsobení označeného škodlivého následku) a tím i k výraznému rozsahu společenské škodlivosti takového jednání, což nepochybně neumožnilo k vyvození odpovědnosti obviněného (případně) podle jiného právního předpisu (tak i rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 82/2012).
Ze shora rozvedených důvodů proto Nejvyšší soud z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 4 To 195/2012 ze dne 28. 8. 2012 v jeho zprošťující části uvedené pod jeho bodem II. a současně podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Krajskému soudu v Českých Budějovicích potom Nejvyšší soud podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Na soudu potom bude, aby se znovu zabýval ve věci učiněnými skutkovými zjištěními v intencích již shora naznačených a zabýval se takto zejména i okamžikem dokonání označeného zločinu podvodu, jak z hlediska zavinění obviněného, způsobení škodlivého následku a stejně tak i společenské škodlivosti jeho jednání. Bude takto povinen se uvedenou podstatou předmětné věci znovu zabývat při respektování ustanovení §265s odst. 1 tr. ř. a tedy v souladu s právním názorem Nejvyššího soudu. Ve věci provedené důkazy bude potom pečlivě hodnotit v souladu jejich obsahem a náležitě, v souladu s ustanovením §125 odst. 1 tr. ř. ve svém (nově přijatém) rozhodnutí pečlivě vysvětlí, jakými úvahami se při právním hodnocení věci řídil, a to po případném doplnění dokazování zejména ve směru k okamžiku dokonání předmětného trestného činu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 4. února 2015
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka