ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.141.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 141/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobkyně Mgr. D. K. , zastoupené Mgr. Andreou Žatkovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Teslova 1125, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 30 000 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 173/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. září 2012, č. j. 15 Co 239/2012-349, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 29. března 2012, č. j. 26 C 173/2009-319, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 30 000 000 Kč s příslušenstvím.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které však Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2012 (srov. čl. II bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., dále jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (se zřetelem k nálezu Ústavního soudu ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, je zrušeno uplynutím doby dne 31. prosince 2012; k tomu viz i nález ze dne 6. března 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11, dostupný na internetových stránkách Ústavního soudu, http://nalus.usoud.cz ), přičemž o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde, tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolací přezkum je zde přitom předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Jen z pohledu tohoto důvodu je možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné.
Napadený rozsudek je založen na závěru, že nedošlo k žalobkyní tvrzenému nesprávnému úřednímu postupu, ani vydání rozhodnutí, která by bylo možno považovat za nezákonná ve smyslu §8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád).
Vymezuje-li žalobkyně dovolací důvod otázkou, „zda v rámci zkoumání naplnění podmínek odpovědnosti státu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. … lze naplnění znaku nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu spatřovat nikoli v jediném nezákonném rozhodnutí či nesprávném úředním postupu, nýbrž v několika nezákonných rozhodnutích či nesprávných úředních postupech, které lze samostatně hodnotit jako méně závažné, ovšem ve svém souboru s ohledem na svou četnost a vzájemnou souvislost vedly ke vzniku škody uplatňované vůči státu“, je zřejmé, že se míjí s právním posouzením jejího nároku odvolacím soudem, jež žádné (tedy ani marginálně) nezákonné rozhodnutí ani (marginálně) nesprávný úřední postup neshledal. Tato skutečnost diskvalifikuje uplatněný dovolací důvod z možnosti založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť se jeho posouzení dovolacím soudem nemůže v poměrech žalobkyně nijak projevit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 27/2001, nebo ze dne 3. března 2014, sp. zn. 30 Cdo 135/2013).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly a žalobkyně nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo.
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 1. prosince 2015
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu