ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.2992.2015.1
sp. zn. 30 Cdo 2992/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobkyně J. K. , zastoupené Mgr. Lucií Horákovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo nám. 5/317, proti žalovaným 1) Mgr. Bc. B. V. , zastoupené Mgr. Tomášem Fabíkem, advokátem se sídlem v Brně, Chládkova 28a, a 2) J. V. , o určení neplatnosti smlouvy, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 12 C 3/2013, o dovolání žalované 1) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. prosince 2014, č. j. 30 Co 129/2014-380, ve znění usnesení téhož krajského soudu ze dne 20. března 2015, č. j. 30 Co 129/2014-406, takto:
I. Dovolání žalované 1) se odmítá .
II. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 1) nemá žádná z těchto účastnic právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) konstatuje, že dovolání žalované 1) (dále již „dovolatelka“) proti v záhlaví označenému rozsudku Krajského soudu v Praze (dále již „odvolací soud“) není – jak bude rozvedeno níže - ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné.
K dovolací argumentaci dovolatelky:
Ad 1) Dovolatelka dovolání směřuje do skutkového zjištění odvolacího soudu. Vzhledem k tomu, že v dovolacím řízení nelze revidovat skutková zjištění, z nichž při meritorním rozhodování vycházel odvolací soud, nelze dovolatelkou vymezenou právní otázku „jak právně posoudit jistotu a jednoznačnost předání určité informace ústně prostřednictvím mobilního spojení GSM v návaznosti na naprosto zásadní otázky, které kolem toho vyvstávají. Respektive tedy, za jakých okolností mí tuto informaci za nepochybně adresátu předanou.“ posuzovat za právně způsobilý předpoklad přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., neboť dovolání lze podat pouze z důvodu, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.), přičemž na podkladě tohoto dovolacího důvodu je pak dovolatel povinen – chce-li splnit podmínky, na jejichž základě může dovolací soud posoudit, zda předmětná kritéria byla naplněna, a tedy rozhodnout o přípustném dovolání věcně – vymezit některou z variant předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř.
V daném případě odvolací soud učinil dílčí a pro rozhodnutí zásadně významné skutkové zjištění, že „I na základě doplněného dokazování skutkový závěr soudu I. stupně, že žalobkyně dne 9. 1. oznámila druhému žalovanému telefonicky odvolání generální plné moci a následně téhož dne večer s tímtéž seznámila ústně i druhou žalovanou, obstojí.“ Za této situace dovolací soud není oprávněn na podkladě podaného dovolání revidovat takto odvolacím soudem učiněná skutková zjištění, k nimž odvolací soud dospěl na základě provedeného zhodnocení důkazů a částečného převzetí dílčích skutkových zjištění z prvoinstančního řízení. Z obsahu podaného dovolání přitom nelze (ani implicite) vyvodit formulování právní otázky týkající se aplikace procesního práva, která by byla podřaditelná pod některou ze čtyř variant předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. a umožnila tak dovolacímu soudu se přípustností dovolání zabývat věcně.
Kromě toho ta část skutkového zjištění odvolacího soudu o vědomosti dovolatelky o nepřikázaném jednatelství žalovaného 2) při uzavření darovací smlouvy dne 10. ledna 2013 - i kdyby snad odvolací soud dospěl ke skutkovému zjištění, že nebylo prokázáno předmětné odvolání plné moci dne 9. ledna 2013 (což ovšem nenastalo) - by beztak musela vést odvolací soud k právně kvalifikačnímu závěru, který učinil v dané věci, a to s ohledem na dikci §33 odst. 3 o. s. ř. (k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 29. listopadu 2012, sp. zn. I. ÚS 759/11, str. 5, in http://nalus.usoud.cz ).
Ad 2) Dále dovolatelka namítá, že „výrok napadeného rozhodnutí směřuje vůči osobě, která není účastníkem předmětné darovací smlouvy (ani účastníkem řízení).“ K tomuto dovolacímu důvodu dovolatelka ovšem nevymezuje předpoklad přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. Z obsahu spisu je přitom zřejmé, že odvolací soud vydal dne 20. března 2015, pod č. j. 30 Co 129/2014-406, opravné usnesení, kterým bylo opraveno záhlaví rozsudku odvolacího soudu ohledně data narození žalované 1). Z toho vyplývá, že v mezidobí odvolací soud zákonu odpovídajícím způsobem reagoval na tuto zřejmou nesprávnost a podle §164 o. s. ř. v uvedeném směru zjednal nápravu vydáním opravného usnesení.
Ad 3) Dovolatelka konečně namítá „extrémní nesoulad mezi skutkovým zjištěním a hmotněprávním posouzením věci“ , aniž by opět právně relevantním způsobem vymezila některou z variant předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. Samotná polemika dovolatelky s odvolacím soudem v otázce skutkových zjištění, ovšem – jak již bylo vyloženo shora – přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. nezakládá.
Z vyložených důvodů proto Nejvyšší soud dovolání dovolatelky podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. prosince 2015
JUDr. Pavel V r c h a
předseda senátu