ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.3018.2015.1
sp. zn. 30 Cdo 3018/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka ve věci žalobce M. R. , zastoupeného Mgr. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 236/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. března 2015, č. j. 30 Co 445/2013-267, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 3. března 2015, č. j. 30 Co 445/2013-267, výrokem I potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 27. června 2013, č. j. 15 C 236/2012-206, jímž soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení částky 63 250 Kč s příslušenstvím (výrok I), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Výrokem II pak odvolací soud stanovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud ve věci rozhodoval opětovně po té, co jeho předchozí rozsudek ze dne 3. prosince 2013, č. j. 30 Co 445/2013-242, byl rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 2014, č. j. 30 Cdo 2952/2014-255, zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobce se částky 63 250 Kč s příslušenstvím domáhal jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného před Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 96/2005.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Vymezuje-li žalobce splnění předpokladu přípustnosti dovolání předně nastolením otázky, zda lze porušení vázanosti odvolacího soudu právním názorem soudu dovolacího spatřovat v tom, že odvolací soud závazný právní názor dovolacího soudu sice formálně dodrží, avšak současně přehodnotí jinou již posuzovanou otázku, nemůže přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. založit, neboť při řešení této otázky se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu.
Odvolací soud je s ohledem na §243g odst. 1 o. s. ř. ve spojení s §226 odst. 1 o. s. ř. vázán jen takovým právním názorem, který byl skutečným základem zrušovacího rozhodnutí dovolacího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. října 2011, sp. zn. 30 Cdo 4616/2009). V projednávané věci byl však podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 2014, č. j. 30 Cdo 2952/2014-255, odvolací soud vázán právním názorem dovolacího soudu při řešení jiných otázek (délka řízení, krácení základní částky z důvodu zohlednění počáteční doby řízení) než té, kterou podle žalobce v napadeném rozhodnutí přehodnotil (snížení základní částky z důvodu významu řízení pro poškozeného).
Ani druhá žalobcem nastolená otázka, zda faktická vědomost poškozeného o existenci rozhodnutí, kterým se řízení končí, ještě předtím než bylo toto rozhodnutí poškozenému doručeno, může mít vliv na posouzení kritéria významu řízení pro poškozeného, nemůže přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. založit, neboť ohledně ní nepředstavuje rozsudek odvolacího soudu jiné řešení, než jakého bylo dosaženo v judikatuře Nejvyššího soudu.
Náhrada nemateriální újmy má sloužit ke kompenzaci stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován (srov. část V. stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. dubna 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněného pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Stanovisko“). Dozvěděl-li se poškozený z jiného spisu o existenci rozhodnutí dovolacího soudu, jímž se namítané řízení končí, pak i přes to, že mu toto rozhodnutí dosud nebylo doručeno, mohla mít tato skutečnost vliv na zásah či ovlivnění jeho životní situace nepřiměřenou délkou daného řízení [srov. část IV. d) Stanoviska]. Není ostatně vyloučeno, aby se význam předmětu řízení pro poškozeného v průběhu řízení měnil (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011).
Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, neobsahuje zákonné náležitosti (§241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. prosince 2015
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu