ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.3442.2015.1
sp. zn. 30 Cdo 3442/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Pavla Vlacha v právní věci žalobce P. B., proti žalované JUDr. I. Š., o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích pod sp. zn. 50 C 21/2012, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. března 2015, č.j. 3 Co 29/2014-307, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o.s.ř.):
Žalobce podal dne 2. května 2012 žalobu na ochranu osobnosti proti žalované za tvrzený neoprávněný zásah do jeho osobnostních práv, který spatřuje v postupu žalované, jako soudkyně Okresního soudu v Pardubicích.
Návrhem ze dne 8. června 2012 požádal žalobce soud o osvobození od placení soudních poplatků, který byl usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 31. října 2012, č.j. 50 C 21/2012-117, zamítnut. Vrchní soud v Praze poté usnesením ze dne 2. dubna 2013, č.j. 1 Co 66/2013-162, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Poté Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 4. června 2013, č.j. 50 C 21/2012-210, zastavil řízení pro nezaplacení soudního poplatku v souladu s §9 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 21. října 2013, č.j. 1 Co 290/2013-237, potvrdil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti výše uvedeným rozhodnutím odvolacího soudu podal žalobce dovolání, aniž by byl zastoupen advokátem. Požádal o ustanovení zástupce pro dovolací řízení a o osvobození od placení soudních poplatků.
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 21. ledna 2014, č.j. 50 C 21/2012-269, zamítl návrh žalobce na osvobození od placení soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, a to z důvodu bezúspěšného uplatňování práva. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 23. března 2015, č.j. 3 Co 29/2014-307, toto usnesení potvrdil.
Soud prvního stupně poté vyzval žalobce usnesením ze dne 23. června 2015, č.j. 50 C 21/2012-325, aby si pro podání dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu ze dne 2. dubna 2013, č.j. 1 Co 66/2013-162, a ze dne 21. října 2013, č.j. 1 Co 290/2013-237, zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. Usnesení bylo dovolateli doručeno dne 20. července 2015, avšak výše uvedený nedostatek nebyl do současné doby odstraněn.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 23. března 2015, č.j. 3 Co 29/2014-307, podal žalobce dovolání, aniž by byl zastoupen advokátem. Požádal o ustanovení zástupce pro dovolací řízení a o osvobození od placení soudních poplatků a dále žádal, aby na straně žalované byl připuštěn další účastník a to Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od. 1. ledna 2014.
Podle §241 odst. 1 věty první o.s.ř., není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Odstavec první citovaného ustanovení neplatí, je-li dovolatel fyzická osoba, která má právnické vzdělání [§241 odst. 2 písm. a) o.s.ř.]. Podle odstavce 4 téhož ustanovení dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem nebo notářem. Povinné zastoupení je tak zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno vydat rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle §104 odst. 2 o.s.ř., jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.
Podle §138 odst. 1 o.s.ř. může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li 1to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Podle §30 odst. 1 o.s.ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138 o.s.ř.), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů.
Dovolací přezkum rozhodnutí o žádosti účastníka o osvobození od soudních poplatků, jenž má vyšetřit, zda účastníkovi náleží osvobození od placení soudních poplatků či nikoliv, nemůže být opětovně podmiňován platbou soudního poplatku z dovolání, neboť takový postup by ve svém důsledku vedl k popření podstaty práva, jehož přiznání se účastník domáhá (fakticky by tím byl zbaven reálné možnosti dovolacího přezkumu rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků). Ustanovení zákona o soudních poplatcích ve spojení s položkou 23 odst. 2 Sazebníku poplatků, se tudíž vykládá tak, že se neplatí soudní poplatek z dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud nepřiznal dovolateli osvobození od soudních poplatků podle §138 o.s.ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014, publikované pod číslem 73/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Vzhledem k tomu, že dovolatel není povinen uhradit soudní poplatek z podaného dovolání proti rozhodnutí vrchního soudu, ve spojení s usnesením soudu prvního stupně, o nepřiznání osvobození od soudního poplatku a neustanovení advokáta pro řízení, je nadbytečné, aby bylo rozhodováno o jeho návrhu na osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení.
Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti uvedenému usnesení odvolacího soudu, pak zhodnotí přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 NSČR 82/2014 a usnesení ze dne 8. dubna 2015, sp. zn. 31 NSČR 9/2015).
Účastník řízení zřejmě bezúspěšně uplatňuje právo zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů účastníkem tvrzených nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že jeho požadavku nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování opravného prostředku se pak jedná mimo jiné tehdy, jestliže s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo, je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný. Je-li již ze samotných tvrzení žalobce zřejmé, že jím podané žalobě nemůže být vyhověno, jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva též v odvolacím a v dovolacím řízení, aniž by bylo významné, co je vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu. Uvedený závěr vyplývá již ze samotné povahy věci; je-li bez dalšího nepochybné, že samotné žalobě nemůže být vyhověno, pak ani v dovolacím řízení (v nemeritorních otázkách) se nejedná o řádně uplatněné právo žalobce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 67/2014).
V daném případě dovolací soud sám dospívá k závěru, že pro to, aby dovolateli byl v tomto dovolacím řízení ustanoven zástupce z řad advokátů, nejsou splněny předpoklady, když dovolatel uplatňuje dovoláním proti usnesení odvolacího soudu ze dne 23. března 2015, č.j. 3 Co 29/2014-307, zřejmě bezúspěšně právo (srov. §138 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.) za situace, kdy se žalobce domáhá ochrany osobnosti za tvrzený zásah do svých osobnostních práv proti pasivně nelegitimované žalované – soudkyni Okresního soudu v Pardubicích v souvislosti s jejími procesními úkony v řízení (obdobně srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. dubna 2013, sp. zn. 30 Cdo 690/2013). Za této situace proto odvolací soud opodstatněně vyhodnotil žalobu v dané věci jako zjevně bezúspěšné uplatňování práva. Závěr soudů obou stupňů je proto nepochybně správný a dovolací soud se s ním ztotožňuje.
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit dovolateli zástupce z řad advokátů pro řízení o dovolání a kdy dovolatel neodstranil nedostatek povinného zastoupení, ač k tomu byl soudem prvního stupně vyzván, Nejvyšší soud podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o.s.ř. řízení o tomto dovolání zastavil.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. prosince 2015
JUDr. Pavel Pavlík
předseda senátu