ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.5101.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 5101/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce F. F., proti neoznačenému žalovanému, o nejasné podání, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 22 Nc 220/2012, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 1. 2013, č. j. 11 Co 843/2012-105, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozhodnutím potvrdil Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací usnesení Okresního soudu v Karviné jako soudu prvního stupně ze dne 31. 10. 2012, č. j. 22 Nc 220/2012-100, kterým byla žaloba odmítnuta podle ustanovení §43 odst. 2 věta první občanského soudního řádu.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem.
Usnesením ze dne 10. 4. 2013, č. j. 22 Nc 220/2012-110, řádně doručeným žalobci, byl žalobce soudem prvního stupně vyzván k odstranění nedostatku povinného zastoupení ve lhůtě patnácti dnů.
Žalobce v reakci na výzvu soudu podáním došlým soudu dne 23. 4. 2013 (č. l. 112) navrhl, aby mu byl bezplatně ustanoven advokát pro vyhotovení dovolání. O uvedeném návrhu žalobce bylo rozhodnuto usnesením Okresního soudu v Karviné ze dne 7. 6. 2013, č. j. 22 Nc 220/2012-122, potvrzeným usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 6. 2013, č. j. 11 Co 389/2013 – 128, tak, že žalobci se nepřiznává osvobození od soudních poplatků a žádosti o ustanovení zástupce pro dovolací řízení se nevyhovuje. Dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu bylo Nejvyšším soudem odmítnuto usnesením ze dne 7. 10. 2014, č. j. 30 Cdo 2123/2014-156.
Usnesením ze dne 4. 11. 2013, č. j. 22 Nc 220/2012-135, soud prvního stupně žalobce znovu vyzval, aby si zvolil zástupce z řad advokátů. O opětovné žádosti žalobce o ustanovení advokáta došlé soudu dne 22. 11. 2013 (č. l. 136), ve které nebyly uvedeny žádné nové skutečnosti a důvody, rozhodl soud prvního stupně usnesením ze dne 29. 11. 2013, č. j. 22 Nc 220/2012-139, tak, že řízení o žádosti zastavil. Uvedené rozhodnutí potvrdil odvolací soud usnesením ze dne 28. 3. 2014, č. j. 11 Co 226/2014-153.
Soud prvního stupně poté již bez dalšího předložil spis Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II. bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Ustanovení §241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání.
Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce jako dovolatel právně zastoupen, a žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, a to ani přes výzvu a poučení soudu o důsledcích své nečinnosti. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení §241b odst. 2 části věty před středníkem a §104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a řízení zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 12. března 2015
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu