ECLI:CZ:NS:2015:31.CDO.2827.2012.1
sp. zn. 31 Cdo 2827/2012
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté, JUDr. Filipa Cilečka, JUDr. Jiřího Doležílka, JUDr. Ljubomíra Drápala, JUDr. Miroslava Galluse, JUDr. Petra Gemmela, Mgr. Davida Havlíka, JUDr. Kateřiny Hornochové, JUDr. Pavla Krbka, JUDr. Zdeňka Krčmáře, JUDr. Pavla Pavlíka, Mgr. Miloše Póla, JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce Stavebního bytového družstva mladých Plzeň , se sídlem v Plzni, Rolnické náměstí 13, PSČ 312 00, identifikační číslo osoby 00040061 , zastoupeného Mgr. Davidem Navrátilem, advokátem, se sídlem v Plzni, Nádražní 2744/14, PSČ 301 00, proti žalovanému S. F. , o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 30 C 646/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. dubna 2012, č. j. 12 Co 210/2012-132, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň - město rozsudkem ze dne 17. ledna 2012, č. j. 30 C 646/2009-112, zamítl žalobu Stavebního bytového družstva mladých Plzeň (dále jen „bytové družstvo“) o vyklizení bytu č. 18 v obytném domě č. p. v ulici H., v katastrálním území P., část obce V. P. v obci P. (dále jen „družstevní byt“), [výrok I.] a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Soud vyšel z toho, že:
1) Okresní soud Plzeň - město rozsudkem ze dne 30. srpna 2006, č. j. 16 C 210/2006-51, uložil žalovanému jakožto tehdejšímu členu bytového družstva a nájemci družstevního bytu zaplatit žalobci 9.417,- Kč s poplatkem z prodlení.
2) Žalovaný uhradil bytovému družstvu 19. září 2007 toliko jistinu (9.417,- Kč), dlužný poplatek z prodlení však ani přes výzvu nezaplatil.
3) Okresní soud Plzeň - město usnesením ze dne 11. prosince 2008, č. j. 73 Nc 14596/2008-9, které nabylo právní moci 19. března 2009, nařídil proti žalovanému exekuci k vymožení poplatku z prodlení (jenž činil 27.685,- Kč; dále jen „pohledávka“), a nákladů exekuce a nákladů oprávněného (bytového družstva) předběžně stanovených v exekučních příkazech.
4) Z exekučního příkazu soudního exekutora Mgr. Ing. Jiřího Proška (dále jen „soudní exekutor“) ze dne 16. ledna 2009, č. j. 134 EX 00081/09-012, se podává, že pro vymožení pohledávky se exekuce provede postižením jiných majetkových práv povinného, a to jeho členských práv a povinností v bytovém družstvu.
5) Podle exekučního příkazu soudního exekutora ze dne 20. března 2009, č. j. 134 EX 00081/09-050, měla být exekuce pro vymožení pohledávky provedena též srážkami z jiných příjmů (důchodu žalovaného).
6) Dne 5. ledna 2010 zaniklo ve smyslu §51 písm. c) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekučního řádu) a o změně dalších zákonů, pověření soudního exekutora k provedení exekuce, neboť pohledávka, včetně jejího příslušenství a nákladů exekuce byla vymožena (a to zčásti dobrovolným splněním vymáhané povinnosti žalovaným a zčásti srážkami z jiných příjmů žalovaného).
7) Žalovaný požádal dne 4. února 2010 soudního exekutora o zastavení exekuce.
8) Ze sdělení soudního exekutora ze dne 29. listopadu 2011 vyplývá, že o návrhu žalovaného na zastavení exekuce záměrně nerozhodl, ani jej nepostoupil soudu, s odůvodněním, že jeho pověření k provedení exekuce zaniklo tím, že pohledávka, její příslušenství a náklady exekuce byly vymoženy.
Soud prvního stupně úvodem konstatoval, že v důsledku nabytí právní moci exekučního příkazu, kterým byla postižena členská práva a povinnosti žalovaného v bytovém družstvu, zaniklo členství žalovaného v bytovém družstvu (§231 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, dále jen „obch. zák.“) a nájem družstevního bytu (§714 věta první zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, dále jen „obč. zák.“).
Soudní exekutor však podle soudu nerespektoval jeden ze základních principů exekučního řízení, a to princip přiměřenosti. Vzhledem ke skutečnosti, že s žalovaným byl dohodnut splátkový kalendář, který byl žalovaným dodržován, se soudu prvního stupně jevilo postižení členských práv a povinností žalovaného v bytovém družstvu nepřiměřeným, a to především s ohledem na výši vymáhané částky, která navíc představovala toliko kapitalizovaný poplatek z prodlení z jistiny, kterou žalovaný dobrovolně uhradil.
S ohledem na uvedené soud prvního stupně - jsa si vědom toho, že dle §231 odst. 2 obch. zák. dochází k obnovení členství v družstvu pouze pravomocným zastavením exekuce - uzavřel, že je v projednávané věci „namístě postupovat na základě analogie a považovat účinky skončení exekuce ve smyslu ustanovení §47 odst. 5 ve spojení s ustanovením §51 písm. c) exekučního řádu za účinky pravomocného zastavení exekuce ve smyslu ustanovení §231 odst. 2 obch. zák., dle kterého pak dochází k obnovení členství v družstvu ex lege. Opačný závěr by byl v příkrém rozporu s dobrými mravy, jejichž ochrana je zakotvena v ustanovení §3 obč. zák.“
Podle názoru soudu prvního stupně bytové družstvo již dosáhlo uspokojení své pohledávky a žaloba o vyklizení „je nepochybně vedena vidinou dalšího zisku“. Nelze pak pominout ani to, že žalovaný se domáhal vydání usnesení o zastavení exekuce (byť až poté, co byl vyrozuměn o zániku pověření soudního exekutora vymožením pohledávky) a že návrh na zastavení exekuce měl být postoupen soudu, který by o zastavení rozhodl, k čemuž nedošlo.
K odvolání bytového družstva Krajský soud v Plzni ve výroku označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok první) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok druhý).
Odvolací soud označil závěr soudu prvního stupně, podle nějž s ohledem na zjištěné skutečnosti došlo k obnovení členství žalovaného v bytovém družstvu a tím i k obnovení nájemního vztahu mezi účastníky řízení, za správný, a ztotožnil se s názorem, že jiný výklad by byl v rozporu s dobrými mravy. Žalovanému svědčí k bytu právo, které nepřipouští vyklizení, zákonné podmínky §126 obč. zák. pro vyhovění žalobě proto nejsou splněny.
Bytové družstvo napadlo rozsudek odvolacího soudu dovoláním, odkazuje co do přípustnosti na §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), uplatňuje přitom dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. a navrhuje, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolatel spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí v řešení otázky, „zda k obnovení členství v družstvu, které zaniklo v důsledku postižení členských práv a povinností v družstvu v exekuci, může dojít v důsledku jiné skutečnosti, než je pravomocné zastavení exekuce ve smyslu ustanovení §52 odst. 1 exekučního řádu a §268 o. s. ř. (příp. §55 exekučního řádu), tedy jinak než v důsledku vydání usnesení o zastavení exekuce, které se stane pravomocným.“
Podle dovolatele soudy obou stupňů - které spojily účinky obnovení členství v družstvu s tím, že pohledávka dovolatele byla v exekuci zcela vymožena (zčásti dobrovolným splněním a zčásti srážkami z jiných příjmů žalovaného), tedy s jinou skutečností, než je pravomocné zastavení exekuce - posoudily uvedenou právní otázku v rozporu se zákonem (§231 odst. 2 obch. zák.) i s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu; konkrétně v rozporu se stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2006, sp. zn. Cpjn 200/2005, uveřejněným pod číslem 31/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „ R 31/2006“), dále s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 20. srpna 2008, sp. zn. 29 Cdo 1867/2008, usnesením Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 2011, sp. zn. 29 Cdo 3646/2010, a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. srpna 2011, sp. zn. 29 Cdo 1413/2010 (která jsou veřejnosti dostupná - stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 - na webových stránkách tohoto soudu).
Ze zmíněných rozhodnutí se podle názoru dovolatele podává, že k obnovení účasti člena družstva, jehož členská práva a povinnosti v družstvu byly postiženy exekucí, dochází jedině zastavením exekuce. Ani dobrovolné zaplacení vymáhané pohledávky samo o sobě neodvrátí zánik účasti člena družstva, resp. není-li exekuce zastavena podle §268 o. s. ř. (za použití §52 odst. 1 exekučního řádu), příp. §55 exekučního řádu, členství povinného v družstvu se neobnoví.
Tříčlenný senát č. 29, který měl podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu dovolání projednat a rozhodnout o něm, dospěl při výkladu ustanovení §231 odst. 2 věty druhé obch. zák. k právnímu názoru odlišnému od toho, který byl vyjádřen v usnesení ze dne 19. srpna 2008, sp. zn. 29 Cdo 339/2008, uveřejněném pod číslem 64/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 64/2009“), v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 2011, sp. zn. 29 Cdo 3646/2010, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. srpna 2011, sp. zn. 29 Cdo 1413/2010.
Rozhodl proto o postoupení věci (dle §20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů) k rozhodnutí velkému senátu občanskoprávního a obchodního kolegia. Velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia pak věc projednal a rozhodl o ní v souladu s ustanoveními §19 a §20 odst. 1 uvedeného zákona.
Nejvyšší soud úvodem poznamenává, že rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2012), se podává z části první, článku II, bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb. kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. pro řešení dovoláním otevřené otázky výkladu ustanovení §231 odst. 2 věty druhé obch. zák.; není však důvodné.
Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (a se zřetelem ke způsobu, jímž byla založena přípustnost dovolání, ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.
Pro další úvahy Nejvyššího soudu je rozhodné ustanovení §231 obch. zák. ve znění zákona č. 230/2008 Sb., ustanovení §714 obč. zák. ve znění zákona č. 107/2006 Sb. a ustanovení §46 a §47 exekučního řádu ve znění zákona č. 286/2009 Sb. (jenž se podává z části první, článku II, bodu 1 zákona č. 286/2009 Sb).
Podle §231 odst. 1 obch. zák. členství (v družstvu) zaniká (…) vydáním exekučního příkazu k postižení členských práv a povinností po právní moci usnesení o nařízení exekuce nebo zánikem družstva (odstavec první).
Podle §231 odst. 2 obch. zák. jestliže byl zrušen konkurs na majetek člena z jiných důvodů než po splnění rozvrhového usnesení nebo proto, že majetek dlužníka je zcela nepostačující, jeho členství se obnovuje; jestliže již družstvo vyplatilo jeho vypořádací podíl, musí jej do 2 měsíců od zrušení konkursu družstvu nahradit. To platí obdobně i v případě, že byl pravomocně zastaven výkon rozhodnutí postižením členských práv a povinností člena v družstvu nebo pravomocně zastavena exekuce podle zvláštního právního předpisu.
Podle §714 věty první obč. zák. zánikem členství osoby v bytovém družstvu zanikne její nájem bytu.
Podle §46 odst. 7 exekučního řádu po skončení exekuce podle odstavců 2 a 5 a §55 zašle exekutor oznámení o skončení exekuce všem orgánům a osobám, které ve svých evidencích vedou poznámku o probíhající exekuci anebo kterým byla v exekuci uložena nějaká povinnost; oznámení není rozhodnutím. Na žádost zašle toto oznámení neprodleně rovněž účastníkům řízení.
Podle §47 odst. 1 věty první exekučního řádu je exekutor poté, co mu bylo doručeno usnesení o nařízení exekuce, posoudí, jakým způsobem bude exekuce provedena, a vydá nebo zruší exekuční příkaz ohledně majetku, který má být exekucí postižen.
Podle §47 odst. 5 exekučního řádu provedením exekuce a zastavením exekuce zanikají účinky všech vydaných exekučních příkazů.
Otázkou obnovení účasti společníka obchodní společnosti nebo člena družstva se Nejvyšší soud zabýval poprvé v R 31/2006. V tomto stanovisku, vycházeje z toho, že „exekuční příkaz nelze odstranit tím, že by jej exekutor následným rozhodnutím ,zrušil‘, neboť ani exekuční řád ani občanský soudní řád (srov. §52 odst. 1, 2 ex. ř.) eventualitu takového rozhodnutí nepřipouští“, Nejvyšší soud uzavřel, že „k obnovení účasti společníka obchodní společnosti nebo člena družstva, jejichž podíl, resp. členská práva a povinnosti, byly postiženy exekucí jako jiná majetková práva (§63 ex. ř.), (...) nedochází ‚zrušením‘ exekučního příkazu, nýbrž zastavením exekuce.“
V R 64/2009 pak Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr (o který svou argumentaci opírá dovolatel), podle něhož „dobrovolné zaplacení vymáhané pohledávky, i když bude provedeno před nabytím právní moci usnesení o nařízení exekuce (...), samo o sobě zánik účasti společníka (...) neodvrátí. V důsledku dobrovolného zaplacení vymáhané pohledávky společníkem (povinným) po nařízení exekuce však vymáhané právo zaniká (ledaže exekuce již byla provedena). Tím je založen zákonný důvod pro zastavení exekuce podle ustanovení §268 odst. 1 písm. g) o. s. ř.“.
K závěrům R 64/2009 se Nejvyšší soud opakovaně přihlásil v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. srpna 2008, sp. zn. 29 Cdo 1867/2008, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. dubna 2009, sp. zn. 29 Cdo 4306/2007.
S účinností od 1. ledna 2008 ovšem novela exekučního řádu provedená zákonem č. 347/2007 Sb. výslovně umožnila, aby soudní exekutor vydaný exekuční příkaz zrušil (viz §47 odst. 1 větu první exekučního řádu). V důsledku této změny právní úpravy byl překonán výše uvedený dílčí judikatorní závěr R 31/2006. Judikatura však i přes změnu právní úpravy nadále vycházela z R 64/2009, tj. setrvala na požadavku formálního zastavení exekuce jako nutném předpokladu obnovení účasti společníka obchodní společnosti nebo člena družstva (viz např. usnesení sp. zn. 29 Cdo 3646/2010).
Nelze však přehlédnout, že již z přístupu zastávaného v R 64/2009 plyne jednoznačný závěr, podle něhož povinný, který vymáhanou peněžitou pohledávku dobrovolně zaplatí po nařízení exekuce (před tím, než je uspokojena z jeho vypořádacího podílu), má - z tohoto titulu - „nárok“ na zastavení exekuce, kterého se může „domoci“ tím, že učiní formální krok - podá návrh na zastavení exekuce dle §268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. Jinými slovy, nikoli pouze zastavení exekuce (podle §55 a násl. exekučního řádu, respektive §268 a násl. o. s. ř.), ale i dobrovolné zaplacení vymáhané peněžité pohledávky může v konečném důsledku - ovšem pouze za předpokladu, že exekuce bude z tohoto důvodu formálně zastavena - vést k obnovení účasti ve společnosti či družstvu. V tomto smyslu bylo již v R 64/2009 dobrovolné zaplacení (jako další ze způsobů, jímž zanikají účinky exekučního příkazu postihujícího podíl v obchodní společnosti či členská práva a povinnosti v družstvu) ve vztahu k obnovení účasti společníka obchodní společnosti nebo člena družstva fakticky postaveno na roveň zastavení exekuce.
Účinky exekučního příkazu postihujícího podíl v obchodní společnosti či členská práva a povinnosti v družstvu však zanikají - kromě zastavení exekuce (podle §55 a násl. exekučního řádu, respektive §268 a násl. o. s. ř.) - též v důsledku zrušení exekučního příkazu, nebo provedení exekuce (a to jak provedení spočívajícího v dobrovolném splnění vymáhané povinnosti povinným, tak jejího vymožení soudním exekutorem z jiného majetku, než podílu v obchodní společnosti či v družstvu).
Z funkčního hlediska přitom není žádného důvodu, pro nějž by - ve vztahu k obnovení účasti ve společnosti či členství v družstvu - mělo být mezi jmenovanými způsoby zániků účinků exekučního příkazu rozlišováno. Opačný přístup v řadě případů vede k nepřiměřené tvrdosti, která se plně projeví i ve vztahu k účasti v bytovém družstvu, neboť v důsledku zániku členství v něm dochází zpravidla také k zániku nájmu bytu (§714 obč. zák.).
Na základě výše uvedeného lze konstatovat, že zrušení exekučního příkazu postihujícího podíl v obchodní společnosti či členská práva a povinnosti v družstvu, dobrovolné splnění vymáhané povinnosti i její vymožení z jiného majetku, než podílu v obchodní společnosti či členských práv a povinností v družstvu, má - ve vztahu k existenci účinků tohoto exekučního příkazu - totožné důsledky jako zastavení exekuce.
Za této situace dospěl velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu k závěru, podle něhož ani v případech zrušení exekučního příkazu či provedení exekuce (s výjimkou případů, kdy byla vymáhaná povinnost splněna z prostředků získaných postižením podílu či členských práv a povinností), není nezbytné trvat pro účely obnovení účasti ve společnosti či členství v družstvu na požadavku (formálního) zastavení exekuce.
Termín „zastavení exekuce“ obsažený v §231 odst. 2 obch. zák. je třeba vykládat tak, že kromě zastavení exekuce podle §55 a násl. exekučního řádu, respektive §268 a násl. o. s. ř., zahrnuje též další způsoby zániku účinků exekučního příkazu postihujícího členská práva a povinnosti člena družstva (včetně zrušení exekučního příkazu či provedení exekuce); výjimkou jsou případy, v nichž byla vymáhaná povinnost splněna z prostředků získaných postižením členských práv a povinnosti. K obnovení účasti pak dochází bez dalšího již v okamžiku zániku účinků exekučního příkazu, jímž byly členská práva a povinnosti postiženy.
K tomu pak dlužno podotknout, že zánik účinků exekučního příkazu (resp. provedení exekuce), je zpravidla možné prokázat oznámením soudního exekutora o skončení exekuce dle §46 odst. 7 exekučního řádu (s účinností od 1. ledna 2013 dle §46 odst. 8 exekučního řádu).
Nadále přitom platí, že pokud družstvo vypořádací podíl již vyplatilo, musí jej povinný do 2 měsíců od zániku účinků exekučního příkazu, který členská práva a povinnosti postihl, nahradit, jinak k obnovení jeho účasti nedojde (§231 odst. 2 obch. zák.).
Obnovením účasti dochází k obnovení všech členských práv a povinností spojených s členstvím v družstvu. Jejich součástí jsou v bytovém družstvu zpravidla též práva a povinnosti z nájmu družstevního bytu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2014, sp. zn. 31 Cdo 1147/2012, uveřejněného pod číslem 7/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dojde-li k obnovení členství v bytovém družstvu, obnoví se spolu s ním proto též nájem družstevního bytu zaniklý v důsledku zániku členství (§714 obč. zák.).
Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že byla-li pohledávka, včetně jejího příslušenství a nákladů exekuce, vymožena jiným způsobem než z prostředků získaných postižením členských práv a povinností žalovaného v bytovém družstvu, došlo tím k zániku účinků všech v řízení vydaných exekučních příkazů (včetně účinků exekučního příkazu postihujícího členská práva a povinnosti žalovaného v bytovém družstvu), a tím (bez dalšího) též k obnovení členství žalovaného v bytovém družstvu, včetně obnovení nájmu družstevního bytu.
Jelikož se dovolateli prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahového vymezení správnost rozhodnutí soudů nižších stupňů zpochybnit nepodařilo, přičemž Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady, k jejich existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), dovolání podle §243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. a skutečnost, že žalovanému, který byl v dovolacím řízení plně procesně úspěšný, podle obsahu spisu žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. května 2015
JUDr. František I š t v á n e k
předseda senátu