ECLI:CZ:NS:2015:32.CDO.2786.2015.1
sp. zn. 32 Cdo 2786/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně D. H. , zastoupené JUDr. Klárou Kořínkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 2 – Novém Městě, Fügnerovo náměstí 1808/3, PSČ 120 00, proti žalované VŠEOBECNÉ ZDRAVOTNÍ POJIŠŤOVNĚ , se sídlem v Praze 3 – Vinohradech, Orlická 2020/4, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 41197518, zastoupené Mgr. Ondřejem Trnkou, advokátem se sídlem v Praze 2 – Vinohradech, Záhřebská 154/30, PSČ 120 00, o zaplacení 170 441 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 12 C 172/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. prosince 2014, č. j. 18 Co 435/2014-314, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 9 970,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám její advokátky.
Odůvodnění:
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (dále též jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání v řešení otázek, které pokládá za otázky procesního práva, v rozhodování dovolacího soudu dosud neřešené, vymezených jako
„otázka naplnění podmínek aplikace čl. 20 Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004, o koordinaci systému sociálního zabezpečení a povinnosti vyslovení souhlasu s léčbou v jiném členském státě EU ze strany kompetentní instituce za situace, že poskytovatelem léčby je ordinován jiný způsob léčby, než požaduje žadatel, způsob léčby požadované žadatelem je shledáván rizikovým poskytovatelem léčby ve státě bydliště a žadatel přes tyto výhrady poskytovatele péče přijme péči poskytovatele péče v jiném státě EU“, a
„otázka povinnosti poskytnutí souhlasu s léčbou v jiném členském státě EU ze strany kompetentní instituce za situace, že jsou předmětné služby v obou členských státech EU dosažitelné v lékařsky ospravedlnitelné době, avšak poskytovatel předmětné služby v zahraničí je vzhledem ke zdravotnímu stavu pacienta a stanoviska ošetřujícího lékaře přesvědčen o vyšším stupni účinnosti léčby v zahraničí než ve státě bydliště“.
Ani jedna z těchto otázek kritéria stanovená v §237 o. s. ř. nesplňuje, neboť napadené rozhodnutí na vyřešení takto vymezených otázek hmotného (nikoliv procesního) práva nezávisí; odvolací soud takové otázky neřešil. Obě otázky jsou založeny na skutkovém základě (srov. formulace uvozené výrazem „v situaci …“), který neodpovídá skutkovému stavu věci, na němž odvolací soud založil své právní posouzení. Ten vycházel ze skutkových závěrů, podle nichž léčení nemohlo být právnímu předchůdci žalobkyně vzhledem k jeho zdravotnímu stavu poskytnuto v České republice vůbec, a to dokonce ani na specializovaných pracovištích, která sice disponují příslušnou technikou, nikoliv však potřebnými zkušenostmi.
Dovolatelka tu nečiní nic jiného, než že správnost právních závěrů odvolacího soudu zpochybňuje toliko prostřednictvím polemiky se správností skutkových zjištění a skutkových závěrů, z nichž pro ni nepříznivé právní posouzení vychází. Jinými slovy řečeno předkládá vlastní, odlišnou verzi skutkového stavu věci a na ní vybudované právní závěry pak konfrontuje s právním posouzením odvolacího soudu. Tím ovšem nekritizuje správnost právního posouzení a neotevírá otázky právní, nýbrž zpochybňuje správnost zjištěného skutkového stavu věci.
To je ostatně zřetelně patrno též z obsahového vymezení dovolacího důvodu. Ani tu dovolatelka nebrojí proti způsobu, jakým odvolací soud zvolil příslušné právní normy hmotného práva, jak je vyložil a jak je aplikoval na zjištěný skutkový stav věci, popřípadě jak řešil otázku procesního práva, nýbrž na základě vlastního hodnocení provedených důkazů a prostřednictvím kritiky postupu soudů nižších stupňů při zjišťování skutkového stavu věci dokazováním prosazuje svoji verzi skutku, podle níž byla připravena péči poskytnutou právnímu předchůdci žalobkyně ve Fakultní nemocnici Lipsko zajistit v tuzemských zdravotnických zařízeních a o tom, že tato péče mu nebude poskytnuta, rozhodli z medicínských důvodů jeho ošetřující lékaři. Však také v závěru výslovně zdůrazňuje, že v souzené věci nebyla prokázána nedostupnost léčby v členském státě tak, jak to vyžaduje nařízení.
Správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. ledna 2013 v žádném ohledu zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je ustanovením §241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a ze dne 30. října 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014, která jsou, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupná na http://www.nsoud.cz ). Ze stejných důvodů nemohou založit přípustnost dovolání námitky vad řízení, nezahrnující otázku procesního práva řešenou odvolacím soudem (srov. shodně např. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2014, sp. zn. 32 Cdo 14/2014, ze dne 29. července 2014, sp. zn. 32 Cdo 842/2014, ze dne 7. listopadu 2014, sp. zn. 32 Cdo 1891/2014, ze dne 14. listopadu 2014, sp. zn. 32 Cdo 2015/2014, a ze dne 24. září 2014, sp. zn. 32 Cdo 1254/2014). Proto také §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. stanoví, že k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne tehdy, je-li dovolání přípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. prosince 2015
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu