ECLI:CZ:NS:2015:32.CDO.286.2014.1
sp. zn. 32 Cdo 286/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně CP Inkaso s. r. o. , se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2, identifikační číslo osoby 29 02 72 41, zastoupené Mgr. Vladimírem Šteklem, advokátem se sídlem v Brně, Antonína Slavíka 1313/7, proti žalovanému Z. K. , o zaplacení částky 59 912,51 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 14 C 78/2013, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 29. srpna 2013, č. j. 75 Co 149/2013-18, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 29. srpna 2013, č. j. 75 Co 149/2013-18, a usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 25. března 2013, č. j. EPR 39149/2013-10, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 25. března 2013, č. j. EPR 39149/2013-10, kterým soud prvního stupně - odkazuje na ustanovení §174a odst. 4 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) - odmítl návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, jímž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 59 912,51 Kč s příslušenstvím, rozhodl o nákladech řízení a o vrácení soudního poplatku žalobkyni (první výrok), dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud rekapituloval, že podle skutkových tvrzení uvedených v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu se pro porušení splátkové povinnosti stala 16. května 2011 předčasně splatnou pohledávka ze smlouvy o úvěru uzavřené 19. října 2009, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně GE Money Bank, a. s. (dále jen „banka“) žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč za smluvený úrok 16,9 % ročně. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 59 912,51 Kč se smluvním úrokem ve výši 16,9 % z částky neuhrazené jistiny 43 755,62 Kč od 17. května 2011 (kdy byl úvěr předčasně zesplatněn) do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 56 778,44 Kč (zahrnující nesplacenou jistinu, poplatky ve výši 1 040 Kč a smluvní pokutu 11 982,82 Kč) rovněž od 17. května 2011 do zaplacení. V návrhu žalobkyně uvedla výši měsíčních splátek úvěru, z čeho se tyto splátky skládaly, datum jejich splatnosti, celkový počet splátek, kolik splátek žalovaný uhradil a kolik již nikoliv, jakou částku zaplatil na úhradu jistiny, smluvních úroků a na poplatky a pojištění, kolik zaplatil od doby poskytnutí úvěru do zesplatnění celkem, kolik činí smluvní pokuta a jakým způsobem byla vyčíslena. Podle názoru odvolacího soudu byl skutkovými tvrzeními dostatečně vymezen uplatněný nárok na nesplacenou jistinu úvěru a na uplatněnou smluvní pokutu; žalobkyně však dostatečně skutkově nevymezila uplatněné nároky na kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 3 065,99 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 68,08 Kč, když z návrhu není zřejmý jejich skutkový základ. Odkaz na transakční historii nepovažoval odvolací soud za přípustné nahrazení povinnosti vymezit rozhodující skutečnosti přímo v návrhu, když rozhodná tvrzení týkající se těchto nároků nebyla z této listiny jednoduše zjistitelná, neboť pro zjištění rozhodných skutečností by bylo nutné soudem provádět analýzu předložených listin, čímž by soud nahrazoval procesní aktivitu žalobkyně a došlo by k porušení zásady rovnosti účastníků. Za neprojednatelnou považoval odvolací soud žalobu rovněž v části poplatků, nelze-li ze žalobních tvrzení ani ve spojení s platební historií bez nutnosti provedení analýzy této listiny zjistit, které konkrétní poplatky jsou v uplatněné částce zahrnuty, a které nikoli, když žalobkyně tvrdí, že v celkové částce 1 040 Kč jsou zahrnuty dlužné poplatky za vedení úvěrového účtu, dlužné pojistné a poplatek za upomínku, netvrdí však, za jaké období jsou tyto poplatky požadovány.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení „§239 odst. 3 o. s. ř.“ Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci co do určitosti návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Namítá, že v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu vylíčená skutková tvrzení byla natolik přesná a určitá, že nebyl důvod k jeho odmítnutí. Návrh obsahoval náležitosti stanovené v ustanovení §79 odst. 1 o. s. ř., co se týká poskytnutého plnění, resp. splácení dluhu, je v něm uveden odkaz na platební historii, ve které jsou jednotlivé úhrady detailně rozepsány a vtělení těchto údajů do samotného textu návrhu by jej znepřehlednilo. Návrh obsahoval tvrzení o zesplatnění úvěru a o jeho oznámení žalovanému. Z čeho se žalovaná částka skládá, je v návrhu podrobně popsáno. Dovolatelka tvrdí, že všechny skutkové okolnosti byly v návrhu vylíčeny tak, aby umožňovaly právní kvalifikaci nároku a jeho individualizaci. Zákonné podmínky k odmítnutí návrhu tak nebyly splněny. Podotýká, že i kdyby uplatnila svůj nárok návrhem v daleko stručnější podobě tak, že by žádala přiznání celé částky jistiny poskytnutého úvěru se smluvním příslušenstvím bez toho, že by nárok omezila o žalovaným zaplacené částky, soud by jistě žalobě zcela vyhověl, pokud by žalovaný výši plateb neprokázal. Tvrzení i prokazování výše uhrazených plateb by bylo pouze na něm. Dovolatelka podrobně a obsáhle popisuje obsah návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu z pohledu náležitostí vyžadovaných ustanovením §79 odst. 1 o. s. ř. a závěrů vyplývajících z konkrétních rozhodnutí Nejvyššího soudu. Zdůrazňuje, že zákon nevyžaduje bezpodmínečně vylíčení všech pro rozhodnutí významných tvrzení přímo v žalobě, ale pouze těch rozhodných skutečností, které označují skutek, na jehož základě je uplatněn nárok, a to v takovém rozsahu, aby umožňoval jednoznačnou individualizaci, tj. nemožnost jeho záměny s jiným skutkem. Podle názoru dovolatelky nesprávnou interpretací zákona soudy obou stupňů porušily i ústavně zaručené právo na soudní ochranu a na spravedlivý proces.
Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. čl. II. přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013.
Dovolání je (oproti mínění dovolatelky) přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Podle ustanovení §174a o. s. ř. (ve znění ke dni podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) je-li návrh podán na elektronickém formuláři podepsaném uznávaným elektronickým podpisem žalobce a nepřevyšuje-li peněžité plnění požadované žalobcem částku 1 000 000 Kč, soud může vydat na návrh žalobce elektronický platební rozkaz. Tento formulář zveřejní ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový přístup (odstavec 1). Návrh na vydání elektronického platebního rozkazu musí kromě obecných náležitostí (§42 odst. 4) a náležitostí podle §79 odst. 1 obsahovat datum narození fyzické osoby, identifikační číslo právnické osoby nebo identifikační číslo fyzické osoby, která je podnikatelem (odstavec 2). Ustanovení §172 až 174 platí obdobně (odstavec 3). Návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, který neobsahuje všechny zákonem stanovené náležitosti, nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, předseda senátu usnesením odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; ustanovení §43 se nepoužije (odstavec 4).
Návrh na vydání elektronického platebního rozkazu má povahu žaloby podle ustanovení §79 odst. 1 o. s. ř. a je tedy podáním, kterým se zahajuje řízení před soudem ve smyslu ustanovení §82 odst. 1 o. s. ř. Obsahové náležitosti žaloby vymezuje ustanovení §79 odst. 1 o. s. ř. tak, že žaloba musí kromě obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se žalobce dovolává, a musí z ní být patrno, čeho se žalobce domáhá. Ve věcech vyplývajících z obchodních vztahů musí žaloba dále obsahovat identifikační číslo právnické osoby, identifikační číslo fyzické osoby, která je podnikatelem, popřípadě další údaje potřebné k identifikaci účastníka řízení.
Rozhodujícími skutečnostmi ve smyslu ustanovení §79 odst. 1 o. s. ř. se pak rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém základě má soud rozhodnout. Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení (§43 odst. 2 o. s. ř.), jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročník 2002, pod číslem 209). Vylíčení rozhodujících skutečností pak může mít zprostředkovaně původ i v odkazu na listinu, kterou žalobce (coby důkazní materiál) připojí k žalobě a na kterou v textu žaloby výslovně odkáže (tento závěr formuloval Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 15. května 1996, sp. zn. 3 Cdon 370/96, jakož i v rozsudku ze dne 30. ledna 2003, sp. zn. 29 Cdo 1089/2000, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročník 2003, pod číslem 35), byť tento závěr by měl být aplikován restriktivně.
Z uvedeného vyplývá, že v návrhu na zahájení řízení jde o zásadní určení skutku tak, aby žaloba byla projednatelná, tj. že skutkový děj je nezaměnitelně vymezen rozhodujícími skutečnostmi. Nedostatek náležitostí žaloby brání jejímu věcnému projednání a pokračování v řízení, neobsahuje-li vylíčení rozhodujících skutečností nebo je-li vylíčení těchto skutečností natolik neúplné, neurčité nebo nesrozumitelné, že nelze bez dalšího stanovit, jaký skutek má být předmětem řízení, nebo je-li mezi tvrzenými skutečnostmi a žalobním petitem logický rozpor (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2012, sp. zn. 23 Cdo 1665/2012, in www.nsoud.cz ).
Odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru o neurčitosti žalobních tvrzení ke kapitalizovanému úroku, úroku z prodlení a dlužným poplatkům, ztotožňuje se s názorem soudu prvního stupně, že v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu není vylíčeno, jaké poplatky v konkrétní výši a za jaké období jsou zahrnuty do částky 1 040 Kč, za jaké úkony byly poplatky účtovány, a na základě jakých skutečností dospěla žalobkyně k částce úroku z úvěru ve výši 3 065,99 Kč a úroku z prodlení ve výši 68,08 Kč.
Závěr odvolacího soudu o neurčitosti žalobních tvrzení, pokud jde o kapitalizovaný úrok, úrok z prodlení a dlužné poplatky, považuje dovolací soud za nesprávný, neboť žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu uvedla, že úrok z úvěru byl ve smlouvě dohodnut ve výši 16,9 % a částka 3 065,99 Kč představuje tento, žalovaným dosud neuhrazený, úrok z neuhrazené jistiny za dobu od poskytnutí do zesplatnění úvěru. Stejně tak částka 68,08 Kč představuje dosud neuhrazený úrok z prodlení v procentní výši stanovené v aktuálním sazebníku banky za dobu do zesplatnění úvěru. Zda je výpočet úroku i úroku z prodlení správný, soud při posouzení určitosti a úplnosti skutkových tvrzení nepřezkoumává.
Tvrdí-li žalobkyně, že v žalované částce je zahrnuta i náhrada za poplatky za vedení účtu a dlužné pojistné ve výši 1 040 Kč podle smlouvy a sazebníku poplatků, aniž by konkrétně specifikovala, kolik činí jednotlivé poplatky, považuje dovolací soud za podstatné a určité tvrzení, že jde o náhradu za poplatky, nikoliv jistinu, úrok nebo úrok z prodlení. Přitom výše poplatků a dlužného pojistného v částce 740 Kč i období, za které jsou účtovány, je snadno zjistitelná z platební historie, jde o poplatky a dlužné pojistné za dobu od 12. ledna 2011 do zesplatnění úvěru, stejně jako poplatek 300 Kč za upomínku.
Dovodil-li odvolací soud, že v rozporu s požadavkem určitosti návrhu je i odkaz na „transakční historii“, z níž by měl soud zjišťovat, jaké úroky a poplatky hodlala žalobkyně v návrhu uplatnit, pak dovolací soud považuje za běžné, že věřitelé pohledávek ze smluv o úvěru dokládají v žalobě tvrzenou výši pohledávky výpisy z úvěrového účtu, neboť je nadbytečné opisovat výši úroku a úroku z prodlení z tohoto účtu, a soudy je tato skutečnost akceptována, je-li výpis z účtu přehledný.
Jelikož z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu je nepochybné, že žalobkyně se domáhá po žalovaném jako úvěrovém dlužníkovi zaplacení částky 59 912,51 Kč s příslušenstvím, přičemž specifikovala, co tato částka zahrnuje a popsala způsob, jak k ní dospěla, není rozhodnutí odvolacího soudu (i soudu prvního stupně) správné. Skutková tvrzení k nároku na zaplacení této částky jsou určitá, a zda žalobkyně prokáže důvodnost nároku v dalším řízení, bude-li elektronický platební rozkaz zrušen podáním odporu nebo pro nedoručení žalovanému, je otázkou posouzení nároku podle hmotného práva po provedeném dokazování. Návrh na vydání elektronického platebního rozkazu netrpí takovou vadou, pro kterou by nebylo možné v řízení pokračovat a která by odůvodňovala odmítnutí návrhu podle ustanovení §174a odst. 4 o. s. ř. Právní posouzení věci odvolacím soudem (i soudem prvního stupně) je tudíž nesprávné a dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. byl dovolatelkou uplatněn důvodně.
Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu zrušil; poněvadž důvody, pro které neobstálo rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozhodnutí soudu prvního stupně, Nejvyšší soud zrušil i je a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§243e odst. 1 a odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§243g odst. 1 věta první o. s. ř.).
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. prosince 2015
JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu