ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.4354.2013.1
sp. zn. 33 Cdo 4354/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně V. S. , proti žalovanému A. J. G. , za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobkyně Z. S. , o zaplacení 4.500,- GPB s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 4 C 9/2013, o dovolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 20. února 2013, č. j. 4 C 9/2013-112, a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích-pobočka v Táboře ze dne 16. května 2013, č. j. 15 Co 289/2013-122, a o dovolání žalobkyně a vedlejšího účastníka proti usnesením Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 31. července 2013, č. j. 4 C 9/2013-157, a Krajského soudu v Českých Budějovicích-pobočka v Táboře ze dne 10. října 2013, č. j. 15 Co 645/2013-185, takto:
I. Řízení o dovolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 20. února 2013, č. j. 4 C 9/2013-112, a řízení o dovolání žalobkyně a vedlejšího účastníka proti usnesení Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 31. července 2013, č. j. 4 C 9/2013-157, se zastavují .
II. Řízení o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích-pobočka v Táboře ze dne 16. května 2013, č. j. 15 Co 289/2013-122, a řízení o dovolání žalobkyně a vedlejšího účastníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích-pobočka v Táboře ze dne 10. října 2013, č. j. 15 Co 645/2013-185, se zastavují .
Odůvodnění:
Žalobou ze dne 17. 9. 2011 se žalobkyně domáhá vrácení kupní ceny ve výši 4.500 anglických liber (GPB) s úrokem z prodlení; zároveň požádala o přiznání osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 25. června 2012, č. j. Ncp 194/2012-92, ve spojení s opravným usnesením ze dne 19. září 2012, č. j. Ncp 194/2012-96, vyslovil, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni věcně příslušné okresní soudy a že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení Okresnímu soudu v Pelhřimově.
Okresní soud v Pelhřimově (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 20. února 2013, č.j. 4 C 9/2013-112, zamítl návrh žalobkyně na přiznání osvobození od placení soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů. Zdůraznil, že z úřední povinnosti je mu známo, že žalobkyně vystupuje jako účastnice řízení v řadě sporů projednávaných u tohoto soudu, v nichž opakovaně žádá o přiznání osvobození od placení soudních poplatků a o ustanovení zástupce. Soud prvního stupně se jejími žádostmi mnohokrát podrobně zabýval, naposledy ve věci, kterou vedl pod sp. zn. 12 C 47/2012, v níž při posuzování návrhu o přiznání osvobození a o ustanovení zástupce vycházel z žalobkyní podaného přiznání k dani z příjmu, potvrzujícího ztrátovost jejího podnikání, nepřehlédl, že je spoluvlastnicí mnoha nemovitostí a podniká v řadě oborů, a návrhům nevyhověl. Od doby vydání usnesení ze dne 8. října 2012, sp. zn. 12 C 47/2012, potvrzeného usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. prosince 2012, č. j. 15 Co 892/2012-44, nepřichází žalobkyně s žádným novým tvrzením o svých osobních a majetkových poměrech. Nadále (podle živnostenského rejstříku) podniká v několika oblastech, je spoluvlastnicí řady nemovitostí, firma A-ZETES, ve které byla naposledy zaměstnána a jejímž jediným společníkem je její manžel, je v likvidaci, a žalobkyně „neprochází“ insolvenčním rejstříkem. Netvrdí tedy žádné (nové) okolnosti, které by odůvodňovaly odchýlit se od závěrů hodnotících její majetkové poměry, tak jak byly zjištěny v předchozích rozhodnutích. Nesplňuje-li předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, nelze jí proto ani ustanovit zástupce z řad advokátů podle §30 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
Krajský soud v Českých Budějovicích-pobočka v Táboře usnesením ze dne 16. května 2013, č.j. 15 Co 289/2013-122, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. K námitce, že tento soud pouze převzal argumentaci, jíž bylo odůvodněno zamítavé rozhodnutí o návrhu žalobkyně o přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce v jiné věci, uvedl, že takový postup nepovažuje za nesprávný. Zdůraznil, že usnesením bylo rozhodováno jen o právech a povinnostech žalobkyně, nikdo jiný jím nebyl dotčen, a nikomu jinému než žalobkyni se ani nedoručuje. Pak ovšem nemůže být na újmu jeho přezkoumatelnosti, je-li odůvodnění stručné a obsahuje především odkaz na podrobnější důvody uvedené v jiném, žalobkyni známém, rozhodnutí. Tento závěr ostatně vyjádřil odvolací soud ve svém usnesení ze dne 20. prosince 2012, č. j. 15 Co 892/2012-44, neboť žalobkyně usiluje o přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce neustále ze stejných důvodů. Nedošlo-li k žádné změně poměrů, není důvod závěry o nedostatku podmínek pro přiznání osvobození a ustanovení zástupce měnit.
V dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích-pobočky v Táboře ze dne 16. května 2013, č. j. 15 Co 289/2013-122, oznámil manžel žalobkyně Z. S. svůj vstup do řízení na její straně, zároveň požádal - stejně jako žalobkyně - o přiznání osvobození od placení soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
Okresní soud v Pelhřimově usnesením ze dne 31. července 2013, 4 C 9/2013-157, jejich návrhy zamítl. Ve vztahu k žalobkyni zopakoval, že v řadě soudních řízení žádá o přiznání osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů, přičemž těmto žádostem soud opakovaně nevyhověl, a odkázal např. na své rozhodnutí ve věci sp. zn. 5 C 57/2013. V případě vedlejšího účastníka dospěl k závěru, že je pojmově vyloučeno (s ohledem na obsah institutu vedlejšího účastenství), aby mu bylo přiznáno osvobození od placení soudních poplatků, neboť poplatkovou povinnost nemá. Obdobně to platí i o žádosti o ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Krajský soud v Českých Budějovicích-pobočka v Táboře usnesením ze dne 10. října 2013, č. j. 15 Co 645/2013-185, usnesení Okresního soudu v Pelhřimově (dále opět jen „soud prvního stupně“) ze dne 31. července 2013, č. j. 4 C 9/2013-157, potvrdil. Uzavřel, že bylo-li usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích-pobočky v Táboře ze dne 16. května 2013, č.j. 15 Co 289/2013-122, potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o nepřiznání osvobození od placení soudních poplatků a o neustanovení zástupce, které bylo žalobkyni doručeno 7. 6. 2013, přičemž již dne 9. 6. 2013 se v souvislosti s podáním dovolání – bez změny argumentace - domáhá téhož, je zřejmé, že na její straně nemohlo dojít k žádné změně poměrů, která by odůvodňovala změnu v náhledu na důvody pro přiznání osvobození od placení soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů. Současně uzavřel, že poměry vedlejšího účastníka nelze posuzovat odděleně od poměrů žalobkyně, a tedy důvody zamítnutí jeho žádosti jsou totožné.
Proti rozhodnutím o nepřiznání osvobození od placení soudních poplatků a o neustanovení zástupce z řad advokátů podali žalobkyně a vedlejší účastník (nezastoupeni advokátem) dne 29. 11. 2013 dovolání.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, jímž lze napadnout výhradně rozhodnutí odvolacího soudu [srovnej §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 31. 12. 2013 (článek II. bod 1. zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II. bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. - dále jen „o. s. ř.“)], a proto neupravuje funkční příslušnost dovolacího soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Tím, že žalobkyně a vedlejší účastník napadli dovoláním také rozhodnutí soudu prvního stupně, opomenuli uvedenou podmínku dovolacího řízení (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 47/2006). Nedostatek funkční příslušnosti je takovým nedostatkem podmínky řízení, který nelze odstranit. Nejvyšší soud proto podle §104 odst. 1 věty prvé ve spojení s §243b o. s. ř., řízení o dovolání proti usnesením Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 20. února 2013, č. j. 4 C 9/2013-112, a ze dne 31. července 2013, č. j. 4 C 9/2013-157, zastavil.
Dovolací přezkum rozhodnutí o žádostech žalobkyně a vedlejšího účastníka o osvobození od soudních poplatků z dovolání, jenž má vyšetřit, zda účastníkovi náleží osvobození od placení soudních poplatků či nikoliv, nemůže být opětovně podmiňován platbou soudního poplatku z dovolání, neboť takový postup by ve svém důsledku vedl k popření podstaty práva, jehož přiznání se účastník domáhá (fakticky by tím byl zbaven reálné možnosti dovolacího přezkumu rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků). Ustanovení zákona o soudních poplatcích ve spojení s položkou 23 odst. 2 Sazebníku poplatků, se tudíž vykládá tak, že se neplatí soudní poplatek z dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud nepřiznal dovolateli osvobození od soudních poplatků podle §138 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014, publikované pod číslem 73/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Vzhledem k tomu, že žalobkyně ani vedlejší účastník nejsou povinni uhradit soudní poplatek z podaného dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, ve spojení s usnesením soudu prvního stupně, o nepřiznání osvobození od soudního poplatku, o jejich návrhu na osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení se nerozhoduje (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. července 2015, sp. zn. 33 Cdo1715/2015).
Nejvyšší soud považuje za nezbytné poukázat na závěry usnesení ze dne 8. dubna 2015, sp. zn. 31 NSCR 9/2015, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 78 / 2015, podle nichž, „směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací. Dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, jsou ve smyslu §30 o. s. ř. splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů, pak tohoto zástupce dovolateli sám ustanoví. Dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, nejsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů a byl-li dovolatel předtím řádně vyzván (v řízení o dovolání proti onomu usnesení) k odstranění tohoto nedostatku, je to důvodem pro zastavení dovolacího řízení (§104 odst. 2, §241 a §241b odst. 2 o. s. ř.).“
Ke svým osobním a majetkovým poměrům žalobkyně uvedla, že dlouhodobě nepobírá mzdu, její manžel (vedlejší účastník) je invalidním důchodcem, a jeho důchod je jediným zdrojem příjmů její rodiny. Mimo majetek sloužící k podnikání v zemědělství jiný nemá, její podnikání je dlouhodobě ztrátové, přičemž nemá jiné finanční prostředky, z nichž by hradila náklady soudního řízení a svého zastoupení. Nemovitost, kterou vlastní a používá k podnikání je „pod exekucí a zástavou“, bez potřebného vybavení, bydlení nemá vyhovující sociální zařízení a teplou vodu, a v zimním období je bez dodávky tekoucí vody.
Podle potvrzení žalobkyně „o osobních, majetkových a výdělkových poměrů pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce“ ze dne 14. 8. 2011, je zaměstnána u společnosti A-ZETES s. r. o. „v likvidaci“ se sídlem v Praze 5, Karlická 910/49, v roce 2011 nepobírala žádnou mzdu ani odměnu, podniká v zemědělství, nepobírá žádné dávky hmotného ani sociálního zabezpečení, nemocenského ani důchodového pojištění. Vlastní nemovitost v k. ú. L. sloužící k podnikání, která je „pod exekucí a ruinou bez větší ceny“. Manžel žalobkyně Z. S. pobírá invalidní důchod ve výši 7.500,- Kč, sám nemá žádný movitý ani nemovitý majetek, žádné finanční prostředky, dluží Stavební spořitelně České spořitelny 25.000,- Kč, z předchozího manželství má dluh u České spořitelny a. s. ve výši 450.000,- Kč a dluží I. H. 1.900.000,- Kč. Z obsahu spisu se podává, že usnesením Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 25. června 2013, č. j. 5 C 57/2013-57, v řízení o zaplacení částky 10.160,- Kč s úrokem z prodlení, soud zamítl návrhy V. S. (v procesním postavení žalované) a vedlejšího účastníka na její straně (Z. S.) na přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí se podává, že V. S. nemá žádný významný majetek mimo majetek sloužící k jejímu podnikání v zemědělství. Je zaměstnána u společnosti A-ZETES s. r. o. „v likvidaci“, která jí ovšem nevyplácí mzdu; protože tato firma nemá statutárního zástupce, nemůže žalobkyně podat výpověď z pracovního poměru. Spolumajitel nemovitostí je „v insolvenčním řízení“. Manžel Z. S. pobírá důchod ve výši 7.303,- Kč. Žalobkyně za rok 2011 vykázala příjmy ve výši 401.741,- Kč, výdaje ve výši 313.447,- Kč, zisk ve výši 88.294,- Kč; v roce 2012 neměla žádné příjmy z podnikání. Je vlastnicí nebo spoluvlastnicí několika nemovitostí zapsaných na různých listech vlastnictví v katastru nemovitostí, mimo spoluvlastnictví k budově č. p. v k. ú. a obci L. zapsané na LV 39, spoluvlastní ¾ dalších 47 pozemků, které jsou v katastru nemovitostí vedeny jako lesní pozemky, orná půda, ostatní plochy, trvalé travní porosty či vodní plochy, dále je podle LV č. 262 a LV č. 441 v k. ú. L. z ¼ spoluvlastnicí pozemku - vodní plochy, jakož i budovy bez č.p./č.e. zapsaného na LV č. 406 v témže katastrálním území, a v rozsahu 1/8 spoluvlastnicí pozemku – orné půdy zapsaného na LV č. 97 pro obec S. n. B., k. ú. V. B. u S.. Pozemky slouží k podnikání. Na tomto základě Okresní soud v Pelhřimově uzavřel, že V. S. nelze přiznat osvobození od soudních poplatků ani ustanovit zástupce z řad advokátu, neboť není nemajetná, má majetek „výrazné“ hodnoty, od roku 1994 podniká, má možnost z tohoto podnikání dosáhnout vlastních příjmů, není závislá na dávkách státní sociální podpory, je zaměstnána ve společnosti, jejíž jediným společníkem je její manžel Z. S., s předpokládanou mzdou ve výši 18.000,- Kč. Poté, co tato společnost vstoupila do likvidace, byl v období od 18. 12. 2002 do 21. 6. 2008 jejím likvidátorem. Z tohoto pohledu na tuto společnost soud nahlížel obdobně jako na rodinný podnik. Za účelové považoval tvrzení žalobkyně, že jí tato firma nevyplácí mzdu a že nemůže dát výpověď z pracovního poměru, neboť v období let 2002 až 2008, kdy její manžel byl likvidátorem společnosti, mohla pracovní poměr ukončit. Odhlédnuto od této skutečnosti soud uzavřel, že s přihlédnutím k jejím celkovým majetkovým a osobním poměrům, k výši soudního poplatku z částky 10.160,- Kč, k charakteru sporu, a k předpokládaným nákladům dokazování, nejsou u ni předpoklady pro přiznání osvobození od placení soudních poplatků a tím ani pro ustanovení zástupce z řad advokátů. Vedlejšímu účastníkovi Z. S. – se zřetelem k tomu, že s V. S. vedou společnou domácnost a jejich poměry nutno posuzovat společně – taktéž nepřiznal osvobození od soudních poplatků a neustanovil mu zástupce.
Platí-li podle §138 odst. 2 o. s. ř. – vztaženo k podmínkám §30 odst. 2 o. s. ř. – že přiznané osvobození předseda senátu kdykoli za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly, potom dovolací soud, s přihlédnutím k období, které uplynulo od vydání dovoláními napadených rozhodnutí, prověřil poměry žalobkyně i vedlejšího účastníka, ve smyslu toho, zda k okamžiku jeho rozhodování poměry každého z nich (ne)odůvodňují ustanovení zástupce z řad advokátů.
Prostřednictvím dožádaného soudu si Nejvyšší soud (§39 odst. 1 o. s. ř.) obstaral podklady k závěru o osobních a majetkových poměrech dovolatelů.
Z protokolu o výslechu žalobkyně ze dne 7. 10. 2014 vyplývá, že nepobírá žádný důchod, nikde nepracuje, je sice zaměstnána u společnosti A-ZETES s. r. o., která je v likvidaci, mzdu od ni nepobírá, podniká, ale je ve ztrátě jak v roce 2012, tak i v roce 2013 Živí ji manžel, vlastní 21 hektarů luk, pastvin a polí a polorozpadlou chalupu v L. Vlastní čtyři koně, králíky a kachny. Na hospodaření si najímá lidi, vše platí, a proto je v mínusu. Získané dotace používá na úhradu nákladů. Má bankovní účet, na němž nejsou ale žádné peníze. Bývalý manžel jí dluží asi 500.000,- Kč. Jiné pohledávky nemá. Její výdaje představují náklady na elektřinu čtvrtletně ve výši 9.000,- Kč, vodné a stočné ročně 4.500,- Kč.
Podle protokolu o výslechu Z. S. ze dne 7. 10. 2014 tento pobírá částečný invalidní důchod ve výši 7.303,- Kč, jenž má být jediným příjmem jeho rodiny, nepodniká jako osoba samostatně výdělečně činná, firma A-ZETES s. r. o. nefunguje, neboť rejstříkový soud odmítá provést změnu v osobě likvidátora, disponuje dvěma bankovními účty, na nichž není žádný zůstatek, nevlastní žádný majetek, pomáhá manželce s podnikáním, z něhož ovšem nemají žádné příjmy. Má dluhy z půjček.
Z „prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech“ žalobkyně ze dne 20. 8. 2014 vyplývá, že žije ve společné domácnosti s manželem Z. S., prohlašuje, že je závislá na svém synovi I. H., je zaměstnána u společnosti A-ZETES s. r. o. „v likvidaci“, nepobírá od ni žádnou mzdu ani odměnu za druhé kalendářní čtvrtletí 2014, podniká v zemědělství, nepobírá žádné dávky hmotného zabezpečení uchazečů o zaměstnání, důchodového, nemocenského pojištění, dávky státní sociální podpory ani dávky ve hmotné nouzi, má majetek, jenž slouží k podnikání, který ovšem nemá větší cenu a je proti němu vedena exekuce. Manžel Z. S. nemá žádný movitý ani nemovitý majetek, žádné finanční prostředky, jen důchod ve výši 7.303,- Kč, má dluhy vůči: Stavební spořitelně České spořitelny ve výši „cca 25.000,- Kč“, I. H. ve výši 1.950.000,- Kč z titulu půjčky, Air Bank a. s. ve výši 10.000,- Kč a 200.000,- Kč z titulu úvěrů, Equa bance a. s. ve výši 95.000,- Kč z titulu úvěru, OSSZ Pelhřimov ve výši 90.000,- Kč, a Exekutorskému úřadu ve Zruči nad Sázavou ve výši 89.000,- Kč. K výdajům patří místní poplatky ve výši 430,- Kč a náklady nájemného, elektřiny a vodného a stočného ve výši 4.600,- Kč. Nemovitost sloužící k podnikání jako zemědělský statek je v dezolátním stavu, bez teplé vody, a v zimním období úplně bez vody, bez sociálního zařízení, bez hospodářských budov a zázemí. Vůči spolumajiteli nemovitosti je vedeno insolvenční řízení, nemovitost je zatížena zástavním právem a exekucí. Pro obstrukce majitele s ní nelze nakládat.
V „prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech“ Z. S. ze dne 20. 8. 2014 se opakuje to, co je uvedeno již v „prohlášení“ žalobkyně ze dne 20. 8. 2014, mimo okolnost, že Z. S. dluží České spořitelně a. s. za úvěr z předchozího manželství 450.000,- Kč, a že je od roku 2002 invalidním důchodcem.
Exekučním příkazem ze dne 16. 12. 2013, č. j. 5 EXE 1552/2013-33, 038 EX 1363/13-11, bylo soudním exekutorem JUDr. Jiřím Komárkem, Exekutorský úřad Žďár nad Sázavou, zřízeno exekutorské zástavní právo k nemovitostem zapsaným na LV č. 39 pro k. ú. a obec L., ve vztahu ke kterým žalobkyni svědčí spoluvlastnický podíl ve výši ¾ , konkrétně k pozemku parc č. st. 2 a na něm stojícího domu č. p. , pozemkům parc. č. st. 114/4, st. 114/5, st. 117, na pozemku stojící stavbě bez č.p./č. e. zem. stavba, LV 406, pozemkům parc. č. 135/7, 785/1, 785/5,785/12, 785/18, 810/2, 810/4, 810/5, 811/1, 813, 815/1, 817, 819/2, 821, 822, 823, 825, 826/1, 826/2, 826/3, 827, 830/1,830/2, 830/3, 830/4, 830/5, 830/6, 830/9, 830/10, 830/12, 830/13, 830/14, 834, 835, 837/1, 840/1, 840/29, 840/30, 843, 844/1, 844/2, 845, 847, 869/4, 1104, 1161/5 a 1161/6. Exekučním příkazem téhož exekutora ze dne 16. 12. 2013, č. j. 5 EXE 1552/2013-33, 038 EX 1363/13-10, byl nařízen prodej uvedených nemovitostí. Stalo se tak na návrh oprávněného Mysliveckého sdružení Lidmaň k vymožení pohledávky ve výši 72.380,- Kč s příslušenstvím podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 27. května 2013, č. j. 13 C 174/2011-244, a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. září 2013, č. j. 15 Co 582/2013-285.
Z faktury vystavené Pražskou energetikou a. s. dne 17. 7. 2013 se podává, že v odběrném místě – rodinném domě v L. č. byla v období od 13. 7. 2012 do 11. 7. 2013 spotřebována elektřina v množství 14.894 kWh s tím, že přeplatek ve výši 3.266,- Kč bude použit na částečnou úhradu záloh.
Podle oznámení České správy sociálního zabezpečení Praha ze dne 14. 12. 2013 je od lednové splátky 2014 Z. S. vyplácen invalidní důchod druhého stupně ve výši 7.333,- Kč.
Z potvrzení Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Jihlavě, kontaktního pracoviště Pelhřimov ze dne 23. 4. 2013 se podává, že Z. S. je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání od 14. 9. 2011, přičemž v období od 14. 9. 2011 do 13. 8. 2012 mu byla poskytována (bez uvedení konkrétní výše) podpora v nezaměstnanosti.
Ze splátkového kalendáře vystaveného Air Bank a. s. ke smlouvě o půjčce HU00022607 vyplývá, že dne 15. 7. 2013 byla Z. S. poskytnuta bezúčelová půjčka ve výši 80.000,- Kč, splatná ve splátkách po 1.252,- Kč měsíčně.
Ze zprávy Státního zemědělského intervenčního fondu ze dne 9. 9. 2014 se podává, že žalobkyně byla v období let 2012 až 2014 příjemkyní dotací na pozemky a obdobných přímých plateb např. dotací v rámci agroenvironmentálních opatření pro rok 2011 – podopatření postupů šetrných k životnímu prostředí z titulu ekologického zemědělství, ošetřování travních porostů, péče o krajinu – zatravňování orné půdy apod., přičemž jí bylo za období od 6. 4. 2012 až do 6. 3. 2014 na dotacích vyplaceno celkem 647.877,11 Kč.
Při porovnání zjištění, která učinil soud prvního stupně (a potažmo odvolací soud) s těmi, jaká pro úvahu o důvodech pro ustanovení zástupce ověřil dovolací soud, lze souhlasit se soudy nižších stupňů, že nejsou splněny předpoklady pro to, aby žalobkyni a vedlejšímu účastníkovi byl ustanoven zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Se zřetelem k tomu, že žalobkyně s vedlejším účastníkem Z. S. vedou společnou domácnost, je nezbytné jejich poměry posuzovat společně. Nejvyšší soud podotýká, že oba věrohodným způsobem neprokázali své skutečné majetkové a osobní poměry (srovnej závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. ledna 2015. sp. zn. 21 Cdo 3009/2014, ze dne 21. ledna 2015. sp. zn. 21 Cdo 3009/2014, nebo ze dne 19. února 2015, sp. zn. 33 Cdo 4094/2014).
V usnesení ze dne 30. dubna 2014, sp. zn. 21 Cdo 1940/2013, Nejvyšší soud vyložil, že „poměry účastníka, který je fyzickou osobou (člověkem), odůvodňují osvobození od soudních poplatků tehdy, jestliže vzhledem ke stavu svého jmění (majetku a dluhů) není schopen platit náklady řízení, aniž by tím ohrozil vlastní výživu (v rozsahu odpovídajícím zejména jeho potřebám a zdravotnímu stavu) a výživu osob, k nimž má nebo k nimž převzal vyživovací povinnost. Při posuzování poměrů takového účastníka samozřejmě nelze brát v úvahu veškerý jeho majetek; podstatné jsou příjmy z výdělečné nebo jiné činnosti účastníka, výnosy jeho majetku a další jeho disponibilní peněžní prostředky (včetně možnosti si je opatřit prací nebo jiným zákonným způsobem) a zásadně se nepožaduje, aby (pouze v zájmu zaplacení nákladů řízení) účastník zpeněžoval (samozřejmě, nejde-li o obchodování vyplývající z podnikatelské činnosti účastníka) své movité nebo nemovité věci nebo jiný majetek. Všechny okolnosti, které jsou významné pro posouzení jeho poměrů, je účastník povinen soudu věrohodně doložit. Účastníku nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a naplnit své právo na právní pomoc v občanském soudním řízení od počátku řízení. Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, soud promítne do úvahy, zda účastník, který je fyzickou osobou (člověkem), je schopen ze svých příjmů a dalších disponibilních peněžních prostředků uhrazovat soudní poplatky a platit ostatní náklady řízení, zejména náklady spojené s právní pomocí, která by mu byla poskytována od počátku řízení až do jeho skončení, a s placením záloh na důkazy, které navrhl nebo které soud nařídil o skutečnostech jím uvedených anebo v jeho zájmu. Jestliže to poměry (nedostatek disponibilních peněžních prostředků) žádajícího účastníka nedovolují, je soud povinen mu přiznat odpovídající osvobození od soudních poplatků (zcela, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony) – srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sp. zn. 21 Cdo 1940/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněné pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. září 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013.“
Se soudy nižších stupňů lze souhlasit v tom, že žalobkyně podniká, a (objektivně) z tohoto podnikání dosahuje vlastních příjmů, není závislá na dávkách státní sociální podpory, nemocenského či důchodového pojištění, žije ve společné domácnosti s manželem (vedlejším účastníkem), který je [podle veřejné části živnostenského rejstříku publikovaného na webových stránkách Ministerstva průmyslu a obchodu ( www.rzp.cz )] odpovědným zástupcem žalobkyně v rozsahu podnikatelské činnosti - vodoinstalatérství, topenářství a zároveň zúčastněnou osobou na jejím podnikání. K přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 2013 vyhotoveného žalobkyní, nutno podotknout, že není žalobkyní podepsané ani neopatřené podacím razítkem příslušného finančního úřadu, což znamená, že bez těchto náležitostí nelze mít zato, že přiznání k dani z příjmu s tímto obsahem bylo skutečně přijato označeným finančním úřadem, a tak skutečnosti v něm uvedené hodnověrně neprokazují výsledky podnikání žalobkyně v roce 2013. Nejvyšší soud na základě podkladů opatřených dožádaným soudem [při společném posuzování poměrů žalobkyně a vedlejšího účastníka (manželů) žijících ve společné domácnosti] zjistil, že žalobkyně (a vedlejší účastník jako zodpovědná a spolupracující osoba) podniká a z podnikání dosahuje příjmů, k zajištění těchto příjmů „najímá“ (zaměstnává) třetí osoby, že v období od 6. 4. 2012 až 6. 3. 2014 pobírala dotace (v celkově vyplacené výši 647.877,11 Kč) směřované na podporu jejího podnikání, které pravděpodobně sloužily k úhradě nákladů podnikání, nepobírá dávky státní sociální podpory ani dávky důchodového, nemocenského pojištění (není na těchto dávkách závislá). Žalobkyně je spolumajitelkou nemovitostí zapsaných na LV č. 39 a LV č. 406 pro k. ú. a obec L., na nichž provozuje své podnikání. Ani ona ani vedlejší účastník neobjasnili důvody svého „zadlužení“ (nač byly použity prostředky získané z úvěrů u bankovních společností, potažmo dluh z půjčky od jejího syna I. H.), neuvedli, že žalobkyně pobírala státní dotace na podporu svého podnikání, vedlejší účastník v rozhodném období pak podporu v nezaměstnanosti, a že byl schopen (získal) zajistit finanční prostředky z úvěru u banky.
Ze shora uvedeného vyplývá, že v řízení o dovolání žalobkyně a vedlejšího účastníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. října 2013, č. j. 15 Co 645/2013-185, a v řízení o dovolání žalobkyně proti usnesení z 16. května 2013, č. j. 15 Co 289/2013-122, nebyly splněny předpoklady, aby dotčeným dovolatelům byl ustanoven zástupce z řad advokátů podle §30 o. s. ř. Jelikož u nich nejsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů a nedoložili, že sami mají právnické vzdělání, neodstranili nedostatek podmínky povinného advokátního zastoupení, Nejvyšší soud podle §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. října 2013, č. j. 15 Co 645/2013-185, zastavil. Taktéž zastavil řízení o dovolání žalobkyně proti usnesení ze dne 16. května 2013 aniž – obdobně jako Ústavní soud České republiky v rozhodnutí ze dne 31. července 2012, sp. zn. IV. ÚS 2480/12 – považoval za jakkoli účelné v tomto dílčím řízení dovolatelku znovu upozorňovat na podmínku povinného advokátního zastoupení předchozí výzvou k odstranění jejího nedostatku; ostatně usnesením Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 6. listopadu 2013, č. j. 4 C 9/2013-190, byla dovolatelka vyzvána k odstranění nedostatku povinného zastoupení v dovolacím řízení. Vzhledem k dosavadnímu průběhu řízení si navíc musela být vědoma, že nebylo-li vyhověno její žádosti o ustanovení advokáta pro dovolací řízení, musí si ho zvolit sama, jinak bude dovolací řízení zastaveno.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí (§243b ve spojení s §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. prosince 2015
JUDr. Václav D u d a
předseda senátu